Z dobových recenzí

„Smát se může na Koljovi, novém filmu rodinného tandemu Zdeněk a Jan Svěrákovi, každý. Slzu uroní přinejmenším každý druhý, aniž by se za ni musel stydět. V příběhu o stárnoucím muzikantovi melouchařícím na pohřbech a jeho formálně vyženěném ruském synkovi totiž přesně naplnili scenárista i režisér parketu, již sami dali před časem název „hezký český film“.
Mirka Spáčilová, Hezký český Kolja se netají tím, že se chce líbit, MF Dnes, 16. 5. 1996, s. 19.

„Film Z. a J. Svěráka okouzluje právě onou lehkostí, s jakou o svých hrdinech rozpráví, samozřejmostí humoru, který tu ve Svěrákově scénáři nabývá groteskní dokonalosti a konečně i správně dávkovaným sentimentem, jak se na melodramatický žánr sluší.“
Jana Ovsíková, Po dlouhém půstu filmový bonbónek od Svěráků, Práce, 17. 5. 1996, s. 12.

„Tvůrčí vklady otce a syna Svěrákových jsou v Koljovi nejen v rovnováze, ale vzájemně se navíc umocňují. Vzniklo tak opravdu mistrovské dílo – jak obstojí na mezinárodním fóru, by měla prověřit účast v soutěži letošního benátského festivalu, kde bude zastupovat Českou republiku.“
Vladimír Wohlhofner, Laskavé retro Kolja rehabilituje český film, Český týdeník, 17. 5. 1996, s. 11.

„Jan Svěrák ukázal, že umí režijní řemeslo, má talent a cit pro to, co jeho otec vypráví, a myslím si, že spotřeboval i jistou dávku vnitřní disciplíny, aby důsledně udržel film na hraně mezi citem a sentimentalitou i na hraně mezi vyplynutím příběhu ze společenských souvislostí a účelovou politickou oblohou. Obě byly nepochybně tenké a oba Svěrákové je obě zvládli výborně.“
Věra Mišková, Svěrákův Kolja dojal i obchodníky, Právo, 20. 5. 1996, s. 9.

„Je přirozené, že celý film budí dojem rány na jistotu, vždyť Kolja je zároveň i Svěrákovým producentským debutem. Pan producent by byl proti sobě, kdyby se pouštěl do nějakého rozsáhlého experimentování. To je ale také největší slabina filmu. Vyhlíží jako by ho nenatočil třicetiletý režisér, ale statný padesátník se srdcem dítěte.“
Tomáš Baldýnský, Kolja, Reflex, 1996, č. 23, s. 49.

„Výrobek, Koljova charakteru sytí naše sebeklamy, smiřuje nás se sebou – v tom je jistě nemálo léčivý. A připočtu-li ještě prestižní a obchodní položky, jež dodává české kinematografii, nemusí se jeho autoři za nic stydět.“
Jiří Cieslar, Kolja, Literární noviny, 3. 7. 1996, č. 27, s. 15.