Reportáže v regionech
Muzeum textilu
Česká Skalice se může pochlubit opravdu dlouhou historií textilního průmyslu. Nejstarší zprávy zmiňují cech tkalců už v 16. století. Není tedy divu, že právě v tomhle městě najdeme textilní muzeum TIBA, jediné svého druhu u nás. Expozice nás provede celou historií výroby látek. Začneme už v pravěku, dozvíme se, jak lidé tkali tenkrát a můžeme si to dokonce vyzkoušet. Věnovat se budeme i barvení látek, minout samozřejmě nemůžeme známý modrotisk, který do Evropy dorazil v 16. století z jihovýchodní Asie. U nás se mu začalo dařit v 18. století. Připomeneme si, jak vypadá technologie modrotisku i to, jak se měnila v průběhu času. A zmínit musíme pomocníky stroje, které se samozřejmě zabydlely i v textilním průmyslu.
Muzeum textilu v České Skalici
Řezbář
Ze dřeva vyřezával Petr Kysela rád už od dětství. K jeho prvním výtvorům patřily figurky a svícny, později ho zaujaly indiánské totemy. V devadesátých letech minulého století se umělecké řezbařině začal věnovat naplno. Jeho díla zdobí zámky, svatostánky, ale i domácnosti. Nejraději pracuje jen se sekyrou a dláty, pěkně tradičně. Vydat jsme se za ním museli až k česko-polské hranici, do Machovské Lhoty. Sám říká, že žije na konci světa, krásná příroda kolem je pro jeho práci prostředím ideálním. Při práci nám povypráví o tom, jak se dostal k řezbařině, kde se potkal s inspirací pro indiánské totemy a ukáže nám, jak tvoří třeba žábu z tvrdého dřeva borovice. Dozvíme se také, že se rád věnuje zvěrokruhům, do nichž zapracovává staré řecké báje.
Řezbář
Po stopách erbu se zlatým třmenem
Kolem řeky Úpy najdeme řadu zajímavých míst. My se vypravíme po stopách pánů s erbem zlatého třmene. Povede nás naučná stezka z České Skalice. A všichni milovníci historických památek se mají na co těšit. U zrodu rodu stále zřejmě jistý Rubín, který přišel do Skalice. Do historie se ale mnohem víc zapsal jeho synovec Petr ze Skalice, který ve třicátých letech 13. století začal s osidlováním oblasti kolem Úpy. Projdeme se Babiččiným údolím a první naší zastávkou bude hrad Rýzmburk. Po kamenném mostě, který naši dávní předci postavili tak mistrovsky, že vydržel dodnes, se přesuneme k dalšímu šlechtickému sídlu – hradu Červená Hora, kterému se staly osudnými husitské boje. A do třetice si dopřejeme prohlídku hradu Vízmburk, který vyrostl přímo na vysokém ostrohu nad řekou.
Po stopách erbu se zlatým třmenem
Poustevna
Časy, kdy u nás žily desítky poustevníků, připomíná poustevna s kostelem Panny Marie Pomocné v Teplicích nad Metují. Pobýval tu v 18. století nejvzdělanější poustevník u nás doktor medicíny a filozofie Johan Maxmilián Peither z Peithersberku. Působil v Praze, ale po smrti své ženy se přesunul blíž k synovi, který žil v broumovském klášteře. Chtěl se prý kát za smrt manželky, na níž měl tak trochu vinu. Jeho žena totiž byla velmi prchlivá a udusila se prý knedlíkem, když se zlobila, že se manžel opožděně vrátil ze společnosti. Jeho azyl, který byl vybudován v padesátých letech 18. století, je tak trochu miniaturou kapucínského kláštera. Připomíná dobu, kdy stovku poustevníků zaštitovala Kongregace bratrů poustevníků sv. Ivana. Prozradíme vám, jaká byla její pravidla a jak poustevníci žili.
Poustevna
Rozkoš
Přehradní nádrž Rozkoš bývá někdy nazývána východočeským mořem. Je oblíbeným rekreačním cílem, na své si tu přijdou milovníci lenošení, ale také třeba rybáři. Hlavním důvodem výstavby byla ochrana kraje před povodněmi na řece Úpě. První návrhy na stavbu přehrady se objevily už na konci devatenáctého století, zprovozněno bylo vodní dílo ale až o tři čtvrtě století později. Při jeho stavbě muselo být zbořeno zhruba padesát stavení. Při prohlídce vám prozradíme, že se pyšní hned několika unikáty. Jedná se vlastně o boční intervenční nádrž, nenajdete ji na žádné řece. Vodu z Úpy sbírá přivaděčem a vypouští ji do Metuje pro změnu odváděcím potokem. Nemá také bezpečnostní přeliv. A nesmíme zapomenout na to, že je taky rájem ornitologů, kteří tu napočítali bezmála tři stovky druhů opeřenců.