iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
6. 10. 2017
21:55 na ČT1

1 2 3 4 5

93 hlasů
37368
zhlédnutí

13. komnata

Herečku známou např. ze seriálu Nemocnice na kraji města v mládí pronásledovala komunistická zvůle, která fatálně ovlivnila její slibnou uměleckou kariéru.

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

13. komnata Helgy Čočkové

  • 00:00:25 To je moje hodně zahalená fotka.
    Hodně, hodně zahalená fotka.
  • 00:00:31 Tohle je taková opravdu
    první rodinná fotka.
  • 00:00:34 Táta, máma, moje starší sestra,
    já, já jsem se narodila v 41.
  • 00:00:40 On byl jako německý voják vlastně,
    protože se narodil v Německu,
  • 00:00:45 byl odveden a sloužil
    jako radiotelegrafista v Řecku.
  • 00:00:51 On mě naučil v dětství morseovku.
  • 00:00:53 A zůstalo něco v hlavě z morseovky?
  • 00:00:55 Něco zůstalo. Podle těch slov,
    který si člověk pamatuje.
  • 00:00:59 Náš pán seká a tyhlety věci.
    To jsem ovládala.
  • 00:01:04 Teď už jsem to zapomněla.
  • 00:01:06 Ten mozek není tak širokej,
    aby pobral všechny divadelní role
  • 00:01:09 a pamatoval si morseovku.
  • 00:01:10 Ale uměla jsem ji,
    jako dítě, dobře.
  • 00:01:12 Helgu Čočkovou znají diváci
  • 00:01:14 z řady filmů
    a televizních inscenací,
  • 00:01:17 jako představitelku vitálních,
    energických hrdinek.
  • 00:01:20 Ale i ona má svoji 13. komnatu.
    A to nejednu.
  • 00:01:23 Třeba jedna z nich ukrývá
    příběh o tom,
  • 00:01:26 jak byla její rodina po válce
    málem odsunuta do Německa.
  • 00:01:30 A ještě si pamatuju, vlastně
    z takových bliků z dětství,
  • 00:01:35 to jsou opravdu jen momentky.
  • 00:01:37 To muselo bejt kolem toho 45.
  • 00:01:41 Zase, temná noc, já, sestra a máma
    jsme na nádraží a na tom peroně,
  • 00:01:48 na tom nástupišti sedíme na kufrech
    a čekáme na odsun.
  • 00:01:52 Protože máma byla žena
    německýho vojáka.
  • 00:01:56 Čili oni to zřejmě lifrovali
    všechno pryč, na odsun do Německa.
  • 00:02:02 Co vás zachránilo?
  • 00:02:03 Sedíme na těch kufrech,
  • 00:02:06 šel tam takovej pán,
    kterej měl blok, měl blok
  • 00:02:09 a vyvolával lidi a s ním šla
    nějaká milice, nebo něco.
  • 00:02:12 Já nevím. Prostě, mám takový bliky
    těch lidí. Jak si to pamatuju.
  • 00:02:16 A on najednou přistoupil,
    došli až k nám a on přistoupil
  • 00:02:19 a říká: Božka! Co ty tady děláš?
    Ty máš bejt odsunutá?
  • 00:02:23 Říkal mojí mámě. No tak to teda ne!
  • 00:02:26 A vlastně nedošlo
    k tomu odsunu tím, že ten člověk
  • 00:02:29 tu mámu znal a říkal,
    co to znamená, že ty jseš tady?
  • 00:02:34 Takže tím vlastně
    jsme tady zůstali.
  • 00:02:38 Krátce po válce se zjistilo,
    že byl tatínek Helgy
  • 00:02:41 do německé armády, vzhledem
    ke své národnosti,
  • 00:02:43 naverbován pod nátlakem.
  • 00:02:45 Takže ho brzy propustili
    z internačního tábora.
  • 00:02:48 Navíc vyšlo najevo,
    že před okupací,
  • 00:02:50 byl jako příslušník
    československé armády
  • 00:02:52 dokonce vyznamenán.
  • 00:02:54 Nastoupil tedy jako mistr
  • 00:02:55 v Pozemních stavbách Elektrozávodu
    v Ostravě,
  • 00:02:58 ve které Helga také prožila
    své dětství.
