iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
13. 4. 2018
21:35 na ČT1

1 2 3 4 5

79 hlasů
158006
zhlédnutí

Všechnopárty

Jitka Sedláčková — Jiří Vejdělek — Zdeněk Haník

52 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Všechnopárty

  • 00:00:32 Děkuju vám, dobrý večer.
  • 00:00:33 Dobrý večer, vážení diváci,
    přítomní v tomto divadle,
  • 00:00:36 samozřejmě vítám i vás,
    milí diváci televizní.
  • 00:00:40 Všichni víte samozřejmě,
    že už se nezadržitelně blíží léto.
  • 00:00:44 Léto je čas, kdy je možné,
    bez jakýchkoliv limitů sportovat.
  • 00:00:50 Prostě ve volné přírodě.
  • 00:00:52 Doktoři nám doporučujou,
    abychom se hejbali pro zdraví.
  • 00:00:55 Je možný sportovat,
    jaksi provozovat i sporty,
  • 00:00:59 který člověk třeba ani neumí,
    ke kterým nemá vlohy, nemá talent,
  • 00:01:03 hlavně, že se člověk hejbe,
    protože je to zdravý.
  • 00:01:06 Jeden takový sport,
    který je možný provozovat
  • 00:01:08 i když ho neumíte,
    je např. ping pong.
  • 00:01:11 O co tam jde? Trefit ten míček,
  • 00:01:13 aby to cinklo na vaší polovině
    o ten stůl, přeletělo síťku,
  • 00:01:15 cinklo na druhý straně a je to.
  • 00:01:18 A buď vedete, nebo prohráváte.
    Samozřejmě, že ne každej to umí
  • 00:01:23 a nemusí v tom
    dosahovat mistrovství.
  • 00:01:25 Já si v týhle souvislosti vybavuju,
    kdysi jsem narazil,
  • 00:01:29 specielně o tomto sportu,
    o ping pongu,
  • 00:01:31 na takovej hezkej vtip.
  • 00:01:33 To se neudržím, ten vám řeknu.
  • 00:01:35 Angličani ho vymysleli.
  • 00:01:36 Je to takovej typickej
    anglickej humor.
  • 00:01:39 Docela mě to pobavilo.
    Taková ta klasická situace,
  • 00:01:43 anglickej lord na svojí zahradě
    hraje ping pong se svým sluhou.
  • 00:01:48 A teď nějak zasmečuje tak,
    že ten míček, jak ho napálil,
  • 00:01:51 vylít z tý zahrady, ozvalo se
    cinknutí cyklistickýho zvonku,
  • 00:01:57 pak se ozvala nějaká rána,
    pak druhá rána, pak výbuch a kouř.
  • 00:02:03 A on řek sluhovi,
  • 00:02:04 jděte se Jean podívat,
    co se tam stalo.
  • 00:02:06 Ten jde se podívat, vrátí se
    a říká mu, tak, lorde,
  • 00:02:09 došlo k tomu, že ten míček
    pingpongovej, kterej jste napálil,
  • 00:02:13 za tím plotem trefil
    přímo cyklistu, ten se lek,
  • 00:02:17 upad do příkopu a pak do bezvědomí.
  • 00:02:21 Chtěl se tomu cyklistovi vyhnout
    nějakej šofér autem,
  • 00:02:24 jak se mu vyhnul,
    napálil to do svodidel.
  • 00:02:26 To byla ta druhá rána.
  • 00:02:27 Zašprajcoval takhle silnici,
    pak jela cisterna benzinová,
  • 00:02:32 ta se nedokázala vyhnout,
    tak to do toho auta napálila.
  • 00:02:35 Celej ten benzín, ta cisterna,
  • 00:02:36 prostě to vybuchlo
    a začalo to hořet.
  • 00:02:39 A ten furt říkal,
    no to je strašný! Co budeme dělat?
  • 00:02:42 On říkal, já bych měl
    takovou radu, lorde.
  • 00:02:45 Příště to chce víc klopit pálku.
  • 00:02:50 Je to samozřejmě o ping pongu,
    ale těch sportů,
  • 00:02:53 který je možný provozovat,
  • 00:02:54 aniž byste ho nějak moc uměli,
    je víc.
  • 00:02:57 Např. takovým sportem
    je i volejbal.
  • 00:02:59 Volejbal, když je léto,
    tak se to plácá u kdejaký pláže.
  • 00:03:03 A když na to koukáte,
    nikdo to pořádně neumí,
  • 00:03:06 ale hlavně, že to plácaj.
  • 00:03:07 Jsou samozřejmě i jedinci,
  • 00:03:09 kteří se právě pro tento sport,
    dalo by se říct, doslova narodili.
  • 00:03:14 A takovým je právě náš dnešní host.
  • 00:03:17 Je to v současné době
    volejbalový expert,
  • 00:03:20 má bohatou minulost v tom,
  • 00:03:22 je to několikanásobný reprezentant
    volejbalový,
  • 00:03:24 dělal i trenéra a dokonce
    jednu dobu
  • 00:03:26 dělal i předsedu
    volejbalového svazu.
  • 00:03:29 Takže tomu sportu opravdu rozumí.
    Zdeněk Haník!
  • 00:03:43 On ti nikdo neřek, že já si
    na dárky nepotrpím.
  • 00:03:45 Anebo to si zase odneseš, tohle?
  • 00:03:47 -To není dárek.
    -A co to je?
  • 00:03:49 Chtěl jsem vyzkoušet,
    jak zareaguješ.
  • 00:03:52 -Můj postřeh? Můj postřeh ale znáš.
    -To znám.
  • 00:03:55 Ale očekával bych,
    že to pinkneš zpátky.
  • 00:03:59 Co s tím teďka?
  • 00:04:00 Je to samozřejmě pro tebe dárek,
    protože ty jseš furt ten fotbal,
  • 00:04:05 Bohemka, tak abys věděl,
    že jsou jiný sporty taky.
  • 00:04:09 To já vím, že je volejbal!
    Jsou i jiný sporty.
  • 00:04:11 Abych vysvětlil, že jsem k tobě
    trošku žoviální.
  • 00:04:15 My se potkáváme jako sportovci,
    ale jako tenisti.
  • 00:04:19 Mockrát jsem proti tobě hrál,
    ani jednou jsem nevyhrál.
  • 00:04:23 -Jednou se mnou taky.
    -Jednou jsem hrál i s tebou.
  • 00:04:26 -To bylo jen jednou.
    -Levoruký státnický tenis jsi hrál.
  • 00:04:29 -Cože jsem hrál?
    -Levoruký státnický tenis jsi hrál.
  • 00:04:32 -Proč státnický?
    -Takový umír...
  • 00:04:35 Komedianti většinou jsou
    takoví blázni,
  • 00:04:39 tys to hrál tak umírněně.
  • 00:04:41 Proč státnický?
    Klaus hraje levou? Ne.
  • 00:04:45 Ne, Klaus hraje pravou.
    Ale ten nehraje státnicky.
  • 00:04:49 Státnicky, to je pro mě,
  • 00:04:50 jakoby úměrně svým schopnostem
    a prozíravě.
  • 00:05:01 Dobře. Tak to necháme stranou,
    tohleto.
  • 00:05:04 Ne musím říct, že Zdeněk opravdu
    je talent na všecky sporty.
  • 00:05:07 On teď dělá skromnýho,
    ale tenis hraje výborně a to...
  • 00:05:11 Dokonce, a to mi řekni!
    Já jsem to jen slyšel,
  • 00:05:13 to se tak traduje
    mezi komediantama.
  • 00:05:17 Že dokonce někdy hráváš volejbal
    tak, že na jedný straně
  • 00:05:22 za tou sítí jsou třeba 3 hráči...
  • 00:05:24 -6.
    -Nebo 6 a ty hraješ sám.
  • 00:05:27 -Ano.
    -Jak je to možný?
  • 00:05:29 Nemůžeš vědět, kam ten míč letí!
    To hřiště je velký.
  • 00:05:33 Předvídáš, kam letí míč smečovanej?
  • 00:05:37 -Umím to hlavně.
    -No dobře, ale tak jako jestli...
  • 00:05:44 Volejal je o tom,
    že se tam taky nahrává.
  • 00:05:47 -Zpracuju, nahrávám si sám.
    -Ty vybereš balón do vejšky
  • 00:05:53 a teď jdeš někam,
    kam sis to nahrál.
  • 00:05:55 Já ho přijmu, pak si ho nahraju,
    pak ho zasmečuju.
  • 00:05:58 Proti šesti?
  • 00:05:59 Dneska je mi 60,
    tak už bych to nedokázal,
  • 00:06:04 ale ve svý době jsem porazil takhle
    ligový ženský družstvo v Rakousku.
  • 00:06:10 Ty to asi znáš od Rosáka,
    nebo od Merty,
  • 00:06:13 protože jsem to vyprávěl
    na jednom mejdanu.
  • 00:06:15 Oni říkali, nech toho.
  • 00:06:18 Tak jsem říkal, zejtra se postavte,
    sežeňte v tý jejich,
  • 00:06:22 jak se jmenuje ta ves jejich?
  • 00:06:24 -Mníšek.
    -Mníšek.
  • 00:06:26 -Sežeňte...
    -Zdravíme do Mníšku. Městečko!
