Maria Dragusová a Adrian Titieni v hlavních rolích Zkoušky dospělosti, foto: archiv ČT

Když morální principy ustoupí potřebě uspět

Jan Jaroš, 3. August 2019

Rumunský režisér Cristian Mungiu (*1968), opakovaně úspěšný na festivalu v Cannes (jeho snímek 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny tam dokonce zvítězil), se v neděli 4. srpna na ČT artu představuje svým dosud posledním snímkem Zkouška dospělosti.

Stejně jako Mungiuovy předchozí filmy, rovněž Zkouška dospělosti se vyznačuje kritickými postoji k nedávné minulosti a současnosti. Zaznějí zde obžalobná slova, že lépe žít kdekoli jinde než v Rumunsku, beznadějně prolezlém korupcí, a že ani sebelepší snaha jednotlivce nezaručí žádoucí změnu.

Z kontextu vyrozumíme, že rodiče dospívající dívky (otec pracuje v nemocnici, matka v knihovně) se po pádu komunismu vrátili z emigrace do vlasti, aby pomohli budovat spravedlivější společnost. Jenže si přiznávají, že ničeho hmatatelného nedosáhli. Aspoň se snaží své dceři zajistit lepší budoucnost, když dosáhli jejího přijetí na prestižní univerzitu v Anglii. Dívce však k tomuto přechodu do lepší společnosti schází maličkost – musí nejprve v Rumunsku zdárně zvládnout maturitu. Jenže to se zamotá: v blízkosti školy na dívku zaútočí neznámý násilník. Studentka se obtížně vzpamatovává z utrpěného šoku. Hrozí, že maturitu nesloží. Otec – s určitým matčiným váháním – skrze prostředníky a přímluvce zajišťuje potřebné studijní výsledky. Dochází k roztržce s dcerou. Otec, až umanutě pátrající po okolnostech přepadení, zaujímá kvapná stanoviska. Dění se ještě zauzlí v okamžiku, kdy jednoho ze zúčastněných kvůli úplatkům začne prověřovat policie. A aby problémů nebylo málo: dívka zjistí, že otec si vydržuje milenku…

trailer
Podívejte se na trailer k filmu Zkouška dospělosti, foto: archiv ČT, video: YouTube

Mungiu se vyhýbá přímočarým výkladům. Pohnutky postav ani systém, kdy „ruka ruku myje“, nezjednodušuje. Těžko někoho označit za úplného padoucha, navíc u hlavního hrdiny, manžela a svědomitého lékaře, jenž korupci vždy odmítal, převažují kladné, byť poněkud starosvětské rysy. V okamžiku zdánlivé nouze se sice uchyluje k jednání, které dosud odmítal, je však připraven nést následky, když mladé rázné vyšetřovatele svým způsobem vnímá jako sílu, která by mohla přinést jistou očistu. „Jenže pro nás už je pozdě,“ poznamenává výstižně v závěru snímku.

Předností Zkoušky dospělosti, vyprávěné bez výrazových zvláštností, je civilní uchopení, smysl pro zachycení každodennosti; stačí si všimnout, jak jsou nasnímány ulice, kudy hlavní hrdina projíždí. Pohled do domácnosti prozrazuje obstarožní zařízení. Výmluvné je v tomto ohledu konstatování, že matka nemůže do Anglie odcestovat s dcerou, protože na zaplacení podnájmu by neměli dost peněz.

Zkouska dospelostiOdjezd před otcem. Záběr z filmu Zkouška dospělosti, foto: archiv ČT

Ne všechny události jsou plně vysvětleny či objasněny: netušíme, kdo rodině záměrně rozbil okno kamenem, kdo roztříštil přední sklo jejich auta, zda výstřel, který otec zaslechne při sledování podezřelého v setmělé chatové části, má s ním skutečně něco společného. A můžeme se dohadovat, zda dívka opravdu nepoznala případného pachatele, když jej měla určit. A jak vlastně dopadla maturita? Otec se dozví jedině to, že podvodných možností dcera nevyužila, že spoléhala výhradně na své schopnosti. Příliš se nedovíme ani o jejím – možná vypočítavě bezstarostném – intimním příteli, s nímž se otec odmítá smířit, neboť jej považuje za „nýmanda“.

Herecké ztvárnění je tlumené a přesvědčivé. Zejména u otce je zřetelné, jak se pokouší vycházet vstříc svým bližním, jak se snaží případně ustoupit, jak v jeho chování nenalezneme ani stopu bezohlednosti, jakkoliv doufá, že dospívající potomek by měl převzít jeho náhled na svět a zásady – jako kdyby skrze dceru si otec chtěl splnit vlastní neuskutečněná očekávání, korigovat své vlastní chyby. Je zde načrtnut dramaticky působivý portrét svého druhu obětavého člověka, který má své hříchy a nedostatky, avšak nechce komukoli ublížit či vykrucovat se z zodpovědnosti. Postava matky, sužovaná bolestmi hlavy a určitou submisivností, vyznívá jako utrápená bytost vyčerpaná rodinným nesouladem i manželovým počínáním, které vnímá jako zpronevěření se vyznávaným zásadám. Nicméně vzepne se k pevnému rozhodnutí: utne další společné bydlení, vyžádá si od manžela klíče od bytu…

Zkoušku dospělosti můžeme vnímat jako cennou studii mravů nejen v Rumunsku, ale i v dalších postkomunistických zemích, kde se společenský vývoj po pádu komunismu a počátečním dějinném optimismu zatraceně zauzloval. A neméně cenná je režisérova schopnost nahlížet na složité motivace nejednoznačných skutků bez zbytečného moralizování, vnímat jejich rozličné dimenze. V Rumunsku se na tento snímek vypravilo kolem 55 tisíc diváků, u nás jej spatřil pouhý zlomek z tohoto i tak nevelkého počtu. Snad televizní uvedení dovede k tomuto pozoruhodného dílu další diváky…

zkouska Absolventi a mezi nimi i Eliza Aldea. Záběr z filmu Zkouška dospělosti, foto: archiv ČT

Zkouška dospělosti (Rumunsko-Francie-Belgie 2016, 128 minut)
Scénář a režie:
Cristian Mungiu, kamera: Tudor Vladimir Panduru, střih: Mircea Olteanu. Hrají: Adrian Titieni, Maria Dragusová, Lia Bugnar, Malina Manoviciová, Vlad Ivanov a další.

TÉMATA

ČT Art
Televize
Česká televize
Profil

A/Z SOUVISEJÍCÍ