Semafor atd. (1/8)

Padesát let existence legendárního divadla připomene cyklus scenáristy J. D. Novotného a režiséra V. Polesného z roku 1999.

Letos 30. října uplyne padesát let od vzniku legendárního divadla Semafor, který naplno odstartoval vznik divadel malých forem. Zakladatelský význam Semaforu nelze vidět jen v úzce divadelním pojetí, ale měl i široký sociologický dopad na celou jednu mladou generaci, kterou doslova vytáhl z hospod, a stal se pro ni můstkem k chápání dalších uměleckých disciplín. Snad v každém větším městě vzniklo divadélko "malých forem", které se hlásilo k duchu Semaforu. Semafor byl fenoménem, a hnutí malých forem unikátem v rámci evropského divadla. Semafor samozřejmě nebyl prvním v oblasti studiového divadla u nás. "Začalo to Redutou," pokračovalo Divadlem Na zábradlí a všude byl Jiří Suchý.
Semafor ovlivnil několik generací a pro každou je reprezentován někým trochu jiným. Pro jednoho to byl třeba Jiří Grossmann a Miloslav Šimek, pro jiného Josef Dvořák. Tři skupiny, které tu v 70. a 80. letech působily spolu a které vytvářely pro veřejnost pojem Semafor, však také měly své osudy. Jejich vzájemné vztahy procházely mnoha peripetiemi.

Sedmidílný dokumentární cyklus J. D. Novotného a V. Polesného, který vznikl u příležitosti 40. výročí divadla, není ani tolik jeho dějinami, jako spíš o divadle v zrcadle doby. Více než přesná chronologie a výčet faktů se v cyklu objevují velká témata, konflikty, ale i příběhy lidí, jejich setkání i cestu časem.
K šestidílnému cyklu z roku 1999, přibyl v r. 2004 sedmý díl. Ten se podívá trochu blíže na vztah Semaforu a Radošinského naivného divadla, na fenomén malých diavdel obecněji, a v neposlední řadě zmapuje pět let, která Semafor od vzniku seriálu urazil.