(Vítkovo částečně odvážné rockové kvarteto, 1982 - 1997) Praha
Na počátku toho všeho byla skupina A.F.S. (Růžek, Mráz) a neustálé vzájemné pnutí a slovní pře zpěváka Jiřího Růžka s Michalem Ambrožem kdože z nich má lepší kapelu. Jasná Páka v té době začala vládnout pražské klubové scéně, což Růžka samozřejmě dožralo natolik, že okamžitě postavil v návaznosti na A.F.S. soubor Vítkovo částečně odvážné rockové kvarteto, by miláčkům Chmelnice dodal schopnou konkurenci. To proběhlo v roce 1982.
K těmto začátkům a zařazení Vítkovců do kontextu českého rocku "ředitel" skupiny a frontman Růžek v Rock & Popu (1996) řekl: "…Oni (Jasná Páka) byli takový strašně vážný, brali to skutečně jako totální odpor. My si řekli, že to uděláme trochu jinak, a sestavili jsme kapelu, která byla totálně nevážná. A protože jsme stejně jako Páka a další kapely hráli na Chmelnici, patřili jsme tím pádem k nový vlně." Slušelo by se ještě zmínit sestavu souboru: Petr "Děda" Mráz (lg), Jiří Růžek (voc), Rosťa Hapl (voc, bg), Jan Šulc (ex-Žentour, voc, g), Benjamin Vítek - hle, nosný základ názvu souboru (ds), a od roku 1985 ještě klávesista Zdeněk Šikýř.
Kompletní repertoár skupiny, který čítal po celou její existenci asi třicet skladeb, vznikl v letech 1982-3, pak už nikdo žádnou skladbu nezplodil. Podle Růžka "měli v roce 1982 dvě zkoušky a od té doby to uměli". Koncertní vystoupení pak byla sloučením řízného tvrdého rocku s plejádou roztodivných žertovných kousků, takže se vlastně jednalo o regulérní happeningy. Slogan "bigbítový dunění není žádní umění" naprosto přesně vystihoval hudební složku souboru. Vítkovci v ní dokázali dokonale spojit své stounovské geny s hard rockem 70.let a trendovou novou vlnou a když ještě vezmeme v potaz vtipné texty, tak vlastně zjistíme, že vytvořili osobitý styl jakési české "crazy wave" nebo "crazy rocku".
Na pódia vstupovali patřičně vymustrováni - kombinace dvouřadého saka s kulichem byla poznávacím znamením. Např. kytarista měl pumpky a parašutistický baret nebo koupací čepici, bubeník hrál v paruce dlouhých modrých vlasů, které mu vyčuhovaly zpoza motoristické helmy. Během vystoupení se ještě všichni několikrát převlékali. Známé byly též "ředitelovy" (občas nosil masku ála Arturo Ropotámo) přednášky o "poslání tohoto tělesa, jeho zařazení do kontextu populární hudby i života" (Vladimír Vlasák: Excentrici v přízemí). Dalšími rekvizitami byly např. štafle, na kterých občas hrál kytarista, pytel s nápisem "US mail", plný hraček, matrjošek, granátů a další veteše včetně ruční vrtačky.
Každý z kapely měl na jevišti svoji roli. Asi největším šoumenem a zároveň šaškem počmáraným byl baskytarista Rosťa Hapl, který svým neustálým pobíháním a rychlými pohyby na pódiu připomínal tak trochu Anguse Younga. Naproti tomu sólový kytarista Petr Mráz byl tím, kdo vše sleduje jakoby z povzdálí, jeho kolega u šesti drátů Jan Šulc se zase infiltroval do role muže tisíce rafinovaných převleků. Korunu tomu všemu nasazoval "ředitel" Jiří Růžek, který svým rozervaným "drupiovským" chraplákem parodoval veškeré v rocku projevené city od roku 1956.
Většinou, na začátku vystoupení, nezasvěcený divák nechápavě kroutil hlavou, ale ke konci už divoce křepčil, neboť mu konečně došlo, že se octl na live show jedné z nejlepších tuzemských koncertních kapel 80. let. Ony nedefinovatelné výrazy "tah na branku" nebo "totální odvaz", kterými byla v poněkud jiném rockovém žánru častována Laura a její tygři, by se daly přisoudit v rámci škatulky energického tvrdého rocku právě Vítkovu kvartetu.