  • 00:06:33 Tak jsem jim řek, sežeňte 6 lidí
    z Mníšku a šli jsme na to.
  • 00:06:38 -Rosák, Merta a další 4...
    -Starosta a takový ty.
  • 00:06:44 Zora, Mertova žena,
    ta tam dělala asistentku,
  • 00:06:48 takže to je svědek.
  • 00:06:49 Tak jsem jim to ukázal,
    jak to v praxi chodí.
  • 00:06:52 -Sám jsi je porazil?
    -No.
  • 00:06:54 -Ty jsi celej Mníšek porazil sám?
    -Celej Mníšek!
  • 00:06:59 Tak tam je samozřejmě,
    že oni se okamžitě pohádaj.
  • 00:07:02 Oni okamžitě...
  • 00:07:05 Jestli tam byl Rosák, tak se hádali
    u 2:0, už se hádali.
  • 00:07:10 Hned, hraj mu to krátký,
    na to já samozřejmě čekám,
  • 00:07:12 takže vedu 5:0, protože vím,
    že první začnou,
  • 00:07:16 viděj to hřiště velký,
    tak myslej, že s tím já počítám,
  • 00:07:20 takže je to hned 5:0 atd.
  • 00:07:25 -Abysme se u toho nezdrželi dlouho.
    -Takže to nejsou jen takový...
  • 00:07:28 Abychom si zopakovali, Rosák,
    Merta a Mníšek.
  • 00:07:32 Takže tys je porazil. Sám.
    Někdy mi to musíš předvíst.
  • 00:07:36 Protože si neumím představit,
  • 00:07:37 že sám, dědek někde lítá sám,
    na svojí polovině!
  • 00:07:41 Je ti 60, to už ti můžu říct
    dědek, ne?
  • 00:07:43 Můžeš. A oba kyčle mám nový,
    k tomu ještě přidávám.
  • 00:07:48 Ty máš vyměněný obě kyčle?
  • 00:07:51 Takže ty tam lítáš
    a ještě to vrže trošku!
  • 00:07:55 -Teď už ne, samozřejmě.
    -Teď už nemáš nový kyčle?
  • 00:07:58 To jsem měl jednu, tehdy.
    Když to bylo s Mertou.
  • 00:08:01 To jsem měl jednu.
  • 00:08:02 Jednu kyčli novou!
    A čím sis to udělal?
  • 00:08:05 -Volejbalem?
    -Nevím. Geneticky částečně.
  • 00:08:09 Matka to měla taky.
    Asi taky volejbalem.
  • 00:08:12 Byl jsem zdravej,
    myslel jsem vždycky...
  • 00:08:15 Já jsem říkal, že jsi
  • 00:08:17 několikanásobný reprezentant
    ve volejbale.
  • 00:08:19 Kolikrát jsi?
  • 00:08:20 150 jako hráč. Jako trenér nevím.
  • 00:08:25 -Teď už netrénuješ.
    -Ne, teď bafuňařím.
  • 00:08:31 Ono teď je tady taková móda,
    já myslím, že i ve volejbale to je,
  • 00:08:34 že se zvou hodně
    zahraniční trenéři.
  • 00:08:38 Vždycky to nevychází.
  • 00:08:40 Např. fotbalovej trenér,
    Ital u Sparty, to nevyšlo.
  • 00:08:44 Myslíš, že to je dobře?
  • 00:08:45 Anebo, že ta česká povaha
    by měla mít tuzemskýho trenéra?
  • 00:08:50 Co je podle tebe, jako trenéra?
  • 00:08:51 My jsme jich pozvali 7.
    Ve volejbale. Cizinců.
  • 00:08:55 Za tu dobu, co jsem já jakoby...
  • 00:08:58 Se vystřídalo. U kterýho?
    U chlapů, u ženskejch?
  • 00:09:01 -U chlapů i u ženskejch.
    -7 trenérů z ciziny.
  • 00:09:03 No. Všichni zařvali jako.
  • 00:09:06 Tady byl Argentinec,
    dvojnásobnej mistr světa.
  • 00:09:09 -Počkej. U ženskejch?
    -U chlapů. Ten vylít za půl roku.
  • 00:09:13 Byl tady Tillie, Francouz, u chlapů.
  • 00:09:17 -Aha. Kdo byl u ženskejch?
    -U ženskejch byl Ital.
  • 00:09:19 -Ten byl dobrej.
    -Nó! Mladej?
  • 00:09:23 No, sympaťák. Holky,
    holky na něj braly.
  • 00:09:28 Ale neudělal výsledek.
  • 00:09:33 To je mimochodem důležitý.
  • 00:09:35 Holky s ním byly spokojený.
    Chtěly pod ním hrát.
  • 00:09:40 Pod ním, jako myslím...
  • 00:09:44 Pod ním, jako pod trenérem.
    To jim nevadil Ital, jo?
  • 00:09:48 No holky dost často
    hrajou pro trenéra.
  • 00:09:50 Jo? Fakt jo, že si řeknou...
  • 00:09:52 Chlapi hrajou třeba pro ideu,
  • 00:09:53 ale ženský dost často
    hrajou pro trenéra.
  • 00:09:56 -Pro koho, že hrajou chlapi?
    -Pro nějakou ideu, medaili.
  • 00:09:59 Nějakej národ, nebo prostě,
    řekněme vyšší hodnotu.
  • 00:10:04 -A ženský?
    -Dost často, říkám. Ne vždycky.
  • 00:10:09 Stává se ve volejbale,
  • 00:10:11 že mezi hráčkou a trenérem
    přeskočí jiskérka?
  • 00:10:14 Jasně. To se stává, no.
    Ale je to nebezpečný.
  • 00:10:17 Čím?
  • 00:10:18 Je to nebezpečný v tom,
    jak se provalí v ženským týmu,
  • 00:10:22 že trenér má vztah
    s jednou hráčkou...
  • 00:10:24 A jo! Ten babinec asi! Ten teda!
  • 00:10:30 -Z vyprávění to vím, samozřejmě!
    -Že to nedělá v tý kabině dobře.
  • 00:10:34 -To teda vůbec nedělá dobře.
    -Buď všecky, nebo žádná, prostě.
  • 00:10:38 -Tos řek ty, že jo.
    -No ne, to je žárlivost.
  • 00:10:42 To si člověk ten ženskej prvek
    musí k tomu přimyslet.
  • 00:10:46 Když jsi byl předseda svazu,
    tak pod tebe patřil samozřejmě,
  • 00:10:49 patří tam ten beach volejbal.
  • 00:10:51 -Jasně. To tě zajímá.
    -No ne, že mě to zajímá.
  • 00:10:57 Tam jsme dobrý, ne?
  • 00:10:59 Kdyby se třeba ta dobrá dvojice,
    jak se jim říkalo, nerozhádala.
  • 00:11:03 -Maki Kiki myslíš.
    -Maki Kiki.
  • 00:11:06 -To bylo trauma pro mě.
    -Pro tebe to bylo trauma?
  • 00:11:09 Protože ty se neměly rozejít.
    Ony to nerady slyšej.
  • 00:11:12 Ale to byla vyvolená dvojice.
    To byla posvěcená dvojice.
  • 00:11:17 -Jedna divoká, druhá jako víla.
    -Taky tam byl nějakej trenér.
  • 00:11:23 -Myslím Ital.
    -Ne, to byl Rakušan.
  • 00:11:27 -Rakušan! Ale vypadal jako Ital!
    -Jo.
  • 00:11:31 Nebo vypadá, jako Ital.
  • 00:11:32 Ale ten to nerozhodil,
    jestli tam míříš.
  • 00:11:35 -Že by to on rozhodil.
    -Ne, to ne.
  • 00:11:37 -On si jen tu jednu vzal.
    -On si tu jednu... On si...
  • 00:11:41 On si jednu vzal,
    ale on byl objektivní.
  • 00:11:44 Jak, objektivní?
    Vzal si ji prostě a hotovo!
  • 00:11:48 Co je na tom objektivního?
  • 00:11:49 Objektivní, že si moh vzít
    i tu druhou?
  • 00:11:51 Nebo v čem byl objektivní?
  • 00:11:52 No ne! On jakoby ten pár
    řídil dobře.
  • 00:11:56 Ten problém třeba byl v tom,
  • 00:11:58 že ta Markéta, když měla splín,
    tak prostě šla a měla toho svýho.
  • 00:12:04 A ta Kristýna šla
    a měla tam medvídka na pokoji.
  • 00:12:10 To není ve zlým. Obě jsou skvělý.
    Ale neměla tam nikoho, že jo.
  • 00:12:14 Medvídek je málo.
  • 00:12:17 Chodíš si ještě někdy zahrát?
    Myslím ten volejbal.
  • 00:12:21 Jako pro radost.
  • 00:12:23 Volejbal už dobrej hrát nemůžu,
    špatnej hrát už nechci.
  • 00:12:26 Tak jsem, víš, že na ten tenis.
  • 00:12:29 Ten mě baví,
    že tam se můžu vyvíjet. To mě baví.
  • 00:12:32 -Vybírat si spoluhráče můžeš.
    -My tam máme tu čtveřici.
  • 00:12:36 Ty tam někdy zavítáš,
    ale my tam máme tu čtveřici.
  • 00:12:39 Jen aby lidi věděli,
    takovej máme tenisovej kemp.
