Téma odvahy a nezdolnosti je pro mě klíčové, říká kreativní producent Patrick Diviš

autor: ČT, zdroj: ČT Brno

Patrick Diviš

„Je toho hodně. Jedná se například o hodinový dokumentární film Každý krok se počítá – Řím o pouti trojice mladých lidí po nejstarší poutní stezce Via Francigena k hrobu svatého Petra ve Vatikánu. A velmi se těším, že také přineseme obsáhlý rozhovor s knězem a biologem Markem Orko Váchou. Natáčeli jsme v knihovně strahovského kláštera v Praze a nahlas jsme přemýšleli nad těmi nejzákladnějšími a nejdůležitějšími otázkami, například o podstatě naší existence, o Bohu, o víře a naději, ale i o utrpení ve světě a o tom, zda to vše tady má nějaký smysl.“

Jaká je tradice přímých přenosů bohoslužeb v České televizi? Kolik jich ročně zajišťujete?

„Přenosy bohoslužeb se začaly vysílat až po listopadové revoluci v roce 1989, do té doby to bylo nemyslitelné. Například brněnské televizní studio vysílalo jako první přenos bohoslužby svěcení dnes už emeritního brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho. Dnes jsou přenosy z hlavních křesťanských svátků pevně usazeny v programovém schématu, ročně jich odvysíláme 12 - 14. Přenášíme také významné bohoslužby, které jsou spojeny s důležitými událostmi, ať už radostnými, jakou jsou Dny lidí dobré vůle na Velehradě, nebo bohužel i s tragickými, jakou byla například mše za oběti masakru na filozofické fakultě v pražské katedrále sv. Víta. Přenosy bohoslužeb jsou důležitou službou pro diváky, o čemž svědčí i fakt, že jsme například v době lockdownu během covidové pandemie oslovili našimi pravidelnými přenosy bohoslužeb celkem 2 milióny diváků. Bohoslužebné přenosy také ukazují rozmanitost českého a moravského křesťanství. Přinášíme totiž nejen přenosy katolických mší, ale také bohoslužby menších křesťanských církví. A v neposlední řadě máme i prostor podívat se do zahraničí, ze kterého zpravidla připravujeme přenosy papežských bohoslužeb.“

Patricku, kudy vedla Tvoje cesta do čela producentské skupiny, která se věnuje náboženské tvorbě?

„Oklikou a náhodou. Tak jak to už v životě bývá. Já jsem totiž původní profesí píšící novinář a chtěl jsem udělat díru do světa skvělými články o politice a ekonomice . Pak si mě všimli v redakci zpravodajství ČT, a tím to vše pro mě ve veřejnoprávní televizi začalo. A protože jsem měl shodou náhod vystudovanou katolickou teologii na Univerzitě Karlově, tak když se pak uvolnilo místo šéfa Centra náboženské tvorby, zase si mě všimli a tu pozici mi nabídli. Měl jsem to štěstí, že odcházející šéfdramaturg Jiří Florian, za totality tajně vysvěcený kněz a televizák tělem i duší, se nechal přemluvit, v centru zůstal a stal se mým cenným mentorem a poradcem. Sečteno podtrženo, jsem letos v televizi 22 let.“

Ne všechny pořady, které tvoje producentská skupina připravuje, mají náboženskou tématiku. Jaký je klíč k jejich výběru?

„Nechci, aby to znělo jako klišé, ale klíčem jsou hodnoty. Když už nedělám náboženské pořady, chci, aby to téma bylo nositelem hodnot. Nemusí to být jen víra, ale třeba pravda a odvaha. Nebo nezdolnost. To je vůbec pro mě takové klíčové téma, odvaha a nezdolnost. Hodně se tím zabýváme v našich historických dokumentech. Ale je to i současné téma, které zkoumáme v některých dokumentech v programovém okně Cesty víry.“

Cílíte i na dětského diváka?

„Ano. Máme na kontě řadu projektů pro ČT :D. Ať už to byla Biblická pátrání, S Hubertem do lesa nebo Hvězdičky. Právě Hvězdičky považuji za jeden z mých nejoblíbenějších pořadů. Jsou to krátké animované portréty významných českých a moravských osobností vyprávěné samotnými hrdiny. Jako by interpretovali svůj životní příběh přímo dětskému divákovi. S jinými důrazy než je tomu v klasických encyklopediích nebo životopisech. Když je to spojené s kresbou, přináší to úplně jiný, mnohem intimnější vhled do života těchto osobností. Připravili jsme čtyři řady Hvězdiček a zatím poslední příběh byl věnovaný neuvěřitelně statečné a přitom tak trochu nenápadné ženě, Daně Němcové, která byla jednou z klíčových postav předlistopadového disentu.“

Můžeš uvést některé tituly z posledních let, na které jsi obzvlášť pyšný?

„Těch „dětí“, tedy pořadů, na které jsem pyšný, je dost. Každý rodič je pyšný na své dítě.  Ale já jsem spíše taková porodnice, protož ty pořady jsou hlavně děti tvůrců, se kterými pořad děláme. Já jim pomůžu na svět. Ale pokud mám některý jmenovat, určitě jsem vděčný za dva dokumenty, které vznikly o číhošťském faráři Josefu Toufarovi, a které by nespatřily světlo světa bez spisovatele Miloše Doležala a režiséra Romana Vávry. S promítáním jednoho z těchto dokumentů jsme se dostali i do Vatikánu. Moc rád mám také dokument Za svobodné Brno, který vypráví o válečné historii mého rodného města. A Zapomenutý atentát, který vynesl na světlo významný čin moravských odbojářů za protektorátu. Také Magické hlubiny, dokumentární seriál o životě pod hladinou českých a moravských řek, potoků, rybníků a dalších vodních nádrží.“

Na čem teď pracujete, na co se diváci mohou letos, případně v příštím roce těšit?

„Na dokumentu o Věstonické venuši. Příští rok si budeme připomínat 100 let od jejího nálezu na úpatí Pálavských vrchů. A její příběh, který se mimochodem píše i dnes ve vědeckých laboratořích, je fascinující. Režisér Karel Špalek se spolu s vědci do tohoto příběhu hluboko ponořil a já věřím, že snímek přinese mnohá odhalení. Začínáme také pracovat na jednom animovaném projektu pro Déčko. Bude se jednat o krátkometrážní animovaný film na motivy kreslené knihy Bedřicha Fritty, kterou nakreslil pro svého tříletého syna v terezínském ghettu. Kniha přečkala konec války ukrytá v Terezíně, její autor bohužel zahynul v koncentračním táboře. V knize, byť byla určena pro dítě, je zachyceno vše: láska, naděje a hrůza holocaustu tak autentickým způsobem, že ze čtení scénáře mně šel mráz po zádech.“

Máš ty osobně svůj vysněný pořad, který bys jednou rád na obrazovky přinesl?

„Vysněný přímo ne, ale ještě než mě odvane vítr mladé tvůrčí generace, rád bych přinesl na obrazovky dokument o klíčových okamžicích moravských dějin. Takovou reprezentativní bibli moravské historie, která je bohužel už částečně zapomenuta.“

• Vytisknout
• Poslat e-mailem
• Chyba v článku