Reportáže v regionech
Berlova vápenka
Do Třemošnice na úpatí Železných hor tentokrát vyrazíme za historií těžby vápence. V prostorách bývalé Berlovy vápenky tu totiž otevřeli muzeum plné zajímavých exponátů i informací. Vápenka vyrostla na konci 19. století a fungovala až do roku 1960. Obrovské kusy vápence se do ní z lomu dostávaly v devadesáti vozících po bezmála pětikilometrové lanové dráze. Zajímavé bylo i vlastní zpracování. A nutno podotknout, že tady vyrobené vápno bylo žádané i v Praze. Patřilo prý k nejlepším v zemi.
Berlova Vápenka
Poštovní holubi
Poštovní holubi bývali dříve nepostradatelnými posly. Využívali je hlavně vojáci, kterým rychle donášeli důležité zprávy z bojiště. Postupně je nahradila technika. A tak schopnosti rychlých opeřenců využívají chovatelé jen při letech sportovních. Při návštěvě u chovatelů Františka a Leoše Vildových v Dříteči u Pardubic jsme si mohli prohlédnout víc než stovku holubů. Mnozí z nich se často umisťují na předních příčkách výsledkových listin závodů. Mimochodem, víte, že takový poštovní holub dokáže doletět ze vzdálenosti až 1200 kilometrů?
Poštovní holubi
Kamenická expozice
Kameni se budeme věnovat v Městském muzeu ve Skutči. Konkrétně tedy historii kamenického řemesla v téhle oblasti. Na samém začátku byla opuka, která se tu začala těžit už ve 14. století. Využita byla poprvé při stavbě špitálského kostela v roce 1391. V polovině 19. století začala být používána žula. A o její těžbě se v muzeu dozvíme nejvíc. I o tom, jak se vytěžený balvan měnil třeba v jednoduché žulové kostky. V časech, kterým vládla ruční práce i později, když začaly pomáhat stroje.
Muzeum kamenictví ve Skutči
Historie obuvnictví
Sportovní obuv se značkou Botana asi střední a starší generaci netřeba příliš podrobně představovat. Tyhle boty se vyráběly ve Skutči. Při návštěvě tamního muzea, které představuje expozici věnovanou historii obuvnictví ve městě a okolí, zjistíme, že výrobě bot všeho druhu se ve Skutči dařilo už dávno před zmiňovanou Botanou. První zmínky o místních ševcích a jejich privilegiích pocházejí už z 16. století. Za Marie Terezie pak přibylo šití bot vojenských a na začátku 20. století vznikly první továrny, kterou ruční práci nahradily strojovou. V muzeu je v rámci exkurze do historie obuvnictví k vidění i úctyhodná sbírka všelijakých bot a botiček.
Historie obuvnictví
Dýmkař
Z Ústí nad Labem se pak přesuneme do nenápadného městečka na Českomoravské vrchovině. Bude jím Proseč, kde v jedné boční ulici, v rodinném domě uprostřed zahrady, sídlí výrobce dýmek Pavel Háp.
Žádná tovární velkovýroba, naopak – největší podíl tu má ruční práce, kvalitní materiály, perfektní povrchová úprava a piplání se s každou dýmkou až do posledního detailu. To všechno pak zaručuje tomuto nadšenci a jeho výrobkům jedinečnost každé dýmky.
Pravda, to vše je vykoupeno vyšší cenou, ale vzhledem k tomu, že jde opravdu o ukázku zakázkové kusové výroby, není se čemu divit.
Pan Háp nám ukázal svou dílnu, předvedl některé výrobní postupy a podělil se s námi o to pěkné, ale i negativní, co mu jeho koníček přináší.
Že je o tyhle fajfčičky zájem! Některé ukázkové kousky byly už připraveny pro konkrétního zákazníka. Během naší návštěvy se narodila dýmka s méně pracným hladkým broušeným povrchem. Její nádherná kresba obsahovala jak ptačí oči, tak přímé plameny – dýmku uvidíte i vy. A nejen ji.