Květa Jeriová-Pecková: Pokusili jsme se udělat smířlivé gesto

Klíčovým momentem setkání byla omluva, kterou si přítomní olympionici vyslechli z úst předsedy ČOV Jiřího Kejvala, jenž jménem olympijského výboru vyslovil politování nad zrušením tehdejší československé účasti na Hrách v Los Angeles. Květa Jeriová-Pecková v tomto směru připomněla, že podobná omluva byla již vyslovena předchozím šéfem domácího olympijského hnutí Milanem Jiráskem, ovšem pouze na plénu ČOV.

"Nebyli u toho sportovci, kterých se to týkalo. Těm sportovcům to nikdy nikdo do očí neřekl," ozřejmila Jeriová-Pecková hlavní důvod v pozadí konání pondělní akce, jež zapadá do série konkrétních počinů současného vedení ČOV v oblasti vyrovnání se s totalitní minulostí v československém sportu. A právě setkání těch, kteří měli Československo reprezentovat v Los Angeles, bylo podle předsedkyně Českého klubu fair play "první kapitolou uzavření toho, co tady bylo, a že to nebylo vždycky v pořádku".

Michal Barda ocenil setkání jako hezké gesto, které proběhlo velmi civilní formou. Zároveň přiznal, že zažíval rozporuplné pocity. "Bylo to bolestivé," přiznal s odkazem na chvíli, kdy v sále běžely televizní záznamy z tehdejší doby připomínající rozhodnutí bojkotovat Hry a on si vzpomněl na spolupráče z Dukly Praha. "Někteří z nich se na tu olympiádu skutečně připravovali celý svůj sportovní život. Řadě z nich se zhroutila kariéra," zdůraznila výrazná postava československé a české házené, jak hořké bylo oželet neúčast pod pěti spojenými kruhy. "Špička výkonnosti našeho týmu byla přesně směřována na tuhle akci. Trenér Vícha budoval mužstvo osm let a tohle měl být jeho vrchol. Ligu, poháry, to všechno jsme brali jako přípravu na reprezentaci. Pohár mistrů jsme vyhráli v dubnu a v květnu jsme se dozvěděli, že nikam nepojedeme," zavzpomínala někdejší opora Dukly Praha i národního celku.

Už v Lake Placid hrozilo, že sportovci z Východu opustí olympijská kolbiště

Květa Jeriová-Pecková zmínila, že napjatá politická situace na mezinárodní scéně (po vpádu sovětských vojsk do Afghánistánu) poznamenala atmosféru už před zimní olympiádou v americkém středisku Lake Placid, kde vybojovala bronzovou medaili v závodě na 5 kilometrů. "Vzpomínám si na schůzi, která proběhla v předvečer odjezdu do Lake Placid, kde nám bylo řečeno, že pokud na zahájení těchto zimních olympijských her americký prezident pronese něco, co se nebude líbit sovětským sportovcům, tak že odcestují, aniž by sportovali, a my jako sportovci socialistického bloku je budeme muset následovat. To pro nás byl obrovský šok. Navíc se již tehdy ve vzduchu vznášel bojkot Moskvy, ke kterému pak bohužel došlo. A od té chvíli jsme tušili, že by mohla přijít odveta," přiblížila Jeriová-Pecková mrazivé okamžiky studené války, které měly dalekosáhlé důsledky i pro sféru sportu.

"Přiznám se, že já jsem byl naivnější, a že by něco takového mohlo přijít, jsem si nepřipouštěl," vyjádřil se Michal Barda na adresu bojkotu. Jaká byla jeho bezprostřední reakce, když se o celé věci dozvěděl? "V ten den, kdy se to zveřejnilo v tisku, jsme měli odpoledne ligový zápas a přijeli jsme do haly a všichni už to samozřejmě věděli a atmosféra tomu odpovídala. Byl tam i štáb Československé televize a jeden z redaktorů šel za mnou a vyžadoval ode mě komentář. Nebudu opakovat, co jsem tehdy řekl, není po dvaadvacáté hodině. Byl z toho každopádně velký průšvih hlavně v televizi. Na Dukle jsem kvůli tomu překvapivě žádný problém neměl. Vysekal mě z toho její šéf, pan Hošek, který to za mě vyžehlil. Že to bylo statečné vyjádření? Mně to vůbec nepřišlo statečné, já jsem měl šílený vztek. Veškerá statečnost šla stranou," dodal Barda.