(1976 - 1989) Praha
Základem zrodu jedné z budoucích českých novovlnných legend byl blues-rockový soubor Abraam, což bylo ovšem spíše takové jamové sdružení, v kterém se během společných sessionů vystřídal značný počet muzikantů. Někdy na konci roku 1975 v něm působili mj. kytaristé Ivan Sekyra a "plastic" Jiří "Přemysl" Števich. A jelikož měl Števich zrovna problémy se zákonem (paragraf o tzv. příživnictví byl vedle dvouleté vojenské služby noční můrou všech rockem odkojených mániček), přizval Sekyra k jam sessionům i kytaristu Slávka Jandu, jemuž se právě rozpadlo jeho Perpetuum Mobile.
Janda kromě "perpeta" hrál samozřejmě ještě profesionálně - jeho Skupina Bohuslava Jandy doprovázela barda dívčích srdcí Petra Nováka - ale to byla spíše práce a nikoliv hudba jeho srdci blízká. Poté co se objevil na jamech v Abraamu se postupně začala sestava kapely stabilizovat a repertoár více usazovat a fixovat. A jelikož byl poněkud odlišný od původního blues rocku, zcela logicky došlo i ke změně názvu. Výraz "abra" se hudebníkům zdál rockově magický, tudíž byl ponechán a protože všichni znali desku Carlose Santany "Abraxas", která podivnou náhodou licenčně vyšla i u nás, na novém názvu se celkem rychle shodli. A tak v únoru 1976 vlétl do historie našeho rocku exotický motýl zvaný Abraxas.
V květnu téhož roku skupina poprvé koncertovala, v obsazení Bohuslav Janda (g, voc), Ivan Pelíšek (ds, ex-Abraam), Ivan Sekyra (lg), Tonda Smrčka (bg) odehrála koncert na Strahově v klubu 001. Poté soubor doplnili ještě Jiří "Waldauf" Cendra (ks) a také zpěvák Miroslav Imrich, jenž už na konci 60.let hrával se školní kapelou The Mentols. Už v prosinci šestasedmdesátého si poprvé (a zdaleka ne naposled) soubor zahrál v Lucerně na akci zvané Jazz dárek. Ranný Abraxas byl ovlivněn hlavně hard a art rockem (zvláště hudbou Pink Floyd).
Skupina se vyžívala v dlouhých rockových kompozicích s patetickými barvami kláves a zádumčivými sóly na kytaru. Do toho si za sebe nechala promítat diapozitivy (většinou s obrazy výtvarníka Miloše Kouteckého) a filmy, přičemž rafinovaně využívala světelných efektů např. stroboskopů. Vrcholem prvního programu pak byla Jandova suita "Poslání", při níž byl za hrající kapelu promítán lyrický film "Slunce" Jana Hampla. Hudební publicista Ondřej Konrád o koncertu Abraxasu tehdy napsal do Melodie (1978): "Ačkoliv je Abraxas zřetelně rockovou skupinou, nezní tak tvrdě, jak by se dalo předpokládat, a hodně staví na melodice a barvách: unisona dvou kytar, podporovaná klávesovými nástroji a jednodušší, nerozbíjející rytmikou, vytvářejí čistou muziku (záměrně konsonantní) , která se zvolna a klouzavě rozprostře v kaleidoskopu světel, stínů a obrazů:" Bohuslav Janda k tomu v seriálu Bigbít dodává: "Lidi věděli, že když půjdou na náš koncert, že tam nejenom uslyší, ale i uvidí něco, co jinde neuvidí."
Ve druhé polovině roku 1978 proběhly v kapele dalekosáhlé změny. Odešel Sekyra (později založil Projektil), Cendra a také Smrčka, jehož pro svůj nápad založit bluesově písničkovou partu nadchl Ondřej Hejma. Tato kapela pak dostala název Žlutý pes. Zbylá "abraxasí" trojice Imrich, Janda a Pelíšek pak k sobě přizvala baskytaristu Oldřicha Wajsara, který hrál jednak s oběma posledně jmenovanými v již zmíněné Skupině Bohuslava Jandy a také s Fikejzem v souboru Combo FH. B. Janda ale celkem jasnozřivě viděl budoucnost v Abraxasu a protože Pelíšek v té době hrával ještě ve třetí skupině zvané Amitabha a nestíhal, tak oba u Nováka skončili. Poté se všichni členové Abraxasu rozhodli vydat se se svým exotickým motýlem na profesionální dráhu. Ovšem Wajsar se po delším váhání přece jen rozhodl zůstal u Nováka; místo něj se objevil v Abraxasu baskytarista Vladimír Boháček. To se stalo v roce 1979.
