Manželé

Manželé (zleva Mirek Gartner a Lesík Hajdovský, 1988)

(1982 – 1993 a 1996 – 2001) Praha

Začátek 80. let nalezl kytaristu a zpěváka Alexandra „Lesíka“ Hajdovského v osobní krizi. Jeho myslí se neustále honily myšlenky na emigraci, rodina už nějaký čas bydlela nikoli v domě uprostřed rodného Karlína, ale v paneláku na Jižním městě, a kapela Švehlík, kterou měl společně s Pavlem Richterem, spěla neodvratně ke svému konci. A totéž se dělo i s další „švehlíkovskou“ mutací – skupinou Marno Union. Lesík vytušil, že v českém rocku zřejmě nastane doba temna a tak se vrátil k tomu, co dělal za ranného období své první kapely F.O.K. – k tzv. „bytovému hraní“.

Jeho nová „bytová“ skupina Manželé vznikla snad někdy v roce 1982 a tvořily ji dva manželské páry – Hajdovských a Gärtnerových. S baskytaristou M. Gärtnerem se Lesík seznámil během svého krátkého působení v tancovačkové kapele Marma, s níž hrál v mezidobí své absence ve Švehlíku, tzn. někdy na přelomu let 1980-81. Takže vedle Lesíka, který ovládal kytaru, vokál a elektronické klávesy v novém seskupení působila jeho manželka Mirka Hajdovská (voc, perc), Mirek Gärtner (voc, bg, synth, ex-Marma) a jeho žena Veronika „Aranka“ Gärtnerová (voc, perc). První společný projekt skupiny tak trochu reagoval na nástup elektronické nové vlny, nicméně kromě popových melodických podnětů se v něm mísily i různé další vlivy, které Lesíka během jeho hudebního života poznamenaly – folk a hard rock. Šlo o jakési vědomé navázání na F.O.K. a nahrávka s tímto materiálem dostala lakonický název „Manželé l“.

O pár měsíců později pak vznikl pásek improvizované minimalistické hudby „Kluci hrajou líp než holky“, v němž Lesík s Gärtnerem jakožto duo využívali hodně smyčky a texty ve smyšleném jazyce. Ten již tak trochu předznamenal další chystaný projekt, pro jehož realizaci si Lesík přizval svého kamaráda, kytaristu Pavla Richtera. Tímto významným počinem bylo demo „Ruská deska“, které Manželé natočili v roce 1983. Do hudebního podkladu, jenž tvoří téměř ambientní elektronické nálady, patrně inspirované Brianem Enem či Robertem Frippem, Lesíkova matka Vendula promlouvá ukrajinsky a její hlas je navíc zkreslen přes jakousi zvukovou krabičku. Zvláštní sound, který se z „Ruské desky“ line, tak trochu připomíná elektronické experimenty s hudbou přírodních národů (např. Residents a deska „Eskimo“).

Jak už bylo předznamenáno, Lesík a jeho žena Mirka v té době bydleli na Jižním městě. A ono obrovské sídliště z betonových „králíkáren“, jak se panelákům přezdívalo, pro Lesíka znamenalo obrovskou i když zatím netušenou inspiraci. A možná by pro něj zůstala netušenou navždycky, kdyby čirou náhodou v roce 1983 nenaladil západoněmeckou rozhlasovou stanici Bayern lll a tam neuslyšel rappera Grandmaster Flashe s The Furious Five a písničku „New York, New York“. Inspirován rapem, v českých zemích zatím zcela neznámým černošským stylem, se pak podvědomě snažil vytvořit jeho český ekvivalent. Intuitivně cítil, že pokud se v písni zpívá o „NY, city of dreams“, bude celé její textové vyjádření patřit hlavně životě ve městě. Proto tedy onen „jižák – město snů“, jak rapuje v jedné z písní tohoto přelomového dema, která mu nakonec dala i název „Jižák“. Demo bylo natočeno v roce 1984 ve spolupráci s marnounionovským bubeníkem Ivanem Pavlů a jeho ženou, klávesistkou Evou, takže v rámci názvu „manželský“ status zůstával naplněn.  Pod titulem „Je to vono…“ se stalo vedle nevydané desky Pražského výběru díky neoficiální distribuci jednou z nejrychleji se šířících nahrávek vůbec.

