Vyjádření Ministerstva financí na podnět Židlochovic:

"Ministerstvo financí sděluje, že správní řízení podle § 43 odstavce 1 loterijního zákona zahajovat nebude, a to z těchto důvodů. V době, kdy ministerstvo vydalo Vámi uvedeným společnostem povolení k provozování IVT na Vašem území, nebyla účinná žádná obecně závazná vyhláška města Židlochovice, jež by regulovala také tzv. jiná technická herní zařízení. Ministerstvo financí tedy vydalo veškerá povolení v souladu s hmotně právním předpisem, resp. s ustanovením § 4 odstavce 2 loterijního zákona.

Závěrem uvádíme, že i pokud by se vydaná povolení následně dostala do rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce, pak (...) platí, že na povolení k provozování loterií a jiných podobných her (...) vydaná podle loterijního zákona ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2012 se obecně závazné vyhlášky obcí nevztahují do 31. prosince 2014."

Negativním dopadům hráčství na rodinuse ve své diplomové práci věnovala studentka speciální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně Lenka Pokorná. V práci analyzovala stav patologického hráčství mezi současnými mladými dospělými a zároveň posuzovala úroveň znalostí o této problematice. Zjistila například, že následky hráčství v rodinách nejčastěji postihují ženy-partnerky a pouze necelá polovina gamblerů je ochotná si problém připustit a podrobit se léčbě. 

Pokorná zdůrazňuje, že gamblerství je aktuálním problémem české společnosti, který postihuje snad všechny věkové a vzdělanostní skupiny. Většina z jejích respondentů odpověděla, že osobně zná minimálně jednoho člověka závislého na hraní. Za důležitou Pokorná považuje zejména sekundární prevenci. Do ní by se měly více zapojit školy, neziskové organizace, zájmové organizace zaměřené na práci s dětmi i mladými dospělými či média prostřednictvím kampaní. Prevenci je však nutné zaměřit na všechny vrstvy obyvatelstva, nejen na děti a mladé lidi. 

Muška zlatá do herny nelétá, říká gambler na léčení

Petr přičichl k hraní už v 16 letech. Začal docela nevinně – nejdříve kurzovými sázkami a hraním kostek s kamarády. "To mi vydrželo asi rok do doby, než jsem poprvé zakusil ruletu. Tato hra mě uchvátila natolik, že již první den jsem prohrál všechny peníze, které jsem měl u sebe," přiznává mladý muž.  

Myšlenka rychlého zisku ho uchvátila a hře, která u něj vyvolávala blažené pocity, rychle propadl. První problémy nastaly, když v hlubinách hazardu zmizely i peníze od rodičů určené na konkrétní platby. Ani to ho ale nezastavilo a před rodiči se mu gamblerství dlouho dařilo úspěšně tajit. Postupně byl donucen zastavit osobní věci. "Doufal jsem, že když vsadím znovu, třeba budu mít štěstí a vyhraju ty věci zpět," říká. 

Mizejících věcí si ale rodiče brzy všimli. "Vynadali mi a mysleli si, že to bude stačit. Pokračoval jsem ale dál a postupem času se to projevilo i na mém prospěchu ve  škole," svěřuje se. Přestat se mu nepodařilo ani s pomocí terapie u psychologa, kam ho přivedli rodiče. "Jen jsem je opakovaně zklamával," říká. Připouští však, že v té době jeho touha hazard ukončit nebyla ještě dostatečně silná. Že je to čistě otázkou jeho vlastní vůle, si uvědomil až v léčebně. Po jejím opuštění se mu sice dařilo abstinovat, ruletu ale nahradil jinou formou hazardu. To už ale moc dobře věděl, že tato cesta daleko nepovede. Sám od sebe se proto přihlásil k brněnským Anonymním gamblerům. "Jejich meetingy mě naplňují, nacházím zde pochopení a dávají mi motivaci setrvat v abstinenci," tvrdí.  

Další příběhy lidí, kteří propadli hazardu, najdete na webu Českých anonymních gamblerů.