  • 00:12:42 -V Přerově.
    -Už se to blíží.
  • 00:12:45 V červnu už se to blíží.
  • 00:12:46 Já bych byl rád,
    kdybysme se tam potkali.
  • 00:12:49 -A kdybysme si spolu, co?
    -Já to zlepším. Bylo to na mě.
  • 00:12:55 Napřed zjisti prize money.
    Aby stálo za to běhat i za tebe.
  • 00:13:04 Když teď vím, jakej jseš mrzák
    s těma kyčlema.
  • 00:13:07 Budu se těšit! Zdeněk Haník!
  • 00:13:17 Přátelé, naším dalším
    dnešním hostem
  • 00:13:19 je herečka Jitka Sedláčková.
  • 00:13:31 -Chcete si s náma pinknout?
    -Když do toho jdete!
  • 00:13:37 Vidíš, smeč! Tys to chytil,
    ona okamžitě zaútočila.
  • 00:13:43 Jitko, řekněte mi, v první chvíli,
    co si myslíte,
  • 00:13:48 s jakou rolí kterou jste hrála,
    si vás diváci v první řadě spojej?
  • 00:13:52 Často si mě spojují
    s filmem Fotograf,
  • 00:13:55 kde se mě Karel Roden ptá:
    Alice, vy máte bobra?
  • 00:14:01 Tak s tím si mě spojují.
  • 00:14:05 A musím říct, že byla premiéra
    Fotografa, já už jsem to říkala..
  • 00:14:12 -To je o Saudkovi, že jo?
    -To je o panu Saudkovi.
  • 00:14:15 Já jsem hrála jeho asistentku.
    A teď jsem přišla na tu premiéru
  • 00:14:18 a byla jsem moc sťastná,
    že v tom filmu můžu hrát
  • 00:14:21 a byla jsem hezky oblečená,
    jako dneska
  • 00:14:25 a šla jsem do tý herecký řady
    si sednout
  • 00:14:29 a pozdravila jsem se s kolegy
    a teď první čtvrthodina,
  • 00:14:33 tak jsem říkala,
    to je krásnej film.
  • 00:14:35 A došlo to na místo:
    Alice, vy máte bobra?
  • 00:14:37 A celá ta řada se na mě vyklonila
    a řekla: Máš?
  • 00:14:46 A já jsem věděla, že po premiéře
    budeme oslavovat úspěšnou premiéru.
  • 00:14:50 Já jsem říkala, já musím
    do půlnoci vypadnout,
  • 00:14:52 protože oni to budou chtít vidět.
  • 00:14:55 Já jsem říkala, to je moje poslední
    životní role,
  • 00:14:58 já už s tím můžu jezdit vystupovat!
  • 00:15:02 Já nevím, co se s tím dá dělat.
    Nějak univerzálně zlikvidovat?
  • 00:15:06 Dá se dělat, jedině oholit.
  • 00:15:11 Vy jste tak,
  • 00:15:12 nějakou dobu vás štvalo,
    že se potýkáte s nadváhou.
  • 00:15:18 -Byl to nějakej váš problém?
    -Koho by to neštvalo? Ano, byl.
  • 00:15:21 Vy jste sundala sportem, pohybem,
    nebo jste držela diety?
  • 00:15:25 Teď to vypadá, že jsem sundala
    100 kilo, jak tu se mnou mluvíte.
  • 00:15:28 To zas nebylo tak strašný.
    Vy jste sundala!
  • 00:15:30 -No sundala jsem...
    -Ale 20 dobrejch.
  • 00:15:32 20 dobrejch. A bylo to proto,
    že se mně líbil jeden muž.
  • 00:15:38 A já teda nevím, to se vysílá
    po dvaadvacaté hodině?
  • 00:15:41 Samozřejmě.
    Ale taky v sobotu dopoledne.
  • 00:15:47 Tak nic!
  • 00:15:50 -Karle, vidíš, kvůli trenérovi!
    -Cože?
  • 00:15:51 Kvůli trenérovi.
  • 00:15:52 No, mým trenérem byl v té době
    Jaroslav Dušek,
  • 00:15:57 můj guru a kamarád, kterej řekl,
    začíná mayský rok 2012
  • 00:16:02 a já jsem vstoupila do jedný putyky
    na Silvestra r. 2011
  • 00:16:08 a vyšla jsem ráno 2012 a tam byl,
  • 00:16:12 já jsem říkala, už je 2012,
    Jitko, musíš se sebou něco udělat,
  • 00:16:16 tam byl majitel tý restaurace,
    kterej se mi moc líbil, já jsem,
  • 00:16:21 jak jsem pila, jsem říkala,
    je 2012, letos vás přefiknu.
  • 00:16:24 A odešla jsem. Přišla jsem domů,
    padla jsem do postele,
  • 00:16:33 můj syn byl na brigádě,
    ráno přišel domů,
  • 00:16:36 já jsem vypadala, že jsem jezdila
    na kolotoči řetízkovým.
  • 00:16:40 Takhle jsem se posadila,
    měla jsem takhle ty vlasy.
  • 00:16:42 Jsem říkala, tak to bude vleže
    tak do 8. ledna.
  • 00:16:45 Protože jsem věděla,
    že to bylo špatně.
  • 00:16:48 Ale tohleto jsem si nepamatovala.
  • 00:16:49 A přišla mi sms.
    Nabídku přijímám.
  • 00:16:53 -A vy jste nevěděla od koho.
    -Já jsem to měla v telefonu.
  • 00:16:57 Já jsem si říkala,
    trošku jsem si potom rozvzpomněla.
  • 00:17:00 A řekla jsem si, tak jestli Jitko,
    do toho chceš jít,
  • 00:17:03 tak to budeš asi nahá při tom.
  • 00:17:08 Tak jsem se rozvzpomínala,
  • 00:17:09 jak to chodí,
    když někdo s někým něco má.
  • 00:17:12 Tak jsem si říkala,
    tak abys byla nahá, tak 20 kg dolů.
  • 00:17:15 -Takhle!
    -A od tý doby, jako po másle!
  • 00:17:20 Já mám neuvěřitelný historky.
    Ale já myslím,
  • 00:17:23 že pro to sobotní dopoledne
    je tohle tak akorát.
  • 00:17:27 Na to se neohlížejte!
  • 00:17:29 Parchanti stejně maj běhat
    po venku!
  • 00:17:32 Co maj co dopoledne
    čumět na televizi!
  • 00:17:34 To je pravda.
  • 00:17:35 To je hlavně pro ty důchodce,
  • 00:17:37 co už je v pátek večer
    pro ně pozdě!
  • 00:17:39 Chápete to?
    Tak si to pustěj v sobotu!
  • 00:17:47 Můžu být pro důchodce
    skvělou inspirací.
  • 00:17:50 Ještě máte něco v hlavě,
    co jste tady chtěla říct?
  • 00:17:54 -Myslíte ke spodku?
    -Ne, ne.
  • 00:18:02 K tomu bych se rád nevrátil!
  • 00:18:06 To teda musím říct,
    že to bylo po mnoha letech,
  • 00:18:08 kdy jsem šla do obchodu
    a řekla jsem, že bych prosila
  • 00:18:11 takové ty kalhotky,
    jak mají vzadu jen tu čárku.
  • 00:18:15 A doma jsem si je vyzkoušela,
    dala jsem si je tou čárkou dopředu
  • 00:18:19 a teď jsem říkala, tak v tomhle
    já teda nikam nejdu!
  • 00:18:23 Já jsem si myslela,
  • 00:18:23 že tu zadní část to má držet,
    ten trojúhelník.
  • 00:18:26 Já jsem říkala,
    tak v tom nejdu teda.
  • 00:18:30 To do toho nejdu.
  • 00:18:32 Tak ale, hlavně,
    že byl zadek v teple! Rozumíte!
  • 00:18:36 Taky užitečná věc.
  • 00:18:38 To se mi taky stalo, že jsem šla
    na to první rande,
  • 00:18:43 tady s tím mužem.
  • 00:18:44 -S tím hospodským.
    -Mayský rok...
  • 00:18:46 To není hospodskej, to je majtel
    významné pražské restaurace,
  • 00:18:51 teda, jestli on se bude dívat,
    je důchodce, v sobotu dopoledne...
  • 00:18:56 -Dyť nejmenujete nikoho!
    -Nejmenuju.
  • 00:18:58 Hospod je v Praze!
  • 00:19:01 Když jsem šla na tohle rande,
  • 00:19:02 tak jsem si říkala,
    že se musím depilovat prefektně.
  • 00:19:05 Tak jsem si vzala holítko,
    teď jsem se depilovala, říkám,
  • 00:19:08 tak tohle je teda holítko!
  • 00:19:10 To je úplně perfektní,
    to je hlaďounký, to je krásný,
  • 00:19:13 ten se zblázní!
  • 00:19:14 Těch 20 kg dole, ty kalhotky
    s tou čárkou takhle!
  • 00:19:18 A teď jsem se holila, říkám,
    tohle chci! To je hlaďounký!
  • 00:19:21 A pak jsem zjistila,
  • 00:19:22 že jsem si nesundala vůbec
    ten kryt!
  • 00:19:33 No a, já ani nevím tenkrát,
    jak to dopadlo!
  • 00:19:39 No šla jste tam chlupatá!
