(1984 – 1986 a 1988 – s přestávkami do roku 2002) Praha
Když v roce 1982 uslyšel mladý vyšehradský teenager Petr Hošek z kterési zahraniční rozhlasové stanice nahrávky kapely Buzzcocks, zpozorněl, a když se mu o něco později dostalo do ruky první album Sex Pistols, byl definitivně ztracen. Jeho životní cesta se před ním najednou narýsovala zcela jasně - bude punkerem. Co však dnes už málokdo ví, je skutečnost, že vedle britských vzorů nadšeně poslouchal i české Abraxas a že se dokonce na čas stal jejich „bedňákem“. Mezitím už ale v Praze kolem sebe začal soustřeďovat své vrstevníky, kteří byli naladěni na stejnou vlnu jako on – jednalo se asi o první pražskou, věkově skutečně autentickou bandu pankáčů, nepočítáme-li ovšem jejich předchůdce - teenagery z Energie G. Ti však většinou hráli na alternativních akcí pro starší, většinou máničkovské publikum. Tato nová mládež punkem skutečně žila – vždyť z jedné skupinky lidí se etablovalo hned několik punkových skupin (např. Suchý mozky, Kečup, A 64, Mrtvý miminka). Pro mladé rebely prostě neexistovalo nic jiného, jenom punk, pivo, pogo a skejt. A překvapivě také intelektuální prostředí kavárny Slávia, kde se začali scházet.
Takže bylo už jen otázkou času, kdy i sám Hošek, už tehdy přezdívaný „Sid“ (podle basáka Sex Pistols Sida Viciouse), založí nějaký ten drsný punk band. Ač o tom přemýšlel už někdy v polovině roku 1983, měl již vymyšlený název a dokonce sehnal i lidi, kteří by do toho šli s ním, stále nemohl najít toho správného bubeníka, který „se s tím nesere“. Toho objevil až v Ádovi Vitáčkovi a tak někdy až v polovině roku 1984 byla teprve skupina kompletní. Hošek ji pojmenoval připraveným názvem Plexis (v prvních měsících ještě s dodatkem PM – „punk music“), který později vysvětloval tak, že si vzal prostě názvy svých oblíbených skupin Sex Pistols a Exploited, některá písmena vyházel a zbytek smíchal dohromady.
Premiéru si tato kapela odbyla v srpnu 1984 a zmiňme tedy její tehdejší sestavu: Petr „Sid“ Hošek (voc, g), Áda Vitáček (ds), Marek Sibřina (bg, voc) a Martin Bíňovec (g). Jako u každého správného punkového souboru i u Plexis se o nějaké instrumentální zručnosti nedalo vůbec hovořit, ale tento nedostatek skupina vyrovnávala svým zanícením, nadšením a hlavně drzostí se svým „neuměním“ vůbec vystoupit. Toto první live show na festiválku v Českém Meziříčí se jí však mimořádně povedlo a od té doby do konce roku absolvovala ještě asi tři neoficiální vystoupení – ve Slunečné u České Lípy, v Kladně mj. s A 64 a v prosinci si dokonce střihla dvojkoncert v baště nové vlny v klubu Na Chmelnici, přičemž obě její produkce byly beznadějně vyprodané.
Do roku 1985 vstoupili Plexis ve trojici, když se místo odpadlíků Sibřiny a Bíňovce k Hoškovi a Vitáčkovi připojil baskytarista (bývalý zvukař) Pavel Brož. Zajímavostí možná je, že v tomto období si s kapelou několikrát zazpíval a zahrál na kytaru jako host i zpěvák souboru Visací zámek Jan Haubert. Za celý následující půlrok skupina odehrála snad šest koncertů (mj. přehlídka v Ostrově n. Ohří) a to většinou s F.P.B. a MM, jenomže v momentě, kdy už to vypadalo, že se rozjede, se její členové pohádali a z Plexis zbyl jen „Sid“. Ten stačil ještě sehnat hudebníky na poslední koncert na Opatově v únoru 1986 (sestava: Hošek – voc, Jakub „Čisťák“ Čistecký – ds, David Žižka – bg, Miloslav Čermák – g), ale od té doby na další skoro tři roky o bandu nebylo nic slyšet. Byla to škoda, protože kupříkladu červencová punk akce v pětaosmdesátém na pražském parníku „Hudební parník Vltava“ (rarita: s Plexis j.h. vystoupila dnešní herečka Jitka Asterová) nebo punk fest ve Staré Lysé (září 1985, s kapelou si zazpíval italský student Giuseppe Velena), na kterých mj. Plexis také vystupovali, jsou dodnes pokládány za jedny ze základních českých punkových koncertů.
