Vlivné galerie, díl devátý: Mary Boone Gallery. Ostré lokty a krácení daní

Američanka Mary Boone (*1951) je jednou z mála žen působících ve vrcholných patrech trhu se současným výtvarným uměním. Předchozím dvěma dámám, které jsme v tomto seriálu dosud představili (Victoria Mira a Marian Goodman), byl dáván k dobru jejich ohleduplný přístup k umělcům a férové jednání. Proslulá newyorská galeristka Boone je trochu jiný případ: ví se o jejím tvrdém přístupu a schopnosti rozvířit kolem sebe mediální zájem, byť ne vždy chtěný. Zrovna nyní je v hledáčku médií, ale také soudu kvůli prokázanému krácení daní.

Zajímavé je, že i současnou negativní publicitu dokázala Mary Boone zčásti otočit ve svůj prospěch. Postavilo se za ni několik významných osobností umělecké scény. Jednak věhlasný čínský umělec Aj Wej-wej (je ovšem jedním z umělců, které galeristka zastupuje), dále Jerry Saltz, držitel Pulitzerovy ceny za uměleckou kritiku. A také podnikatel a sběratel Peter Brant; ten jistě ví, o čem mluví, neboť byl svého času odsouzen za stejný zločin. Právnický tým galeristky žádá, aby Boone byla odsouzena pouze podmínečně, případně na nějakou dobu do domácího vězení s nutností odpracovat jeden tisíc hodin veřejně prospěšných prací. Jako důvod nižšího trestu uvádí duševní zdraví, vysokou pravděpodobnost sebevraždy, reálné ohrožení chodu galerie a těžké dětství majitelky, které údajně vedlo až k trestnému činu.

Totiž: Mary Boone se narodila v Pensylvánii. Otec jí zemřel, když jí byly tři roky. Smrt živitele uvrhla rodinu do chudoby. Jak se uvádí v prohlášení podaném k soudu na obranu galeristky, právě prožitá chudoba vedla u Mary B. k tomu, že se nikdy nedokázala zbavit panického strachu z hmotné nouze. Nehledě na to, kolik peněz vydělala a jakých úspěchů dosáhla, vždy se (prý) bála, že o to vše může najednou přijít. Během života se musela vypořádávat s úzkostnými stavy, které skončily závislostí na kokainu a alkoholu, a také pokusy o sebevraždu. Navzdory tomu, že je prý již dvacet let zcela čistá a abstinuje, její sebevražedné tendence údajně nejsou věcí minulosti.

U minulosti ještě zůstaňme. Poté, co získala bakalářský titul z dějin umění na Rhode Island Scool of Design, odjela do New Yorku za dalším vzděláním. Ve studiu pokračovala ve stejném oboru na Hunter College a také pracovala jako sekretářka v Bykert Gallery, dnes již neexistujícím podniku zaměřeném na současné umění. Vlastní galerii si otevřela ve čtvrti SoHo na přelomu let 1977/1978. Od počátku měla skvělý odhad na umělce a hned z prvních dvou autorů, které zastupovala, se staly hvězdy: Julian Schnabel a David Salle. Mezi další dnes slavná jména patří třeba Eric Fischl.

Boone se záhy stala dobře rozpoznatelnou osobností. V roce 1982 se objevila na přední stránce New York Magazine s titulkem „The New Queen of the Art Scene“. O dva roky později uspořádala sólovou expozici svému novému „koni“ – Jeanu-Michelu Basquiatovi. Však se také paní Mary dostala do známého životopisného filmu Basquiat (1996); Warhola v něm ztvárnil hudebník David Bowie, galeristku Boone zosobnila americká herečka Parker Posey a film nerežíroval nikdo jiný než zmíněný Julian Schnabel.

Dravé galeristce se do konce osmdesátých let dařilo opravdu dobře, i když nikdy neexpandovala za hranice New York City. Přesto utvářela nová pravidla, jimiž se později řídili mnozí galeristé po světě. Například zavedla čekací listinu pro kupce na ještě nevzniklá díla umělců. Kariéra Mary Boone byla na vzestupu až do roku 1990. Tehdy nadhodnocující bublina na trhu s uměním splaskla; na mondénním nadhodnocování měla podle některých hlasů svůj nepominutelný díl právě i Boone.

Barbara Kruger: Untitled/Bez názvu. (LET GO), 2004. Jedno z děl umělkyně, kterou Mary Boone už více než tři desetiletí zastupuje, repro: Art Basel

Galeristka, která byla popisována jako sebestředná, paličatá, hádavá a dokonce tyranizující zastupované umělce i sběratele, musela změnit přístup. Několik tvůrců, které zastupovala, ji opustilo. Zlé časy ustála jen díky prodejům z vlastní sbírky. Galerijní prostor v SoHo zavřela. Přesídlila do centrálnější části NYC, na Fifth Avenue. V roce 2000 otevřela další pobočku, v módní umělecké čtvrti Chelsea. Do svého prodejního repertoáru zařadila také zástupce nejmladší generace.

Ale pozornost a zisky jí přinášejí především už zaběhnutí autoři. Například Barbara Kruger, americká vizuální a konceptuální umělkyně, první žena, kterou začala Mary Boone zastupovat. Jejich spolupráce se datuje od roku 1987. Tehdy to vyvolalo rozruch a mnohé překvapilo. To, že se Kruger, považovaná za přední představitelku feministického umění, spojí zrovna s galeristkou známou svojí „chlapsky“ tvrdou politikou, se moc nečekalo. Navíc Boone do té doby zastupovala především neoexpresionistické malíře. Spojení těchto dvou výrazných žen funguje dodnes! Právě výstavou Barbary Kruger zakončila Mary Boone Gallery na Fifth Avenue minulý rok.