    Jak jinak to mohlo dopadnout?
  • 00:19:45 -Ale dopadlo to.
    -Jen pohladila jste se holítkem.
  • 00:19:49 -Dopadlo to.
    -No byl tam.
  • 00:20:01 Přišel na smluvené místo.
  • 00:20:05 Já právě říkám
    v jednom představení,
  • 00:20:07 dělám, že já mám problém s tím,
    to tak, můžeme to říct.
  • 00:20:12 Už jsme toho řekli víc.
  • 00:20:15 Že já mám jedno ňadro o něco níž,
    to tak bývá.
  • 00:20:19 A aby to vypadalo dobře,
    tak já furt dělám, ahoj! Ahoj!
  • 00:20:26 A trošku mi jde dolů obočí.
  • 00:20:28 Takže já chodím takhle na rande,
    říkám ahoj! A jako, že ho vyhlížím!
  • 00:20:34 Takže řeším to prostě všechno
    okamžitě a bezprostředně.
  • 00:20:41 Takhle se děláte souměrnou.
  • 00:20:43 No ne! Protože jsou přece modelky,
    se fotí vždycky ve futrech dveří.
  • 00:20:48 Jsou takhle opřený.
  • 00:20:50 -Jako proč?
    -Protože to jde nahoru!
  • 00:20:51 Takhle to vytáhnete těma rukama.
  • 00:20:54 A mně stačí, já jsem tak dobrá,
    že mně stačí jen jedna.
  • 00:21:08 Ještě něco na tohle téma?
  • 00:21:11 Ještě přemýšlím,
    co bych vám řekla, ale...
  • 00:21:14 Ne, nemusíte se nutit do ničeho!
    Abych tomu dal fazónu.
  • 00:21:18 -Pořád jste jaksi otevřená náhodám.
    -Pořád jsem otevřená! Ano!
  • 00:21:24 Že potkáte prince.
    Princ na bílým koni!
  • 00:21:27 Tak se to říká, co?
  • 00:21:29 No já bych možná
    už se na prince vykašlala,
  • 00:21:32 taky co by se mnou dělal.
  • 00:21:33 Protože mě jednou někdo chtěl
    posadit na koně, v nějakým filmu
  • 00:21:37 a teď mě tam rvalo asi 6 lidí,
    vůbec mně to nejde.
  • 00:21:40 A ten kůň se rozeběh
    šíleným tempem, takže to ne.
  • 00:21:43 To by nebylo pro mě.
  • 00:21:44 Ale já bych možná,
    kdyby to byl princ
  • 00:21:47 a měl nějaký fáro, který by mělo
    hodně koní pod kapotou.
  • 00:21:52 Pak třeba nějakou kreditku,
    kdyby měl. Třeba.
  • 00:21:55 Ani vlasy by mít nemusel.
  • 00:22:06 Malý konto. Malý konto na vás.
  • 00:22:10 Já jsem tak skromná.
  • 00:22:13 -Tak je v tom romantika určitá.
    -Je.
  • 00:22:15 Když je kreditka,
    tak je pak romantika.
  • 00:22:20 Abych vám pravdu řek, už se bojím
    na něco zeptat,
  • 00:22:23 aby nám to nesklouzlo,
    že v sobotu pustěj zvířátka nějaký.
  • 00:22:30 -Dobře. Vy máte DAMU.
    -Teď jsem slyšela Danu!
  • 00:22:43 Divadelní akademii múzických umění
    jste vystudovala, že?
  • 00:22:49 -Ech!
    -Nebo ne?
  • 00:22:52 -Mě to rozbrečelo úplně.
    -Co vás rozbrečelo?
  • 00:22:55 Ta vzpomínka na Danu.
    DAMU mám, ano.
  • 00:22:58 Vystudovala jsem Divadelní fakultu
    akademie múzických umění.
  • 00:23:02 Učila mě Jana Hlaváčová.
  • 00:23:05 No tak, nebudu se ptá kdy.
    Je to dýl prostě.
  • 00:23:08 -No jako, to se neptejte.
    -Je to nějak, přibližně.
  • 00:23:14 -Je to přibližně dýl.
    -Je to přibližně víc, než dýl.
  • 00:23:19 -Je to víc, než dýl.
    -Tak, tak.
  • 00:23:23 Tak jako, určitě jste měla,
    když jste šla na herečku studovat,
  • 00:23:27 tak jste měla takový
    ty růžový představy
  • 00:23:30 o tom povolání hereckým.
  • 00:23:33 Ta realita potom lišila se nějak
    od těch dívčích představ?
  • 00:23:38 Od dívčích představ
    to byl propadák jako hrom!
  • 00:23:43 Tak to není úplně lehká práce.
  • 00:23:45 A navíc, když jsem vás poslouchala,
    tady jste se ptal,
  • 00:23:49 jestli tým pracuje pod trenérem,
  • 00:23:52 tak herečky zase
    pracují pod režisérem.
  • 00:23:55 To je samozřejmé.
    A to mně nikdy moc nešlo.
  • 00:23:57 Já víc toho namluvím,
    než pak udělám.
  • 00:24:00 Takže ten start byl
  • 00:24:05 v Činoherním studiu
    v Ústí nad Labem.
  • 00:24:07 Ovšem Bartoška, Heřmánek,
    Schmitzer, Vetchý, Suchařípa!
  • 00:24:12 Jste se rozsvítila úplně.
  • 00:24:14 My jsme měli ubytovnu!
  • 00:24:19 Ubytovna byla v 1. patře divadla,
    což bylo prima,
  • 00:24:22 protože se šlo rovnou ve 12,
    ne v 10,
  • 00:24:25 ale ve 12 jsme se skulili dolů
  • 00:24:27 a večer jsme se zas nějak
    vytahali nahoru.
  • 00:24:30 Vím, že Jirka Schmitzer
    měl kulatou postel.
  • 00:24:35 Tak na co bych se vás
    tak ještě zeptal?
  • 00:24:39 Pak jsem byla v Národním divadle
    v Brně, to bylo krásný období.
  • 00:24:42 Tam jsem brala jednu cenu divadelní
    za druhou,
  • 00:24:46 dokonce jsem zpívala Polly
    v Žebrácké opeře.
  • 00:24:51 V Berliner Ensemble jsem hostovala.
    To bylo krásný období.
  • 00:24:56 -To jste zpívala?
    -Zpívala jsem. Já zpívám...
  • 00:25:00 -Zpívám. Já zpívám.
    -Zpíváte.
  • 00:25:03 Ano. Takže to bylo krásný.
  • 00:25:04 A pak už jsem šla
    do Divadla S.K. Neumanna,
  • 00:25:07 čili je vidět, že ta DAMU
    už je opravdu hodně dávno.
  • 00:25:10 A z toho se stalo
    Divadlo pod Palmovkou,
  • 00:25:12 kde mně k 50. narozeninám
    dali výpověď.
  • 00:25:16 Ale když jste mluvila o tom,
    že jste někde,
  • 00:25:18 to jste dostala cenu za to,
    že jste zpívala někde?
  • 00:25:20 Dostala jsem cenu za právě Polly,
    za zpívání Polly v Žebrácké opeře.
  • 00:25:26 -Víte proč se ptám?
    -No to nevím.
  • 00:25:28 Já vám to hned řeknu.
  • 00:25:30 Protože jsme se tak dostali
    do současnosti
  • 00:25:32 a vy v současný době studujete,
  • 00:25:35 nebo nevím, jestli už je
    po premiéře,
  • 00:25:37 takovou tu hru, jak ji ve filmu
    hrála Meryl Streepová,
  • 00:25:40 tu zpěvačku, co neumí zpívat.
  • 00:25:42 -Ano, ano.
    -Božská Florence.
  • 00:25:44 -Božská Florence.
    -Se to jmenuje.
  • 00:25:46 Já říkám Božská Deflorence.
    Pardon, je to... Já za to nemůžu.
  • 00:25:54 -Je to tam!
    -Eště ty se do toho zapojuj!
  • 00:26:00 Takže Božská Florence,
  • 00:26:01 u nás se ta hra jmenuje
    Je úchvatná,
  • 00:26:03 je to v Divadle na Jezerce
    a opravdu teď se učím nezpívat.
  • 00:26:09 A to mně řekněte! Protože ta,
    kdo film neviděl,
  • 00:26:14 ta se vyznamenala tím, že ,
    lidi ji kvůli tomu i milovali,
  • 00:26:19 že zpívala příšerně!
  • 00:26:22 To je slabý slovo!
    Ona kňourala, ta nechytila tón.
  • 00:26:26 Ona nechytila tón a vyprodala
    Carnegie Hall.
  • 00:26:30 Já vím. A jak se to učí teda,
    nezpívat? Zpívat špatně.
  • 00:26:34 Musíte mít dobrýho pedagoga,
    mě učí paní Irena Pluháčková,
  • 00:26:37 mě vede, to je významná,
    já jí říkám sboristka,
  • 00:26:42 ale ona je sbormistryně.
  • 00:26:43 Takže významná sbormistryně
    mě vede. To je opravdu chemie.
  • 00:26:50 To není vůbec sranda.
  • 00:26:51 -Vás odnaučuje zpívat?
    -Ta mě odnaučuje zpívat.
  • 00:26:53 K ní chodí zpívat významní zpěváci.