Sound kapely se začal v tom čase proměňovat. V seriálu Bigbít Bohuslav Janda říká: „V tý době se v Anglii objevil punk a to se nám líbilo. Nebrali jsme to snad ani jako hudbu, ale spíš jako pocit. Že to je prostě ten správnej bugr.“ Nicméně spíše než punk ovlivnila skupinu precizní fúze nové vlny, reggae a funku britských Police. Toto pojetí rocku začalo být blízké i Jandovu skladatelskému naturelu - jednoduchý motiv na kytaru podbarvovaly neustále se opakující, ale celkem složité rytmické fráze baskytary a bicích. Do toho přednášel či zvolával texty frontman M. Imrich s hýkavou intonací tak typickou pro novovlnný vokál. Proměnil se i charakter vystoupení - z vážného až patetického postávání na pódiu s vědomím, že hlavní vizuální složku obstarají projekce, začal Abraxas (hlavně díky Imrichovi) řádit jako utržený ze řetězu.
Ulítlé kostýmy a krátké pódiové skeče přeměnily strnulé koncerty v téměř klaunskou divadelní show. Jakýmsi signálem změny tohoto, v Abraxasu neklidného období, je pak SP-deska se skladbami "Ptáci" a "Vzpoura moogů". Zatímco první z nich představuje kapelu ještě v jakési pomalé sférické poloze art rocku (napsal ji Smrčka), druhá už je vkročením do přímočařejšího stylu - sice v ní ještě zůstávají hard rockové stopy (tvrdý kytarový riff), ale celkovou atmosférou se blíží tomu, čemu se ve světě tehdy říkalo nová vlna. Samotná skladba má pak ještě jednu rovinu, na které se výborně ukazuje v jakých stylových nejasnostech se kapela tehdy pohybovala. Song se původně měl jmenovat "Filipojakubská noc" a pojednávat tedy o sabatu, což je vyloženě hard rockové (metalové) téma. Na Pantonu Jandovi ale řekli, že to nepřichází v úvahu a tak vznikl nový text, který napsal renomovaný rextař Eduard Krečmar.
Skupina vystupovala většinou po pražských klubech (Dvojka, Futurum) i po mimopražských sálech, ale třeba také v hale Slávie v Edenu. Objevila se v Televizním klubu mladých, bodovala v Hitšarádě. Pak se na krátký čas odmlčela aby pak v prosinci osmdesátého roku našlapané Lucerně předvedla svůj program lapidárně nazvaný "Kdo jsme", na jehož scénáři se podílel mj. i "císař českého hard rocku" F. R. Čech. Samotnou show pak vymyslel druhý ze scénáristů, výtvarník Oldřich Schüller, včetně obrovského desetimetrového nafukovacího monstra, které se mělo vztýčit nad hrajícími muzikanty (nakonec k tomu ale z technických důvodů nedošlo).
Na začátku roku 1981 získala kapela na postu baskytary skvělou posilu - byl jí Vladimír Padrůněk, který přišel z Jazz Q a vystřídal tak Boháčka, jenž se časem objevil u Luboše Pospíšila v 5P. Od února jedenaosmdesátého roku se tak Padrůněk začal podílet na onom novovlnném repertoáru, který se stal základem pro pozdější album "Box". Jednalo se o rovnou muziku, která měla posluchače rozhýbat a "rozvařit", tedy jak tvrdí Janda v Bigbítu, "žádný velký přemejšlení". Nejprve byl natočen singl s písničkou "Muž stroj" a hlavně oblíbenou skladbou "Praha - Bohumín". K té napsal text F. R. Čech, který zrovna dostal nabídku od Pražského výběru k otextování jeho alba. V seriálu k nastalé situaci říká: "Slávek Janda měl na kytaru krásnej motiv jedoucího vlaku a já, jak jsem byl línej, tak jsem si vzal jízdní řád, vymyslel si název ´Praha - Bohumín´ a vopsal jsem všechny ty stanice, co v tom jízdním řádě byly z Prahy až do Bohumína. A on mi říká, ty vole, to jsi dělal text? Tys to vopsal z jízdního řádu! Já jsem říkal Slávku, nezlob se, já jsem spěchal, ale text to je a je to můj autorskej nápad. No, a je to určitej textovej mustr, kterej jsem později ještě použil."
