Zpravodajství

Jak Česká televize ve svém vysílání pracuje s přechylováním ženských příjmení? 

Žen, které si po svatbě nechávají mužskou variantu nového příjmení, rapidně přibývá. A to i díky změně zákona o matrikách, který Češkám povoluje používat příjmení v nepřechýlené podobě. Problém s tím ale mají někteří jazykovědci, a to nejen kvůli skloňování takových příjmení, ale i proto, že není možné ke jménu poté přidat pádovou koncovku, která je pro dobrou konstrukci české věty nutná.

Média v Česku však postupně mění pravidla pro přechylování ženských příjmení (např. Deník N od přechylování upustil úplně). V médiích se totiž můžeme setkat s paradoxy, kdy novinářky jako Tereza Willoughby musí přidávat příponu -ová za jména vlastních respondentek. Tereza Willoughby tak musela ve studiu uvést Polku Tokarczukovou, aby se vědělo, že Nobelovu cenu za literaturu vyhrála žena. Podobné situace zažívá v rozhlasovém studiu i moderátorka Jana Gulda, která nepřechylování svého jména uhájila, při vysílání však musí být striktnější, protože Český rozhlas drží pravidlo, které vychází z pravidel českého jazyka o přechylování cizích jmen. K výjimce dochází jen tehdy, je-li obecně známo, že si nositelka daného jména přechylování vyloženě nepřeje (např. Agnieszka Holland).

A jak je tomu v České televizi? Jasná pravidla pro přechylování v České televizi neexistují. Na půdě zpravodajství ČT si proto korektoři vytvořili vlastní manuál. Většina cizích ženských příjmení se ve vysílání ČT objeví s koncovkou -ová. Existují ale i výjimky, ve vysílání ČT se nepřechylují barmská, korejská či čínská jména. Michal Dusík z redakce Sportu uvádí, že použití nepřechýlených jmen může vést ke ztrátě pochopitelnosti věty, ve které byla nepřechýlená příjmení použita (Seleš porazila Graf. Porazila Selešová Grafovou nebo Selešovou Grafová?). Česká televize ve svém vysílání rovněž nechává bez koncovky -ová umělecká jména (Alice Springs), pseudonymy (Toyen), jména povolená matrikou (Ivana Tykač) a jména Češek, které se provdali za cizince (Karolína Peake). U příjmení zahraničních umělkyň se také přihlíží k tomu, jaká varianta jejich příjmení je v Česku zažitá (Edith Piaf, Marilyn Monroe).