Reportáže v regionech
Drátěné výrobky
Většina z nás má drátenické řemeslo spojené se spravováním nádobí. Tahle práce i ti, kdo ji uměli a šířili, k nám přicházeli ze Slovenska. Drát učaroval i paní Kateřině Smutné ze Zbečníku. Začala se s ním učit pracovat behěm mateřské dovolené a tvoří z něj dodnes. Vyzkoušela různé dráty, například měděný nebo nerezový, ale nejlépe se jí pracuje s obyčejným železným a vůbec jí nevadí, že pěkně špiní ruce. Používá samozřejmě drátky různé tloušťky. Pod jejíma rukama se rodí třeba stojánky na čajové svíčky, lampičky, stínidla, košíky nebo nejrůznější ozdobičky ve tvaru srdíček či hvězdiček, které pak spojuje do závěsů, ale pustila se i do složitějších věcí. Její novinkou jsou opravdu originální drátěné sošky. První na řadu přišel anděl, dnes je postaviček už víc a my se budeme dívat, jak vznikají.
Drátěné výrobky
Plechové hračky
Království hraček najdeme u Michala Možného z Nového Hrádku. Buďme konkrétní, těšit se můžete na hračky plechové. Do výroby se pan Možný pustil už v dětství, kdy si tvořil vlastní auta. Navázal pak, když se mu narodili synové. Pro ty vyráběl auta různých velikostí. Když pro jedno sháněl kola, napadlo ho napsat si do Kovo Náchod a pro ilustraci s prosbou poslal i obrázky. A s koly dorazila nabídka na práci konstruktéra. Od té doby se začaly v obývaku rodit mašiny, tramvaje, lanovky, kolotoče, traktory nebo pluhy. A samozřejmě dál vznikala i auta. Pan Možný nám prozradí, co všechno jeho práce obnášela i to, kde získával inspiraci a také technické podklady. Jeho lokomotiva Glaskasten dokonce získala u německých sousedů titul model roku 1999. Sám konstruktér má pak největší radost z autobusu double decker, který vytvořil pro anglického výrobce.
Plechové hračky
Procházka Klopotovským údolím
Když už zima zatím nepřála v nižších polohách milovníkům bílé stopy, nabídneme procházku bez lyží. Vyrazíme z Nového města nad Metují přes Klopotovské údolí směrem k místu, kde už jen val připomíná dávnou existenci hradu Výrov. Hned na kraji údolí nás čeká setkání s divočáky, bažantem i laněmi, kteří se zabydleli ve zdejších oborách. Cestou údolím ale narazíme i na další zajímavosti. Například na stoletou studánku, které se říká Lesníkova a také na starou štolu, které místní říkají Mertova díra. Své jméno získala podle rolníka, který tu prý ve 14. století objevil stříbro, ale víc se o něm v kronikách nepíše. Cesta nás dovede do Slavoňova, kde nemůžeme minout dřevěný kostelík. Svatostánek tu stával prý už ve čtrnáctém století, ten současný byl vybudovaný ve století šestnáctém a stále slouží věřícím. A pak už poputujeme k Výrovu, odkud se rozhlédneme do kraje.
Procházka Klopotovským údolím
Výroba cínových vojáčků
Cínoví vojáčci dokázali a stále dokáží rozdávat radost klukům všech věkových skupin. Kdysi bývali především oblíbenou hračkou těch nejmenších, dnes si jich užívají spíš ti odrostlejší, kteří je sbírají. Jak se takový pěšák či generál z různých historických období rodí, to se dozvíme v dílničce pana Ctibora Klímy v Jaroměři. Vyrábí je už přes tři desítky let, za tu dobu si vytvořil zhruba tisícovku forem. Nemohli byste u něj ale nikdy narazit na vojáka z druhé světové války, ty ze zásady nevyrábí. Zato starší války i armády má zmapované velmi dobře. Zjistíte, že vyrobit fešáka v uniformě s patřičnou výbavou není vůbec nic jednoduchého, na některé je zapotřebí i deset dílů. Začne se odlitím vojáčka, pak přijde na řadu zbraň a další výstroj. Nakonec malování. Tři desítky let těší cínoví vojáčci i sběratele Petra Dostála, který společně s panem Klímou své poklady vystavuje v jaroměřském muzeu.
Výroba cínových vojáčků
Škvoreckého Náchod
Nejen v nejznámějším románu Zbabělci zachytil spisovatel Josef Škvorecký Náchod, město, které miloval a do kterého se i na konci života rád vracel. Projdeme si společně místa, která jsou zejména ve zmiňované knize velmi snadno identifikovatelná. Začneme u budovy Jiráskova gymnázia, které pamatuje první literární pokusy známého autora. Minout nemůžeme ani restauraci Port Artur, kde na konci války zkoušel známý swingový orchestr Miloslava Zachovala. Hudbu Škvorecký miloval a sám hrál na tenorsaxofon, i když rozhodně ne tak dobře jako jeho známý hrdina Dany Smiřický. Pak zajdeme také k domu, kdy žil a bydlel lékař Karel Kraus, Škvoreckým přejmenovaný na Strasse a připomeneme si i spisovatelovy studentské lásky.