Na podzim 1981 se kapela rozloučila s baskytaristou Vladimírem Padrůňkem. Už tehdy se začal stávat velice problematickou osobností, což bylo mj. dáno jeho zhoršujícím se zdravotním stavem. A tak se v kapele objevil talentovaný Michal Dittrich (bg, předtím mj. F.O.K.), který do ní svým klaunstvím skvěle zapadl a jeho příchod také znamenal určitou stabilizaci Abraxasu. Sestava Janda, Imrich, Pelíšek, Dittrich spolu totiž vydržela hrát bezmála dva roky. A nutno říci, že jak po stránce hudby tak popularity to bylo období pro skupinu nejšťastnější.
Valnou většinu hudebního materiálu přinášel boss kapely Slávek Janda, některé věci přímo složil anebo na nich měl podíl zpěvák Miroslav Imrich. Ce se týče textů, Abraxas nejprve oslovil E. Krečmara, ale jak jeho "Vzpoura moogů", "Syn sfér" a "Muž stroj" tak Mistrovo "Praha - Bohumín" byly výjimkou. Za svého dvorního textaře pak soubor přijal vcelku neznámého Pavla Zemana, který měl svůj zvláštní styl psaní, jenž občas počítal s jakýmsi fonetickým klamem (klasickým příkladem je verš "do jedu namoč oštěp a šíp" ze skladby "King Kong", jehož mluvenou verzi i školené ucho přijme tak, jako že kdosi "dojede na moč").
Vyvrcholením tohoto období bylo určitě LP s impozantním obalem Adama Hoffmeistera nazvané "Box" (1982), které je dodnes považováno za nejlepší počin skupiny (Hudebník Roman Holý: "My jsme v tý době řešili jedinej problém - kdo je lepší, jestli Pražskej výběr nebo Abraxas. Nic jinýho nás nezajímalo."). Na tomto albu, kterému na svět pomohl svým jednáním s vydavatelským molochem Pantonem zejména redaktor Melodie František Horáček, se kapele skvěle podařilo vypořádat se s českým náhledem na novou vlnu a skladby jako "King Kong", "Poprvé", "Box", "Nekonečný boogie" a "O to jde" jsou dodnes legendárními.
V té době se soubor objevoval v televizi (pořad "Hitšaráda") a na vyprodaných koncertech své skladby hrál s neuvěřitelnou instrumentální vyzrálostí, což dávalo prostor i pro velkou show. Oblíbený byl zejména zpomalený "boxerský" souboj mezi Imrichem, který měl navlečené boxerské rukavice a Dittrichem, jenž se oháněl krkem baskytary. Tato scénka probíhala jak jinak než za zvuku skladby "Box" a díky jednomu amatérskému 8mm filmu ji lze spatřit i v seriálu Bigbít.
Abraxasu se vyhnul hon na české novovlnné skupiny. Trošku tomu napomohla skutečnost, že pořad "Box" už mezitím vyšel na desce, takže to i těm různým rádobykulturním "rozhodovatelům" přišlo trošku podivné, kdyby zakázali skupinu, jíž jedno z dvou monopolních vydavatelství vydalo album. To muzikanti z Pražského výběru už takové štěstí neměli. Jejich "Straka v hrsti" sice byla natočena, obal připraven, ale na trhu zatím nebyla, což pro Kocáb boys znamenalo utrum.
Rok 1983 přesto znamenal pro Abraxas zásadní zlom - už druhý v jeho kariéře. Začalo se totiž schylovat k Imrichově odchodu, neboť zpěvákův tvůrčí rozlet se mu s Abraxasem zdál příliš svazován. Většinu nápadů stále přinášel Janda a Imrichovy věci nedostávaly tolik prostoru, jak by si frontman představoval. Ve druhé polovině roku skutečně odešel a založil vlastní soubor Tango.
