1. května 2016

Hrad Rýzmburk u Oseku vyrostl ve 13. století zásluhou pánů z rodu Hrabišiců. Původně byl poměrně malý, ale majitelé ho rozšiřovali, až se stal jedním z největších šlechtických sídel u nás. Do dnešních časů se z něj dochovalo jen torzo, ale i jako zřícenina patří k těm nejrozlehlejším. A po letech tu opět vládne čilý ruch. Nadšenci z občanského sdružení se pustili do jeho záchrany a jde jim to skvěle. Dominantou hradu bývaly čtyři věže, které symbolizovaly moc jeho stavitelů. Na své si při obnově přijdou i archeologové, pod jejichž dohledem práce probíhají. Poklady, které při nich objeví, by měly být časem vystaveny v malém muzeu kousek pod památkou.

K obdivovaným technikám patří mozaiky. A nutno dodat, že přestože se narodily v Itálii, velké úspěchy v jejich tvorbě sklízeli i naši tvůrci. Jedním z těch, kteří se jim věnují už léta, patří František Tesař z Čáslavi. Jeho dílem jsou kupříkladu znaky, které zdobí budovu tamního Městského úřadu. My se ale vypravíme do Františkova království. K nejcennějším pokladům v něm patří zásoby skla, které pro svou práci potřebuje. Vzhledem k tomu, že speciální materiál pro mozaikáře se u nás už nevyrábí, je jeho hodnota pro mistra oboru nevyčíslitelná. Bude nás zajímat, jak vznikají malinké kostičky, které do sebe pak ve výsledku dokonale zapadají, kolik existuje barev a odstínů skla a nahlédneme taky do malého muzea, které pan Tesař založil.

O legendárním Titaniku toho bylo už hodně napsáno i natočeno. Příběh lodi, která se v době svého vzniku pyšnila označením nej… a mluvilo se o ní jako o nepotopitelné, zná snad každý. V Praze se teď ovšem alespoň na malou chvíli můžeme stát jejími pasažéry. Vyfotografovat se u schodiště známého hlavně z filmu Jamese Camerona, vyjít na neméně proslulou příď. A taky máme šanci obdivovat na dvě stovky předmětů, které byly objeveny ve vraku odpočívajícím na dně moře. K tomu přidáme i řadu zajímavých informací. Víte třeba, jak vysoko k nebi se tyčily komíny Titaniku? Nebo to, že mezi pasažéry byl i jeden Čechoslovák? Možná vás taky bude zajímat, kolik stál lístek do kajuty ve třetí třídě a kolik naopak ten nejdražší.

Svatý Kopeček patří k dominantám i chloubám okolí hanácké metropole. Stavba na jejím vrcholu mnohým připomíná pohádkový zámek, ale ve skutečnosti je určena poutníkům. Cestou k ní vám prozradíme příběh jistého obchodníka s vínem Andrýska, který sem kdysi zabloudil ve vánici. A došel k místu, které znal ze snu. Slíbil v něm Panně Marii, že právě na něm postaví kapli jí zasvěcenou. A učinil tak. Kapli ovšem po zhruba deseti letech zničili během třicetileté války švédští vojáci. Místní postavili novou. A později ji dokonce nahradili chrámem. V něm se při jedné ze mší zázračně uzdravil šlechtický synek. Pověst o události se rychle roznesla a na vrch začaly přicházet davy poutníků. Dozvíme se, čemu připisovali magickou sílu. I to, které významné osobnosti chrám navštívily.

K městečku Plasy po staletí neodmyslitelně patřil cisterciácký klášter. Mniši z něj ovšem v době vlády Josefa II. museli odejít. Konvent pak patřil kancléři Metternichovi. Po roce 1945 o něj jeho rodina přišla a celý areál chátral. V hospodářských budovách se mimo jiné skladovala zelenina. Před nedávnem se naštěstí dočkaly nového kabátu a zabydlely se v nich exponáty mapující dlouhou historii stavitelství od dob našich dávných předků až takřka do současnosti. Dozvíme se v ní například, jaký materiál používali lidi nejčastěji, kdy se objevily první cihly, co pomáhalo při stavbě v podmáčené půdě. Těšit se můžeme i na řadu unikátů. Mimo jiné na nejstarší dochované okno, které už v polovině 14. století zdobilo slavný Karlštejn.

V Brdech se tentokrát vydáme k hoře, které se říká Dědova. Prozradíme vám, jak podle pověsti ke svému jménu přišla a taky to, proč se jí někdy říká rovněž Jedová. Zavítáme k dolu, který se tu dochoval z dob, kdy horníci v podzemí dobývali železné rudy. Dostal jméno podle patronky havířů svaté Barbory. Bude nás zajímat, v jaké hloubce se v něm kutalo. Za poklady, které se v oblasti nacházely, ale nemusíme pod povrch. Prý při troše štěstí a pozornosti můžeme i cestou po stezce objevit nějaký vzácný kámen. Vydáme se i do oblasti, která byla ještě nedávno veřejnosti nepřístupná, protože fungovala jako vojenský újezd. Prohlédneme si například místa, kde dřív stávala obec Hrachoviště. A zjistíme, že v téhle krajině se daří i řadě vzácných živočichů.