27. dubna 2017

Psal se rok 1907. Viktor Ponrepo otevřel v Praze první stálé kino v českých zemích. V Anglii Robert Baden - Powell zorganizoval první skautský tábor. A v moravském Holešově Rudolf Kneisl vymyslel lentilky. Ano, oblíbené bonbony ve tvaru čočky přišly na svět u nás. A letos slaví 110. narozeniny. V továrně, která pamatuje tvůrce legendární cukrovinky, jich denně vyrobí šest milionů, v sedmi barvách. Po stopách těchto nestárnoucích bonbónů se vydal kolega Martin Poláček.

Josef Hanák pochází z rodiny ševců. Tohle řemeslo se tam předávalo z generace na generaci už od 16. století. On sám ale většinu života pracoval jako zásobovač v podniku na výrobu nábytku. Až v devadesátých letech se rozhodl vydat ve šlépějích předků. A hned začal chrlit nápady, jak boty udělat pohodlnější a hlavně zdravější, čímž zaskočil i zkušené odborníky. Dokonce ho zkraje přirovnávali k legendárnímu Járovi Cimrmanovi. Jenže Josef Hanák na rozdíl od něj přece jen uspěl. Natáčel s ním Petr Švihovec.

Možná jste i vy někdy zatoužili pilotovat obrovský vzdušný koráb. Kromě počítačových a video her nabízejí tuhle šanci taky simulátory. První taková zařízení vznikala už za první světové války. Byly to vlastně primitivní trenažéry pro adepty létání. Ty dnešní jsou samozřejmě mnohem dokonalejší. A slouží i laikům. Jeden zajímavý kousek jsme objevili ve Vratislavicích nad Nisou. A je to naprostý unikát. Vznikl totiž z kabiny skutečného dopravního aeroplánu. Autentické je rovněž vybavení. U jeho zrodu stál Petr Bílý. A teď nám prozradí, proč se do neobvyklého projektu vůbec pustil.

Je tomu přesně 30 let, co čeští lékaři voperovali prvnímu pacientovi kochleární implantát. Že vám to nic neříká? Jde o neuroprotézu, která neslyšícím může vrátit sluch. Zařízení totiž supluje nefunkčnost takzvaného hlemýždě, tedy spirálovité dutiny v uchu. Latinsky je to kochlea, což dalo jméno i onomu přístroji. Úplně první vznikl v Austrálii v sedmdesátých letech minulého století a o pár roků poději ho začali vyvíjet taky Češi. Od té doby pomohlo jen u nás bezmála tisícovce pacientů. Jedním z posledních je dvouletý Radeček Tůma z Prahy. Jeho příběh natočila Silvie Dymáková.

Komunikace pomocí gest není jen výsadou neslyšících. Stoupá počet rodin, kde se stejně dorozumívají s batolaty, ještě než vysloví první věty. Vědci totiž přišli na to, že nemluvňata dokáží své pocity vyjadřovat velice přesně. Svým nejbližším prý umějí beze slov říct, proč právě brečí a co chtějí. Nevěříte? Kateřina Stibalová vás přesvědčí.