(1987 – 1995) Ostrava
Na konci roku 1987 vznikla v Ostravě snad pod vlivem poslechu Sex Pistols a Dead Kennedy´s punková skupina, která se pojmenovala Knedlík vzor 58, přičemž její koncepce byla jasná od začátku – chtěla se věnovat humornému recesistickému punku. V původní sestavě Filip Čeporan (ds, voc), Libor „Smejčí“ Smejkal (g, voc), David „Šorf“ Shorf (bg, voc), Vratislav „Trap“ Narovec (g, voc) pak své poslání zcela do důsledků naplnila.
Její členové nebyli žádnými hudebními nováčky - neustále rotovali v různých místních formacích různého zaměření. Čeporan figuroval v partě zvané Quak a později s Trapem ještě v Úspěchu a Večírku, Smejčí hrál v bandu Matyáš Gali, známém z vystoupení na pražském Rockfestu, a D. Shorf basoval v pop rockových formacích Petarda a Katka a její pistolníci. Přesto všechno jejich instrumentální schopnosti rozhodně nepatřily k těm nejlepším.
Začátky „knedlíku“ byly celkem krušné. Mezi neustálým chlastáním po knajpách se scházeli jeho členové k občasným zkouškám ve sklepě místní koksovny („Byl tam prach a pavouci. Ti nebyli dost punkoví podle našich měřítek, a tak jsme je hned první den přestříkali červeným sprejem.“ – David Shorf).
Premiéru si kapela odbyla jakožto předskokan Masomlejnu a [artist:ID=2955|text=HNF] v ostravském klubu Žalák až v prosinci 1988 (shodou okolností se jednalo o derniéru jihlavských punkerů). Tehdy těsně před koncertem došlo i k přejmenování souboru na Buřinky ll, což byla zjevná provokace, neboť tento název jasně narážel na ze stejného města pocházející dětský dechový ansámbl Buřinky Petra Dudeška. Vzápětí po vystoupení byl do kapely přijat „hlavní“ zpěvák Rosťa Petřík (ex-Růžové kbelíky, Úspěch), který se jako frontman představil už na druhém koncertě „buřinek“ v Dolní Lhotě (jaro 1989, společně s MCH Bandem). Formace pak hrála hlavně v Ostravě a okolí – např. v klubech Rockhill, C5, znovu v Žaláku na akci zvané „Pogo“. Občas si na hostování pozvala smyčcovou sekci ve složení Dalibor „Šíp“ Pyš (Betula Pendula), Nikos Engonidis, Andrei Toader (oba Buty), což ve spojení s řízným punkem vyznělo hodně komicky.
Hudebně se tedy jednalo o jakýsi mix punku a pub rocku s opravdu ulítlými texty, které psal hlavně Petřík, v menší míře Smejčí, Čeporan i Shorf (známý je např. slogan z písně „Děda“ – Na zahradě u dědy / leží mrtvý Kennedy).
V roce 1989 vznikl dvacetiminutový videofilm „Maybe…?“, ve kterém kapela různě trdluje v ostravských exteriérech, přičemž základní rekvizitou je v něm rum. Na konci téhož roku došlo ke změně na postu baskytary – D. Shorfa, který začal hrát s Petardou, nahradil sice hodně nervní ale instrumentálně velmi schopný Miroslav „Čilka“ Hudeček. Ve stejné době odešel také druhý kytarista „Trap“ Narovec.
Do devadesátých let vstoupily Buřinky ll s velkým rachotem a množstvím odehraných bláznivých koncertů (např. ve Valmezu hořelo pódium), natočily i demo „Mrtvot“, se kterým jim pomáhali i členové skupiny Buty R. Pastrňák a R. Kroczek Jr., ale aktivity většiny členů v soukromém podnikání postupně skupinu neutralizovaly, až se v roce 1995 rozešla.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Fotografie + videofilm „Maybe…?“, ve kterém vystupují členové Buřinek (1989, kamera D. Pyš, vlastní Filip Čeporan)