    Korepetovat.
  • 00:26:59 A ona říká, že jí dělám ostudu
    v tom baráku,
  • 00:27:01 protože když to někdo slyší,
    jak já tam vyju,
  • 00:27:03 že jde její úroveň, kvalita dolů.
  • 00:27:06 Těch studentů.
    Ale není to jednoduchý.
  • 00:27:09 Protože ono to musí bejt
    tak přiměřený,
  • 00:27:12 aby se nám lidi nesebrali
    o pauze a neřekli, to vůbec!
  • 00:27:15 Kolik jsem za tu blbost dal peněz!
    A neodešli by.
  • 00:27:18 Já bych chtěla,
    aby se lidi pobavili.
  • 00:27:21 Takže není to úplně jednoduchý.
  • 00:27:22 Zůstat na takový přijatelný...
    To musí bejt těžký!
  • 00:27:25 Já nevím jak zpíváte.
  • 00:27:26 U mě zůstat na přijatelný
    je dost těžký!
  • 00:27:29 Jak v životě, tak na jevišti.
  • 00:27:31 Ale zpívám Královnu noci
    od Mozarta, zpívám árii Adély
  • 00:27:36 od pana Strausse, zpívám Carmen,
    zpívám sbor židů z Nabucca,
  • 00:27:40 zpívám Rusalku, zpívám kde co.
  • 00:27:44 Že bych si to uměl představit,
    moc neumím.
  • 00:27:46 -Pamatuju si tu Meryl Streepovou.
    -Přijďte se podívat.
  • 00:27:47 -Co?
    -Přijďte se podívat.
  • 00:27:49 -Tak nám šoupněte kousek Rusalky.
    -Ne, ne!
  • 00:27:51 Teď jste říkala,
    že se ničeho nebojíte!
  • 00:27:53 Já vám něco řeknu!
    Na tohle jsem teda pověrčivá.
  • 00:27:56 A to by vám určitě
    váš tatínek řekl,
  • 00:27:58 na to jsem pověrčivá.
  • 00:27:59 Je před premiérou, takže...
  • 00:28:03 To bych tam toho Vendelína Budila
    pěkně naštvala nahoře.
  • 00:28:06 -Koho?
    -Vendelín Budil!
  • 00:28:08 To nás učil pan režisér
    Oto Ševčík, Čech ze záliby,
  • 00:28:12 ten hrál esesáky,
    ten vždycky říkal,
  • 00:28:14 já jsem Čech ze záliby.
  • 00:28:18 Teď jsem to pochopil, ano!
  • 00:28:19 Ve všech českejch filmech
    ty esesáky hrál Ota Ševčík.
  • 00:28:23 Pan Ota Ševčík,
    určitě byste si ho vybavili.
  • 00:28:26 Ten říkal, já jsem Čech ze záliby.
    Jednou mě vezl autem.
  • 00:28:29 On říkal, to je hrozný,
  • 00:28:31 tady u vás chodí tolik lidí
    po tý silnici.
  • 00:28:34 Já říkám, ty jedeš po chodníku.
  • 00:28:38 A on říkal, protože moje maminka
    říkala, že vždycky budu mít řidiče.
  • 00:28:42 Tak to byl Ota Ševčík.
  • 00:28:44 Takže nebudu muset
    se já učit řídit.
  • 00:28:47 A ten mě naučil,
    nebo ten tzv. říkal,
  • 00:28:49 že pár herců kojil,
    já mezi ně patřím tzv.
  • 00:28:52 A ten říkal: Nesmíme naštvat
    Vendelína Budila.
  • 00:28:54 To je takovej náš hereckej
    tam nahoře Bůh.
  • 00:28:58 Takže před premiérou opravdu ne!
  • 00:29:00 -Dobře. Ne. Já jen tak jako...
    -Nééé! (zazpívala)
  • 00:29:05 Tohle bylo slušný ještě.
    Ale já jsem chtěl to...
  • 00:29:08 -Já vím, vy chcete to falešný.
    -Ne, tak ne.
  • 00:29:12 A to studujete s režisérem
    Hřebejkem, jestli se nepletu.
  • 00:29:16 Režíruje to Jan Hřebejk,
    ale hlavně důležité je,
  • 00:29:18 že mně tu roli přidělil
    principál divadla Jan Hrušínský,
  • 00:29:24 protože je to pro něj
    veliký riziko, že jo.
  • 00:29:27 Dát někomu takhle krásnou roli,
  • 00:29:29 tak já se budu snažit,
    aby to dopadlo dobře.
  • 00:29:33 A Jan Hřebejk je samozřejmě,
    to je prima, to je bezvadný.
  • 00:29:37 -Pod ním pracovat.
    -Pod ním pracuju velice ráda.
  • 00:29:40 -Teď mě napadlo...
    -No co?
  • 00:29:42 -Teď mě napadlo...
    -Radši si to rozmyslete ale!
  • 00:29:47 Co vás napadlo?
  • 00:29:48 Je to pod skálou a má to
    vyvalený modrý voči. Co je to?
  • 00:29:53 Je to pod skálou a má to vyvalený
    modrý voči.
  • 00:29:57 -Nevím.
    -Paní Skálová.
  • 00:30:10 Děti už se nemůžou dočkat teďka!
    V sobotu budou žhavit!
  • 00:30:17 Já jsem tak jako někde,
  • 00:30:18 to se dá všecko dopočítat
    na internetu,
  • 00:30:21 vy jste hrála zhruba
    v necelých 50 filmech.
  • 00:30:25 -Opravdu?
    -Představte si to!
  • 00:30:28 To musely bejt óbrčurdy teda.
  • 00:30:30 Já jsem říkala, že já umím říct:
    Kávu? 50 x jinak.
  • 00:30:34 Já bych mohla dostat Oscara
    za: Dáte si kávu? Čaj?
  • 00:30:38 -Jo, sekretářky.
    -To taky. Ty sekretářky.
  • 00:30:39 To mi šlo. Mně říkala
    Jana Hlaváčová, když mě učila,
  • 00:30:42 že já budu hrát až budu
    o hodně starší až stará.
  • 00:30:47 A já jsem, když jsem byla mladá,
    jsem říkala, to absolutně,
  • 00:30:50 vůbec nesouhlasím!
  • 00:30:51 Přece, co budu do tý doby dělat?
    A ona měla pravdu.
  • 00:30:54 Že vlastně ty role televizní
    a filmové, přišly opravdu až po 50.
  • 00:30:59 Rád bych ještě zmínil tu vaši
    nejposlednější, co jsem se dočet,
  • 00:31:05 takový divadelní představení
    jste dali dohromady.
  • 00:31:08 Teď někdy snad byla premiéra.
  • 00:31:11 Nepochopil jsem,
    co to je za titul,
  • 00:31:12 jak se to jmenuje si nepamatuju.
  • 00:31:14 -Můžem i s mužem.
    -Můžem i s mužem.
  • 00:31:18 Čili takový nějaký
    bisexuální téma, jo?
  • 00:31:20 Ne. Podle mýho názoru chlapi
    někam zalezli do děr a nejsou.
  • 00:31:26 Tzn., my jsme 4 ženy,
  • 00:31:28 mělo by to připomínat lehce
    seriál Sex ve městě, ale jen lehce.
  • 00:31:34 Jsme 4. Vanda Hybnerová,
    Kaira Kateřina Hrachovcová,
  • 00:31:39 Dáša Zázvůrková a já.
    Každá máme svůj příběh.
  • 00:31:43 Já zpívám ústřední melodii
    mé písně: 55 +, to je pěknej hnus,
  • 00:31:49 bejvala jsem kus.
  • 00:31:52 -To je váš šlágr.
    -Je to můj šlágr. Je to tak.
  • 00:31:55 Hraju tam nejstarší z té čtveřice.
  • 00:31:59 Ale ono to je o tom,
    že ženy se cítí hodně osamoceny
  • 00:32:02 a chlapi prostě nejsou.
  • 00:32:05 Tam vlastně základní otázka je:
    Máš chlapa? Nemám.
  • 00:32:10 -Kdo to napsal?
    -Samy jsme si to napsaly.
  • 00:32:14 Jsme autorkami, tzn., že lituju
    některé muže, kteří na to přijdou,
  • 00:32:18 protože se poznají.
  • 00:32:21 -A to je váš nejposlednější?
    -To bylo teďka.
  • 00:32:25 A teď opravdu žiju tou Jezerkou,
    žiju Božskou Florence.
  • 00:32:29 A Jezerka je vůbec báječný angažmá.
  • 00:32:33 Musím říct, že po tom vyhazovu
    z Palmovky mně Jan Hrušínský
  • 00:32:39 nabídl opět místo v divadelní šatně
    u toho stolečku,
  • 00:32:44 protože já jsem hlavně
    divadelní herečka.
  • 00:32:46 A zachránil mně tím,
    řekla bych, život,
  • 00:32:52 protože po tom vyhazovu
    z Palmovky jsem měla dojem,
  • 00:32:55 že jsem to povolání celej život
    dělala špatně a zbytečně.
  • 00:32:58 A on mně teď dal šanci
    velkého návratu na jeviště.
  • 00:33:03 Já už tam hraju
    v Poslední aristokratce,
  • 00:33:06 ožralou kuchařku,
    takže ta mi jde perfektně.
