ČTsport

ČTsport
pondělí 25. září 2017 Zlata

Pěšky doněckým bludištěm

Velikost textu:

Doněck - Modré nebe bez mráčku, to si nechám líbit. Vypadá to, že bych dneska konečně nemusel zmoknout. Doposavad mohl mít člověk pocit, že se Euro koná v nějaké monzunové oblasti, kde je otevřené nebe na denním pořádku. Pomalu mi dochází oblečení, přece jen, denně moknout, nebo se propotit při honbě za letadlem, to garderobě nepřidá.

Jaromír Bosák
Jaromír Bosák

Vzhledem k tomu, že s sebou logicky nevozím hrst prášku na praní, těžko si vyperu. Normálně bych v takové situaci milerád přehodil odpovědnost na hotelovou prádelnu, ale to bych musel bydlet v ubytovacích zařízeních, která tuto službu nabízejí. Což se jaksi nedaří. A také bych se nesměl zdržovat na vybraných místech jen pár hodin, to by mě, když už by na praní došlo, hotelová služba těžko dohonila. A jelikož se mi nechce vydat se se špinavými svršky někam k řece a pomocí plochých kamenů je zbavit nejhorších následků pobytu, nezbývá mi než šetřit ošacení, co to jde. Nebyl by problém si nějaké triko koupit, ale už ho nemám kam dát. Zavazadla jsou plná k prasknutí.

Po ránu jsem pocvičil orientační smysl. Bezpečně jsem zabloudil při cestě na snídani. Pouť hotelem opravdu stojí za to. Najít místo, kde bude host napojen a nakrmen, dá napoprvé dost práce. Když jsem namísto do restaurace vešel do sauny, pochopil jsem při pohledu na zpoceného objemného muže s knírem halícího se do ručníku, že ten mi chléb a máslo nenabídne a musím začít znovu. V hotelu Praha by ke kartě měli přidávat i podrobnou mapu vnitřního uspořádání. Ještěže jsem neotevřel dveře do dámské části sauny, to by hrozilo daleko vážnějším nedorozuměním.

Zpropadený architekt. Cílem jeho projektu zřejmě bylo občana dokonale zmást a vyvolat v něm dojem, že bloudí středověkým hradem. Tomu napovídají venkovní i vnitřní stěny, tvářící se jako ze šestnáctého století. Kromě jiného na nich visí uzounké napodobeniny držáků na louče, prostě vypadá to všechno, najmě ve spojení s moderními blyštivými dekory, opravdu pozoruhodně.

Stejně jako číšníkův dotaz, když už jsem nalezl zdroj potravy, jestli hodlám začít sektem nebo červeným vínem. V osm ráno!? Nejsem carský důstojník. To bych vypadal brzy jako bárka ztracená v bouři a vodních vírech. Nejsem poslanec či senátor, abych mohl mluvit do mikrofonu zlitý pod obraz a měl přitom jistotu, že se na mém pracovním a společenském postavení pranic nezmění. Takže čaj, prosím. To aspoň trefím zpátky, i když jsem si drobečky cestu neznačil.

Ten, kdo nechal hotel postavit, má Prahu, tím myslím město, určitě rád. Mimo jiné o tom svědčí, že v pokojích visí na stěnách reprodukce obrazů Vincence Morstadta, který zobrazoval zajímavá pražská místa v devatenáctém století. Já se koukám na Křižovnické a Václavské náměstí a musím přiznat, že chronicky známá místa vypadají kapánek jinak, než je člověk zvyklý. Vlastně si v hotelu, co se týče služeb, není vůbec na co stěžovat, jen škoda jeho ztvárnění.

Trochu jsem to dneska přehnal. Sluníčko mě doslova vyhnalo ven, jenže mě taky kolem poledního při běhu pěkně vysálo. Měl jsem co dělat, abych ve studené sprše alespoň částečně obživl. No, nohám se nechtělo, ale musely se, holky, vypravit ke stadionu. Na záda tradiční dvanáctikilovou zátěž a hupky dupky na Saharu. Cesta je v podstatě jednoduchá. Z hotelu doprava, pak dlouho rovně, u hotelu Liverpool doleva a pak už po Prospektu Mira až k doněcké aréně. Třičtvrtě hodinka. Stadion vypadá, jako kdyby ho tu zapomněli návštěvníci z vesmíru. Takové jedno velké UFO. To ale nemyslím negativně. Kruhová stavba je rozhodně daleko hezčí než stadion ve Lvově. Kolem domácího stánku Šachtaru byl v nedávných měsících vytvořen pěkný park, v němž můžete pojíst, popít, prospat se na trávě, děti ocení i hřiště pro nejmenší a když budete mít náladu, můžete dojít skoro až k řece a prohlédnout si zdálky těžní věže.

Tiskové centrum není součástí stadionu, tuto úlohu plní velký stan, ovšem klimatizací podchlazený tak, že se v něm nedá strávit ani minuta. Zvlášť, když jste propocení do poslední nitky a z čela vám neustále teče nepřerušitelný čůrek slané tekutiny. Rychle na stanoviště, tohle je o zápal plic. Jo, přijet vozem až k bráně, nechat se vysadit a po pár krocích se ocitnout ve světě médií, to by šlo. Jenže nechci, aby matička televize, holka jedna, kvůli mně zbankrotovala. Tak chodím pěšky – upřímně, při krátkých pobytech je to jediný způsob, jak se o jednotlivých městech alespoň něco dozvědět.

(úryvek z připravované knihy k ME 2012)

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.