Reportáže v regionech
Poustevna
Časy, kdy u nás žily desítky poustevníků, připomíná poustevna s kostelem Panny Marie Pomocné v Teplicích nad Metují. Pobýval tu v 18. století nejvzdělanější poustevník u nás doktor medicíny a filozofie Johan Maxmilián Peither z Peithersberku. Působil v Praze, ale po smrti své ženy se přesunul blíž k synovi, který žil v broumovském klášteře. Chtěl se prý kát za smrt manželky, na níž měl tak trochu vinu. Jeho žena totiž byla velmi prchlivá a udusila se prý knedlíkem, když se zlobila, že se manžel opožděně vrátil ze společnosti. Jeho azyl, který byl vybudován v padesátých letech 18. století, je tak trochu miniaturou kapucínského kláštera. Připomíná dobu, kdy stovku poustevníků zaštitovala Kongregace bratrů poustevníků sv. Ivana. Prozradíme vám, jaká byla její pravidla a jak poustevníci žili.
Poustevna
Rozkoš
Přehradní nádrž Rozkoš bývá někdy nazývána východočeským mořem. Je oblíbeným rekreačním cílem, na své si tu přijdou milovníci lenošení, ale také třeba rybáři. Hlavním důvodem výstavby byla ochrana kraje před povodněmi na řece Úpě. První návrhy na stavbu přehrady se objevily už na konci devatenáctého století, zprovozněno bylo vodní dílo ale až o tři čtvrtě století později. Při jeho stavbě muselo být zbořeno zhruba padesát stavení. Při prohlídce vám prozradíme, že se pyšní hned několika unikáty. Jedná se vlastně o boční intervenční nádrž, nenajdete ji na žádné řece. Vodu z Úpy sbírá přivaděčem a vypouští ji do Metuje pro změnu odváděcím potokem. Nemá také bezpečnostní přeliv. A nesmíme zapomenout na to, že je taky rájem ornitologů, kteří tu napočítali bezmála tři stovky druhů opeřenců.
Rozkoš
Muzeum papírových modelů
Papírové modely jsme si společně už několikrát prohlíželi, do Police nad Metují se za nimi ale vydáme poprvé. A určitě nikdo nebude litovat, mají tam totiž muzeum, které nemá v Evropě obdoby. Své síly spojilo sedm desítek modelářů, kteří návštevníkům nabízejí výlet do světa historie, vojenské i kosmické techniky a hlavně do světa fantazie. Mimochodem, víte, že první vystřihovánka vznikla už v roce 1529? Kolébkou modelů je Francie, jeden z nejstarších spatřil světlo světa ve Štrasburku v roce 1744 a jeho vydavatel tiskař Saifríd ho pojal jako vzpomínku na návštěvu krále Ludvíka XV. Při putování mezi modely samozřejmě nezapomeneme zmínit doslova legendu tohoto oboru, architekta Richarda Vyškovského, jehož tvorba je spjata hlavně s časopisem ABC a prozradíme vám také, kdy a kdo začal tvořit modely pohyblivé.
Muzeum papírových modelů
Z Adršpachu do Polska
Z Adršpachu si dopřejeme výlet za polské hranice. Nejprve se ale porozhlédneme po obci Adršpach. Poslechneme si legendu o jednom z místních mlynářů, kterému pomáhala kouzla. Pak vyšlápneme k troskám hradu, který nechal vybudovat Jan Lucemburský, ale už v patnáctém století ho koupili Slezané a nechali zbořit, aby v něm nemohly nacházet útočiště loupeživé bandy. Pak se pomalu vydáme na cestu k polské hranici. Cestou se ale ještě zastavíme u jedné z nejvýznamnějších památek v regionu – renesančního kostela Nejsvětější Svaté Trojice. Jedenáct starých domků v městečku Chelmsko Slaskie připomíná, že tu kdysi působili čeští tkalci. Právě pro ně bylo vybudováno původně dvanáct dřevěných domků. Bylo jich stejně jako apoštolů a po nich byly také pojmenovány. Ten, který dostal jméno Jidáš, ale vyhořel. Dozvíme se, jak tu čeští tkalci žili a také to, že zdejší voda má prý takřka kouzelnou moc.
Z Adršpachu do Polska
Kovář Jan Svoboda a skupina Novica
Kovářské řemeslo si Jan Svoboda vybral už ve svém dětství. Bylo mu deset let, když viděl pohádku O statečném kováři a o své budoucnosti měl jasno. O pár let později se stal členem skupiny historického šermu Novica a vzniklo spojení kovářského řemesla a zbraní z dávných časů. Dozvíme se, že skupina nemá zbraně přesně daného období, takže dostává prostor i fantazie jejich stvořitele. Prozradíme i to, jaké zbraně její členové při svých soubojích používají a budeme samozřejmě sledovat mistra kováře při práci. Předvede nám, jak se dvaceticentimetrový kousek nástrojové ocele promění v bezmála metrovou čepel jednorukého meče i to, co všechno následuje až do chvíle, kdy meč může sloužit v souboji. Celá práce trvá několik hodin a pokud se dopředu domluvíte, můžete ji sledovat na vlastní oči.