Sydney Chaplin ve své vrcholné formě, foto: Lobster Film

Jak prožít život ve stínu slavnějšího bratra Charlese Chaplina

Jan Jaroš, 6. November 2019

Sydney (Syd) Chaplin (1885–1965) byl starším, napůl vlastním bratrem proslulého „věčného tuláka“. Francouzský dokument Sydney Chaplin – ve stínu bratra, který ČT art premiérově vysílá ve čtvrtek 7. listopadu od 21:35, mimo jiné vysvětluje, jak si tento muž zničil kariéru.

Oba měli stejnou matku, ale rozdílné otce – byť ti se vyznačovali shodným rysem: naprostým nezájmem o rodinu, kterou záhy opustili. Oba sourozenci vyrůstali v bídě až dickensovských rozměrů, nuceni sami se o sebe postarat od nejútlejšího věku, když psychicky labilní matka skončila v blázinci. A oba se dokázali uplatnit v překotně se rozvíjejícím Hollywoodu, a to jako komici v éře němých grotesek. Vzájemně se podporovali, aniž by na sebe žárlili.

Přesto starší Syd doslova zmizel z diváckého (i odborného) povědomí. Když si na kterékoli tuzemské filmové databázi otevřete jeho heslo, naleznete názvy jeho filmů jen v původním znění, české varianty zcela vymizely, ačkoli téměř všechny jeho snímky se s velkým úspěchem uváděly i v tuzemských kinech. Rovněž životopisné údaje jsou sporé a neúplné. Tento článek se tudíž pokusí aspoň v náčrtu přiblížit zákruty Sydova života a zmíní česká přetlumočení aspoň některých z jeho filmů.

Bratři Chaplinovi byli osobnostmi, které se vyznačovaly vším možným, jen ne zdrženlivostí. Charakterizovaly je cílevědomost, snad i dravost, rychle se naučili užívat dary štěstěny a nic si neodpírat; příznačná byla jejich sexuální nenasytnost. Víme o Charlesově zálibě v mladičkých dívkách, s nimiž se ženil, aby jej zanedlouho stíhaly rozvodové skandály. Syd dopadl ještě hůř: na kterémsi bujarém večírku, rozdováděn v milostné extázi, ukousl své náhodné milence bradavku. Nikdo netuší, zda ji navíc spolkl, nicméně byl obžalován z kanibalismu – a ze strachu před vězením se takříkajíc uchýlil do ilegality. Jeho hvězdná kariéra se ocitla v troskách. Takovou bizarní zápletku by si nevymysleli ani filmaři.

Bratry Chaplinovy sice odchovala ulice, avšak oba vykazovali záviděníhodný talent uspět prakticky ve všem, čemu se začali věnovat, ať již to byl smysl pro podnikání, nebo umělecká tvorba (Charles, jenž v dětství přežil jen díky Sydovi, se posléze naučil i skládat hudbu!). Společně se objevovali na prknech music-hallů, kde se naučili podmanit si publikum, získali doslova akrobatickou průpravu. Po přesunu do Ameriky tito londýnští rodáci společně pronikali do filmařského hájemství. Než se Syd osamostatnil, mohli jsme jej zahlédnout v bratrových stále úspěšnějších groteskách, aniž jsme tušili, že se jedná právě o něho (například v Psím životě z roku 1918, kde se mihnul jako prodavač párků). Ale především o Charlese pečoval jako manažer, řídil chod jeho filmového studia, dokonce promýšlel gagy – i jeho zásluhou se „věčný tulák“ stal jedním z nejlépe placených herců, který posléze své filmy natáčel ve vlastní produkci.

Bratři ChaplinovéBratři Chaplinové, foto: Lobster Film

Syda přitahovala i vidina vlastního sebeprosazení před kamerou. Sotva překvapí, že honoráře si vyjednal rovnou ve statisících (dolarů). A hned svou první prací, dvojnickou komedií o záměně panovníka Král, královna a šašek (1921), kterou režíroval a v níž samozřejmě i hrál, upoutal pozornost, jakkoli odmítavou. Tenhle film se vyznačuje jednou obzvláštní pozoruhodností: když o dvě desetiletí později Charles Chaplin v Diktátorovi (1940) uchvacoval mistrně vystavěnu holičskou sekvencí, i pohybově podřízenou melodii jednoho z Brahmsových Uherských tanců, málokdo tušil, že téměř beze změny převzal právě bratrův výstup, jemuž ovšem scházela právě ona souznivá hudba (Sydovy filmy bez výjimky vznikaly ve dvacátých letech, tedy v „němé éře“).

