Jan Kačena

Jan Kačena

Narodil se v roce 1982. Základní školu a gymnázium absolvoval v Mostě, v roce 2008 zakončil studia divadelní dramaturgie na brněnské JAMU. Na divadle režíruje od roku 2004. Z inscenací: Kostěj Nesmrtelný – Reduta, Brno (první místo na festivalu Dítě v Dlouhé); Malenka – Divadlo Na zábradlí, Eliadova knihovna, Praha; Skugga baldur – MeetFactory, Praha; site specific projekt o zaniklé obci Konigs Muhle v Krušných horách. Nejnovější inscenace: Bůh je žena – Horácké divadlo Jihlava (premiéra 2. 12. 2017), Traktát o stepním vlku (autodráha) – A Studio Rubín, Praha (premiéra 15. 12. 2017). Jan Kačena také studuje dokumentární tvorbu na FAMU. Ve svých filmech pracuje se záměrnou nedotažeností, kterou považuje za přidanou hodnotu. Z filmografie: Blackfoot (2014), Dřív bývala budoucnost jenom pokračováním přítomnosti (2014), Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí (2015), Home 4 (2016).

Kritik a publicista Vladimír Hulec o něm v Divadelních novinách předloni napsal: „Režisér Jan Kačena je specifickou osobností nezávislé české divadelní scény. Vybírá si vesměs temná témata, dramatizuje či sám vytváří obsahově těžce proniknutelné texty, ve svých inscenacích se důsledně snaží o maximální – až přepjatý – ponor do podvědomí. Nejde mu o příběhy a v zásadě ani o činy, které postavy jeho produkcí dělají. Nechává je existovat v ponurém světě bytí, či dokonce možná nebytí. Alespoň v symbolické rovině bychom jejich dějům a obrazům tak mohli rozumět.“

CO SE STALO MNĚ... (2004)

Školní práce prvního ročníku JAMU v roce 2004, která vznikla v režijní spolupráci s Robinem Kvapilem jako odpověď na zadání: dva herci, stůl a židle. Toto zadání inscenace nesplnila. Autorská adaptace románu Iana Bankse Vosí továrna se odehrávala mimo jiné v továrně slavkovského cukrovaru či v zatemněném autobuse na zájezdě z Brna do Slavkova.

Ukázka z divadelního představení

HOME 4 (2016)

HOME 4 volně navazuje na filmovou trilogii s názvem HOME Olafa Breuninga. V ní švýcarský umělec prostřednictvím herce, home videí a trashové estetiky zkoumá fenomén domova.

MARBACKA (2015)

Paměti… jak bylo před prvním výbuchem sopky, jak bude po něm, jaké bude čekání na výbuch druhý. Magický příběh dvou víl, které žijí na sopečném poli, inspirovaný životem a dílem finské spisovatelky Tove Janssonové, její ságou o skřítcích Mumíncích, osudem švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové a fotografickou sérií cottingleyských víl. Inscenace vznikla pro konkrétní sklep a betonový dvorek v Petrohradské ulici.

Záznam divadelního představení

ČLOVĚK SI SÁM SE SEBOU VYSTAČÍ, RESPEKTIVE NEVYSTAČÍ (2015)

Půlhodinový snímek se skládá ze soukromého videozáznamu, který pořídil divadelní tvůrce Petr Lébl v roce 1996, kdy působil jako hostující režisér inscenace Cyrana z Bergeracu v národním divadle v Tel Avivu. Většinu času sledujeme Lébla společně s kostýmní výtvarnicí Kateřinou Štefkovou v hotelovém pokoji, ovšem na okraji jejich nezávazných her nacházíme Léblovy skeptičtější komentáře na kameru. Zdánlivě banální home video dvou blízkých osob zároveň prolamuje hranice osobního a veřejného, života a inscenace. Oba účastníci totiž před kamerou stále hrají a inscenují, i když záznam není určen pro veřejnost.

Poslední profily