Reportáže v regionech
Muzeum J. Š. Baara
Deset kilometrů od Domažlic narazíte na obec Klenčí pod Čerchovem, kterou proslavil Jindřich Šimon Baar – básník, prozaik i farář, jemuž učarovala místa, která důvěrně znal – znalec Chodů, chodského prostředí a chodských zvyků. Chtěl se stát učitelem, češtinářem, jenže nikoli osud, ale hlavně rodiče jeho snu příliš nevěřili a možná se i báli toho, že by nákladná studia zruinovala už tak chudou rodinu. Mladý Jindřich Šimon skončil nakonec v lyceálním římskokatolickém semináři. Neproslul jako věhlasný kněz, ale jako spisovatel.
Muzeum J. Š. Baara
Muzeum Jana Sladkého Koziny
O Chodsku a jeho obyvatelích se zmiňuje už Dalimilova kronika. Chrabří Chodové pomohli Břetislavu I. zvítězit nad německým císařem. O Chodech ale psali i jiní a později. Snad nejvíc je proslavil Alois Jirásek, vzpomeňme na jeho román Psohlavci ilustrovaný Mikolášem Alšem. Vůdčí osobou všech Chodů byl Jan Sladký Kozina, který proslul svým výrokem: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne…“ Česká podoba jména Lomikar vznikla jako zkomolenina jména svobodného pána Volfa Maxmiliána z Lamingeru. O jeho vztahu k Chodům, strážcům hranic, bude povídat naše zastavení v Muzeu Jana Sladkého Koziny.
Muzeum Jana Sladkého Koziny
Čerchov
Symbol Chodska – Čerchov. Pohoří, které se k tomuto kraji váže odnepaměti – a náš další cíl. Málokdo třeba ví, že je o třicet metrů vyšší než liberecký Ještěd a že lákal už průkopníky českého turismu. Projdeme se i po Hanově cestě a řeč bude tak trochu nečekaně i oslici Soně. Jakou roli sehrála na začátku století? A za co jí můžou být místní vděční. A kdo byl Jiří Stadion? Otázky, na které dostanete odpovědi ve čtvrtém zatoulání.
Čerchov
Historické kočárky
Sběratelé kočárků – manželé Šormovi představují svou ojedinělou výstavu v Muzeu Chodska v Domažlicích. dvacetiletá početná sbírka je jejich celoživotním koníčkem i osudem. Když se totiž takový rozvkrlaný poničený kočárek umí opravit, když se hezky ošetří a když mu vdechnete nový život, pak z vraku se může vyklubat jedinečný obdivuhodný funkční skvost. Kočárky se dřív dělaly hlavně z vrbového proutí a výstava odráží jejich proměnu od roku 1880 do konce války v roce 1945.
Výstava kočárků
Ponocná v Domažlicích
Pak se přesuneme do Domažlic. Důvod byl prostý: narazili jsme tady totiž na člověka, který kdysi před pár staletími patřil do každého města či vesnice. Dohlížel totiž na to, aby v potemnělých ulicích byl klid a pořádek, a oznamoval do okolí, kolikže je hodin. Říkalo se mu ponocný, a věřte, že v Domažlicích tradici ponocného obnovili – a to hlavně kvůli turistům. Pojďte se podívat, jak taková služba vypadala a vlastně vypadá, nebo jak taková rodina ponocného bydlela.