  • 00:33:09 Miluju tu roli, já miluju,
    když se lidi smějou.
  • 00:33:12 Když se lidi smějou, jsem šťastná.
  • 00:33:14 Ale teď mně dal šanci vrátit se
    opravdu ve velkým stylu na jeviště.
  • 00:33:19 A já si toho vážím
  • 00:33:21 a jsem před tou šancí
    velice pokorná.
  • 00:33:25 Tak ať se vás to štěstí
    drží co nejdýl!
  • 00:33:28 Děkuju moc.
  • 00:33:28 Jitka Sedláčková!
  • 00:33:38 Přátelé, naším dalším
    dnešním hostem,
  • 00:33:40 teď si teprve uvědomuju,
    že to bude trošku zajímavé,
  • 00:33:44 je filmový režisér Jiří Vejdělek!
  • 00:33:57 -Posaďte se blízko Jitky.
    -Pochopil jsem. Dobrý večer.
  • 00:34:08 -Už někdy pod váma hrála?
    -Ne před kamerou.
  • 00:34:12 Ale znáte se. Nemusím vás
    složitě seznamovat. Dobře.
  • 00:34:17 Já začnu u vás od konce,
    protože teď je aktuelně,
  • 00:34:23 váš poslední film se hraje v kinech
    a sice Tátova Volha.
  • 00:34:28 Tam v hlavní roli např. jsou
    dvě herečky.
  • 00:34:32 Já vím.
  • 00:34:34 Eliška Balzerová a Táňa Vilhelmová.
    Vy jste autorem scénáře.
  • 00:34:40 Původní scénář psala Jitka Je...,
    Iva Jestřábová
  • 00:34:44 a já jsem pak k tomu přidal
    ten mužskej pohled.
  • 00:34:47 -K tomu ženskýmu příběhu.
    -To je někdy nutný, ne?
  • 00:34:50 Jo. Protože jsou i muži,
    který ještě nezalezli do děr.
  • 00:34:55 Jenom po nocích občas.
  • 00:34:58 Jiří, vy jste to já vím,
  • 00:35:00 protože už jsme spolu
    kdysi mluvili, ze Šluknova,
  • 00:35:03 z výběžku.
  • 00:35:05 Jsem z výběžku, no.
  • 00:35:08 -Říká se Šluknovský výběžek.
    -Z takovýho tátova výběžku.
  • 00:35:16 Ne, já jak jsem to tady poslouchal
    v tom zákulisí,
  • 00:35:18 to je vlna,
    která se nedá úplně...
  • 00:35:21 Tak jste to čapnul od Jitky!
  • 00:35:23 Už si představuju, jak točíme
    dvojku Kluci od Bobří řeky.
  • 00:35:28 A těžko to z tý hlavy teďka...
  • 00:35:36 To jsem se chtěl zeptat.
  • 00:35:37 To je poměrně daleko
    z výběžku do Prahy.
  • 00:35:41 Nechci říct, to není vesnice,
    to je město. Šluknov.
  • 00:35:46 V podstatě, teď už to není vesnice,
  • 00:35:48 co se tam přestěhovala
    naše rodina po válce, tak ne.
  • 00:35:52 Protože děda byl zemědělec, rolník
  • 00:35:57 a jak bylo v 50. letech
    takový to "ani semeno nazmar",
  • 00:36:00 ta akce, tak moje babička měla
    13 dětí,
  • 00:36:06 moje maminka je ze 13 dětí,
  • 00:36:12 takže my jsme z toho malýho
    Šluknova udělali to velkoměsto.
  • 00:36:15 V podstatě naše rodina.
    Pardon, že jsem tak...
  • 00:36:19 Dobrý, já se to snažím udržet
    v určitý rovině.
  • 00:36:22 Čím dál tím těžší je to.
  • 00:36:24 Takže jste z toho udělali
    takovej Šuknov, by se dalo říct!
  • 00:36:33 Tomu člověk tak podlehne snadno!
  • 00:36:36 Dal bych si facku,
    ale neudržel jsem se!
  • 00:36:39 Ale vy jste se to snažil, ten pořad
    celou dobu dostat do primetimů,
  • 00:36:42 nebo do těch večerních časů!
  • 00:36:44 -Teď to máte jistý!
    -Teď to tam je tutáč.
  • 00:36:47 Ale já jsem se ještě nedostal
    k té své otázce.
  • 00:36:51 Tzn., že to je dost daleko
    z toho výběžku do Prahy.
  • 00:36:56 A někde jsem si přečet,
  • 00:36:57 jak oni píšou na internetu
    takový ty životopisy,
  • 00:37:01 řeknu vám, co mě u vás zaujalo.
  • 00:37:04 Že údajně, a teď mi řekněte,
    jestli to je pravda, nebo ne.
  • 00:37:06 Když jste byl hodně mladej,
  • 00:37:08 tak jste přispíval do časopisu
    satirického, což byl Dikobraz.
  • 00:37:12 Je to pravda, jo?
  • 00:37:13 A vy jste jim údajně,
    někde to citujou, napsal dopis,
  • 00:37:17 že vám ty vaše příspěvky,
  • 00:37:19 ty povídky nebo ty fejetony
    musej brát,
  • 00:37:21 že jste z nuzných poměrů,
  • 00:37:23 že jste dokonce musel spát
    ve svým pokojíčku s mrtvým dědou.
  • 00:37:27 To mě porazilo!
    To jste si vymyslel?
  • 00:37:30 Nebo jste opravdu spal na pokoji
    s mrtvým dědou?
  • 00:37:33 Ne, ale často jsem byl
    u té babičky,
  • 00:37:36 takže těch sestřenic a bratranců
    bylo skutečně hodně
  • 00:37:39 a místností málo.
  • 00:37:41 Takže jsme opravdu
    bydleli v patrech
  • 00:37:43 a že nás třeba bylo 20 v místnosti.
  • 00:37:46 Myslím, že mrtvej děda
    už tam tenkrát nebyl,
  • 00:37:48 že toho vynesli už.
  • 00:37:50 Ale napsal jste to
    do toho Dikobrazu.
  • 00:37:52 Já jsem napsal, to mi bylo tak
    17, 18,
  • 00:37:55 to jsem napsal do toho prvního
    a napsal jsem to na parte.
  • 00:37:58 A na konci toho dopisu bylo:
  • 00:37:59 Pokud mi ty vtipy neotisknete,
    budu nucen k nejhoršímu.
  • 00:38:03 Poslat vám další.
    A oni se samozřejmě tak báli,
  • 00:38:08 že říkali, radši, on chudák,
    radši mu to otiskneme.
  • 00:38:11 To bylo na první vysoký škole,
  • 00:38:13 že já jsem nechtěl zatěžovat
    tu velkou rodinu,
  • 00:38:15 aby ještě živili mě.
  • 00:38:16 Protože jsem první vysokou školu
    nestudoval samozřejmě film,
  • 00:38:20 ale studoval jsem tělocvik.
  • 00:38:22 -Tzn. že jste chtěl bejt trenér?
    -Vlastně bych mohl být i trenér.
  • 00:38:27 -A vy jste ji dostudoval?
    -No, vystudoval jsem všechno.
  • 00:38:30 Chybí mi zápočet z jednoho cvičení
    na hrazdě a státnice.
  • 00:38:35 Protože v posledním ročníku
    jsme se přihlásil na FAMU.
  • 00:38:41 Ta komise byla nějaká opilá,
    nebo na drogách,
  • 00:38:44 takže mě hned přijali.
  • 00:38:45 -Napoprvé.
    -Hned napoprvé.
  • 00:38:47 Kluka ze Šluknova!
  • 00:38:48 Oni se jim nějak líbily ty práce,
    co já jsem jim poslal.
  • 00:38:51 Ty dikobrazí?
  • 00:38:52 Ne, k těm přijímačkám
    se posílá povídka
  • 00:38:56 a posílá se takovej krátkej
    amatérskej fim, pár minut.
  • 00:39:00 10 - 15 minut. A na tom 2. kole,
    kde byly ty vědomosti,
  • 00:39:04 já jsem nevěděl vůbec nic!
  • 00:39:05 -O filmu!
    -Hm.
  • 00:39:07 Ale ony se jim líbily ty mý práce
  • 00:39:09 a chodila ta kontrola
    mezi těma řadama
  • 00:39:11 a viděli, že já jsem takovej
    neklidnej, všichni psali,
  • 00:39:14 nabušený těma vědomostma,
  • 00:39:16 já koukal, nevěděl jsem,
    jestli něco neopíšu, nebo něco.
  • 00:39:20 A oni přišli a viděli to jméno,
    Vejdělek.
  • 00:39:22 Takže oni věděli ty práce.
    Tak tajně napovídali tam.
  • 00:39:26 A vy jste dělal sportovní vysokou
    jste dělal, jo?
  • 00:39:28 Předtím.
  • 00:39:30 A tam se taky dělaj
    nějaký přijímačky?
  • 00:39:32 -No jéje!
    -A z čeho?
  • 00:39:34 Ze všeho. Z atletiky, z gymnastiky
    a z plavání. Základní.
  • 00:39:40 A pak se tam dělá všechno,
    včetně volejbalu.
  • 00:39:42 Zvlášť plavání bylo velmi půvabný,
  • 00:39:45 protože já jsem se jako malej
    topil,
  • 00:39:47 to je v jednom mým filmu
    taky natočený
  • 00:39:49 a pak jsem se bál plavat.
