Chat

chemička

Ing. Květoslava Stejskalová, CSc.

Vystudovala Fakultu chemicko-inženýrskou VŠCHT v Praze. Od roku 1989 pracuje v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, kde získala doktorát ve fyzikální chemii. Více než deset let se zabývala studiem heterogenních reakcí plyn-tuhá látka s výstupy do ochrany životního prostředí (metody odsiřování a odstraňování oxidů dusíku z odpadních plynů). V současnosti jako řešitelka projektu zaměřeného na vzdělávání mladých zájemců o přírodní vědy organizuje semináře, popularizační přednášky a výstavy a stará se o medializaci výsledků vědců tohoto ústavu široké veřejnosti. Je mimo jiné autorkou putovní výstavy Příběh kapky, věnované J. Heyrovskému u příležitosti 50. výročí udělení Nobelovy ceny za chemii, a spoluautorkou videosnímků přibližujících vědeckou profesi mladým zájemcům o studium přírodních věd.

více v reportáži Příběh kapky z cyklu PORT

Záznam chatu ze středy 2. prosince 2009

Eliška Navrátilová,praha: „je to být těžký chemičkou?“

Ing. Květoslava Stejskalová, CSc.: „Dobrý večer, ráda bych sev úvodu přivítala s diváky pořadu PORT a poděkovala, že sledovali náš Příběh kapky a zaslali své otázky. A k Vaší otázce, zda je těžké být chemičkou - je to povolání, které je velice pestré, zvláště když cheimii děláte ve vědeckém ústavu. Já jako vědecká pracovice pracovala více než 10 let v oboru fyzikální chemie a to konkrétně v heterogenní katalýze. Téměř denně děláte experimenty, vyhodnocujete je, sepisujete své výsledky. Když již od studií víte, co chcete dělat a máte představu, co budete dělat, není to pro Vás těžké. Já si toto povolání vybrala, bavilo mě, že není jednotvárné, že stále něco nového hledáte, stále se učíte. Hodně ve vědě děláme s mladými lidmi, studenty, a to mě velice baví. Dnes je to vlastně stěžejní náplň mé práce, protože aktivně již v laboratoři nepracuji, pracuji právě v oblasti vzdělávání a popularizace výsledků vědy a výzkumu veřejnosti.“

František M.: „Přijíždějí do ústavu ještě dnes vědci ze zahraničí, aby se u nás něčemu přiučili?“

Ing. Květoslava Stejskalová, CSc.: „Spolupráce se zahraničím je na vysoké úrovni i dnes. Společně se zahraničními vědci děláme projekty a v rámci jejich řešení přijíždí řada studentů či mladých vědců tzv. na zkušenou k nám a naši mladí zase do zahraničí. No a senioři k nám také jezdí a vyměňují si s našimi vědci výsledky práce na společných projektech. Polarografická škola, která vznikla okolo profesora Heyrovského ve 20. a 30.letech dala světu řadu odborníků v tomto oboru, který se zrodil v Československu, to byla asi ojedinělá záležitost. Ale i dnes je v našem ústavu řada teoretiků a experimentátorů, jejichž výsledků si vědecký svět cení, je to poznat z ohlasu na jejich vědecké práce.“

Blanka, Praha 6: „Dobrý den. Mohla byste mi prosím upřesnit, jaký je rozdíl mezi polarografií a voltametrií?“

Ing. Květoslava Stejskalová, CSc.: „Na Vaši otázku odpovím trochu šalamounsky - polarografie je název, který se užívá pro metody, kde se pracuje se rtuťovou kapkovou elektrodou, zatímco metody využívající stálé pevné elektrody se nazývají voltametrické. Takže vlatně polarografie je voltametrií se rtuťovou kapkovou elektrodou, jinak řečeno.“

Petr K.: „Mají mladí lidé zájem o vědu obecně a o fyzikální chemii zvláště? Co je podle vašich zkušeností dovede nejvíce přitáhnout?“

Ing. Květoslava Stejskalová, CSc.: „Tak všeobecně je známo,že mladé dnes přírodní vědy moc nepřitahují, což je veliká škoda, protože to jsou zajímavé obory. My u nás v ústavu se již několik soutřeďujeme na práci s mladými, na to jak je oslovit a ty které to zajímá, ke studiu oboru chemie a fyziky přitáhnout. Děláme pro studenty program popularizačních přednášek a exkursí, kde naši vědci přibližují obory svého bádání. Je řada studentů, kteří se třídou přijdou do ústavu a samozřejmě, že je to zvlášť neosloví, přiznají, že je zajímavé, co děláme, poznají co je věda, dost se tomu diví, jak funguje, ale oni že se najdou někde jinde,že toto není jejich parketa. Mnohdy však dosud nevědí, co by chtěli děla, jaký obor a to je jim již 16-18 let! Ale pak je 5-10% studentů, kteří se dají do diskuse a mají zájem třeba přijít zase příště již na individuální návštěvu na určité pracoviště a začít pracovat pod vedením vědce v týmu na nějakém konkrétním úkolu. Takových středoškoláků tu teď máme okolo 15,chodí 1x týdně na několik hodin, a o prázdninách potom přijíždějí i další mimopražští studenti na 7-14 denní pobyt na řadě pracovišť. Výsledkem jejich stáží jsou vlastní práce, které potom obhajují např. v soutěžích SOČ, u maturit apod. A hlavně je téměř 100%ní úspěšnost, že si zvolí k dalšímu VŠ studiu obor chemie či fyziky. Zatím nám to tak běží a studentů přibývá. A že je jich z toho počtu ve třídě jen 5-10%, tak to je přesně ten počet, který funguje již dlouho, protož já si vzpomínám, že ze třídy na gymnázium jsem jediná, kdo studoval chemii a dělá v tomto oboru dodnes a to jsem studovala SŠ již před 25 lety. Takže zájem u studentů a dětí by byl, jen je potřeba jej podchycovat a pracovat na něm a to je hlavně na lidském faktoru, tedy třeba právě na našich vědcích a ve školách na učitelích. Technika je prý všemocná, odborníka, který umí zaujmout, ale v systému vzdělávání dosud plnohodnotně stále nenahradí. Popovídat si s vědcem o jeho práci a dívat se mu tzv. pod ruce, to se na internetu nenajde...“