A to ještě Vítkovce doprovázela téměř na každý koncert neuvěřitelná ekipa, která si říkala BVP Pekařka (BVP - Banda vypitejch pitomců), což byla parta opilců z pankrácké krčmy čtvrté cenovky, nechvalně známé Pekařky. Tato máničkovská zvěř pod vedením huňatce, zvaného Baron de Peyrac, podnikala mohutné pijácké zájezdy za milovanou kapelou a mnohdy se stalo, že v době, kdy Vítkovci ovládali pódium, tak stejně přesvědčivě BVP ovládala sál. Hudebníci se slzou dojetí maně vzpomínali například na silvestrovskou akci v Chotýšanech u Benešova (1985), kde koncert probíhal v sále místní hospody. V jednom pohnutém momentě prý výčepák klečel před BVP na kolenou a prosil je, aby už odešli. Členové ekipy si ho vůbec nevšímali a nalívali si sami. Ráno se pak sál podobal více kůlničce na dříví než kulturní místnosti a dle svědků byla podlaha pokryta několikacentimetrovou vrstvou střepů.
Od jara 1984 skupina vystupovala s třemi pořady "Vepřová 8, 60,-", "Bigbítový dunění není žádný umění" a "Hrajem totál hejvy motál."
Po vystoupení na Vokalíze koncem roku 1985 se zdálo, že se Vítkovci na čas odmlčí neboť Hapl musel narukovat na vojnu, ale po dobu jeho účinkování v sukně zeleném ho nahradil basák Ivo Fibiger (ex-Rio), který na pódiu přijal roli jakéhosi stárnoucího androgyna. A kapela pokračovala dál.
V roce 1987 pojal Jiří Růžek nápad pozvat na Štvanický tenisový stadion českou rockovou špičku - a tak vznikl slavný festival "Štvanice na alkohol", jehož se zúčastnili třeba Laura a její tygři, Olympic, Framus 5, Nerez nebo Výběr. A samozřejmě i Vítkovci. Skupina zároveň natočila u M. Kratochvíla asi šest studiových věcí, které nechala zaznít v rozhlasovém Větrníku.
O rok později už se do kapely opět vrátil Hapl (Fibiger se později objevil ve formaci Hollywood), takže společně s ním a přáteli Vítkovců byl natočen amatérský videoklip na nejznámější hit skupiny "Pražský démon". Nabubřelost členů souboru a hlavně jejího ředitele se nejvíce projevila při festivalu, který po sobě skromně nazvali "Vítfest" v letech 1988-9 (vystoupili např. Etc…, Kuličky, Hudba Praha atd.).
"Velký Gatsby českého rocku" Jiří Růžek k tomu v seriálu Bigbít říká: "Gigantománie Vítkovců je všeobecně známa. Takže to vlastně začalo nabírat kurs - nejdřív Lucerny, pak stadióny (Růžek má na mysli výše zmíněný koncert "Štvanice na alkohol"). Poslední pecka vznikla tuším v roce 1983 a od tý doby jsme jenom měnili některý tváře souboru a vznikaly nový variace na starý téma. Protože u nás ten samotný obsah vůbec nic neznamená - to je taky naše heslo - ´není důležitý výsledek, ale hnutí´. Takže jsme už neměli ambici cokoli novýho stvořit, a to, co jsme tvořili, bylo pro diváka - to, co od nás lidi čekali. Lidi od nás chtěli skandál, rozsekaný pódium, zapálenej hotel a mě pokud možno s dvouma flaškama rumu na večer. A to jsem jim, myslím, dával v plných hrstech, jak jen jsem to dokázal."
V roce 1989 odešel z kapely klávesista Zdeněk Šikýř a nastoupil jako kytarista do jižanského souboru Generál Lee, ale Růžkova parta pokračovala dál. Nicméně aktivity Vítkova kvarteta se v 90. letech pohybovaly v jakési sinusoidě - občas se skupina vynořila aby vzápětí zase zapadla. Cca od roku 1997 o ní není nic slyšet. Ale to ještě nemusí vůbec nic znamenat.
Co se zachovalo do roku 1989:
- Fotografie + krátký záběr z koncertu na 8mm filmu - snad z Beatsalonu 84 (1984, vlastní Zdeněk "Abé" Zerzáň), video z koncert VK na akci "Štvanice na alkohol" (1987, vlastní Jiří Růžek), amatérský klip "Pražský démon" (1988, vlastní J.Růžek), vystoupení na akci "Koncert pro všechny slušný lidi" (1989, VK písně "Zlej ďábel", "Soudružka Žena"), TV dokument "Koncert pro všechny slušný lidi" (1989, VK skladbu "Soudružka Žena")
- Audio:
Vítkovo kvarteto: "Z Budíkova do Národního - studio 88" (1988 nebo 1987)
- V seriálu BIGBÍT písně:
"Jen když vopičku máš" (1987)
"Pražský démon" (1988)
