(1983 - 1985 a 1987 - 1992) Praha
Když v roce 1983 odstartoval komunistický týdeník Tribuna svoji kampaň proti českým souborům nové vlny, nejznámějšími z řad postižených tehdy byly Pražský výběr, Jasná Páka a Letadlo. Punk´n´rollová parta okolo Josefa Vondráška na to reagovala po svém a ihned. On sám v seriálu Bigbít říká: „V tý chvíli jsem zjistil, že jsme zkrátka politický figury, což bylo to, o co jsme se nesnažili. Proto když došlo k tomuhle průšvihu, Letadlo se okamžitě přejmenovalo na Jižní pól, podle naší písničky ´Září, Jižní pól´, a v tý samý sestavě jsme vesele pokračovali dál. Samozřejmě soukromě.“ Sestavu kapely tehdy tvořili Josef Vondrášek (voc, g), Ivo Heger (g, ks), Jiří Šimeček (ds) a Petr Václavek (bg).
Jižní Pól toho ve svém prvním „potribunním“ období příliš nenahrál a na koncertních pódiích se objevoval jen sporadicky (např. na přehlídce kapel v Ostrově nad Ohří, později se za něj postavila opět žižkovská Chmelnice), protože co si budeme povídat - temné roky 1983-5 byly pro soubory podobného ražení opravdu velmi temné. Navíc v kapele docházelo k neustálému personálnímu víření: jako první odešel bubeník Jiří Šimeček, jehož v první fázi nahradil Tomáš Kuča (ds), v roce 1985 si s kapelou zabubnoval krátce i Petr Kumandžas (zároveň Babalet, ex-Frou Frou, ex-MCH Band), pak Václavek, jehož nahradil Roman Skokan (bg, bvoc) a také Ivo Heger, místo nějž přišel kytarista Jiří Šmejkal. Na čas (1984) se ve skupině objevil Tomáš „Bond“ Volák (ex-Garáž), než nakonec skončil v Hudbě Praha, s Jižním pólem to zkoušeli zpěvačka Blanka Šrůmová (později Balet a Tichá Dohoda) nebo „omnibusovský“ kytarista Jaroslav Zajpt.
Bylo to pro JP a zejména pro vedoucího kapely prostě velmi nesnadné období. Proto přijal koncem roku 1985 Vondrášek nabídku Slávka Jandy zúčastnit se na přípravě nového alba Abraxasu. Nejprve toto LP, které dostalo název Šťastnej blázen“, skoro celé otextoval a posléze se stal i pod pseudonymem Josef Mrak zpěvákem a právoplatným členem skupiny. A Jižní pól zatím nechal ležet u ledu. V té době se ovšem Abraxas Jandovi začala drolit pod rukama. Na čas spolu s Vondráškem-Mrakem dokonce vystupovali jako duo. Udělali spolu ještě EP „Bosé nohy ve Stromovce“ a poté se Vondrášek po krátké epizodě s projektem La-La, opět rozhodl znovuvybudovat svůj Jižní pól.
To se mu nakonec v roce 1987 podařilo a tak začal s kapelou v sestavě Josef Vondrášek (voc, g), Roman Skokan (bg), Tomáš „Bond“ Volák (ks, ex-Hudba Praha), Petr Franc (ks, zároveň Lucie) a Pavel Zvolenský (ds, ex-Omnibus), opět objíždět různé (tehdy většinou soutěžní) festivaly jako třeba Rocková vysočina či Rockfest. V Profilech Rockfestu (1988) Vondrášek píše o filozofii kapely (zkráceno): „Jižní pól se jmenujeme proto, že záměrně stojíme stranou. Vytváříme hudbou svůj vlastní kousek země, v textech popsaný běžně používanými slovy. Chceme uvolňovat energii magičtějším způsobem než dřív, kdy se ´řezalo do nástrojů´. Vždy předkládáme posluchačům objekt, o kterém jsme přesvědčeni, že je nadčasový. Nechceme posluchače roztleskávat, ale spíš upozorňovat a informovat… Jediné, co považujeme za vzrušující jsou uhrančivě krásné, oduševnělé magické písničky. Skladby, které odzbrojují svou krásou, kolem sebe často neslyšíme, chybí nám…“
Do roku 1989 se samozřejmě někteří hráči v Jižním pólu ještě vystřídali - Zvolenského nahradil bubeník David Uher, Franc začal pouze hostovat neboť se konečně rozjela skupina Lucie, ve které hrál jako druhý klávesista, hostem se stal i bývalý Vondráškův kolega z Letadla Jiří Šimeček, na kytaru si občas zahrál a posléze se stal i členem Jan Hájek (ex-Tichá dohoda). V roce 1988 vyšel souboru první supraphonský singl a octl si i na první kompilaci kytarových kapel „Nové horizonty“, takže se zdálo, že je připravena půda pro podobný vzestup, jaký v 90. letech potkal Lucii.