  • 00:03:00 Já jsem v té době taky,
    krom televize a rozhlasu,
  • 00:03:05 kde jsem dělala dětský moderátorky,
    jsem hrála v loutkovém divadle
  • 00:03:11 a ředitelka, paní Babrajová,
    toho loutkovýho divadla,
  • 00:03:14 který jsem se vyplakala vlastně,
  • 00:03:16 že co mám dělat po maturitě,
    na školu mě nevzali.
  • 00:03:20 Ona říkala, proč ty,
    s tou kariérou dětskou u divadla,
  • 00:03:24 proč nejdeš na hereckou školu?
  • 00:03:25 Já říkám, ona je herecká škola?
    Já to nevěděla vůbec!
  • 00:03:29 Ona říkala, ano. Takže jsem tam
    poslala přihlášku
  • 00:03:31 a ona mě na ty zkoušky,
    podle zadání, který oni poslali,
  • 00:03:35 básničky a 3 monolgy, připravila
    a říká,
  • 00:03:37 hele, musíš je něčím zaujmout.
  • 00:03:40 Protože tam bude fůra lidí
    a ty musíš udělat nějakej humor,
  • 00:03:45 aby si tě zapamatovali prostě.
  • 00:03:47 Podotýkám, že jsem vypadala na 12.
  • 00:03:50 A vybrala jsem si básničku:
    Včera mně zlíbal ruce, děvčata.
  • 00:03:54 A takhle jsem pateticky,
    milostně začala
  • 00:03:56 a za tou komisí seděli
    už žáci DAMU z vyšších ročníků
  • 00:04:00 a tam se ozval strašlivej smích.
  • 00:04:02 Jiří Kodet dostal záchvat smíchu,
  • 00:04:05 že dvanáctileté dítě
    na zkoušce recituje:
  • 00:04:08 Včera mně zlíbal ruce, děvčata.
  • 00:04:10 Tím jsem zřejmě asi
    se stala zapamatovatelná.
  • 00:04:16 Ona byla ohromně od začátku
    přátelská. Já si pamatuju,
  • 00:04:20 že jsme právě v tom 1. ročníku,
    jeli celá AMU na brigádu.
  • 00:04:27 A to se všichni těšili,
  • 00:04:28 protože se seznámili
    FAMU, HAMU, DAMU a tak
  • 00:04:31 a já jsem dostala chřipku.
  • 00:04:33 Protože na to trpím.
    A musela jsem zůstat doma.
  • 00:04:35 A Helga okamžitě řekla,
    já zůstanu taky.
  • 00:04:38 Ačkoliv se strašně těšila.
  • 00:04:40 A začala mě ošetřovat,
  • 00:04:42 byla se mnou na koleji
    a starala se o mě.
  • 00:04:46 Helga Čočková už na DAMU hrála
    velké role v pražských divadlech
  • 00:04:50 a šla z filmu do filmu.
  • 00:04:51 Velkou příležitost dostala
    v hudební komedii Miloše Makovce
  • 00:04:54 Dva z onoho světa.
  • 00:04:56 Kariéra byla rozjetá,
    vše se zdálo být zalito sluncem.
  • 00:05:00 Bylo to vlastně v 62. na 1. máje,
  • 00:05:03 já jsem bydlela v Hradební
    na koleji
  • 00:05:05 a jako studenti jsme se domluvili,
    že se tady sejdeme,
  • 00:05:07 jako každým rokem choděj studenti
    k Máchovi.
  • 00:05:12 A současně jsem měla
    roztočenej film Zbyňka Brynycha
  • 00:05:15 Transport z ráje.
  • 00:05:22 Takže jsem sem odpoledne přišla,
    tady už študáci byli.
  • 00:05:25 A bylo takový pikantní,
    to si teď vzpomínám,
  • 00:05:27 že vlastně se tady skandovalo
    v tý době:
  • 00:05:33 Není maso, není kmín,
    zato lítá Gagarin!
  • 00:05:36 A teď všichni nadšeně skandovali
    tuhle ptákovinu.
  • 00:05:40 Já jsem ale současně potkala tady
  • 00:05:43 asistenta kamery na tom filmu
    Transport z ráje, kterej říkal,
  • 00:05:47 já už ale odcházím, jestli chceš,
    pojď se mnou, nezdržím se,
  • 00:05:50 protože ráno jedeme na exteriéry.
  • 00:05:53 V 6 ráno je nástup do autobusu.
  • 00:05:56 Takže jsme šli, sešli jsme dolů
    odsaď na Újezd
  • 00:06:02 a tam najednou koukáme,
    docela v šoku, tam byl otevřenej
  • 00:06:06 velkej anton policejní,
    už v něm sedělo fůra chlapců.
