Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Zdeněk Srstka

Obsah dílu

Přehrát vše

Údolí slonů

Sloni jsou velmi inteligentní, a i proto je velmi složité připravit jim v zajetí takové podmínky, aby se netrápili. Pražská zoo vybudovala v roce 2013 pro tato nádherná zvířata nový areál nazvaný Údolí slonů. Jak se tam slonům žije?

Areál je největší a nejnákladnější stavbou v historii pražské zoo. Je tu moderní vytápěný pavilon až pro deset slonů, dále přilehlé venkovní výběhy o ploše 8 080 m2 a návštěvnické stezky, přibližující život slonů a jejich roli v asijské kultuře. Pavilon je neexpoziční, ale do stájí a zázemí je možné nahlédnout přes prosklenou stěnu ve vnitřní vyhlídce. Pohodu slonů zajišťuje množství obohacujících prvků, jako jsou drbadla, pískoviště či bazény. Areál obývá největší stádo slonů indických v ČR, které tvoří samice, mláďata včetně prvního slůněte narozeného v pražské zoo – samičky Sity – a samec. Ten je chován většinu roku odděleně, což odpovídá životu v přírodě. Složení skupiny a vybavení areálu umožňují slonům naplno projevovat přirozené prvky chování a rozvíjet společenské vztahy.

Sloni indičtí kdysi obývali rozsáhlé území od Sýrie po Indonésii. Na 94 % území však byli vyhubeni a dnes je jejich výskyt pouze ostrůvkovitý. Hlavními příčinami úbytku slonů jsou střety s lidmi a ztráta přirozeného prostředí. Slon indický (Elephas maximus) je jeden ze tří žijících druhů slona a jediný nevymřelý druh z rodu Elephas. Jde o největšího suchozemského živočicha žijícího v Asii. Vyskytuje se v Bangladéši, Indii, na Srí Lance, v Indočíně a v částech Nepálu, Indonésie a Thajska. Je považován za ohrožený druh, ve volné přírodě žije odhadem 40-50 tisíc jedinců. Je menší než jeho africký příbuzný, nejjednodušším rozlišovacím znakem je velikost uší. Slon indický je má výrazně menší. Také má na chobotu pouze jeden prstík. Má i více klenutou páteř než slon africký, na každém zadním chodidle má čtyři nehty místo tří, na čele dvě vybouleniny a pouze 19 párů žeber (slon africký jich má 21). Samicím obvykle nenarůstají kly, byť jsou jen stěží viditelné, i když slon otevře tlamu. Samci také mohou postrádat kly, tento jev se vyskytuje hlavně v populaci na Srí Lance. Na rozdíl od slona afrického, který používá přední končetiny téměř výhradně k manipulaci se zeminou, indický umí společně s trupem lépe využívat přední končetiny k manipulaci s objekty. Slon indický dorůstá do výšky 2-4 metry a váží 3-5 tun. Jeho ocas dosahuje délky 1 m až 1,5 m. Velikost slonů v přírodě byla dříve zveličována. Nejtěžší zaznamenaný jedinec vážil 8 tun, byl vysoký 3,35 metru a dlouhý 8,06 metru.

Chobot slonů vznikl srůstem horního pysku a čenichu. Skládá se z desítek tisíc svalů a vazů a je citlivým orgánem čichu a hmatu. Zároveň však dokáže vyvinout neuvěřitelnou sílu. Sloni se dokážou pohybovat zcela nehlučně. Došlapují na špičky prstů, zakončené kopýtky. U slona indického jich je na předních nohou pět, na zadních čtyři. „Chodidlo" je tvořeno pružným vazivovým polštářem a zrohovatělou kůží. Rozkládá váhu těla tak účinně, že se sloni neboří ani v měkké půdě.

Proč se mají zvířata v zoo něco učit? Právě proto, aby mohla zůstat volná, přirozená a přitom našla s chovatelem společnou řeč. Představme si několikatunového sloního samce, k němuž z bezpečnostních důvodů nelze vstoupit. Jak mu ošetříte chodidla, jak prohlédnete ústní dutinu? Jednou možností je slona uspat, což stojí nemalé úsilí veterináře, chovatelů, spoustu peněz a chtě nechtě i určité riziko pro slona. Druhou možností je, že slon přijde sám ke kontaktní mříži, která odděluje jeho a chovatele. Do otevřeného okénka dá nohu a drží ji tam tak dlouho, dokud mu není ošetřeno kopyto. Pak nastaví postupně i další nohy, otevře tlamu pro kontrolu ústní dutiny a na závěr si může nechat třeba odebrat krev z ucha. To vše bez stresu, dobrovolně, jen „za několik rohlíků“.

