Kdo se bojí genů?
6. 6. 2007
Zemědělství – největší nepřítel životního prostředí. Že ne? Krajinu ohrožuje chemie, nezbytná pro dnešní mamutí produkci potravin. Pravda je ovšem jednoduchá: buď milióny obyvatel dostanou své jídlo, nebo postupně začnou umírat hlady. Jednou z cest pro zemědělství zítřka jsou geneticky upravené plodiny a zvířata (GMO). Přináší jejich pěstování a chov pro přírodu i lidi skutečně tak velká rizika, jak je vykreslují jejich odpůrci? Jak lze tato rizika posoudit? A je vůbec náš život bez jakýchkoli rizik? Jakou cenu za riziko jsme ochotni zaplatit? Jaké jsou na druhé straně výhody, které zavádění GMO nabízí? Přiblížíme GMO jako plodiny pro potravinářství, jež lépe odolávají škůdcům, kteří by jinak do plodin vnášeli zdraví nebezpečné mykotoxiny. Stejnou přednost nabízejí GMO jako krmivo pro hospodářská zvířata. Rostliny GMO budou lépe odolávat stále větším suchům, která se na našem území začnou projevovat s postupujícími změnami klimatu. Plodiny GMO také nabízejí vyšší obsah olejů. Budou pro nás nezbytné s rostoucí potřebou energetických plodin pro širší zavádění výroby biopaliv. Evropské obavy z GMO budeme konfrontovat s obrovským rozvojem jejich pěstování jinde ve světě. Evropa, která tyto technologie kdysi zaváděla jako první, zůstala nyní deset let za světovými velmocemi – USA, Čínou, Indií. Za prudkým rozvojem GMO odcházejí ovšem i nadějné mladé evropské mozky. Zastavíme jejich odliv? Přestaneme svou vlastní slabost a neschopnost schovávat za strach z domnělých rizik?
Je to možná už patnáct, sedmnáct tisíc let, co se naši dávní předkové usadili a začali se věnovat zemědělství. Museli se postarat o obživu rostoucí populace. Do té doby volná, divoká krajina se pomalu začala měnit na to, co dnes ekologové nazývají kulturní pouští. Tisíce hektarů monokultur se táhnou od obzoru k obzoru. Na ohromné rozlohy se snášejí postřiky nejrůznějších chemických látek: hnojiva i ochrana před hmyzem nebo plevely.
Zemědělci v chudých zemích nemají ani na hnojiva, ani na postřiky. Jejich pole rodí málo, nebo při nedostatku vláhy vůbec. Pak přichází hlad a smrt. Začínající změna klimatu přinese paradoxně i do našich zemí hojnosti obdobné starosti. Zemědělci začnou zápasit s novými škůdci z říše hmyzu i rostlin, naše pole začnou sužovat letní sucha. Najdeme způsoby, jak odolat těmto zhoršeným podmínkám?
Cestu z těchto potíží přinesla genetika. Naučili jsme se přímo ovlivňovat dědičné vlastnosti organizmů, tedy i rostlin. Těchto „geneticky modifikovaných plodin“ se obávají někteří zemědělci, rezolutně je odmítají mnohé organizace ochránců přírody. Obavy z potravin, vyrobených z geneticky modifikovaných plodin, však má i část evropských spotřebitelů. Jsou jejich obavy oprávněné? Pokusíme se odpovědět. Nejprve se podívejme, co a jak vlastně modifikujeme. Jak vypadá soubor všech genů rostliny – genom.
Prof. RNDr. Jaroslav Drobník, DrSc., Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy: To, co jsme si tu rozmotali, je 1250 metrů filmu, který představuje molekulu DNA. Současně obsahuje 35 000 jednotlivých okének. Tato okénka zase představují jednotlivé geny. Zázrak přírody je pak v tom, že všech těch 35 000 genů se dokáže složit do jádra jedné buňky.