  • 00:06:11 A hodně policajtů lapalo studenty,
    jenom kluky
  • 00:06:18 a rvali je do toho antona.
  • 00:06:20 Já jsem říkala, Ježíš, co to je?
  • 00:06:21 A my přecházíme s tím Jirkou
    přes ulici a on nahlas říká:
  • 00:06:25 Tady je jich plno
    a v temný ulici je nevidíš.
  • 00:06:29 To je opravdu jako to...
  • 00:06:31 Udělali jsme 2 kroky a zezadu,
    patrně šli za námi a slyšeli to,
  • 00:06:35 takoví dva pánové,
    ve světlejch baloňácích
  • 00:06:39 ho každej chytil z jedný strany,
    odtáhli ho dopředu, k tomu anotnu
  • 00:06:43 a říkali, cos to řek?
  • 00:06:44 Cos to řek, no? A teď jsem viděla,
    že on se vyděsil.
  • 00:06:49 Oni ho prostě tlačili k tomu antonu.
  • 00:06:52 A já jsem udělala ty tři kroky,
  • 00:06:54 takhle jsem ho chytila,
    říkám, prosím vás, co je?
  • 00:06:57 Já jsem svědek, on nic neudělal!
    Co to má znamenat?
  • 00:07:00 Zavezli nás do Bartolomějský ulice,
  • 00:07:04 v takový čekárně
    sedělo už plno kluků
  • 00:07:07 a bylo to od odpoledne,
  • 00:07:09 oni si je volali jednotlivě
    k výslechu, já jsem tam nakonec,
  • 00:07:12 byla si půlnoc, jsem zůstala sama,
    až na konec zavolali taky mě.
  • 00:07:16 A v tý výslechový místnosti
  • 00:07:17 takoví dva pánové
    se mnou sepsali protokol,
  • 00:07:19 nacionále, jak jsem, co jsem,
    co jsem tady dělala a tak,
  • 00:07:22 nechali mě to podepsat
  • 00:07:24 a že můžu vypadnout,
    že můžu jít.
  • 00:07:27 Tím to začalo. Na druhej den
    v Hradební mě z vrátnice
  • 00:07:34 vyvolával po celý koleji rozhlas.
  • 00:07:35 Čočková, Čočková má návštěvu!
    Dolů k vrátnici!
  • 00:07:39 Tam mě šoupli do takový místnosti,
  • 00:07:40 kde za stolem seděl nějakej pán,
    který se představil jménem Šeda
  • 00:07:45 a začal říkat takový věci, jako,
  • 00:07:49 podívejte se, my bychom od vás
    něco potřebovali.
  • 00:07:52 Vy znáte někoho
  • 00:07:55 a my bychom potřebovali lidi od nás
    za určitým účelem s ním seznámit.
  • 00:08:00 Ale k tomu člověku
    není možný se dostat.
  • 00:08:02 Já říkám, vám jde o to,
    vy mně neřeknete o co jde,
  • 00:08:07 já budu kreditovat někoho od vás,
    nevím co tomu člověku uděláte,
  • 00:08:12 mně on nic neudělal
    a tohle já neudělám.
  • 00:08:16 Takže asi 2 x
    mě ještě zkusil přemluvit,
  • 00:08:19 říkám, ne, já to neudělám!
  • 00:08:20 Na tohleto zazvonil telefon,
    on zvedl telefon a říká:
  • 00:08:25 Ale ne, ale! Aha, aha, aha!
    Ona je zrovna tady!
  • 00:08:31 Položil telefon a říká,
    teď jsem se dozvěděl,
  • 00:08:34 že jste byla zadržena včera
    při protistátní
  • 00:08:38 studentské demonstraci na Petříně.
  • 00:08:40 Ve mně se trošku zastavil
    krevní oběh.
  • 00:08:42 Poněvadž jsem si říkala, aha,
    tak pozor!
  • 00:08:44 To je normální vydíračka
    prostě na mě.
  • 00:08:48 A on říkal, víte, že za to
    vás můžeme vyloučit ze školy.
  • 00:08:53 A na to já už jsem neřekla nic
    a pak už se to rozjelo.
  • 00:08:56 Dozvěděla jsem se, to bylo
    v průběhu jednoho týdne,
  • 00:09:02 že byla na DAMU udělaná
    taková schůze všech studentů,
  • 00:09:10 kde vlastně všechny ty študáky
    donutili odhlasovat
  • 00:09:14 moje a Ládi Mrkvičky
    vyhození ze školy.
