ČTsport

ČTsport
čtvrtek 17. srpna 2017 Petra
Legendy NHL

Návrat do doby hokejového "nevolnictví". Lindsaymu dnes děkuje i McDavid

Velikost textu:

Nejlepší hráč sezony 2016–2017 Connor McDavid podepsal v pouhých dvaceti letech s Edmontonem osmiletý kontrakt na 100 milionů dolarů. Podobně pohádkové smlouvy nejsou v současné NHL ničím zas tak výjimečným, vždycky tomu tak ale nebylo. Ve slavné éře Original Six byli hráči v téměř nevolnickém postavení a o smlouvách, kterými by alespoň "zabezpečili rodinu", si mohli nechat jen zdát. Boj za lepší podmínky byl tvrdý a hlavního protagonistu prvního pokusu o hráčskou asociaci Teda Lindsayho stál prakticky zbytek kariéry.

Ted Lindsay v dresu Detroitu
Ted Lindsay v dresu Detroitu

V první polovině padesátých let patřil Lindsay mezi nejlepší hráče soutěže. S Detroitem, kde byl ve svých nejlepších letech kapitánem, vyhrál během šesti let čtyři Stanley Cupy. Spolu se Sidem Abelem a Gordiem Howem pak tvořil tzv. Production Line, podle mnohých expertů jeden z nejlepších útoků historie NHL.

Ani hvězdy formátu Lindsayho nebo Howea si ale v tehdejší době nemohly být svou budoucností v soutěži jisté. Neexistovaly víceleté smlouvy ani hráčští agenti, hokejisté se o kontraktech domlouvali po každé sezoně přímo s generálními manažery klubů. V lepším případě se dočkali drobného vylepšení smlouvy, která i u těch nejlepších dosahovala maximálně několika desítek tisíc dolarů ročně.

Gordie Howe, Sid Abel a Ted Lindsay
Gordie Howe, Sid Abel a Ted Lindsay

A průměrní hráči na tom byli ještě mnohem hůř. Nejenže se na jejich místo tlačily další desítky hokejistů (NHL byla opravdu pro vyvolené, v šesti týmech bylo místo jen pro něco přes 100 hráčů), ale mimo sezonu si často museli hledat práci, aby se vůbec uživili. A pokud jim kariéru ukončilo zranění, následoval tvrdý sociální propad a nejeden hokejista skončil na ulici. Hráčské fondy, jedna ze základních funkcí dnešní asociace NHLPA, byly tehdy pouhou utopií.

Liga i jednotlivé kluby přitom prosperovaly a manažeři si mohli dovolit hráčům platit mnohem víc, jenže při absenci jakékoliv hráčské unie, natož odborů, je k tomu nic nenutilo. Pro lepší představu, jediný vyprodaný zápas v detroitské Olympii pokryl zhruba roční mzdu jednoho kompletního útoku Red Wings. A poměr mezi cenou lístku a průměrným ročním kontraktem se od té doby zvýšil víc než desetkrát.

Jenže kluby hráče víceméně vlastnily po celou jejich kariéru, a mohly si tak s nimi dělat, co chtěly. Hokejisté byli manažery považováni za nezávislé kontraktory (byť z právního hlediska jimi rozhodně nebyli), kteří nemají právo se organizovat. Jak se k tomu později vyjádřil sám Lindsay: "Byla to diktatura a prakticky otroctví. Kdyby tehdy platily dnešní zákony, všichni majitelé by seděli ve vězení."

Jack Adams (vlevo) a kapitán Ted Lindsay po zisku Stanley Cupu
Jack Adams (vlevo) a kapitán Ted Lindsay po zisku Stanley Cupu

Právě Lindsay se jako první pokusil status quo narušit, když společně s obráncem Montrealu Dougem Harveyem založil na počátku roku 1957 Asociaci hráčů NHL. S ohledem na očekávaný odpor majitelů a vedení ligy se jednalo pouze o asociaci, nikoliv hráčskou unii a jejím primárním cílem bylo založení penzijního fondu pro hráče. Vznik asociace, v níž měli převahu hráči Detroitu, Montrealu a Toronta, se přitom podařilo do poslední chvíle utajit.