Hudba, s kterou skupina v tomto období vyrukovala, neměla moc blízko k onomu stylu 77, tak jak jej prezentovali třeba Sex Pistols, ale spíše se blížila k neopunkovému modelu ála Exploited. Texty, jež většinou dodával Hošek, byly jednoduché a zaobíraly se hlavně klasickým punkovým syžetem – hospodou, pivem, ptákovinami, horrorovými tématy (snad pod vlivem účasti „Sida“ jako komparsisty při natáčení amerického filmu „Howling“), a vztekem na okolní netolerantní společnost.
Apropó k poslednímu sousloví; Hošek ve svém bydlišti slul jako celkem schopný pořadatel mejdanů – to mu nakonec vydrželo dodnes – což ovšem znamenalo vysněný ráj pro tzv. „malého českého práskače“, takže jak punker „Sid“, tak i jeho kamarádi to mnohokrát odnášeli při výsleších na Stb. A když se k tomu připočetly průsery, které měli samotní Plexis už jen svojí existencí, byl to ze strany Moci celkem slušný psycho-atak. Z případných postihů se pak punkýši vyvlékali jedinou a nejúčinnější zbraní proti fízlům – nechávali si dělat tzv. „papíry na hlavu“, a tak valná většina pražských pankáčů alespoň jednou za život navštívila psychiatrický ústav v Bohnicích.
Následující období členové Plexis prožívali různě. Vitáček si na pár koncertech zabubnoval s Haubertovou náhradní verzí „visáčů“ V.Z. (také Brož si nimi občas zabasoval) a v roce 1988 dokonce spoluzaložil hardcore band F.A.S. (pozdější Orlík), zatímco „Sid“ Hošek se jen tak poflakoval (podle svých slov dával dohromady různé verze Plexis, ale vždy neúspěšně – v jedné z nich se objevil prý i basista Tří sester „Ing. Magor“ Doležal). Občas zajel na androšskou akci ale hlavně – čekala ho vojna, stejně jako mnoho jeho punkových vrstevníků.
Narukoval na podzim 1986 a pochopitelně dost brzy mu začalo obstojně hrabat. V létě následujícího roku odjel na dovolenku do Prahy, na jejímž konci uspořádal absolutně šílený rozlučkový mejdan, v jehož závěru, z lítosti nad tím, že se musí vrátit do zeleného kriminálu, skočil po hlavě z okna. To mu sice vyneslo umělý kolenní kloub, ale hlavně propuštění z vojny. A hned tři měsíce na to přijal roli baskytaristy u punkové party stylu skunx Do řady! Právě během pobytu u téhle kapely Hošek myšlenkově dost zdrsněl, takže začal inklinovat stále více k hnutí skinheads. To trvalo několik měsíců a sám protagonista toto své období dnes označuje za zmatečné a stupidní.
V létě 1988 ještě stále jako člen Do řady! se opět potkal s Vitáčkem a párkrát si zazkoušel na basu v nově vzniklém bandu Wanastowi vjeci, kde Áda tehdy bubnoval. Nu a na podzim si v rámci říjnového punkového parníku s Vitáčkem a basistou P.B.CH. zahrál pár věcí od starých Plexis, což ho vedlo k myšlence tento svůj starý soubor znovu obnovit. Oslovil tedy bývalého basáka Pavla Brože (zrovna ukončil svoje působení v androši Národní třída), kytaristu Jana Jukla, zvaného „Johny Chaos“ (ex-P.S., ex-Suicidal Commando) a samozřejmě Ádu Vitáčka. Sám se postavil za mikrofon a tak tedy od konce roku 1988 začali Plexis znovu působit.