Manželé na „Jižáku“ výborně skloubili hudbu, rytmiku i textovou složku, jejíž provedení coby absolutní novum mělo být vlastně tím největším oříškem. A vida, dodnes je to možná jeden z nejlépe „odrapovaných“ textů v celé historii českého hip hopu. A navíc jeho obsah! Ten je totální kritikou všeho, co nám tehdejší režim „s dobrou vůlí“ cpal do hlav. Hudební publicista Vojtěch Lindaur charakterizuje Jižák v Gramorevui (1990) takto: „Hajdovský vytvořil mnohovrstevnatý obraz tristního způsobu života v sídlištní aglomeraci, který je plný groteskního humoru, absurdních situací a přesně postihl duchovní prázdnotu životního stylu sídlištních flákačských part a spořádaných rodin.“ Pln nadšení je i hudební publicista Petr „Gabo“ Slabý v knize Svět jiné hudby: „Jižák byl rukavicí, hozenou tehdejší kulturní politice a ideálu socialistického mladého člověka vůbec. Syrová verze z roku 1984 má svou neodmyslitelnou atmosféru a její znovunahrání na počátku devadesátých let poněkud postrádá původní esprit… Nejsilnější skladbou na tomto přelomovém opusu je nejspíš trefná filipika proti oficiálním „ředitelům“ tehdejší hudby (Janeček, Skalka, Janda a řada dalších) ´Všichni hrajou dobře´v němž se mimo jiné praví: ´Když poslouchám rádio co tam všechno hrajou / Napadne mě jedna věc voni se nám smějou…/ Všichni hrajou dobře, jen my hrajem špatně / Asi to tak bude vysvětlili mně / Za to že my nehrajem jako hrajou voni / Nedostanem prachy nedostanem ani bony / Nedají nám nic.´ Patřičně lakonické zhodnocení tehdejší geopolitickokulturní situace.“ (Petr Slabý v knize Svět jiné hudby).

Poté následoval trošku útlum „maželských“ aktivit. Skupina nový materiál připravila až v roce 1988, jenž ovšem vyšel v akustické verzi v polovině 90. let. Jedná se o jakýsi návrat do dřevních dob skupiny Manželé, tedy ke klidnější folkové hudbě, přičemž texty, jakési „ponory do sebe“, napsal bývalý Lesíkův spoluhráč z F.O.K. Václav Jelínek. Krásné a jemné baladické písničky jsou v mnoha místech obohaceny o zvuk flétny, klarinetu nebo trubky.

V roce 1990 se Manželé také poprvé objevili na pódiu – v sestavě Lesík Hajdovský (voc, g), Mirek Gärtner (voc, bg), Richard „Radek“ Podroužek (synth-seq), Ladislav Vyšín (perc, show) – vystoupili na pražské Petynce s koncertní verzí rapového Jižáku. Vůbec, v devadesátých letech zažili Manželé krátkodobý boom, způsobený hlavně nástupem mladých českých hip hopových part, z nichž mnohé se na jejich Jižáku vlastně učili pracovat s češtinou. Lesík sám se pak vrátil asi na tři roky k rockovému burácení ve znovuobnoveném Švehlíku a poté se svojí sestrou Kateřinou Tlustou-Hajdovskou založil duo Ester, které se věnovalo interpretaci židovských písní. 

Co se zachovalo do roku 1989 (včetně)

Fotografie + TV klip „Všichni hrajou dobře jen my hrajem špatně“ (1989-90)

Audio:

Manželé: „Manželé l.“ (1982)
Hajdovský & Gärtner: „Kluci hrajou líp než holky“ (1983)
Manželé: „Ruská deska“ (1983)
Manželé: „Jižák“ (1984)
Manželé: „Je to vono…“ (1986, tvorba z let 1984-86)
Manželé: „Manželé 88“ (1988)
V seriálu BIGBÍT píseň „Všichni hrajou dobře jen my hrajem špatně“ (1984/1990)