To se ale nestalo, neboť Jižní pól se někdy v roce 1991 rozešel, přičemž jedním z hlavních důvodů byla tak trochu rozporuplná Vondráškova osobnost. Snad díky své zvýšené vnímavosti, ale také díky neukojeným ambicím nedokázal zvládat svoji „hvězdnost“ už v době, kdy na ní bylo teprve zaděláno. Asi největší ranou a zároveň překvapením pro něj bylo, že zaniklo společenství spřízněných kytarových kapel Nový horizont, u jehož zrodu stál a jež svoji tvorbou vlastně pomáhal definovat. Po devětaosmdesátém roce prostě doba začala pádit divokým tempem plným změn, ve kterých se jeho doposud celkem originální muzikantský rukopis náhle stal jedním z mnohých, což Vondrášek nikdy nehodlal akceptovat. Odmítal se někomu nabízet, respektive stále čekal, že někdo sám přijde s pohádkovou smlouvou pro jeho kapelu. Ale nikdo nepřišel a Vondrášek zatrpkl. Kapelu tedy v dvaadevadesátém rozpustil a pokoušel se hrát podobný sound s jinými hudebníky (jepičí existence tělesa Diamond Fields), pak různě hostoval (např. v Yandim Bandu) a v polovině 90. let Jižní pól znovubnovil. Bohužel ani tento pokus nevyšel podle jeho představ, a tak skupinu čekalo už kdovíkolikáté rozpuštění. Po zániku Jižního pólu se stáhl do ústraní, ve kterém žije prakticky dodnes…
O tom, co Jižní pól předváděl na koncertech, napsal hudební publicista Josef „Zub“ Vlček do Gramorevue (1988): „Nynější tvorba Jižního pólu je spíše obrácena dovnitř. Snaží se o nadčasovou výpověď, podpořenou výraznou, zapamatovatelnou melodií, o rovnováhu mezi intelektuálním nábojem v textech a rockovým nasazením v hudbě. Někteří posluchači oceňují magickou atmosféru, jiní vychutnají na první poslech elegantní, něžné zvuky a barvy jednotlivých nástrojů, ostatní si mohou s chutí zatančit nebo se alespoň příjemně naladit.“
Jižní pól chtěl být oním svěžím větrem v našem rocku, chtěl svojí hudbou rozdávat spíše pohodu než depresi a možná ve skrytu duše také chtěl být tak trochu malou českou verzí irských U2. Nicméně Vondráškovy textové obrazy ve spojení s jeho naléhavým hlasem působily podivně melancholicky s jakýmsi nedefinovatelným vnitřním smutkem. Ten podporovala i jeho kytara, nikoliv bustrovaná ale zvonivá, připomínající tříšť ledových úlomků odrážejících se ve studeném antarktickém slunci. Jeho skladby byly vystavěny zcela klasicky: sloka - refrén - sloka - refrén a některé z nich jako třeba „Kristýna z Berlína“, „Před bouří se skrýt“, „Hé Rám“, „Nový rok v Barmě“, „Sám se svým nebem“ nebo „Smutná Máry“ mohou sloužit jako nejlepší příklad české kytarovky druhé poloviny 80. let.
Co se zachovalo do r. 1989 (včetně):
- Video:
z koncertu na festivalu Rocková vysočina v Havlíčkově Brodě (1987, vlastní Ota Kott), video z koncertu v Praze (1987, vlastní J.Novotný), video z akce „Koncert pro Arménii“ (1989, vlastní Mars prod., JP skladby „Smutná Máry“, „Kristýna z Berlína“), video z live koncertu v Praze (1989, vlastní Tomáš Procházka), TV-klipy „Před bouří se skrýt“ (1989), „Hé Rám“ (1989, ST)
- Audio:
Jižní pól: „Jižní pól živě 1982-89“ (1989, , obsahuje písničky JP + jednu věc od Letadla, reedice LP, 1992, Punc)
Jižní pól: „Demo 1987“ (1987)
Jižní pól: SP (Supraphon) - „Před bouří se skrýt“/„Hé rám“ (1988)
- V seriálu BIGBÍT píseň:
„Kristýna z Berlína“ (1989)