Věra, Praha 2: „Slyšela jsem, že v Praze byla zahájena výstava o polarografii a J. Heyrovském. Jak je tato výstava úspěšná?“

Ing. Květoslava Stejskalová, CSc.: „Výstava byla pro veřejnost otevřena dnes a potrvá do 18.12., je přístupná v Karolinu denně od 10-17 hodin. Jak bude úspěšná v Praze, to se teprve uvidí, ale již byla instalována v Pardubicích a v Brně a tam měla návštěvníků dost. Jsme rádi, že můžeme toto téma polarografie zase trochu přiblížit veřejnosti a 50. výročí udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Heyrovskému si to zaslouží. Celá expozice a doprovodný program přednášek je pestrý a zvláště přednášky jsou voleny tak, aby právě oslovovali mladé a ukazovali jim zvláštnost vědeckého povolání. A studenti, kteří tyto přednášky navštěvují (do dneška to bylo téměř 600 studentů) poměrně se zájmem poslouchají vyprávění o Jaroslavu Heyrovském a jeho spolupracovnících .. příběh, který vedl k objevení nové metody, jež posloužila v mnoha oborech. V příštím roce výstava poputuje opět na další 2-3 místa - zatím jednáme s PřF Univerzity Palackého v Olomouci a budeme jednat s dalším zájemcem, kterým je Hvězdárna v Ostravě. Jsme rádi, že budou mít další zájemci z ČR možnost ji navštívit a nemuset za ní jezdit nikam daleko. Nakonec se zase na sklonku roku 2010 vrátí k poslednímu vystavení do Prahy.“

Petr, Pardubice: „Kde je možné putovní výstavu shlédnout a zda je na ní předvedena i praktická ukázka principu polarografu prostředky z doby pana Heyrovského?“

Ing. Květoslava Stejskalová, CSc.: „Výstava teď právě do 18.12. je instalována v pražském Karolinu. Takže tam lze vidět celou sadu polarografů od 30. do 90.let. V běhu není žádný z nich, ne že bychom je tzv. nerozchodili, ale bylo by problematické dělat analýzu na rtuťové kapkové elektrodě na veřejnosti, kvůli zákazům práce se rtutí a do veřejných prostor již Hg vůbec nesmí. Histerie kolem kovové rtuti je ale nesmyslná, ale to je na dlouhé povídání. Vidět přístroje v chodu však můžete, pouštíme na výstavě smyčku starých filmů z našeho archivu a tam je polarografie názorně předvedena a vysvětlena a je vidět,jak funguje na řadě přístrojů. Přiďte do Karolina a více než hodinu můžete sledovat práci polarografů na těchto velice pěkně natočených popularizačních filmech z 50.-60.let.“

Marie A., Brno: „Kdy můžu v každodenním životě narazit na polarografii?“

Ing. Květoslava Stejskalová, CSc.: „Já odpovím trošku odborněji slovy mých kolegů, dlouhotelých polarografistů, kteří jsou spoluatory výstavy Příběh kapky -Dr. Michael Heyrovský a prof. Robert Kalvoda. Takže Heyrovského polarografie se rtuťovou kapkovou elektrodou stále nalézá uplatnění v teoretických výzkumech, jako např. při studiu kinetiky, rovnováhy a mechanismu chemických reakcí v organické chemii. Ale hlavně, polarografie byla a je vlastně takovým odrazovým můstkem ve výzkumu v elektroanalytické chemii, zejména při návrhu nových, řádově citlivějších metod, jakými je např. pulsní polarografie/voltametrie, eventuálně ještě doplněná anodickou či adsorpční rozpouštěcí voltametrií. Mimo aplikaci polarografiev oblasti životního prostředí lze uvést i její příspěvek k elektrochemii nukleových kyselin a proteinů. K dalším perspektivním metodám patří tzv. voltmetrický jazyk sloužící pro posuzování celkové kvality vzorku. Navíc vývoj různých detektorů a analyzátorů má také původ v oné Heyrovského polarografii.“