  • 00:39:51 Takže jsem neuměl plavat
  • 00:39:52 ještě tejden
    před těma přijímačkami.
  • 00:39:55 Takže jsem poprosil kamaráda,
  • 00:39:57 kterej chodil
    do plaveckýho družstva,
  • 00:39:59 aby mě to naučil.
  • 00:40:00 Co mě tak naučí,
    někoho, kdo se bojí vody
  • 00:40:03 a za jednu, dvě návštěvy bazénu!
  • 00:40:05 Takže jsem se naučil plavat
    takovej ten způsob,
  • 00:40:07 že jsem samozřejmě nedejchal
    do vody, to jsem se bál,
  • 00:40:10 takže to byl takovej způsob,
    že jsem plaval prsový nohy
  • 00:40:13 a takový něco, jako kraul.
  • 00:40:14 Ale pocaď jsem byl vlastně suchej,
    takovej kolesovej parník.
  • 00:40:20 A tam byly dost přísný limity
    na těch přijímačkách.
  • 00:40:23 Takže já jsem skočil do toho bazénu
    a hned po tom skoku
  • 00:40:27 se mi samozřejmě spustily
    ty plavky.
  • 00:40:30 Ale já, jak jsem bojovník,
    nechci zalízt do díry, zbaběle,
  • 00:40:36 tak jsem nasadil ty plavky
    a plaval jsem,
  • 00:40:39 měl jsem je takhle nasazený,
    že to doplavu,
  • 00:40:40 abych splnil ten limit.
  • 00:40:41 -Jak nasazený?
    -Na rameno.
  • 00:40:44 Nasadil jsem je na rameno.
    To byly drahý plavky, velká rodina!
  • 00:40:47 Já jsem nemohl je tam nechat
    v tom bazénu.
  • 00:40:50 A udělal jsem, tam jsem se otočil
  • 00:40:52 a pak celej bazén po tý obrátce
    skandoval: naznak, naznak!
  • 00:41:03 Já jsem naštěstí tenkrát
    znak neuměl,
  • 00:41:06 tak jsem periskop svůj nepředved.
  • 00:41:10 A to vám ta komise, uznali vám to.
    Řekli, no plave zvláštně.
  • 00:41:14 Jasně! Tenkrát to nebylo na styl.
    To bylo čistě na čas.
  • 00:41:20 A já jsem o 2 vteřiny
    se dostal pod ten limit,
  • 00:41:24 že jsem proklouz.
  • 00:41:25 Možná mi ještě 5 vt. odečetli
    za nasazování těch trenýrek,
  • 00:41:28 takže mě vzali.
  • 00:41:29 Čili vy jste si to
    vlastně rozmyslel.
  • 00:41:31 Tu kariéru toho
    sportovního učitele
  • 00:41:34 jste si rozmyslel
    a takhle jste měl kliku,
  • 00:41:36 že jste se prosmeknul na FAMU.
  • 00:41:38 Co to bylo za komisi?
    V kterých to bylo letech?
  • 00:41:41 Kdy vy jste šel na FAMU?
    To můžete říct, ne?
  • 00:41:44 -V 90. letech, 95. 6.
    -V 90 kolik?
  • 00:41:48 -95, 96 podzim, zima.
    -To vzali kluka ze Šluknova?
  • 00:41:51 -No jéje.
    -Bylo období, kdy se brali burani.
  • 00:41:55 Já si na to pamatuju.
  • 00:41:57 -Že těch Pražáků tam bylo moc!
    -Já vám děkuju!
  • 00:41:59 Tak on se do vás obouvá,
    že kašpaři a komedianti,
  • 00:42:03 já jsem váhal, jestli budu kašpar,
    nebo kotrmelec,
  • 00:42:06 rozhodl jsem se bejt k vám blíž
    a vy takhle do mě!
  • 00:42:10 -Co tam bylo za porotu?
    -No, Dušan Klein, Jitka Němcová.
  • 00:42:13 Ale pozor! Paní Chytilová,
    pan Smyczek.
  • 00:42:20 Kapacity!
  • 00:42:22 Ono to je vícekolové, 3 kola jsou
    těch přijímacích zkoušek
  • 00:42:26 a poslední je ústní zkouška.
  • 00:42:28 A já jsem přišel
    na tu ústní zkoušku
  • 00:42:31 a byl tam takovej starší profesor,
    kterej mně dával zákeřný otázky.
  • 00:42:35 Takový jako:
    Proč jsou řecké eposy tak geniální?
  • 00:42:41 Tak já jsem tahal ty vědomosti
    z tý střední školy
  • 00:42:43 a on tak kýval hlavou.
  • 00:42:45 Já jsem vylez ven, jsem říkal,
  • 00:42:46 teď se kvůli tomudle dědulovi
    nedostanu!
  • 00:42:49 Kdo to byl? A přesně,
    jak o tom filmu nic nevím,
  • 00:42:52 oni říkali, to byl Otakar Vávra!
  • 00:42:56 A já jsem říkal, v 90. letech,
    on ještě žije?
  • 00:43:01 Jsem říkal, ještě, že jsem neplác
    něco o Vávrovi!
  • 00:43:04 To by tuplem mě nevzali!
  • 00:43:06 Takže pak jsem běžel do knihovny,
    nechtělo se mi tomu věřit!
  • 00:43:09 Listoval jsem, byla tam
    jen hvězdička,
  • 00:43:11 nebyl tam ještě křížek
    u jeho životopisu.
  • 00:43:14 A pak mě pan profesor celou dobu
    učil a byl úžasnej!
  • 00:43:17 A to bylo krásný,
    takhle bych chtěl dopadnout,
  • 00:43:20 protože on měl takovou
    zvláštní paměť.
  • 00:43:22 Opravdu nás bylo 5 v ročníku
    a on dělal prezenci.
  • 00:43:26 A to bylo tak na 20 minut.
    Protože to bylo:
  • 00:43:29 Glogovac? Tady, pane profesore.
    Hašková? Chybí.
  • 00:43:34 Hartl. Tady pane profesore.
    Vejdělek. Tady. Glogovac?
  • 00:43:42 A 6 x dokola! Ale potom
    začal přednášet a to byly perly!
  • 00:43:49 Protože on říká: No, když my jsme
    s Karlem Čapkem psali scénář,
  • 00:43:57 on tam, my jsme seděli u něj doma
  • 00:43:59 a on tam měl nad schodama
    fantastický africký masky!
  • 00:44:05 To si pamatoval! A dokonce,
    to bylo úplně nejvíc,
  • 00:44:08 říkal, že asistoval Pabstovi!
  • 00:44:10 A to byl němej film!
  • 00:44:13 On sice, ta krátkodobá paměť,
    to bylo už vtipný,
  • 00:44:15 ale jinak encyklopedie!
  • 00:44:17 Jsem říkal, to by chtělo zapisovat,
    protože on si pamatuje detaily,
  • 00:44:20 které žádnej historik
    už nemůže nikdy najít.
  • 00:44:23 Jak o českým filmu,
    tak i o jinejch věcech.
  • 00:44:25 On si pamatoval i ty fyzický věci
    o těch herečkách z 1. republiky.
  • 00:44:30 Takže třeba říkal:
  • 00:44:31 Když byste potřebovali hezký nohy,
    Mandlová. Prsa Baarová.
  • 00:44:37 Takhle říkal, Mandlovou
    celek zabrat.
  • 00:44:39 Baarovou odsaď nahoru.
    Takhle on nás učil.
  • 00:44:42 -Už ani jedna nežila, že jo.
    -Ale on jo!
  • 00:44:45 A všechno si to pamatoval,
    takhle nás vychovával,
  • 00:44:47 takhle nás učil tu režii.
  • 00:44:50 To jste měl celkem,
    to se tak traduje,
  • 00:44:52 že Vávra učil výborně.
  • 00:44:54 A takovýhle informace,
    to se dělá. To používám dodneška.
  • 00:44:58 Jirko, váš první film
    byli Účastníci zájezdu?
  • 00:45:01 -Ano.
    -To byl hned velkej úspěch.
  • 00:45:04 By se dalo říct.
    To bylo strašně navštěvovaný.
  • 00:45:08 Jaký to pro vás bylo?
    Kluka z venkova a rovnou...
  • 00:45:11 Klukovi ze Šluknova
    nic jinýho nezbývá.
  • 00:45:13 Já myslím, oslovovat ty herce
    zvučných jmen.
  • 00:45:18 Měl jste s tím nějakej problém?
    Nebo to bylo v pohodě všecko?
  • 00:45:24 Paní Fialová, si vzpomínám,
    pan Krobot...
  • 00:45:27 -Spousta.
    -Spousta.
  • 00:45:29 Samozřejmě,
    ale ono je to vždycky tak.
  • 00:45:31 Teď je to samozřejmě jiné už.
  • 00:45:33 Ale ti herci a herečky
    mají určitou obavu
  • 00:45:36 a musíte získat jejich důvěru.
  • 00:45:38 Oni musej věřit, že vy jste ten,
    kdo to povede správným směrem,
  • 00:45:44 že jim neuděláte ostudu
    a ten film bude stát za to.