  • 00:09:18 To se nedá zapomenout,
    to se nedá omluvit, to se...
  • 00:09:25 Zkaženej začátek nadějnýho života.
  • 00:09:30 Protože ona byla velice
    talentovaná, velice bezprostřední,
  • 00:09:33 autentická, výbornej typ pro film,
    pro televizi taky ji využívali.
  • 00:09:38 A oni ji v tom rozletu
    takhle zarazí, to je zločin.
  • 00:09:44 To není život celý,
    dopouštějí se tuze vážné chyby,
  • 00:09:51 všichni, kdo na to zapomněli.
  • 00:09:54 Promítání filmu bylo zakázáno.
  • 00:09:56 Což Helze Oldřich Nový,
  • 00:09:58 který ve dvojroli chtěl nastartovat
    svůj poválečný comeback,
  • 00:10:01 měl velice za zlé.
  • 00:10:08 Já jsem po letech teprve pochopila,
  • 00:10:11 jak to pro něho asi
    muselo bejt zlý.
  • 00:10:13 V tom okamžiku
    jsem spíš myslela na sebe,
  • 00:10:16 poněvadž jsem lítala v maléru
    existenčním i psychickým.
  • 00:10:19 Byla jsem vyděšená. Jsem si říkala,
  • 00:10:22 panebože, jak může myslet
    jen na to,
  • 00:10:25 že se mu nepovedlo
    nastartovat kariéru?
  • 00:10:28 Když já vlastně jdu do paďous,
    vyhoděj mě ze školy a všecko.
  • 00:10:32 A neudělala jsem nic schválně.
  • 00:10:34 Soudruzi Helgu vyhodili ze studií
    a poslali ji do výrobního procesu
  • 00:10:38 na tzv. převýchovu do Ostravy.
  • 00:10:40 Nastoupila do závodu
    Pozemních staveb,
  • 00:10:42 jako pomocná elektrikářka.
  • 00:10:44 To si pamatuju, že jsme pracovali
  • 00:10:46 v takovejch halách,
    které byly nevytopené a v zimě
  • 00:10:50 jsme tam vlastně, podle plánku
    jsme montovali
  • 00:10:55 na takový veliký kovový rozvaděče,
    pojistky a dráty, kompletovali.
  • 00:11:01 Byli to kompletáže pro NHKG
    a to jsme tam dělali.
  • 00:11:04 A to víte, v tom mrazu,
    v tom vatovaným kabátku,
  • 00:11:07 tím šroubovákem,
    od tý doby mám artrózu.
  • 00:11:12 Helga, která je známá tím,
    že co na srdci, to na jazyku,
  • 00:11:16 se jednou v šatně fabriky
    vyjádřila, že americký film
  • 00:11:19 Vojna a mír je lepší,
    než jeho sovětská verze.
  • 00:11:23 Někdo ji prásknul a dílenská
    stranická organizace
  • 00:11:26 si ji zavolala na koberec.
  • 00:11:29 Uvědomuje si vůbec, jaké důsledky
    to pro ni může mít?
  • 00:11:33 Já jsem se začínala bát.
    Protože jsem zjistila,
  • 00:11:36 jak je hlídáno co člověk řekne,
    jak to řekne,
  • 00:11:39 jak jsou mu podsunovány
    úplně jiný významy!
  • 00:11:44 A najednou vlastně jsem měla pocit,
  • 00:11:47 že jsem se ocitla
    na úplně jiný planetě.
  • 00:11:50 Vnímáním a autokorekcí určitou.
    Vzbudili ve mně strach.
  • 00:11:58 Jak takováhle zkušenost
    může ovlivnit myšlení
  • 00:12:01 a chování mladého člověka?
  • 00:12:03 Tady ten moment je zajímavý tím,
  • 00:12:05 že v tomto momentu se odvážná dívka
    stává ustrašenou.
  • 00:12:10 Odvahu střídá strach. A ten moment
    byl ten, kdy ona si uvědomila,
  • 00:12:15 že ani v té továrně,
    poté, co byla vyhozená ze školy,
  • 00:12:18 kdy tam pracuje
    jako pomocná dělnice, je stále
  • 00:12:21 pod drobnohledem StB,
    které sleduje
  • 00:12:24 co řekne, s kým se stýká
  • 00:12:27 a najednou ztratila ten pocit,
    že jí se nemůže nic stát.
  • 00:12:30 Takový ten val neohrozitelnosti.
