Kalendárium

20. únor 1977 – † Jarmila Glazarová (* 7. 9. 1901)

Neprožila příliš radostné dětství. Když jí bylo patnáct, zemřela jí matka, rok nato otec. Rodačka z Malé Skály u Turnova se se svou sestrou náhle jako sirotci ocitly v internátní hospodyňské škole. V jedenadvaceti letech se provdala za padesátiletého lékaře Josefa Podivínského a prožila s ním harmonické manželství.

Po náhlé manželově smrti, aby ulehčila vzpomínkám, napsala svůj první román Roky v kruhu. Prý neměla literární ambice, netoužila stát se spisovatelkou, ale na nátlak rodiny poslala svou prvotinu do anonymní literární soutěže. Získala první cenu a úspěch ji natolik překvapil, že dokonce nenašla ani odvahu, aby se šla představit do nakladatelství. Inspiraci pro své další romány Vlčí jámu a Advent sbírala v Beskydech a ve Slezsku, kde často pobývala. Jejím románovým příběhům vždy dominuje postava ženy usilující o naplnění lásky.

Po druhé světové válce krátce působila jako kulturní atašé na našem velvyslanectví v Moskvě. Zapojila se do politiky, byla poslankyní Národního shromáždění a svou tvorbu omezila na publicistiku, v níž nadšeně přitakávala poúnorovému politickému vývoji. Podílela se na kampaních spojených se stalinistickými soudními procesy, podporovala trest smrti pro Miladu Horákovou. Po srpnové okupaci v roce 1968 na schůzi vedení Svazu československých spisovatelů ale pronesla projev, ve kterém vyjádřila lítost nad svými postoji.

24. únor 1775 – * Matěj Kopecký († 3. 7. 1847)

Posvícení v Hudlicích, Pan Franc ze zámku, Doktor Faust, Loupežníci na Chlumu, Don Šajn, Žid Šilach, Oldřich a Božena, Kat Morinello, Frydolín, Blaník… To byly slavné hry, jimiž těšil české venkovské publikum věhlasný loutkář Matěj Kopecký.

Byl synem potulného kejklíře Johanese Kopeckého. Jeho cesta k loutkařině byla klikatá. Nejprve se v Praze vyučil hodinářem. Pak se oženil a po vzoru svého tchána se stal trhovcem. Usadil se v jihočeských Miroticích, odkud pocházel také Mikoláš Aleš, který nakreslil známou loutkářovu podobiznu. Byl povolán na vojnu – tou dobou Evropou táhla napoleonská vojska. Vrátil se až po jedenácti letech jako vojenský vysloužilec – invalida. Obchodoval s knoflíky a s velbloudí srstí, pracoval jako cestář. K pimprlatům ho prý přivedla nouze. Jeho stavení vyhořelo, přišel o veškerý majetek, a proto si podal žádost ke krajskému úřadu v Písku o propůjčení licence „K provozování mechanických představení“. A měl úspěch. Záhy se stal miláčkem venkovského publika. Vlastní pílí získal dostatečné vzdělání na to, aby nejen upravoval cizí texty, ale skládal i svoje původní. Samozřejmě česky – byl velký vlastenec a obrozenec. Jeho oblíbený Kašpárek byl mluvčím českého lidu, jeho tužeb i starostí. Mezi jeho diváky byli i ruský car a pruský král, knížata Metternich a Schwarzenberg. Rovněž při korunovaci Ferdinanda Dobrotivého hrál Kopecký z jeho rozkazu na Hradčanech.

Matěj Kopecký zemřel v Kolodějích nad Lužnící. V úmrtní knize je napsáno, že byl „komediant z Mirotic, vdovec a žebrák“. Jeho hrob najdeme v Týně nad Vltavou.

24. únor 1684 – * Matyáš Bernard Braun († 15. 2. 1738)

Matyáš Bernard Braun, nejvýznamnější sochař českého baroka, byl původem Tyrolan. Kolem roku 1710 se natrvalo usadil v Praze na Novém Městě. Založil si vlastní dílnu, stal se váženým měšťanem, našel si přátele, zákazníky i českou manželku. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě.

Během následujících patnácti let se z jeho dílny stala největší a nejbohatší sochařská dílna v Praze. Úzce spolupracoval s architektem František Maxmilian Kaňkou, spolu s ním se podílel na výzdobě kostela sv. Klementa v Klementinu, Černínského paláce na Hradčanech. Na objednávku hraběte Františka Antonína Šporka, proslulého mecenáše umění, vydavatele knih, milovníka lovu a majitele prosperujících lázní, vytvořil v Kuksu své nejznámější sochy. V Novém lese u Kuksu vytesal přímo do skal unikátní Betlém.

Matyáš Bernard Braun zemřel šest neděl před smrtí svého a chlebodárce hraběte Šporka. Dílny se ujal Braunův synovec Antonín a po jeho smrti se uzavřela činnost nejplodnější sochařské dílny českého baroka.

24. únor 2009 – † Svatopluk Havelka (* 2. 5. 1925)

Pocházel ze severní Moravy. Hrál na klavír a violu, vystudoval hudební vědu a také skladbu. Vedl folklórní soubor ostravského rozhlasu a v Ostravě se také seznámil se svou budoucí manželkou, herečkou Libuší Havelkovou. Pohyboval se v široké škále žánrů: kromě písňové tvorby komponoval kantáty, symfonie, symfonické básně, v posledních letech se začal cíleně věnovat duchovním tématům. Za jeden z vrcholů jeho díla je považována apokalyptická symfonická fantazie Hommage a Hieronymus Bosch z počátku 70. let.

Až přijde kocour, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Kdo chce zabít Jessii, Všichni dobří rodáci, Pane, vy jste vdova, Marečku, podejte mi pero, Božská Ema, Princ a Večernice… to je jen zlomek z výčtu filmů, k nimž napsal hudbu. Těch celovečerních bylo víc než sedmdesát. Jeho posledním počinem z této oblasti byla hudba k polodokumentárnímu filmu Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský, který režíroval jeho syn Ondřej.