Jelikož už dříve začal s kapelou hrát klávesista Luboš Nohavica byla sestava Abraxasu na konci třiaosmdesátého následující: Bohuslav Janda (voc, g), Michal Dittrich (bg, voc), Ivan Pelíšek (ds), Luboš Nohavica (ks, bvoc). O pár měsíců později došlo k další personální změně - odešel Pelíšek (začal se věnovat duchovním záležitostem ale také výrobě bubenických paliček) a místo něj přišli hned dva hudebníci - bubeník Vladislav Sosna a saxofonista Jaroslav Trachta. A v tomto obsazení Abraxas připravoval materiál na nové album. To vyšlo v roce 1984 pod názvem „Manéž“ a nutno podotknout, že zdaleka nebylo tak výrazné jako předchozí „Box“, přestože mělo snahu představovat jakýsi "rockový Moulin Rouge".
Téměř všechny písničky napsal Janda, většina textů je od Josefa Vondráška, jinak kytaristy a zpěváka skupiny Jižní pól; Zeman se mezitím stal dvorním textařem Tanga a tak má na elpíčku jen jednu věc. Na desku se tehdy infiltroval také jeden ze šéfů takzvaných textových komisí, normalizační básník Václav Hons, zčásti pod pseudonymem Petr Mareček, zčásti pod svým vlastním jménem. Jak říká Janda, tím, že texty schválil, tak z toho také chtěl něco mít - proto mu kapela dva texty připsala. Ale i kdyby tomu tak nebylo - kapela najednou jakoby ztratila svoje "do jedu namočené hroty".
Jak píše hudební publicista Aleš Opekar v knize „Excentrici v přízemí“: „Deska je sice vyrovnanější, ale i šedivější. Hudební výrazivo se zdá být poněkud rozředěné a texty spíš vyznívají do neurčita… Ale není nakonec album s titulním refrénem ´svět je manéž´ charakteristickým odrazem možností naší profesionální scény populární hudby kolem roku 1984 - zábavní cirkusové manéže, kam je vpouštěn kromě klaunů, naleštěných tanečnic a licenčních akrobatů jen takový lev, který je ochočený, krotký a nekouše?“
V létě 1985 odešel z Abraxasu saxofonista Jaroslav Trachta (nejprve hrával s kapelou Zrcadlo, po čase se objevil v Císařově hanspaulské bluesárně Hlava B) a tak kapela pokračovala dál ve čtyřech. K stále užší spolupráci ale docházelo od konce roku se zmíněným Josefem Vondráškem (pod přezdívkou Josef Mrak). Ten nejprve dostal nabídku skoro kompletně otextovat materiál na další desku a protože hodlal přerušit činnost svého s neustálými problémy se potýkajícího Jižního pólu, po její realizaci se na čas stal dokonce právoplatným členem kapely; většinou obsluhoval klávesy a také občas zpíval.
Ono dosud nejmenované nové album, nazvané „Šťastnej blázen“, vlastně jenom potvrdilo abraxasovské usazování se v poklidných vodách popu a bylo jen dalším brnkáním na struny větší prodejnosti, která samozřejmě kapele zajišťovala větší ekonomickou stabilitu. "Poklidný pop pro domácí poslech, vytříbená a hodinářsky propracovaná rytmika s více či méně výrazným reggae podtextem, většinou posazená do pomaleji a střízlivě traktované latinskoamerické roviny, melodický zpěv s dvojhlasya další odstíny příjemna - to jsou výsledky nových tvůrčích záměrů Abraxasu," napsal nejednoznačně hudební publicista Aleš Opekar v knize Extentrici v přízemí.
V té době se Jandovi ale kapela začala rozsypávat pod rukama. Dittrich pošilhával po sice amatérském, ale jeho srdci bližším Babaletu a přitom právě na jeho hře na baskytaru Janda hodně sázel. Nakonec Dittrrich do naší reggae jedničky odešel a s Abraxasem se rozloučil i Nohavica - ten se pro změnu po čase (1988) objevil v doprovodné skupině Leška Semelky, která si snad ještě říkala SLS.
Na přelomu let 1986-87 hráli Janda s Vondráškem vlastně jako duo, natočili spolu EP "Bosé nohy ve Stromovce" s hosty Jaroslavem Raušerem (perc, zároveň STP), Vítem Švecem (b, zároveň Transjazz) a Petrem Kumandžasem (perc, zároveň Babalet), ale pak dal Vondrášek dohromady (po neúspěšném projektu La-La) svůj Jižní pól. Janda tedy na rok pustil Abraxas k ledu s tím, že se k němu po čase vrátí. Nejprve si zahostoval na singlu pražské sk. Aréna, ale v té době už se pomalu dostával pod vliv funku a jazzu. Po singlu s Janou Koubkovou a jednorázovém projektu Intima, se napřáhl hned na tři strany. Založil funk jazzový soubor Yandim Band, který doprovázel indickou zpěvačku Jayu, přičemž téměř ta samá skupina doprovázela pod názvem Panta Rhei jazzmanku Janu Koubkovou.
