Q

Alternativní průvodce současným queer světem. Týdeník o překonávání společenských stereotypů, neobvyklých láskách a životě mezi normalitou a výstředností. Otevírá diskuzi o tabuizovaných tématech i předsudcích v mezilidských vztazích.

sCOOL

Myslíte si, že je naše společnost natolik plná respektu k odlišnostem, že na školách neexistuje homofobní šikana?
Myslíte si, že street art a kultura grafitti jsou jen pro pravověrné heteráky?
Myslíte si, že děti neumějí bojovat za svou osobní a genderovou identitu a že nechápou, co se ve světě kolem nich děje?

Q fenomén – Homofobní šikana v žákovských kolektivech

Při příležitosti „Roku boje proti násilí na dětech“ inicioval v loňském roce ministr pro lidská práva Michael Kocáb vznik metodického materiálu „Homofobie v žákovských kolektivech“, který slouží pedagogům a výchovným pracovníkům základních a středních škol k pochopení kořenů a důsledků homofobní a genderově orientované šikany mezi žáky a studenty. Autoři příručky Irena Smetáčková a Richard Braun vytvořili čtivou, stručnou, neakademickou, teoreticky a prakticky vyváženou práci, která se na homofobní šikanu dívá s nadhledem, odvahou a zapojuje ji do širší problematiky vzájemného násilí mezi dětmi a vůči pedagogům ve školách.

Q portrét – Škola ulice

Termín „škola ulice“ se může mnohým, kteří „na ulici“ nevyrostli, zdát jako vyčpělá a kluzká fráze. Nedá se ale popřít, že mnoho z nás se na „ulici“ naučilo o životě mnoho podstatných věcí. A i když například začátkem 90. let nebylo prostředí street artu a grafitti ke queer lidem vůbec milosrdné, vyrostlo a dospělo v něm hned několik zajímavých queer umělců. Jedním z nich je i writer a výtvarník Jan Miko. Vybral si pro natáčení legální zeď v pražských Modřanech a během tvorby „queer grafitti“ si s režisérem Radimem Špačkem velmi otevřeně povídal o tom, co mu pololegální grafiťácký život dal, co ho naučil a jak se během let machistické poměry ve street artu změnily.

Q art – Hell on Earth

Svůj nový divadelní život zahájila koncem ledna Nová scéna pražského Národního divadla velkoryse – uvedením titulu „Hell on Earth“, provokativního představení stoupající hvězdy současného „tanečního“ divadla, choreografky a režisérky Constanzy Macras. Tato původně argentinská umělkyně se usadila v Berlíně, kde v dělnické a cizinecké čtvrti Neukölln našla talentované děti přistěhovalců, zkombinovala je s profesionálními tanečníky a založila multinárodnostní soubor DorkyPark. V představení „Hell on Earth“ si hrají se svými zcela odlišnými sny a obrazy reality. Inscenaci se daří něco, co ve skutečnosti často není možné, totiž postavit vedle sebe zdánlivě neslučitelné: různá náboženství a národnosti, různé role pohlaví, umělce a laiky. S nebývalou odvahou a charismatem tak společně mluví o hledání vlastní identity v multikulturním a globalizovaném světě.

Přehrát video

Své náměty, nápady a tipy, stejně jako návrhy spolupráce prosím posílejte na e-mailovou adresu queercz@gmail.com.