Jenže najednou už to byla trochu jiná hudba. Hoška punk stále bavil, ale jelikož ve stejném čase, kdy obnovil Plexis, začal hrát na baskytaru u HC-party Michael´s Uncle (společně s Johnym Chaosem), se mu náhle otevřely i jiné hudební obzory – pod vlivem členů této skupiny začal poslouchat věci od Sonic Youth, Butthole Surfers a dalších. Navíc sám kytarista Johny Chaos více tíhnul k jinému typu bigbítu než punk (nezapomeňme na jeho zkušenosti v hardcore-metalu Sucidal Commando), takže celkové vyznění nového soundu Plexis se silně posouvalo směrem od punku někam do metalovějších poloh. Hoška v té době hodně oslovily také kapely jako Guns´n´Roses a Cult, a bylo jasné, že stylizace jeho i celé kapely bude vycházet z těchto jmenovaných formací. Žádné ježky a číra na hlavách, ale pořádné mařeny, hodně šátků a odedneška mi neříkejte „Sid“ ale „Axl“!
Proto, když Plexis začali znovu vystupovat, znamenalo to pro některé jejich bývalé fanoušky šok. Ze starých předělaných věcí, byl ještě ten punk slyšet, ale ta tam byla ona instrumentální bezradnost prvního období. Skupina se představila s takřka profesionálním vybroušeným soundem, v němž „…kytara je od prvního do posledního taktu sólovým nástrojem desky. Hutná v riffech, nezdržuje se dlouhými logickými sóly, technická místa vyhrává s lehkostí a jinak si kvičí, skuhrá a prská jako raněný vorvaň, kde chce.“ (Vojtěch Lindaur, Rock & Pop, 1990). Pro toto období jsou typické skladby jako třeba „Půlnoční rebel“, „Televize“, „Ona neví o co jde“ nebo předělávka od Hoškových oblíbených Ramones „Svět jsou bary“.
Tato nová poloha kapely také hodně lidí nadzvedla. I když Plexis nadále vystupovali na punkových akcích (vzpomeňme např. Punkeden), jejich inklinaci k street-rockovému stylu „new rebels“ mnoho pravověrných punkerů nezkouslo – např. uznávaný brněnský hardcoreový publicista Luboš Vlach napsal ve svém fanzinu Šot (1990) zcela jednoznačně: „…Řeknu vám svůj názor na Plexis: - rock´n´rollovej švindl. New rebels je pěknej vopruz.“ Skupině samotné to však vůbec nevadilo a do další dekády vplula s velkými nadějemi.
Na začátku devadesátých let se Plexis nadechli skoro ke stejnému náporu jako rozjetá Lucie; natočili tři dobře prodávaná alba, ale v polovině devadesátých let se slibně rozvíjející dráha kapely přetrhla. Vitáček a Johny Chaos propadli drogám a Plexis se rozpadli. Hošek se pak asi dva roky věnoval svým aktivitám na rozvíjející se české taneční scéně, aby se v roce 1996 obklopil mladými spoluhráči a skupinu jako čistý punk band znovu obnovil. Přijal novou přezdívku „Mucho“ a mezi občasným dýdžejováním oblažoval s Plexis a jejich razantním „odpodlahovým“ punkem české publikum až do roku 2002, kdy se soubor rozešel.
Poznámka: Hošek s Ádou Vitáčkem odehráli v letech 1988-89 také několik koncertů s „šílenou“ formací Svatý Vincent, ve které doprovázeli obrovitého zpěváka Vincenta Veneru.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Fotografie + krátké záběry z koncertu v Českém Meziříčí (1984, vlastní Zdeněk „Krepindl“ Fikar), záběry z koncertu Plexis na Žofíně v létě 1989 v TV dokumentu „Největší přání“ (1989-90), TV-klip „Televize“ (1989)
- Audio:
Plexis: „Live“ (1984)
„Bohemia Punk – Vol. 1“ (1986/7, STCV, Plexis skladba „Máj“)
„Razie“ (1987, punk sampler, Plexis jedna skladba)
„Hrubý punkový hláska“ (1987, sampler alternativních kapel)
Plexis „Demo 1989“ (natočeno na jaře 89 v Polsku)
Plexis: „Live Opatov“ (1989)
Plexis: „Live v KD Kovoprůmyslu“ (1989, 2. strana kazety)
„Punkeden 89 – Plexis – live“ (1989)
„Co bylo za zdí – What Was Behind The Wall“ (1989-90, sampler, Plexis skladby z r. 1984: „Loupežníci“, „Radka“, „Co je moc, to je moc“)
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Sondy“ (1989)
