Semafor atd. (3/8)

Padesát let existence legendárního divadla připomene cyklus scenáristy J. D. Novotného a režiséra V. Polesného z roku 1999.

Po premiéře hry Jonáš a tingltangl měl Semafor možnost zažít několik svých klidných let. Jiří Šlitr se k překvapení všech stal z plachého pianisty svérázným komikem. Jeho postava těžko chápajícího nešiky okouzlila diváky natolik, že se v příštích sezonách muselo se Šlitrem počítat jako jednou z hvězd. Vedle něj a Jiřího Suchého zpívala v Semaforu i Hana Hegerová. Jana Malknechtová s Jiřím Jelínkem slavili úspěchy s Motýlem, Karel Gott zpíval Oči sněhem zaváté. Vznikají první televizní písničky, které byly jakýmsi předstupněm dnešních klipů. Miloš Forman točí svůj Konkurz, natáčí se film Bylo nás deset a hlavně Kdyby tisíc klarinetů, ve kterém se sešli všichni ze Semaforu, i ti, kteří před lety Semafor opustili. Zdálo se, že politický tlak doby ustupuje, Semafor dokonce mohl začít vyjíždět za hranice, nejčastěji do západního Německa. Do Prahy přijíždí Louis Armstrong a Suchý se Šlitrem jsou u toho. Semafor posiluje příchod Jiřího Grossmanna s Miloslavem Šimkem. Nadějnou a slibnou atmosféru konce 60. let přeruší až okupace Československa v srpnu 1968.