Mareš: Bylo to příjemné, jen škoda, že jsem neproměnil šanci
Mladá Boleslav - Petr Mareš má za sebou báječnou fotbalovou jízdu, během níž se z náhradníka v Hradci Králové dostal až do reprezentace. Po utkání s Dánskem, v němž neproměnil jednu z velkých šancí, přiznal, že byl z pozvánky nervózní. Utkání si ovšem užil, jen litoval nevyužité příležitosti.
"Pocity jsou to krásné. Hezčí by bylo, kdybychom se rozloučili vítězstvím a já bych proměnil nějakou ze šancí, které jsem měl, ale jinak jsou to pěkné první dojmy. Zápas jsem si užil," řekl Mareš. "Byl to pro mě ráno takový příjemný budíček, že se dneska nebudu připravovat s Mladou Boleslaví, ale připojuji se k reprezentaci," dodal.
V týmu mohl být už před měsícem, ale o dodatečnou pozvánku přišel vinou zranění. "Upřímně musím říct, že jsem už nevěřil, že bych se letos do národního týmu dostal. Připravoval jsem se normálně s Mladou Boleslaví, už jsem na reprezentaci ani nemyslel, ale stalo se a je to pro mě takový malý sen, ze kterého bych se nechtěl probudit," uvedl.
Právě Mladé Boleslavi vděčí za to, že jde jeho kariéra strmě nahoru. V úvodu sezony se těžko probojovával do sestavy Hradce Králové a naskakoval často jako náhradník. Po přestupu do Boleslavi se však ihned zařadil mezi opory a rázem přišla i reprezentace.
Petr Mareš: "Je to taková malá pohádka. V Hradci jsem od začátku ani nehrál. Trenér mě stavil na beka, pak vypadli nějací hráči ve středu zálohy, kde je můj post. Tak jsem tam naskočil a chytil jsem se šance. Pokračování už všichni známe. V Boleslavi se zranil Jakub Rada, angažovali mě, já jsem jim to chtěl splatit, podávat dobré výkony, což se mi podařilo a vyústilo to v to, že jsem teď tady."
Nervózní jsem byl, přiznává Mareš
I když se v národním týmu ocitl narychlo, stihl být nervózní. "Když jsem sem přijížděl mezi kluky, tak jsem nervózní byl, nebudu říkat, že ne. Ale na rozcvičce to opadlo. Jak jsem nastoupil na hřiště, tak mě kluci povzbudili, ať se chytnu. Prvním dotekem s balónem ze mne nervozita spadla a zbytek utkání jsem si užil," řekl.
Pomohlo mu, že se s mnoha hráči znal z mládežnických reprezentací a dobře znal i trenéra Karla Jarolíma, pod kterým začínal ve Slavii. "Byl to můj první trenér v dospělých. Přivítal mě tady tak, že mi řekl, že dostanu šanci, tak ať ji chytnu za pačesy. Doufám, že jsem mu alespoň trošku splatil tu příležitost dostat se do sestavy," prohlásil Mareš.
Mrzelo ho jen to, že nevyužil některou ze svých šancí. Jednou už gólmana překonal, ale gól odvrátil vracející se obránce. "Chtěl jsem co nejrychleji vystřelit, protože jsem věděl, že mě dobíhají obránci, ale bohužel mi balón sjel po pravé noze. Byla škoda, že to následně Krmenčík nedorazil. Ve druhé šanci mě také dobíhali obránci, tak jsem se taky pokusil co nejrychleji vystřelit, ale bohužel to nevyšlo. Možná jsem mohl dát míč ještě pod sebe Krmenčíkovi, ale to už teď nezměním," řekl Mareš.
