Loučící se Nedvěd: Těžko v životě najdu něco tak krásnýho jako hokej

Hlavou hokejovému veteránovi proběhl film dlouhé kariéry, v níž kromě jiných hájil také barvy celkem sedmi klubů v zámořské NHL. A prožil i několik zápasů, které může zařadit do kategorie nezapomenutelných.

"Bohužel to bude i tenhle se špatným koncem, ale těch zápasů je tam víc. Třeba z olympiády s Kanadou," připomněl zisk stříbra v Lillehammeru 1994, které slavil díky kanadskému pasu v dresu kolébky hokeje. "Pak nějaké zápasy s Pittsburghem, hlavně to prodloužení a gól. To je také moment, který budu nosit v hlavě," připomněl svou trefu ze 140. minuty v duelu play-off 1996. V pátém nejdelším utkání historie NHL tehdy rozhodl o výhře 3:2 nad Washingtonem.

"Bude mi to všechno chybět. Kluci z kabiny, vynikající parta, co tady byla, to nelze ničím nahradit," prohlásil Nedvěd.

Neuvažoval tedy, že by si vše ještě nakonec rozmyslel? "Ne, ne, ne. Těch důvodů je tam víc, některé ani nechci vynášet ven, ale pro mě už to skončilo. Liberec je vynikající organizace, strávil jsem tu krásný léta, chtěl bych všem poděkovat. Hráčům, celému klubu i divákům. Naprosto jsem si to tu užil, byl to dlouhodobě můj domov, ale už je čas. Není šance, abych se vrátil," ujistil Nedvěd.

Poslední utkání prodchnul smutek

"Ta porážka byla krutá. Dali jsme do toho všechno, ale sport je takový. Prohry k němu patří. O to více frustrující je to pro mě, protože je konec," potvrdil Nedvěd. Jak dvaačtyřicetiletý liberecký rodák přiznal, nejen v tomto duelu, ale už přibližně poslední tři týdny si začal naplno uvědomovat, že se konec nezadržitelně blíží. "A posledních deset minut třetí třetiny, kdy jsme ztráceli a hráli v oslabení, byly ty myšlenky všude možně. Během chvilky mi prošla hlavou celá kariéra. Něco končí, něco začíná," uvedl Nedvěd.

Naplno na něho všechny emoce začaly dopadat, když se po skončení zápasu loučil s fanoušky pod jejich kotlem. "Já byl docela překvapenej, jak to na mě dolehlo. Na nic jsem se nepřipravoval, ani jsem nechtěl. Hlavně jsem měl v hlavě, abychom ten zápas dneska zvládli, věřil jsem tomu, protože už jsem v nějakých sériích, které jsem prohrávali 0:2, byl. Ta série se dá otočit. Samozřejmě když ten zápas skončil, už nebylo co dál řešit kolem zápasu, ale v mžiku jsem tam měl svou kariéru," přiblížil Nedvěd.

Na rozloučenou hodil mezi diváky hokejku a dres. "Říkal jsem si, že ty smradlavý rukavice asi nikdo chtít nebude. Ta hokejka a dres, to je asi lepší," prohlásil Nedvěd s typickým úsměvem.

A co dál?

Kam však povedou jeho další kroky, zatím neprozradil. "Přeskočím z jedné lodě na druhou. S hokejem to nemá nic společného a zatím si to nechám pro sebe. Ale jednu věc vím na sto procent - že mě to nebude naplňovat jako hokej," řekl Nedvěd.

Doufá přitom, že ho nový směr bude stejně jako hokej alespoň bavit. "Ale to asi těžko. Hokej pro mě... Pro mě to bylo prostě všechno. Těžko v životě najdu něco tak krásnýho jako hokej. Tak to je," dodal pohnutým hlasem a se slzami v očích.

Připustil, že na oné "druhé lodi" už tak trochu jednou nohou stál. "Už jsem i mimo hokej vyvíjel nějaké aktivity a v tom chci pokračovat dál. Na tuhle část života se těším, snad budu stejně úspěšný jako v hokeji," uvedl Nedvěd.

Sám ještě neví, zda bude i nadále spolumajitelem libereckého klubu. "To je velký otazník," uvedl Nedvěd. Jisté naopak je, že se neošidí o loučení se spoluhráči. "Na to máme teď bohužel až příliš času, takže nemám strach, že by něco neproběhlo," pousmál se Nedvěd. A exhibiční rozlučka? "Zatím v hlavě nic nemám," uvedl.