Pravidla podle Knapkové: Nepouštět veslo ani medaili

Knapková ve finále vůbec být nemusela. Nechybělo mnoho a z olympijského závodu před čtvrtfinále odstoupila kvůli svalovému zranění. "Při rozveslování jsem se vrátila z tréninku, bylo to velmi bolestivé. Přijela jsem se slzami v očích. Nakonec jsem do toho šla. Rozhodlo to, že je to olympiáda," poodhalila Knapková. Na rozmyšlení měla jen dvě hodiny. "Jestli to zvládnu, jsem konzultovala se svou fyzioterapeutkou. Řekla mi, že to mám zkusit, že za to nic nedám a že by mě to mrzelo."

"Nechtěla jsem zranění připustit ani sama sobě, natož soupeřkám,"  odpověděla s úsměvem na otázku, proč přede všemi tajila své bolesti.

Olympijská vítězka měla problémy se zády už před olympijskými hrami. "V olympijské vesnici jsem pak absolvovala vyšetření, kde zjistili, že mám natržený sval," řekla Knapková. Podle některých hlasů mělo zranění na její výkon paradoxně pozitivní vliv. "Ale laik to moc nepozná. Odborníci asi viděli, že jsem změnila tempo nebo jela trochu jinak," dodala Knapková, která na sobě měla zlatou medaili celý den po ceremoniálu. "Jsem pověrčivá," přiznala.

Před finále se prý modlila, aby vůbec odstartovala a první tempa proběhla v pořádku. "A taky aby mi něco neprasklo. A když překonám prvních tři sta metrů, tak to pojedu, co to dá," uvedla. Na prvním kilometru se začala obávat, že výtečný úvod až moc "přepálila". "Podobně jsem to rozjela v Pekingu, měla náskok a soupeřky mě předjely. Podobně to viděl i trenér, který na mě křičel ze břehu. Snažila jsem se uvolňovat a jet v pohodě."

Za úřadující mistryní světa skončila nečekaně Dánka Erichsenová, třetí byla Australanka Crowová. "Nečekalo se to. Je pravda, že když jsem jela rozjížďku na Dánku, porazila jsem ji o pět vteřin. Trenér z toho nebyl úplně nadšený," vysvětlila Knapková. Běloruska Karstenová, která měla s českou reprezentantkou svést boj o nejcennější kov, závod vůbec nezvládla a doveslovala na předposlední pozici, což Knapkovou překvapilo.

Finálové jízdy se jely za silného větru. Vítězové semifinále byli nasazeni do krajních drah, s tím, že jsou výhodnější, před větrem schované. "Bylo prostě potřeba vyhrávat každý závod, protože člověk nevěděl, jaké bude počasí. Taky proto jsem musela jet všechny závody naplno," přiblížila. Připravovala se i na horší počasí, počítala s vlnami. "Hodně jsme se na to soustředili." Podle Knapkové by měl správný veslař jezdit úplně na všem.

Česká olympionička je z veslařské rodiny, oba rodiče byli reprezentanty. Ona se přitom v dětství věnovala běhu na lyžích a atletice. "Myslím, že rodiče ani nechtěli, abych veslovala. Máma si myslela, že to není sport vyloženě pro holku," poodhalila Knapková, která s veslováním začala až v devatenácti letech. "Cokoliv děláte v dospělosti, se učí hůře. Bojovala jsem trochu s technikou, ale jelikož jsem měla průpravu z atletiky, jsem nadaná se naučit nějaký pohyb." Během dvou let jezdila za reprezentaci a veslovala mezi světovými špičkami.

Proč si vybrala zrovna sólovou veslařskou disciplínu, bylo nasnadě. "Nic jsem neuměla, tak mi nic jiného nezbývalo, protože se mnou nikdo veslovat nechtěl," uvedla Knapková s úsměvem. Podle ní je na skifu, jenž váží čtrnáct kilogramů, nejtěžší udržet rovnováhu. Loď je totiž velice úzká. "Pravidlo zní, že nesmíte pustit veslo."

V září se jede mistrovství Evropy v Itálii, ale ještě neví, zda se ho zúčastní. "Bude záležet na zdravotním stavu." Doufá, že motivace jí chybět nebude, a zároveň věří, že se zúčastní i dalších olympijských her v Riu za čtyři roky. To jí bude šestatřicet. "Zatím s tím počítám. Veslování je sport, kde je sportovec na vrcholu až po třicítce. Spousta soupeřek je starších než já. Není problém, že když je člověk starší, může forma růst," vysvětlila.