Metoda, kterou používá pražská zoo, se jmenuje pozitivní posilování. Její podstatou je jedno „společné slovo“ mezi chovatelem a zvířetem, které říká: „Teď jsi to udělal správně!“. Tímto „společným slovem“ může být píšťalka, kliker, lusknutí prsty, písknutí ústy, určitý pohyb, světlo baterky nebo opravdu jedno konkrétní slovo (třeba „výborně“). Jakmile mezi chovatelem a zvířetem existuje cesta, jak se dorozumět, pochopí zvířata mnohem víc, než byste čekali.

Cvičení je pro zvířata často velká zábava a těší se na něj. Někdy je ale situace těžší. Aby potíží bylo co nejméně, funguje v pražské zoo Oddělení tréninku zvířat. Odborníci, kteří v něm působí, pomáhají chovatelům a zvířatům najít společnou řeč. Kromě tréninku pomáhají zvířata také bavit formou obohacování prostředí, vedoucí k přirozené aktivaci zvířat v zoo.

Více informací na www.zoopraha.cz

Když přijde do ordinace…

Německý ovčák

Němečtí ovčáci obecně patří mezi nejoblíbenější plemena, a to z mnoha důvodů. Jsou velice učenliví, mají velikou chuť do práce a největší radost jim dělá, když můžou vyhovět pánečkovi, nejlépe pokud dostanou nějaký úkol nebo povel. Jsou velice všestranní, dobří hlídači i společníci a mimoto nemají problém s nějakým deštěm nebo zimou.

Když přijdou do čekárny, vždycky je hned vidět spolupráce s pánečkem, prostě přijde dvojice páneček a pes, páneček velí a má to pod kontrolou, pes ho respektuje více nebo méně, podle věku a spolehlivosti výcviku. U německých ovčáků je vliv výchovy naprosto zásadní, ovčák není baset (baseta nic moc nenaučíte, ale také nic moc nepokazíte). Avšak ze štěněte ovčáka můžete vychovat špičkového sportovního psa, nebo také těžko ovladatelného cholerika, kterého musíte mít stále na vodítku a s košíkem na čumáku. Prostě mít ovčáka vyžaduje mít dost času a nejlépe i dost zkušeností, pak jsou výsledky úžasné a máte jednoho z nejvýkonnějších psů vůbec.

Co se týče zdraví, je situace o dost složitější. Pokusím se nebýt zbytečně kritický, ale ovčáci mohou mít bohužel dost zdravotních problémů. Nedávno například přišel k nám do ordinace starší německý ovčák s typickými problémy motání a slabosti pánevních končetin. Velice hezký osmiletý pes, skvělá povaha i výcvik, mimochodem otec mistra světa ve výkonu německých ovčáků. Prostě hvězda mezi pracovními psy, samozřejmě velice žádaný pro plemenitbu a chov. Panička velice znalá věci a milá. Navrhnul jsem vyšetření krve na tzv. degenerativní myelopatii, což je vrozená geneticky přenosná choroba, která postihuje míchu, kdy postižení psi ve vyšším věku postupně nevratně ochrnou na pánevní končetiny. Poškození míchy se většinou vyvíjí mnoho měsíců, pes postupně zcela ochrne, v rozvinutém stádiu je inkontinentní a nemá to šťastný konec ani jakékoli řešení. Bohužel tenhle krásný mohutný pes měl neblahý výsledek vyšetření: obě alely genu postižené, tedy nemocný pes. Kromě smutku z neřešitelného problému je tu ještě jeden důležitý aspekt, oba rodiče museli být nemocní nebo přenašeči a řada sourozenců je tedy také nemocná, ale všichni jsou alespoň přenašeči. Kromě toho tenhle velice úspěšný pes má mnoho štěňat po celém světě a každému předal nemocný gen, zdravý totiž nemá. Takže i ten mistr světa je možná nemocný, ale určitě je alespoň přenašeč. Celá situace je vlastně velice smutná. Hlavní problém je, že tenhle pes vyhrál za život mnoho soutěží ve výkonu a až do osmi let na něm nebylo nic poznat. Řešením je genetické vyšetření ovčáků před vstupem do chovu, nyní je již povinné, ale donedávna nebylo… Takže pokud chcete německého ovčáka, trvejte na štěněti po testovaných rodičích na DM, jak se degenerativní myelopatie označuje.

Často se bohužel setkáváme i s další příčinou ochrnutí ovčáků ve vyšším věku – jde o onemocnění „cauda equina“, kdy dojde ke stlačení míchy v konci páteřního kanálu, mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí. Tenhle problém je naštěstí řešitelný chirurgicky, ale je třeba příliš neotálet s vyšetřením. To je nejčastější problém, tahle choroba postupuje velice plíživě a majitelé často přijdou až s napůl nebo i zcela ochrnutým psem, kdy mícha je již nevratně poškozená a šance na uzdravení žádná. Proto jakmile začne ovčák „strouhat“ pánevními končetinami nebo motat zádí, je třeba ho neprodleně vyšetřit na specializované klinice.