Proti se podle předpokladů nejvýrazněji postavily Toronto a Detroit, zosobněné z dnešního pohledu vskutku hokejovými diktátory – Connem Smythem a Jackem Adamsem. Smyth nazýval členy asociace komunisty a bolševiky, Adams se snažil naleptávat jejich jednotu psychickým nátlakem na jednotlivé hráče "svých" Red Wings. Členové NHLPA byli otevřeně perzekvováni a v řadě případů skončili za trest v nižších soutěžích.

Hokejisté Detroitu Red Wings v roce 1955
Hokejisté Detroitu Red Wings v roce 1955

Adams v Detroitu nejdříve sebral Lindsaymu kapitánské céčko a v červenci 1957 ho v rámci pomsty vyměnil spolu s brankářem Glennem Hallem do průměrného Chicaga. Trejd dvojice budoucích členů Síně slávy za čtyři bezejmenné hráče je dodnes považován za jeden z nejnesmyslnějších v historii.

Navíc Adams rozšiřoval pomluvy o Lindsayho údajně horentní smlouvě, čímž se mu podařilo nahlodat většinu hráčů Detroitu, kteří nakonec pod tlakem pomluv a osobních útoků z unie vystoupili. Pokus tedy nakonec skončil relativním neúspěchem, neboť asociace nevydržela ani rok.

Přesto nakonec majitelé a hráči zasedli k jednacímu stolu a v únoru 1958 se dohodli mimo jiné na minimální mzdě 7000 dolarů (což byla do té doby jakási nepsaná hranice), navýšení penzijních benefitů nebo také na tom, že pouze sám zraněný hráč bude moct rozhodnout, kdy je znovu schopen hry, což tehdy rovněž nebylo pravidlem.

Ted Lindsay (vlevo) v souboji s bývalým spoluhráčem Gordiem Howem
Ted Lindsay (vlevo) v souboji s bývalým spoluhráčem Gordiem Howem

Bez zajímavosti nejsou další osudy hlavních protagonistů. Kariéra Lindsayho, který měl před výměnou za sebou bodově nejlepší sezonu, odchodem do Chicaga velmi utrpěla. Třináct let v Detroitu nedokázal dostat z hlavy, s novým týmem se pořádně nesžil a po třech letech s hokejem skončil. V následující sezoně paradoxně Black Hawks vyhráli svůj jediný Stanley Cup za 72 let, když ve finále přehráli právě Detroit.

Porážka s Chicagem znamenala pro změnu konečnou pro působení Jacka Adamse u Red Wings. Následky jeho rozmetání vítězného týmu se ale s klubem táhly dlouhá desetiletí. Spravedlnost byla v tomto ohledu neúprosná, na další Stanley Cup si v Hockeytownu museli po Lindsayho výměně počkat dalších 40 let.

Sám "Terrible Ted" se v roce 1964 do Detroitu na popud bývalého spoluhráče a nového manažera Abela ještě na rok vrátil a kariéru tak definitivně ukončil s ikonickým okřídleným kolem na prsou.

Ted Lindsay
Ted Lindsay

Hráčská asociace byla na druhý pokus založena v červnu 1967 a funguje dodnes. Situace hokejistů se během té doby dramaticky zlepšila, na druhou stranu neúspěšná jednání o kolektivní smlouvě mezi majiteli a vedením NHLPA vedla v posledním čtvrtstoletí hned ke třem výlukám, z nichž ta nejdelší znamenala zrušení celé sezony 2004–2005.

Ted Lindsay se za svůj boj za práva hráčů dočkal ocenění v roce 2010, kdy byla na jeho počest přejmenována cena Lester B. Pearsona, udělovaná nejužitečnějšímu hráči sezony podle samotných hokejistů.

Zdroj: ČT sport, nhl.com

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.