  • 00:45:47 Je to podobně,
    jako opravdu v tom sportu,
  • 00:45:51 že na muže se musí na tu ideu
    je chytit,
  • 00:45:53 že jim musím vysvětlit
    o čem to bude a tak,
  • 00:45:56 herečky, tam musí ten vztah
    být jiný,
  • 00:45:58 to se musíme navzájem milovat.
  • 00:46:00 Fakt, jo?
  • 00:46:01 Herečka, myslím, že Jitka potvrdí,
  • 00:46:03 ona, jako každá žena, udělá jen to,
    co sama chce.
  • 00:46:07 A jenom pro toho, pro koho chce.
  • 00:46:10 A když se zamiluje,
    udělá v podstatě cokoliv.
  • 00:46:16 Tak si klidně veme žiletku tupou
    a oholí se všude.
  • 00:46:20 Obleče se do čehokoliv.
  • 00:46:22 A když ji to necháte opakovat,
    ať už v ložnici při milostné scéně,
  • 00:46:26 nebo při natáčení 90 x,
    když vám bude důvěřovat
  • 00:46:30 a bude to pro vás chtít udělat,
    tak není nic víc.
  • 00:46:33 Ženu nic nezastaví. To musí bejt,
  • 00:46:36 ona musí milovat mě
    a musí cítit, že já miluju ji.
  • 00:46:41 A je jedno, jesti je jí 7,
    tý slečně,
  • 00:46:44 nebo je tak mladá, jako Jitka.
  • 00:46:47 Děkuju .
  • 00:46:49 Takhle vy to...
    To máte od toho Vávry, ne?
  • 00:46:53 -Že s těma ženskejma...
    -To ne! To jsem zjistil ve škole.
  • 00:46:57 Už na FAMU, jak jsme točili
    ty cvičení, tak jsem si uvědomil,
  • 00:47:03 že ženy a muže je potřeba
    režírovat jinak.
  • 00:47:06 My to máme přes tu hlavu.
  • 00:47:08 Co když hrajou spolu?
    Když hraje Holubová s Kleplem.
  • 00:47:11 -To jste nějak oddělil?
    -No jistě! Každýmu to...
  • 00:47:14 -Každýmu zvlášť!
    -Ne, že bych je odděloval.
  • 00:47:16 Ale ten způsob režie,
    to vysvětlování je jinak.
  • 00:47:20 Ženě nemá cenu nic moc
    racionálně vysvětlovat.
  • 00:47:23 Já ji musím uvést do toho stavu,
    ve kterém chci, aby to hrála.
  • 00:47:26 A to je jedno, jestli já na ni
    mluvím potichu,
  • 00:47:29 tak ona mi v té scéně
    bude pak takhle mluvit.
  • 00:47:32 -I já jsem vyměk, jak jste ztišil!
    -Když ji chci nějak vydráždit,
  • 00:47:35 když ji potřebuju vydráždit
    i hmaty jsou povolený,
  • 00:47:39 když ji potřebuju vydráždit.
  • 00:47:41 Různě! Různě. Ona musí bejt
    v tom stavu!
  • 00:47:46 Musím ji dostat do jiného stavu,
    pokud to potřebuju v té klapce!
  • 00:47:50 Zatímco s chlapem si to vyříkáme
    tak nějak racionálně.
  • 00:47:53 Jdeš tady odsaď takhle a děláš to
    kvůli tomuhle a tomuhle
  • 00:47:56 a on to pochopí a pak to udělá,
    jako rozumnej člověk.
  • 00:48:03 Jen takovou odbočku,
    jak jsem u těch filmů,
  • 00:48:06 vy víte kolik jste natočil.
  • 00:48:08 -Hodně podle Viewegha jste točil!
    -Ne, ne!
  • 00:48:11 S Michalem jsme točili
    jen ty Účastníky zájezdu.
  • 00:48:13 A pak pro velký úspěch už ne.
  • 00:48:16 -A co ty Ženy v pokušení?
    -To jsem psal já!
  • 00:48:18 -To jste psal vy!
    -To jsem psal já.
  • 00:48:20 I ty Účastníky jsem vlastně
    na tom scénáři podepsanej.
  • 00:48:24 Ale tzn., to nebyly jediný,
    když tak mě opravte,
  • 00:48:29 ty Ženy v pokušení.
  • 00:48:30 Ženy v pokušení, Muži v naději,
    Václav...
  • 00:48:34 -To jsou taky Vieweghovy.
    -Ne, to jsem já!
  • 00:48:35 Muži v naději, Ženy v pokušení,
  • 00:48:37 to já jsem scénarista, režisér
    a spoluproducent.
  • 00:48:40 -No ne, to je normální! Lidi...
    -Co je normální?
  • 00:48:44 Nejste sám. Já jsem to mockrát
    slyšel, že lidi citujou
  • 00:48:47 třeba z Účastníků zájezdu
    sedím v autobuse a oni citujou:
  • 00:48:50 Kradla a kradla.
  • 00:48:52 A pak říkají, to se tomu Hřebejkovi
    tenkrát povedlo, ten film!
  • 00:48:55 Krásně to natočil!
  • 00:48:56 Tak nevím, proč jsem si zahnízdil.
    Já jsem si myslel,
  • 00:48:59 vy jste natočil film,
    který se jmenuje Něžné vlny.
  • 00:49:02 A já jsem si myslel,
    že to je první,
  • 00:49:03 který jste vyloženě psal,
  • 00:49:06 možná jste se tam
    projektoval sám, ne?
  • 00:49:08 Ty první lásky.
  • 00:49:10 To, že jsem tam trošku odrazil
    to své dětství,
  • 00:49:13 ne toho mrtvého dědu,
  • 00:49:14 ale to, že jsem se opravdu topil
    v dětství a tak.
  • 00:49:18 Ale já jsem opravdu bydlel
    u té babičky,
  • 00:49:22 v domě, který je na kraji
    té vesnice.
  • 00:49:24 Oni tu rodinu vystěhovali
    trošku za ves,
  • 00:49:25 protože to byla strašná smečka.
  • 00:49:28 A tam byl rybník, ve kterém
    já jsem se skutečně topil.
  • 00:49:32 To bylo zvláštní, protože
    já jsem mohl mít ve Šluknově
  • 00:49:34 rodnej dům, kdyby ho nezbořili.
  • 00:49:37 To není úplně typický.
    Protože ve Šluknově není porodnice.
  • 00:49:42 A já jsem se v těch 70. letech
    narodil doma.
  • 00:49:45 Což jsem se vždycky hrozně chlubil
    ve škole,
  • 00:49:48 že zatímco všichni měli
    na vysvědčení
  • 00:49:52 místo narození Varnsdorf,
    to je 20 km,
  • 00:49:54 tak já jsem měl Šluknov.
  • 00:49:56 Jako jedinej z celý školy
    jsem měl Šluknov.
  • 00:50:00 Byl domácí porod.
  • 00:50:02 Tam se v tý rodině nedělaly
    žádný ciráty.
  • 00:50:05 Babička rodila na poli běžně,
    takže i maminka neměla problém.
  • 00:50:08 Táta slavnostně překous
    pupeční šňůru
  • 00:50:13 a tím jsem vstoupil
    ve Šluknově do života.
  • 00:50:16 Vy jste první o kom slyším,
  • 00:50:17 že se v takových
    polních podmínkách narodil.
  • 00:50:20 Já jsem si doteďka myslel,
  • 00:50:22 nejdramatičtější porod,
    co jsem slyšel vyprávět,
  • 00:50:25 mně říkal můj kamarád,
    náš kamarád Pepa Náhlovský,
  • 00:50:28 kterej říkal, že když se narodil,
    že ho hodili do kýble,
  • 00:50:31 protože si mysleli,
    že to je placenta.
  • 00:50:42 Jirko, teď vám běží
    ta Tátova Volha. Co chystáte?
  • 00:50:47 Tak asi na r. 2019?
  • 00:50:49 -Tak my už jsme domluveni.
    -Prosím vás!
  • 00:50:52 Tak ti Kluci od Bobří řeky.
  • 00:50:55 A určitě se přijdu podívat
    do divadla
  • 00:50:59 na Poslední aristokratku,
  • 00:51:01 protože to bych měl adaptovat
    pro film a točit to jako film.
  • 00:51:06 -O tom uvažujete zatím.
    -Na tom pracuju.
  • 00:51:09 To je to, co bude.
  • 00:51:11 -A je ještě něco blíž k výrobě?
    -To je otázka, co bude nejdřív.
  • 00:51:15 Protože režisér většinou
  • 00:51:16 musí pracovat na více věcech
    najednou.
  • 00:51:18 Tak tohle je jedna věc.
    A potom věřím, že už uhodí
  • 00:51:22 a natočíme adaptaci
    Bohumila Hrabala,
  • 00:51:26 to, jak to s tou rodinou
    v pivovaře bylo po Postřižinách.
  • 00:51:32 Jirko, ať se vám daří!
    Jiří Vejdělek!
  • 00:51:43 Přátelé, pro dnešek je to všecko,
    já vám děkuju za vaši pozornost
  • 00:51:50 a chci samozřejmě poděkovat
    i dnešním hostům, kterými byli:
  • 00:51:55 Zdeněk Haník, Jiří Vejdělek
    a Jitka Sedláčková!
  • 00:52:07 Na shledanou!
  • 00:52:08 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související