Další skupinou častých pacientů jsou ovčáci s dysplazií kyčlí a ještě častěji dysplazií loktů. Tady je pomoc obtížná a pacienti mají vždy i přes lékařskou péči a případně i přes chirurgické zákroky doživotní problém. Otázka je, jak moc je bude dysplazie hendikepovat, to ale záleží na mnoha okolnostech, jako je stupeň dysplazie, hmotnost, zátěž a zejména věk.

Nakonec už jen heslovitě: u německých ovčáků jsou častá onemocnění pankreatu, tedy slinivky břišní, kdy psi trpí opakovanými průjmy, jsou hubení a je třeba je léčit pomocí aplikace trávicích enzymů a dlouhodobé dietní stravy. Kromě toho je zde tzv. hluboká pyodermie německých ovčáků, závažné hluboké onemocnění kůže hnisavého charakteru, kdy je řešením pouze dlouhodobá aplikace antibiotik, výsledek léčení však není jistý a onemocnění se může vracet.

Německého ovčáka považuje řada lidí za nejlepšího psa na světě. Úplně to chápu. Mezi sportovními a pracovními psy patří jednoznačně ke špičce. Kdo chce sportovat, vyhrávat, pravidelně cvičit a závodit, pro toho je ovčák správná volba. Kdo chce jen hlídače na zahradu, tomu doporučuji spíš jiné plemeno, mít ovčáka na zahradě je jako jet na závodním kole na nákup… Jasně, určitě je to možné, ale pes bude trochu nešťastný, bude postrádat spolupráci s člověkem, povely, výcvik, kousání, aportování, adrenalin a začne se bavit pronásledováním okolo jedoucích cyklistů, chodců i automobilů a jeho potenciál zůstane zcela nevyužitý. A to je podle mě škoda.

Autor textu: MVDr. Lukáš Duchek

Nabídka psů

Městský útulek Bety Ostrov
Mořičovská 1371
Ostrov
Tel.: 601 087 018
Č. ú. 249465938/0300
www.utulekbety.cz

Majda

Majda je desetiletá kastrovaná fenka. Je hodná a kontaktní, vděčná za to, když si jí všímáte a hladíte ji, ráda se pomazlí. Je ale dominantní a není vhodná k jiným psům. Má ráda svůj klid a je vhodná na zahrádku ke staršímu zájemci, který jí dopřeje pohodu.

Miky

MIKY je roční kastrovaný pes. Je to mladý a hravý šašek, je hodný, neposedný, nekonfliktní, kontaktní, se všemi psy se snáší. Vhodný je jak do bytu, tak i na zahradu pro aktivní pánečky i k dětem.

Tadeáš

Tadeáš je čtyřletý malý kastrovaný pes. Je přítulný k lidem, hodný a kontaktní, ale není v hodný k jiným psům, protože je dominantní. Radost z něj bude mít i starší zájemce a může ho mít i v bytě.

Rexík

Rexík je devítiletý hafan střední velikosti, kastrovaný. Je to zlatý pes, moc hodný a poslušný, se psy se snáší, děti mu nevadí, je kontaktní, nekonfliktní a klidný. Je to takový dobrák, což mu lze vyčíst z očí. Je vhodný do bytu i na zahradu i ke starším lidem.

Johny

Johny je sedmiletý hodný, kastrovaný, klidný pejsek. Johny má hendikep – nemá oko, což mu ale vůbec nevadí. Je trošku samotář – kontakt vyhledává podle nálady, ale je to pohodář, co většinu dne prospí. Při venčení ožije, má o vše zájem. Pro svou klidnou povahu je vhodný i ke staršímu zájemci na zahradu.

Rocky

Rocky je desetiletý mazel střední velikosti, kastrovaný. Je hodný a kontaktní. V tomto věku už má rád klid a časté podřimování. Při venčení se ale probudí jeho temperamentní povaha a na vodítku umí hodně tahat. Je vhodný do bytu ke zkušenému zájemci, který si s ním dokáže poradit.

Matýsek

Matýsek je pětiletý neposeda malé až střední velikosti, kastrovaný. Matýsek je pejsek s věčně dobrou náladou, je nekonfliktní, se psy se snáší dobře, hodný, hravý, až živelný. Nuda s ním určitě nebude. Hodí se na zahradu i do bytu k aktivnímu zájemci za předpokladu, že ho bude často chodit venčit.

Rex

Rex?je pětiletý kastrovaný kříženec německého ovčáka. Rex je trošku bojácný, k cizím lidem je opatrný. Potřebuje citlivý přístup a více času na adaptaci. Pak bude oddaný, poslušný a veliký kamarád, který se na nového páníčka hodně upne. Se psy se snáší, je vhodný i ke staršímu zájemci jak do bytu, tak i na zahradu. Na hlídání však není.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2017
 P ZJ ST AD HD