13. komnata Vladimíra Mišíka

Legendární muzikant, jehož písně na texty Josefa Kainara a dalších českých básníků zlidověly, se na nějakou dobu ocitl kvůli nemoci na vozíčku. Připravili: Š. Kubelková, P. Blažek a A. Derzsiová

Maminka Vladimíra Mišíka pocházela ze Slovenska. Za války pracovala jako zdravotní sestra pod Červeným křížem. Dlouho synovi nechtěla nic povědět o jeho otci a on bral tento stav jako daný, že u nich zkrátka žádný táta není. Teprve po letech mu řekla, že otec byl americký důstojník, do kterého se v Německu zamilovala. Vladimír žil sám s maminkou a velmi mu chyběl mužský vzor a chlapský element.
Vladimír Mišík se vyučil truhlářem, ale od mládí se věnoval muzice. Založil slavnou kapelu šedesátých let Matadors, prošel dalšími známými kapelami, založil s Radimem Hladíkem Blue Effect. Později vstoupil do kapely Flamengo, s níž natočil legendární album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara. V první polovině 70. let utvořil ETC, se kterou koncertuje dodnes. Má na svém kontě dvanáct řadových alb a mnoho singlů a dalších nahrávek. Mnohé jeho písně, často na texty známých českých básníků, Václava Hraběte, Josefa Kainara, Jiřího Dědečka a dalších, téměř zlidověly.
Mišík nebyl disident, jenom hrál věci, které ho bavily: blues, beatnici, básně Václava Hrabětě nebo Josefa Kainara, ale vnímá to dnes tak, že byl pro režim takový „nezmačkatelný“, tak po něm šli a přišel zákaz. Po té dostal v Redutě otevřeně nabídku ke spolupráci s StB, kterou odmítl. V době jeho zákazu se objevovali např. nápisy na Elektrických podnicích ve znění: „Nechte zpívat Mišíka!“ Vladimír to vnímá tak, že z něj vlastně udělali tak trochu mučedníka, přestože pouze – jak říká – se vyjadřoval o svých postojích svou hudbou a texty.
Jako muzikant žil bohémským životem, který nesvědčil jeho zdravotnímu stavu. V současné době trpí Charcotovou osteoartropatií, které mu velmi omezila pohyb. Odvápňují se mu dolní končetiny, nárt a okolí kotníků. Byl půl roku na vozíčku, dnes chodí velmi obtížně o berlích, bere pravidelně léky, musel velmi upravit životosprávu. To vše mu komplikuje ještě velmi silné astma, na které bral léta velké množství kortikoidů.
Vladimír Mišík pořád koncertuje s ETC, i když sám přiznává, že ho to v souvislosti s jeho zdravotním stavem značně zmáhá. Po koncertě několik dní odpočívá. Dochází pravidelně na kontroly do motolské nemocnice, aby se pokusil co nejvíce omezit následky svojí choroby a také, aby měl pod kontrolou svoje astma. Zhubnul, změnil svůj životní styl, přestal pít, až na ty svoje zmíněné happy day. Říká, že hudba je pořád to, co ho neuvěřitelně nabíjí a dokud to půjde, tak zkrátka na ta hudební pódia poleze…
Průvodkyní jeho životním příběhem je moderátorka Šárka Kubelková.