Zkratka DNA patří obří molekule, které jsme dali podobu filmového pásu. DNA předává instrukce o stavbě a vlastnostech organizmů z buňky do buňky, z rodičů na potomky. Někdy však přitom dojde k chybě a objeví se změna – mutace. Tady se třeba projevila na zbarvení listu. Mutace člověk využívá při výběru. Třeba z vlka výběrem jeho odchylek stvořil všechna plemena psů. Příroda vytváří mutace pomalu. Netrpělivý člověk proto působí na DNA velmi drastickými prostředky – například rentgenovým zářením.
To pak vyvolává mnoho poruch a tedy i mnoho mutací. Bohužel i nemálo nechtěných. Vyšší dávky záření působí na molekulu DNA, jako tato brokovnice na náš filmový model. Vznikají četné náhodné změny. Ne všechny jsou tak půvabné, jako na těchto ozářených jiřinách.
Věda v posledních letech našla mnohem bezpečnější způsob, jak dosáhnout změny v organismech. Je to cílený zásah do jejich genetické výbavy. Předvedeme si jej ve filmové střižně. Řekněme, že z filmu jako z modelu DNA chceme do naší rostliny přenést tyto tři geny – tedy modelová okénka. Vyřízneme je tedy lepičkou z původní DNA. V biotechnologii toto vyříznutí požadovaných genů z molekuly DNA provádějí ve zkumavce enzymy. Trojici genů, které řídí požadovanou vlastnost plodiny, vlepíme do našeho modelového pásu filmu – tedy do genomu rostliny, kterou chceme ovlivnit.
Prof. RNDr. Jaroslav Drobník, DrSc., Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy: A takto jsme získali to, čemu říkáme „geneticky modifikovaná rostlina“. Obsahuje geny přesně požadované a ostatní geny v jejím genomu nejsou změněny.
Dnes se už ve světě pěstuje mnoho druhů plodin s vloženými geny, které vylepšily jejich vlastnosti. Mezi nejdůležitější vlastnosti patří schopnost rostlin bránit se rostlinnými škůdcům z hmyzí říše. Takovou schopnost mají například geneticky modifikovaná sója a kukuřice. Stačil jim jediný vložený gen.
Prof. RNDr. František Sehnal, CSc., oddělení fyziologie, Entomologický ústav AV ČR: Je to gen z Bacillus turigiensis. Ten žije v půdě. Všude tady bychom ho našli v maličkém množství. Pěstuje se uměle a používá se velmi široce v boji proti larvám komárů – u nás na jižní Moravě, proti škůdcům lesa – zejména v Kanadě. No a z této bakterie se jeden gen přenesl – například do kukuřice. A díky tomuto genu je kukuřice odolná vůči zavíječi kukuřičnému.
Na pokusném poli Výzkumného ústavu rostlinné výroby nedaleko Čáslavi vědci testují odrůdy Bt kukuřice na odolnost proti obávaným housenkám.
Doc. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc., oddělení entomologie, VÚRV Praha – Ruzyně: Pro srovnání zde máme rostlinu, která je netransgenní a je napadená housenkami zavíječe kukuřičného, které zde způsobily takovéto chodby. Na transgenních odrůdách není poškození žádné. Na kontrolních rostlinách je poškození viditelné. Někdy ukončují žír na jedné rostlině i dvě housenky.
Vědci v pokusech často zjišťují, že zavíječem jsou napadeny a poškozeny všechny rostliny.
Prof. RNDr. František Sehnal, CSc., oddělení fyziologie, Entomologický ústav AV ČR: Výhodou tohoto procesu, této metody je to, že působí velmi cíleně na škůdce. Další výhodou je to, že zamoření životního prostředí, se kterým se setkáváme v případě chemické ochrany, tady není. Je to velmi čistá metoda a z našeho hlediska je možno ji jenom doporučit.
