Děs a běs Ceny za štěstí aneb vykročení levou nohou
První česká filmová premiéra letošního roku připadla na snímek Olgy Dabrowské Cena za štěstí, který tvůrci a distributoři nazývají dramatem. Ale mnohem spíš a víc běží o nechtěnou tragikomedii až komedii. Snad tohle není předzvěst tuzemské produkce s letopočtem 2019…
Opilý muž (Jaroslav Plesl) kope do dveří bytu v činžáku, kde bydlíval a domáhá se kontaktu s dětmi. Žena (Klára Pollertová-Trojanová) a potomci se zabarikádují. Sousedi na muže zavolají policii, ten se raději odporoučí. A na ulici ještě dostane nakládačku od současného přítele své bývalé ženy. Tím je otevřena jedna vyprávěcí linie. Druhá se rozjede tak, že muž jménem Roman (Tomáš Hanák) navštíví dům dvou žen (Vanda Hybnerová, Ivana Chýlková), které spolu vychovávají dvě děti. Vzápětí vyjde najevo, že dotyčný je nejen otcem asi čtyřletého kluka Ríši, kterého si ten ženský pár pořídil (muž daroval sperma), ale je rovněž otcem šestnáctileté dcery Barbory, s níž do vztahu přišla postava Hybnerové. Tyto dvě linie se protnou a jejich protagonisté propletou: dospívající nevlastní syn onoho agresivního alkoholika Patrik (Josef Trojan) a Barbora (Olga Wdowiaková) začnou spolu chodit a ze vztahového blázince utečou do jakési komuny plné interesantních lidí a zážitků. Po čase se navrátí do rozháraného společenství svých rodičů a příbuzných coby mladičký, teď už sám rodičovský pár, který nechá synka pokřtít a vnáší tak čistotu a naději do onoho zmateného společenství.
Trailer k snímku scenáristky a režisérky Olgy Dabrowské Cena za štěstí, foto a video: Bontonfilm Zní to ulítle, jako silně přitažené za vlasy? Právě takové to celé je, a ještě horší, protože vyšperkované různými nelogičnostmi, zkraty, schválnostmi a nezamýšlenými trapnostmi, jež tu nemá smysl vypočítávat. Nejenom vyprávěcí logika, ale i herectví se tu potácí na úrovni banálních televizních inscenací a seriálů. Právě herecké výkony velmi rychle, po několika minutách, obnaží bídu tohoto snímku; za chvíli je evidentní, že Cena za štěstí je malér. I tak výtečný herec, jímž Jaroslav Plesl a pro něhož má autor těchto řádek vyloženě slabost, nemůže postavě co živoucího dát, předvádí pouze ideu násilníka, nikoliv živoucí drama násilníka. Hanák, Hybnerová a Chýlková jsou tak kožení, že se pohybují na samé hraně parodie. Relativně lépe z toho vycházejí děti a mladiství, kteří před kamerou prostě jsou, ale pro stěžejní role dospělých Olga Dabrowská nenašla režijní klíč, jejich polohy nenatvarovala, takže oni odmluví, co jim předepsal scénář a k tomu se tak nějak tváří a pohybují. Stačí srovnat Ivanu Chýlkovou a Hanákova druha z Divadla Sklep Davida Vávru v loňském filmu Tomáše Pavlíčka Chata na prodej; tam jsou výkony o několik tříd výš. Nebo si stačí vybavit, jak výtečně hrála Vanda Hybnerová ve snímku Olma Omerzua Rodinný film (2015). Dabrowská jim nejspíš vůbec nedokázala sdělit, co po nich žádá.
V jádru scénáře, který si Olga Dabrowská napsala, se nachází reálný problém rozvrácených představ, kým vlastně jsme a kam jdeme. Prostě krize identity, zmatenost, tekutost rolí, chaos. Vlastně to vše ve zkratce vyjadřuje věta, kterou vykřikne postava Hybnerové na svoji partnerku, s níž žije: „Ale já nejsem lesba!“ Jenže reálný problém Dabrowská jako režisérka zcela nereálně a nerealisticky ztvárňuje, a tím devalvuje. Svět v jejím filmu je paradoxně bezbolestný, všichni jsou materiálně zajištěni, hmota se neřeší, nicméně hédonicky konzumuje. Zejména scény z té jakési komuny, kam se uchýlí mladý pár Patrik a Barbora, jsou až esencí narcistních, měšťáckých a především směšných představ o „odvazu“; takhle si to asi představuje část pražských lidí „vod kumštu“. Umělecky je to celé naprosto bezzubé. Ačkoliv se Cena za štěstí tváří, že zobrazuje problém naší doby, hlavními znaky toho filmu jsou přibližnost, zapouzdřenost a vytváření zdání.
Tomáš Hanák v roli Romana, ovšem víceméně vlastně v roli Tomáše Hanáka; záběr z filmu scenáristky a režisérky Olgy Dabrowské Cena za štěstí, foto: Bontonfilm Cena za štěstí (ČR, 2019, 92 minut)
Námět, scénář, režie: Olga Dabrowská, kamera: Diviš Marek, hudba: Jan P. Muchow, střih: Zuzana Staregová, Jiří Brožek, zvuk: Pavel Dvořák, scénografie: Petr Pištěk, kostýmy: Ivana Follová. Hrají: Ivana Chýlková, Vanda Hybnerová, Tomáš Hanák, Pavel Řezníček, Jaroslav Plesl, Klára Pollertová-Trojanová, Josef Trojan, Olga Wdowiaková, Jana Šulcová a další. Premiéra: 10. ledna 2019.