  • 00:12:33 A v tomhletom okamžiku,
  • 00:12:34 jakmile začíná vítězit strach
    nad odvahou, získává režim člověka,
  • 00:12:40 kterého může ovládat.
  • 00:12:43 Když na UV usoudili, že byla Helga
    dostatečně potrestána,
  • 00:12:46 umožnili jí dokončit školu
  • 00:12:48 a mohla posléze nastoupit
    do divadla v Ostravě.
  • 00:12:51 Povolili jí i občasné účinkování
    ve filmu.
  • 00:12:54 To ne. To bylo něco úplně jinýho.
    Víte, on ji totiž fotil na kšeft.
  • 00:12:57 Na takový reklamy. Ale jenom tak,
    rozumíte.
  • 00:13:02 A pak s ní vyhrál
    nějakou cenu v Paříži.
  • 00:13:03 Jé, teda, něco vám řeknu.
    Já bych se fakt tak nedala fotit!
  • 00:13:07 A jak Zuzana zacházela s Konrádem?
    Opatrně.
  • 00:13:13 No tak, ona ho brala hrozně vážně.
  • 00:13:15 Ona se vám kvůli němu
    se všema rozešla.
  • 00:13:16 A teď dělala strašný maléry!
    To víte, ženatej člověk!
  • 00:13:20 -Moment, moment.
    -Co je?
  • 00:13:22 On totiž není ženatý.
  • 00:13:24 Jo tak, on nemá tu Dvořákovou
    za ženu?
  • 00:13:26 Páni! A proč teda tak žárlila?
  • 00:13:28 No, to dělají ženský radši,
    než vařit.
  • 00:13:33 V r. 1967 angažoval
    talentovanou herečku
  • 00:13:36 Vítězslav Vejražka
    do Národního divadla v Praze.
  • 00:13:40 Prostě přijela do Prahy,
    ubytovala se u mě,
  • 00:13:43 neměla kde bydlet, že jo!
  • 00:13:45 A bydlely jsme tady spolu,
    takže jsem viděla.
  • 00:13:49 A zase se dávala dohromady,
    do takovýho toho kola
  • 00:13:54 toho hereckýho
    a divadelního života.
  • 00:13:58 To se jí podařilo!
  • 00:14:00 Národní divadlo je
    pro každého herce velkou výzvou,
  • 00:14:02 jenže jak se ukázalo,
    i tam si Helgu její minulost našla.
  • 00:14:06 No tak, nebyla to procházka
    růžovou cukrárnou v kapličce zlaté.
  • 00:14:11 A vlastně to, že jsem se nedostala
    dlouho k pořádný roli
  • 00:14:15 a pořád mi to režiséři
    odůvodňovali tím, že vlastně
  • 00:14:19 chtěj mě obsadit na něco většího,
    ale že to není schváleno.
  • 00:14:23 Protože šéf činohry schvaloval
    obsazení.
  • 00:14:30 Až si mě jednoho dne zavolal
    kádrovák a říkal, podívejte se,
  • 00:14:39 slečno Čočková, já jsme znal
    vaši rodinu v Ostravě
  • 00:14:42 a maminku vaši jsem znal a vidím,
  • 00:14:45 že tady jste
    ve velice nepříjemné situaci,
  • 00:14:47 dokonce pro vás dost nebezpečné.
  • 00:14:51 Šéf činohry, Švorc
    se vás chce zbavit,
  • 00:14:54 chce vás vyhodit.
  • 00:14:56 Teď já jsem se vyděsila, samozřejmě
    a říkám, to je velice zlá situace.
  • 00:15:00 Protože už jednou jsem byla
    ve fabrice a vím,
  • 00:15:03 že s tímhle škraloupem
    už se k divadlu nedostanu.
  • 00:15:07 Když on mě z toho Národního
    dostane. Co mám dělat?
  • 00:15:10 On říkal, no, podívejte se,
  • 00:15:14 můžete se zachránit
    před tím vyhazovem, který on
  • 00:15:17 na vás má nachystaný celou dobu
    a k tomu to celý manipuluje,
  • 00:15:22 že do tý strany vstoupíte.
  • 00:15:25 Tak jsem se rozmyslela a říkám si,
    a do prčic!
  • 00:15:29 Tak jsem za tím Švorcem šla a říkám,
    no, šéfe, podívejte se,
  • 00:15:34 já bych teda
    do tý strany vstoupila.