Nu a pak se rozhodl oživit i svůj Abraxas. Do kapely vzal jednoho ze zakladatelů skupiny baskytaristu Tondu Smrčku (zároveň Hlava B) a bubeníka Josefa Havlíčka (kdysi Blue Effect). Ale nakonec se ukázalo, že ho baví nejvíc kapela Yandim Band a tak po tomto novém Abraxasu zbyl jen jediný singl a formace se rozpadla. Havlíček odešel do Keksu a Smrčka různě hostoval (Semelka apod.)
Skupina Abraxas prošla během třinácti let své předlistopadové historie třemi různými rockovými styly. Ve svých začátcích v druhé polovině 70. let představovala jakousi tuzemskou snahu o odpověď na art rock tehdejší tvorby Pink Floyd, na začátku další dekády to byla výrazná reflexe britské nové vlny a hlavně jejího nejpopulárnějšího představitele - skupinu Police. Ve druhé polovině 80. let Janda svým skladatelským gró nasměroval Abraxas do čistě popové oblasti, v níž nakonec vlastně většina novovlnných kapel skončila. Svým způsobem si tak možná připravoval půdu pro svoje další projekty (viz. výše), ve kterých se snažil najít kompromis mezi soft rockem a funkem a tvořit muziku elegantní, určenou převážně k tanci do blýskavých prostředí diskoték. Z těchto tří poloh mají fanoušci a pamětníci zafixovanou nejvíce tu ze začátku 80.let, kdy pro valnou většinu z nich byl vedle Pražského výběru a Jasné Páky Abraxas synonymempro českou novou vlnu.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Fotografie + TV klipy: „Tak pojď“ (1979), „Ptáci“ (1981), „Muž stroj“ (1981), „Praha-Bohumín“ (1981 a 1982), „Nekonečný boogie“ (1982), „Kong Kong“ (1983), „Karel“ (1984), „Měsíc“ (1984) a další + němý 8mm film z koncertu v Ostrově n. Ohří 1983.
- Audio:
Abraxas: SP (Panton) - „Tak pojď“/„Školník“ (1977), „Cesta jinam 1“/„Cesta jinam 2“ (1977), „Ptáci“/„Vzpoura moogů“ (1979), „Muž-stroj“/„Praha-Bohumín“ (1981)
„Disco club“ sampler (Panton 1978), Abraxas písně „Den nahlíd do tvých oken“, „Můj vlastní stín“
Abraxas: „Box“ LP (Panton 1982, reedice CD, Sony Music Bonton, 2000)
„Gong 10“ sampler (1983), Abraxas píseň „S ohněm si hrát“
Abraxas: SP (Panton) – „Nesmíš si to tak brát“/„Zbytečný slova“ (1983), „Karel“/„Měsíc“ (1984), „Dneska mám pech“/„Honza Rock´n´roll Star“ (1984)
Abraxas: „Manéž“ LP (Panton 1984)
Abraxas: „Midnight City“ LP (Artia 1985), anglická verze LP „Manéž“
Abraxas: SP (Panton) – „Mamut“/„Faust“ (1985)
Abraxas: „Šťastnej blázen“ LP (Panton 1986)
Abraxas: „Bosé nohy ve stromovce“ EP (Panton 1987)
Abraxas: SP (Panton) – „Rebel“/„Říční proud“ (1989)
Abraxas: "The Best Of…" (1994, CD-kompilace hitů z let 1979-82, B&M Music)
- Miroslav Imrich:
Skupina F. Ringo Čecha, Mirosl. Imrich: SP (Supraphon) - "Vemte to zkratkou" (1981), "To je starý" (1984)
Skupina F. Ringo Čecha: "František Ringo Čech" (1983, LP, Supraphon, Imrich skladbu "To je starý")
- Bohuslav Janda:
Janda - Janda: SP (Supraphon) - "Vlci"/"No tak příští úterý" (1988)
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Tak pojď“ (1977)
„Ptáci“ (1979)
„Vzpoura moogů“ (1979)
„Praha - Bohumín“ (1982)
„Box“ (1982)
„King Kong“ (1983)