Geneticky modifikovaná Bt kukuřice se nedá rozeznat od běžné kukuřice. Na rozdíl od ní však produkuje toxin, který housenky zavíječe usmrtí. Právě sledujete, jak rychle se zavíječ kukuřičný rozšířil na našem území za posledních deset let.
Ing. Marie Čeřovská, odbor rostlinných komodit, Ministerstvo zemědělství ČR: Pokud se zavíječ vyskytne, tak myslím, že geneticky modifikovaná odrůda určitě projeví svoje přednosti a určitě se stane ekonomicky zajímavou pro zemědělce v dané oblasti.
Jak se může geneticky modifikovaná plodina dostat do užívání v zemědělství? Taková odrůda prochází velice podrobným procesem schvalování. Ten je v Evropské unii velice přísný. Nejprve se schvaluje modifikace – změna v organismu. Posuzují se rizika zdravotní – toxikologická, alergologická, vlivy na zdraví zvířat. Možná rizika pro životní prostředí.
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., VÚŽV Praha Uhříněves, člen komise pro posuzování GMO: To jsou testy, které trvají sedm, deset, někdy i víc let. Žádná jiná klasicky šlechtěná plodina takto důkladnými zkouškami neprochází. To znamená, že geneticky modifikované rostliny nebo plodiny jsou to nejprověřenější, co se nám tady na trhu nabízí, a to, co na našich polích může růst.
Z řad odpůrců geneticky modifikovaných plodin i ochránců přírody se často ozývají obavy z ohrožení přírody.
Prof. RNDr. František Sehnal, CSc., oddělení fyziologie, Entomologický ústav AV ČR: Zatím není jediný důkaz, že by se projevil nějaký nepříznivý účinek na ekosystém. A to bylo jediné, čeho jsme se obávali.
Doc. MVDr. Jiří Ruprich, CSc., Centrum hygieny potravinových řetězců SZÚ Brno: A pokud položíte otázku, jaký je vztah k lidskému zdraví, tak nedávno vyšla publikace „Sto let bezproblémového použití Bt toxinu“. Ten Bt -toxin je z hlediska lidského zdraví neškodný.
Testy ve Velké Británii dokázaly, že modifikovaná kukuřice je k životnímu prostředí dokonce šetrnější než kukuřice klasická.
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., VÚŽV, Praha – Uhříněves, člen komise pro posuzování GMO: Kdybychom to brali skutečně velmi přísně a nekompromisně a chtěli bychom vyřadit z pěstování nějakou plodinu, která skutečně škodí biodiverzitě, tak by to paradoxně byla klasicky pěstovaná, geneticky nemodifikovaná kukuřice.
Proč by rozmanitost naší přírody nemohly ohrozit třeba brambory? Ty sem do Evropy byly tehdy také dovezeny bez jakýchkoli testů. Spotřebitelé se obávají, že cizí geny z geneticky modifikovaných plodin mohou proniknout do našeho organismu a škodit mu. Málokdo si uvědomuje, kolik cizích genů každodenně spotřebujeme v naší běžné potravě. Třeba v bedlivě sledované dětské výživě je povoleno množství 100 000 bakterií v jediném gramu. Jedna bakterie má průměrně 3000 genů, pak v jediné dětské přesnídávce může dítě sníst 30 miliard bakteriálních genů. Nehrozí nám nebo i zvířatům nebezpečí po požití potravy z geneticky modifikovaných plodin?
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., VÚŽV, Praha – Uhříněves, člen komise pro posuzování GMO: Je nespočet studií, provedených na zvířatech, kde se sledoval jejich zdravotní stav po konzumaci GM plodin. A v žádné studii se nezjistilo, že by zvíře bylo nějak poznamenáno na zdraví.
Doc. MVDr. Jiří Ruprich, CSc., Centrum hygieny potravinových řetězců SZÚ Brno: Plodiny, které jsou schválené v Evropské unii, považujeme za bezpečné z hlediska řekněme jakési rovnocennosti k těm tradičním.