  • 00:15:39 Manžel má kvůli mně problémy
    na Barrandově,
  • 00:15:41 pořád jsem politická
    persona non grata, tak jako, dobře.
  • 00:15:46 Co mám dělat teda?
  • 00:15:48 A on, protože už měl nachystanej
    můj vyhazov,
  • 00:15:52 tak tam seděl za tím stolem
    v tý šéfovně, já jsem tam tak jako,
  • 00:15:56 jsem se styděla,
    že jsem požádala o to,
  • 00:16:00 styděla jsem se, fakt!
  • 00:16:02 On říká, ne, ne, to ne, to už ne.
    Já jsem říkala, jak ne?
  • 00:16:10 No, to už ne, to nejde!
  • 00:16:12 A já jsem v tý době měla
    roztočenej film
  • 00:16:15 s režisérem Antonínem Kachlíkem
  • 00:16:17 a já jsme se tam sesypala
    na natáčení
  • 00:16:20 a on samozřejmě se ptal,
    co se děje,
  • 00:16:22 tak jsem se mu svěřila,
    v jaký jsem se ocitla situaci.
  • 00:16:25 Co jsem se dozvěděla, že vlastně
    stojím před tím,
  • 00:16:27 že mě chce Švorc vyhodit.
  • 00:16:30 A on říkal, no tak, počkej.
    Ty potřebuješ ručitele.
  • 00:16:33 Tak mu řekneš, že ručitele máš
    Antonína Kachlíka.
  • 00:16:37 A uvidíš, co se bude dít.
  • 00:16:39 Tak jsem nastoupila znovu
    do tý šéfovny,
  • 00:16:41 za tím velkým stolem
    zase seděl pan šéf.
  • 00:16:45 A já jsem říkala, dobrý den,
    já teda jdu zase pro tu přihlášku.
  • 00:16:51 On říkal, no to už jsme
    snad vyřešili, ne?
  • 00:16:55 Já jsem říkala, no,
    ale já mám ručitele.
  • 00:17:02 A teď jsem mu řekla,
    koho mám za ručitele
  • 00:17:04 a teď jsem viděla, jak on úplně
    zezelenal, už neřek ani slovo
  • 00:17:10 a vzal, takhle otevřel,
    vzal tu přihlášku,
  • 00:17:13 takhle za tím stolem vstal
    a takhle mně ji met!
  • 00:17:16 Přes ten velkej leštěnej stůl,
    ta přihláška jela, jela, jela,
  • 00:17:20 já jsem tam stála,
    takhle jsem na ni koukala,
  • 00:17:22 až dojela po zemi,
    já jsem tak na něho koukala,
  • 00:17:26 tu přihlášku jsem vzala, říkám,
    tak děkuju.
  • 00:17:29 A tak jsem vstoupila do strany.
    Zařadila jsem se! Sakra!
  • 00:17:33 A pomohlo vám to?
  • 00:17:36 No, to je zvláštní otázka.
    Pomohlo mi to. Podívejte se.
  • 00:17:40 Nevyhodil mě z divadla, samozřejmě,
    protože jsem už byla zařazená,
  • 00:17:45 ale strašně mně to uškodilo
    v jedný věci.
  • 00:17:48 Já jsem samozřejmě do té doby,
  • 00:17:51 všichni moji přátelé se rekrutovali
    z jinak orientovanejch lidí.
  • 00:17:57 A ti mně měli za zlé,
    to, co jsem udělala.
  • 00:18:03 Tzn., že já v přátelském okruhu
    jsem vlastně,
  • 00:18:07 a tím jsem dost trpěla,
  • 00:18:10 přišla o sympatie lidí,
    které jsem měla ráda,
  • 00:18:13 kteří do té doby měli rádi mě
    a s tímhle se nemohli srovnat.
  • 00:18:18 Zvažuji, jestli udělala dobře,
    když přišla o kamarády.
  • 00:18:23 Její rozhodnutí
    je totiž na pendrek.
  • 00:18:25 Když ho člověk udělá,
    tak si vyčítá, že ho udělal
  • 00:18:29 a když ho neudělá, tak si vyčítá,
    že ho neudělal.
  • 00:18:32 Když člověk udělá
    takové rozhodnutí,
  • 00:18:34 o kterém neví, jestli je správné,
    tak potom celá léta přemýšlí,
  • 00:18:38 jestli to rozhodnutí víc dalo,
    nebo víc vzalo.
  • 00:18:41 Co jí to dalo?
