Jícha: Česká házená od 80. let nejde s trendem
Praha – V anketě Mezinárodní házenkářské federace IHF o nejlepšího hráče světa skončil nedávno Filip Jícha na třetím místě. Rodák z Plzně za to prý nejvíce vděčí své rodině. "Dala mi zázemí. To, že jsem se dostal na házenkářský Olymp, pro mě ale bylo i dílem štěstí," řekl hráč německého Kielu v rozhovoru pro Českou televizi, kde mimo jiné zkritizoval zastaralý systém české házené.
Jícha si vyzkoušel domácí soutěž v Dukle, působil také v Kataru, švýcarském St. Gallenu i německé Bundeslize. To, že jej v jeho domovské Plzni nechtěli, nikomu nezazlívá. "Takhle to vůbec necítím. Naopak, vždy když se vracím do České republiky, cítím naplnění a jsem rád, že můžu mít čas strávit s rodinou nebo kamarády," řekl jeden z nejpopulárnějších Čechů v Německu.
Osobní život jde podle Jíchy ruku v ruce se sportovní kariérou. V jednom z rozhovorů řekl, že měl na životních křižovatkách štěstí zabočit tím správným směrem. A za tím si dál stojí. "Vyrostl jsem v rodině, která byla fungující, a já se mohl věnovat mému sportu. Svou roli tam hrálo i štěstí. Třeba když jsem přestupoval z Prahy do Švýcarska, že jsem nešel rovnou do Bundesligy. Bylo dobré jít nejdříve do nižší soutěže, kde jsem se mohl odrazit," řekl reprezentant.
Aktuální mistrovství světa v házené, kde český národní tým chybí už potřetí za sebou, bedlivě sleduje. "Příští týden se vydávám na semifinále do Barcelony. Jinak jsem vyrovnaný s tím, že na MS nejsme. Byť jako třetí nejlepší házenkář světa bych se tam rád podíval. Ale je to sportovní realita, se kterou jsem smířen."
Jícha vidí největší příčinu, proč se české házené nedaří, v nerespektovaní moderních trendů. "Největší rozdíl mezi českou a moderní házenou je v taktické vyzrálosti. Moderní házená je takový americký fotbal. V něm hledají hráči přihrávku na to, aby mohli proběhnout s balonem a někde položit touch-down. My hledáme podobné signály na to, abychom mohli někde vystřelit a vyšetřili 20 až 30 cm místa na levé či pravé straně a z toho si udělali výhodu proti střelci, resp. obránci," vysvětlil Jícha.
Podle něj by se musely v tuzemsku začít studovat třeba tzv. playbooky. "Tam jsou desítky signálů, které se hrají. To se v českých podmínkách od 80. let hrozně zanedbalo a vůbec se nešlo s trendem. Plno národů a zemí nám ohromně ujelo. V ČR není mnoho odborníků, kteří rozumí moderní házené." Svou roli hraje podle Jíchy i improvizace. "Tam je v malém měřítku taky, ale je to velmi úzce svázané s tím, že hráč ví od začátku do konce, kde budou jeho spoluhráči stát," dodal.
Jako velké pozitivum vidí na své zahraniční štaci dodržování štábní kultury. "Němci jsou velice zarputilí a pracovití lidé. Líbí se mi naše vnitřní klubová pravidla, která jsou dost specifická a pro nové lidi jsou někdy svým způsobem těžká. Ale já v tomto prostředí rád pracuju. Rád bych přenesl do Česka, nebo nějakého sportovního prostředí, kde budu v budoucnu pracovat."
