(1982 – 1989) Praha
Asi nejpodivnější pražskou punkovou skupinou byly Pivní mozoly. Založil ji kolem roku 1982 „zapomenutej génius pražskýho podsvětí“ Lachael O´Wippiet. Ač v jejím čele stál „punk zuřivej“ Petr „Bergámo“ Bergmann (voc, p, tls), produkce tohoto spolku se podobala spíše hudebním happeningům raně undergroundových skupin Aktuál a DG 307. Ono to vycházelo ze dvou skutečností – zaprvé instrumentální um mládenců byl takřka nulový a za druhé - i když se Bergámo ve svém teenagerském věku pohyboval mezi punkery a „chodil do Slávie, vočumoval Peterkovy červený boty a provokoval šosáky“, jak tvrdí v knize Kytary a řev, skutečnou universitu alternativního života absolvoval při setkáních s Chadimou, Hlavsou, Petrem Růžičkou, Kábou, Žufanem a dalšími „tahouny“ českého androše a punku. Formace tedy používala kromě hudebních nástrojů i různé předměty vytvářející zvuk či hluk (vysavač, fén na vlasy atd.), takže výsledný sound byl vlastně jen jakýmsi neorganizovaným rachotem. V čase svého existovaní absolutně neměla šanci vystoupit, přece jenom doba tolerantních PJD již dávno minula. Ale jelikož nahrávala skoro každou svoji zkoušku, nahrávek PM je vcelku dost a je celkem složité se v jejich „diskografii“ vyznat.
Bergámo byl stejně jako třeba Peterka, Hošek, Klec nebo Uhlíř (Šanov) punkem do morku kostí. „Punk v totalitě byla divočina a vzpomínám na ty roky často a rád. Zdrhnul jsem z domova, když mě pro ´narušování socialistickýho školství´ vylili ze školy, takže jsem si užíval života ulice, chrápání po známejch, v autech, kanálech, prostě se vším, co k dobrý punkový existenci patří. Půjčování zubní pasty na záchodcích v metru, skrejvání se před mastičema, nadávání si s máničkama, téměř permanentní opilost… Dneska existuje termín bezdomovec, tehdy byl v Československu tabu, ale žilo nás tak mraky. Svědčí o tom fakt, že můj bejvák ve vraku auta byl po pár tejdnech noclehárnou spousty dalších punků (který jsem předtím neprozřetelně pozval na návštěvu), takže jsem si znovu hledal střechu nad hlavou.“ (Bergámo v knize Kytary a řev – zkráceno).
Buď jak buď, Bergámo se po roce 1989 stal jedním z nejznámějších aktivistů naší alternativní scény – založil punk agenturu Black Hand a jezdil československá i zahraniční turné ať už s našimi nebo cizími HC-punkovými kapelami jako tour-manager, fungoval jako mluvčí organizace S.O.S. Animal (spolu se Sifonem z kapely Kritická situace), v současné době se věnuje nápravě kulturního života na Broumovsku.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Audio:
Pivní mozoly: spousta různých nahrávek ze zkoušek, Bergámo uvádí 4 „studiová“ alba.