    Mohla zůstat v divadle,
  • 00:18:43 mohla hrát role,
    dali jí pokoj estébáci,
  • 00:18:46 děti mohly studovat třeba.
  • 00:18:48 Co jí to vzalo?
  • 00:18:49 Vzalo jí to kamarády,
    vzalo jí to pocit charakteru,
  • 00:18:53 měla pocit, že kapitulovala
    před nepřítelem.
  • 00:18:56 A díky tomu vlastně má
    doživotní dilema.
  • 00:19:00 -Moh bys mně půjčit 5 kilo?
    -Co mám dělat, no.
  • 00:19:05 Hlady snad nezcepením.
  • 00:19:08 Kromě nepříliš častého účinkování
    v ND, hrála Helga s úspěchem
  • 00:19:13 v řadě filmů a inscenací.
  • 00:19:15 V paměti diváků snad nejvíc
    utkvěla jako Irena.
  • 00:19:18 Dcera dr. Štrosmajera
    v Dietlově seriálu
  • 00:19:20 Nemocnice na kraji města.
  • 00:19:23 Tak na.
  • 00:19:25 A prosím tě, těch 30
    mi půjč na taxík.
  • 00:19:28 Počkej, počkej,
    to ráno nebudu mít ani na rohlík.
  • 00:19:30 Rohlík si koupíš za kovový.
    Máš jich určitě plnou kapsu.
  • 00:19:34 Pa a dík.
  • 00:19:41 Když jsem jim to tenkrát
    na tom ministerstvu vnitra,
  • 00:19:43 po těch majálesech nepodepsala
  • 00:19:45 a proto jsem šla do tý fabriky,
    proto mě vyhodili z tý školy,
  • 00:19:49 tak jsme si říkala,
  • 00:19:51 já tím, že jsem ve straně,
    jsem v bezpečí před těma estébákama.
  • 00:19:58 Jo? Takhle jsem si to nějak
    v duchu říkala, že...
  • 00:20:01 Aspoň jsem si z toho udělala štít,
    že mi dají pokoj,
  • 00:20:06 že prostě nebudou mě lámat
    na jiný věci.
  • 00:20:10 Měla děti, milovala děti,
    vychovávala je absolutně skvěle.
  • 00:20:15 A to si představte, že po rozvodu
    jí zůstali 2 pubertální kluci.
  • 00:20:20 No něco neuvěřitelnýho!
    A zvládla to bravurně.
  • 00:20:25 Jeden je slavnej architekt
    a druhej je ajťák a to v Sydney.
  • 00:20:31 Někde v Austrálii.
  • 00:20:33 Povolání herce je a určitě i bylo
    spíše nočního charakteru,
  • 00:20:39 představení, natáčení,
  • 00:20:41 zase přes den,
    kdy jsme se mohli vidět,
  • 00:20:43 jsem byl ve škole, takže jsme se
    spíš potkávali někde mezi.
  • 00:20:47 Byla přísná?
    Padla občas někdy nějaká rána?
  • 00:20:51 Já si myslím, že v tomto směru
  • 00:20:53 u nás v rodině panovalo
    dokonalé rozdělení rolí.
  • 00:20:56 Maminka byla ta hodná,
    tatínek byl ten druhý.
  • 00:21:00 Konečně zvedli zadek
    od těch tabletů! To je hrozný!
  • 00:21:04 -To je všecko ajťácká rodina.
    -Vy taky ale.
  • 00:21:07 No, taky, jo. Syn mě hodně naučil
    a mě to baví. Je to pro mě hobby.
  • 00:21:12 Skutečně mě to baví.
  • 00:21:12 A hlavně internet a počítač
    se stane pro vás partnerem.
  • 00:21:18 Vyhledáte si všechny informace,
  • 00:21:22 komunikační aplikace
    všechny tam jsou, je to báječný.
  • 00:21:25 Ale zase je báječný
    dívat se na vnoučata, ne?
  • 00:21:28 -Není to lepší?
    -No jo, tak jsou skvělý.
  • 00:21:31 -Jste rozmazlující babička?
    -Já nevím, jestli jsem.
  • 00:21:33 Já je mám velice ráda,
    ale nejednám s nima, jako s dětma.
  • 00:21:36 Já s nima jednám jako s dospělejma,
    na úrovni jejich myšlení.
  • 00:21:42 Takový to ťuťu, jsem schopna
    takhle mluvit se psem,
  • 00:21:46 ale ne s dětma.
  • 00:21:47 Jak vám říkají? Můžou vám říkat
    babičko? Nebo Helgo?