Syd znovu trpělivě zkoušel štěstěnu, avšak už se soustředil výhradně na herectví. Jeden z jeho raných pokusů přikázala prvorepubliková československá cenzura přejmenovat – snímek Her Temporary Husband (1923) se ve zdejší distribuci původně nazýval Manžel na 24 hodin, ale pak musel být změněn na Jejího dočasného manžela. Podobně jako Charlie, tak rovněž Syd si navlékl vojenskou uniformu, aby se vysmál válečným absurditám (Dobrý voják Bill, 1926). Největších úspěchů dosahoval zejména v převlekových rolích – skvěle napodoboval distingované dámy. Sukcesem byla Charleyova teta (1925), vznikající souběžně s bratrovým Zlatým opojením (1925). Nemohl se opřít o vtipné promluvy, takže svého hrdinu navlečeného do ženských šatů pojednal „tělocvičně“, plně zužitkoval svou fyzickou obratnost a předvedl bezpočet pohybových kreací, jako kdyby čerpal z cirkusové poetiky. A záhy si s nemenším ohlasem zopakoval obdobně pojednanou roli v Podivné ošetřovatelce (1926).

Syd Chaplin se v půli dvacátých let tedy ocitl na výsluní divácké přízně, což dokládají i české názvy, v nichž vévodí jeho jméno coby záruka přitažlivosti: Chaplinova honba za věnem (1925), Dobrodružství Syda Chaplina (1927), Syd Chaplin a opice (1927). Ztělesňuje spíše smolaře než sebevědomé hejsky; zavedenou existenci jeho postav naruší všelijaké pohromy rozmetávající dosavadní jistoty. Zužitkoval okouzlující honičkové nápady i zábavné balancování na hraně ohrožení, bezezbytku využil příležitosti k podmanivým pantomimickým výstupům. Ale jak také zaslechneme: zatímco Charles se vypracoval na výsostného umělce, Syd zůstal „pouhým“ komikem.

Všechny jeho snímky byly mimořádně ziskové, nicméně společnost Warner Brothers, která jeho filmy produkovala, s ním přesto neobnovila smlouvu. Šéfové firmy mu vyčítali svéhlavou přidrzlost, ignorování rozpočtu i výrobních lhůt – a zejména svádění děvčat. Syd odpověděl překvapivým krokem: přesunul se do rodné Anglie, kde natočil zlodějskou komedii, u nás nazvanou Revoluce v manželství (1928). V Americe se tento film promítal pod možná přiléhavějším názvem Sukně.

Měl to být jeho poslední němý film; Syd – na rozdíl od Charlese – obdivoval příchod zvuku jako možnost rozšířit výrazové možnosti. Chystal se před kamerou rozvinout záplavu slov. Jenže mezitím – v červnu 1929 – došlo k incidentu s ukousnutou bradavkou. Syd, na zapřenou se skrývající ve Francii (v Nice si přese všechno užíval životních radovánek, začal holdovat třeba koupání i slunění bez plavek), sice zbankrotoval, protože filmový svět se jej začal štítit, ale přitom včas stihl svůj majetek převést na svou družku. Nemyslel na nic jiného než na obnovení vztahů s bratrem. A skutečně se ocitl v jeho službách, opět se staral o finance. Dokonce spolu podnikli několikaletou cestu kolem světa (věnuje se jí jiný, na ČT rovněž uvedený, dokument Chaplin na Bali, 2017). A propadl nové zálibě – amatérskému filmování, samozřejmě na barevný materiál. Tak třeba zaznamenal natáčení Charlesova Diktátora (1940). Když se Charles Chaplin musel nuceně vystěhovat ze Spojených států (počátkem padesátých let byl obviněn z „neamerické činnosti“), byl to právě Syd, kdo se zasloužil o převoz celoživotního bratrova díla do švýcarského exilu. Ostatně sám se tam rovněž odstěhoval.

Dokument Sydney Chaplin – ve stínu bratra vznikl ve Francii a podobá se jiným tam vznikajícím portrétům. Tudíž je postaven spíše na výpovědích znalců Sydova života a tvorby než těch, kteří jej zažili či s ním (spolu)pracovali. Pokud se dochovaly archivní výpovědi (třeba Charlesovy, ale také Sydovy), rovněž je spatříme. Oceníme, že autoři se snaží každé slovní sdělení podepřít příslušným obrazovým materiálem, třeba i stařičkou fotografií. Nejcennějšími příspěvky jsou ukázky z dnes zapomenutých Sydových komedií a v neposlední řadě i Sydovy amatérské záběry. Můžeme se domýšlet, jak by vyhlížel třeba Diktátor, kdyby jej Charles natáčel barevně, a nikoli černobíle…

Amatérské záběry, které Syd Chaplin pořídil při natáčení bratrova slavného filmu DiktátorAmatérské záběry, které Syd Chaplin pořídil při natáčení bratrova slavného filmu Diktátor, foto: Archiv ČT

Sydney Chaplin – ve stínu bratra (Francie, 2017, stopáž 59 minut)
Režie: Eric Lange, Serge Bromberg
Vysílání: ČT art 7. 11. 2019 v 21:35 a 8. 11. ve 23:25

TÉMATA

Film
Kinematografie
Hollywood
ČT Art
Tip
Portrét

A/Z SOUVISEJÍCÍ