Od geneticky modifikovaných plodin nám nehrozí nebezpečí, které se skrývá v potravinách z běžné kukuřice.
Doc. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc., oddělení entomologie, VÚRV Praha – Ruzyně: Zde vidíme vstupní otvor, kterým se housenka zažrala do klasu a zanesla s sebou toxigenní houby rodu Fusarium, které produkují v klasu mykotoxiny, které jsou toxické pro zvířata i člověka.
Podrobné studie dokázaly, že zvířata krmená geneticky modifikovanými plodinami poskytují kvalitní nekontaminované maso a další produkty.
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., VÚŽV, Praha – Uhříněves, člen komise pro posuzování GMO: Pokud kráva sežere kukuřici, která je kontaminována plísněmi, toxiny přejdou do jejího masa, přejdou do jejího mléka a my je konzumujeme v živočišných produktech. To je pro nás skutečně nebezpečné.
Doc. MVDr. Jiří Ruprich, CSc., Centrum hygieny potravinových řetězců SZÚ Brno: Kdyby se dnes měly zavést na trh brambory, byla by velmi dlouhá diskuze o obsahu glykoalkaloidů v bramborách. Eventuelně některé dovozové ovoce, které se tady objevuje, by mělo velké problémy z hlediska zavádění na trh.
Pěstování geneticky modifikovaných plodin na celém světě přispělo ke snížení emisí oxidu uhličitého o devět miliónů tun. Zemědělci totiž při technologii bez orby uspoří nemalé množství paliva. Jako kdyby na silnice světa nevyjely čtyři milióny aut. Geneticky modifikovaná kukuřice se stává důležitou součástí boje proti klimatickým změnám i jako energetická rostlina – jako surovina při výrobě bioetanolu. Evropská unie chce zvýšit produkci biopaliv na téměř šest procent z celkového objemu paliv. Proto bychom měli rozšiřovat osevní plochu kukuřice i u nás. Bt kukuřice neobsahuje škodlivé mykotoxiny, které poškozují technologii lihovarů.
Geneticky modifikované plodiny se dnes pěstují ve dvaceti dvou zemích celého světa s více než padesáti procenty světové populace. Největšími producenty jsou Spojené státy, Argentina, Indie a Čína. Za uplynulých jedenáct let se osevní plochy s geneticky modifikovanými plodinami rozrostly na současných víc než sto miliónů hektarů. A co námitky, že tyto plodiny jsou zbytečné, protože nedávají ani vyšší výnosy.
Doc. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc., oddělení entomologie, VÚRV Praha – Ruzyně: Pěstování geneticky modifikované kukuřice, rezistentní k zavíječi kukuřičnému, u nás v průměru zvyšuje výnos od pěti do dvaceti pěti procent, v závislosti na stupni napadení porostu housenkami.
Ing. Marie Čeřovská, odbor rostlinných komodit, Ministerstvo zemědělství ČR: Zemědělci tuto technologii vnímají více z praktického hlediska, a to z toho hlediska „jaké mi to přináší výhody a nevýhody“. Zemědělci vidí tyto výhody, vidí, že tam jsou určité možnosti těchto plodin. Chtějí to zkoušet, chtějí to dnes už i pěstovat.
Celosvětové zavedení geneticky modifikovaných rostlin do zemědělství umožnilo omezit používání pesticidů o 224 000 tun. Víc než devadesát procent zemědělců, kteří v loňském roce pěstovali geneticky modifikované plodiny, tvořili drobní farmáři v rozvojových zemích s omezenými zdroji. Mezi šest států Evropské unie, kde se tyto plodiny pěstují, patří od roku 2005 také České republika. U nás jde o to umožnit zemědělcům, aby spolu s konvenčními nebo organickými postupy pěstování mohli využívat také přednosti geneticky modifikovaných plodin.
Autor: Vladimír Kunz