  • 00:21:50 Oni mně říkají babi,
    když mají opravdu dobrej den,
  • 00:21:53 tak mi říkají, babi polívčičko.
  • 00:21:55 Jako Čočková!
  • 00:21:58 Docela se mu zamlouvala představa,
    že se uchýlí do ústraní s Arianou.
  • 00:22:03 Ani on nechtěl být v programu
    na ochranu svědků sám.
  • 00:22:08 Helga řadu let také spolupracuje
  • 00:22:10 s knihovnou a tiskárnou
    pro nevidomé,
  • 00:22:13 kde načetla víc než 100 knih
    domácí a zahraniční beletrie.
  • 00:22:20 Čím je vlastně specifické
  • 00:22:22 namlouvání audioknih
    právě pro nevidomé?
  • 00:22:25 Tak má to určitá specifika.
  • 00:22:28 Já jsem si je uvědomila
    během těch let, co načítám,
  • 00:22:31 že jsem se trošku odchýlila
    od standardu,
  • 00:22:34 jak se načítají audioknihy.
  • 00:22:36 Není to speakrovina. Snažím se
    z toho udělat divadelní hru.
  • 00:22:40 Ale snažím se do toho dát
    i svoji emoci
  • 00:22:43 ze situace, o které čtu,
    nebo kterou popisuju.
  • 00:22:47 Nebo i ty dialogy se snažím dělat
    jako trošku divadelní hru.
  • 00:22:52 Byla jsem napřed si nejistá,
    jak to bude přijato,
  • 00:22:56 ale mám vlastně zpětné ohlasy
    od lidí, kteří si to půjčují,
  • 00:23:00 že asi je to ta správná cesta.
  • 00:23:02 Svěřila se vám s tím,
    že onemocněla rakovinou?
  • 00:23:06 Já jsem se to dozvěděla až později.
  • 00:23:10 Až později a to je taky to,
    co obdivuju ohromně.
  • 00:23:13 Protože ona měla práci,
    vychovala dva úspěšné syny
  • 00:23:19 a všecko to zvládla.
  • 00:23:22 Vůbec jsem nechápala, jak to,
    že to nevím, že jsem jí nepomohla,
  • 00:23:27 protože ona mi to řekla,
    až když už byla v pořádku.
  • 00:23:32 Až když to překonala, tu nemoc.
  • 00:23:35 Na okamžiky, kdy byla v nějaké
    vysloveně negativní náladě,
  • 00:23:41 pokud jsem nebyl příčinou
    vysloveně já,
  • 00:23:43 myslím, že bych si taky
    těžko vzpomínal.
  • 00:23:45 Ale určitě měla taky okamžiky,
    kdy jí nebylo úplně veselo.
  • 00:23:49 Myslím si, že takovým tím svým
    životním optimismem
  • 00:23:53 proti tomu vždycky bojovala.
  • 00:23:54 Já nevím, jak ona to dělá.
    Kde čerpá.
  • 00:23:57 Je to takový moravský děvče
    z Ostravy, že jo.
  • 00:24:01 Ty bejvají takový tvrdý.
  • 00:24:05 Leckoho by to,
    o čem jste vyprávěla, zlomilo,
  • 00:24:07 byl by zahořklý.
  • 00:24:08 Co to udělalo s vámi?
  • 00:24:11 No tak, do zahořklýho člověka
    mám hodně daleko.
  • 00:24:16 Zlomená se necejtím.
  • 00:24:18 Samozřejmě, já jsem v tý době
    byla vyděšená.
  • 00:24:20 Byla jsem mladá holka.
  • 00:24:21 A neměla jsem ani žádnou
    intelektuální a racionální výbavu
  • 00:24:24 k tomu, abych se s tím
    nějak popasovala.
  • 00:24:27 Ale nějak jsem se tím prokousala
    a vlastně brala jsem to tak,
  • 00:24:32 že tak ten život prostě jde.
  • 00:24:36 Já to dneska beru jako dar.
  • 00:24:37 Protože v životě se mi stala
    strašná spousta i horších věcí.
  • 00:24:41 Nemoce, úmrtí různá a to,
    co člověka může emočně
  • 00:24:45 naprosto zlomit
    a už se z toho nevyhrabe.
  • 00:24:49 Ale nepatlám se v tom.
  • 00:24:50 Nakonec, já jsem po 55 letech
    teprve tady! Ahoj, Mácho!
  • 00:24:56 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související