17. 1. 2007
Dokumentární komedie Kniha rekordů Šutky režiséra Aleksandara Maniče, koprodukční snímek ČT a Judity Křížové, má v českých kinech premiéru 18. ledna.
Šutka je největší romská osada na Balkáně. Alespoň podle slov tamějšího rybáře, který je hlavním protagonistou dokumentu a především průvodcem po šutských uličkách, kde v každé z nich najdeme minimálně jednoho místního, ne–li dokonce světového šampiona, lhostejno v čem. Důležité je, že ve svou výjimečnost věří a že ji lidé uznávají. Šutka je městečko kdesi na Balkáně, které řada lidí považuje za jedno z nejchudších míst na světě. V Šutce se však majetek neměří penězi. Tady je boháč ten, kdo je dostatečně podnikavý a vynalézavý, kdo na sobě neustále pracuje a kdo chce být jednoduše nejlepší v tom, co dělá. A snad proto se říká, že v Šutce se koná více mistrovství než kdekoli jinde a počtem šampionů tu předčí všechny země světa. Tady lidé cvičí dokonce i kanáry, holuby a housery, aby soupeřili o trofej pro nejlepšího zpěváka, letce či boxera. Upíry a zlé duchy vyhánějí místní ohněm, pouhou silou vůle a populárními písněmi, které tu skládají za méně než 15 minut. Hravý film plný humoru nás tak v několika příbězích zavede na místo, kam se člověk zvenčí běžně nedostane. Jak pomalu odkrýváme pestrobarevnou mozaiku světa Šutky, ptáme se sami sebe: V čem vlastně spočívá tajemství radosti a štěstí? Nejsou to právě podobné maličkosti, které z lidského života dokáží učinit nezapomenutelný zážitek? Film byl natočen na formát Super 16mm a 35mm. Světovou premiéru měl na MFF v Rotterdamu. Promítal se na více než 50 mezinárodních filmových festivalech. Vyroben byl mj. s podporou grantů Fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, mezinárodního grantu Rotterdamského filmového festivalu - grantu Huberta Balse a grantu UNHCR (United Nations Health Care Relief). Získal si uznání kritiky po celém světě. Nasbíral už 15 nejrůznějších ocenění včetně filmové ceny organizace Amnesty International, hlavní ceny v kategorii dokumentů na mezinárodním festivalu nezávislých filmů ve španělském Ourense, Divácké ceny festivalu Jeden svět 2006 či ceny srbské filmové kritiky jako nejlepší srbský film roku. Získal mezinárodní kinodistribuci ve 13 zemích světa (včetně USA, Německa, Francie, Rakouska, Anglie, České republiky, Polska a Slovinska) a je vůbec prvním dokumentem promítaným kdy v balkánských kinech. V makedonských kinech se stal nejnavštěvovanějším filmem roku 2006 a na Balkáně vede v počtu pirátských kopií, jak uvádí zpráva balkánské národní televizní stanice. Více informací: www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=1031909343 Martin Krafl Tiskový mluvčí ČT
12. 5. 2025
Loutkový film Život k sežrání režisérky Kristiny Dufkové byl po mnoha úspěších v zahraničí oceněn na tuzemském Mezinárodním festivalu animovaných filmů Anifilm, a to hned dvakrát.
10. 4. 2025
Po více než 30 letech byl vybrán na prestižní světový filmový festival v Cannes český hraný film. Celovečerní debut režisérky a scenáristky Zuzany Kirscherové Karavan, na jehož vzniku se podílela Česká televize, bude mít světovou premiéru v soutěžní sekci Un Certain Regard.
21. 3. 2025
Cenu poroty České soutěže za nejlepší film si z Mezinárodního festivalu o lidských právech Jeden svět odnesl distribuční dokument TA DRUHÁ, který vznikl za podpory České televize. Režisérka Marie-Magdalena Kochová skrze příběh osmnáctileté Johany citlivě přibližuje dlouhodobě opomíjené téma zdravých sourozenců, tzv. skleněných dětí vyrůstajících v rodinách pečujících o děti se speciálními potřebami.
10. 3. 2025
Čtrnáct Českých lvů získaly filmy, na jejichž vzniku se podílela Česká televize. Česká filmová a televizní akademie nejvíce ocenila Vlny režiséra Jiřího Mádla, Amerikánka má na kontě tři sošky. Dvě skleněné trofeje posbíraly dokument Ještě nejsem, kým chci být a animovaný snímek Život k sežrání, jednu pak Zahradníkův rok.
4. 2. 2025
Nejlepším filmem uplynulého roku je podle českých kritiků a kritiček Amerikánka. Snímek režiséra a producenta Viktora Tauše posbíral celkem tři sošky, za nejlepší fil, nejlepší režii a audiovizuální počin. Nejlepším dokumentem roku byl vyhlášen portrét fotografky Libuše Jarcovjákové v režii Kláry Tasovské s názvem Ještě nejsem, kým chci být. Jako nejlepší herec byl oceněn Oldřich Kaiser za roli nemluvného, novým sousedem i úřady zkoušeného protagonisty Zahradníkova roku, jehož režisérem je Jiří Havelka. Všechny tři snímky vznikly za podpora české televize. Celkem bylo oceněno sedm děl v deseti kategoriích.
23. 1. 2025
Audiovizuální ceny Trilobit získalo 5 distribučních koprodukčních snímků České televize. Ocenění si odnesly dva filmy hrané - Amerikánka a Zahradníkův rok a tři dokumenty - Ještě nejsem, kým chci být, Štěstí a dobro všem a Velký finále PSO. Formálně originální dokumentární portrét fotografky Libuše Jarcovjákové získal cenu hlavní. Porota vybírala z celkového počtu 78 snímků.
13. 1. 2025
V prvním kole hlasování akademici hodnotili 93 filmů, televizních seriálů a minisérií, které měly premiéru v minulém roce. O symbolické sošky Českého lva se v závěrečném klání v rámci 24 statutárních kategorií utká 29 titulů. V počtu nominací vedou filmy, které vznikly v koprodukci s Českou televizí - Vlny (14 nominací), Amerikánka (13 nominací) a Mord (10 nominací).
2. 1. 2025
O hlavní cenu pro nejlepší film uplynulého roku se utkají tři snímky. Všechny vznikly v koprodukci s Českou televizí. Amerikánka Viktora Tauše a dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, oba s celkovými pěti nominacemi napříč kategoriemi, a historické drama Vlny Jiřího Mádla, které získalo od kritiků a kritiček tři nominace.
8. 11. 2024
Velký úspěch na MFDF Jihlava znamenaly distribuční dokumenty, na jejichž vzniku se podílela Česká televize. Nejlepším tuzemským dokumentem je Dům bez východu Tomáše Hlaváčka, cenu za nejvýraznější světový dokument si odnesla Prezidentka režiséra Marka Šulíka. Cenu publika si odvezl snímek Dajori režisérského dua Martina Páva a Nicolase Kourka.
25. 10. 2024
Celovečerní film producentky Nataši Slavíkové a režiséra Petra Slavíka Tancuj, Matyldo, oba se na něm podíleli i jako scenáristé, vyhrál hlavní cenu na na Mezinárodním filmovém festivalu Sante Fe (SFiFF) v Novém Mexiku v USA. Zvítězil v konkurenci 27 filmů a dokumentů americké provenience, z Evropy byl na tento festival vybrán jako jediný snímek.
