O zvířatech a lidech

Hodnocení seriálu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 9  
Sdílet
| Poslat odkaz

Natáčení se zvířaty

Vedle lidských hrdinů má tento seriál i hrdiny zvířecí, vedle lidských hvězd, hvězdiček a neherců má i své zvířecí herce, zdatné profesionály i amatéry, své hvězdy i své štěky (těch posledních je požehnaně). Tvůrci mají tu zkušenost, že diváka obvykle zajímají především osudy zvířecích hrdinů při natáčení i po něm. Herec by mohl být v příběhu klidně rozsekán na kusy, utopen, a přece se divák bude ptát, jestli nebylo ublíženo psu, kterého zlý padouch postřelil. Proto ten, kdo stojí o divácky úspěšný film, dobře ví, že smrt zvířete v příběhu si musí dvakrát rozmyslet, aby si své diváky neznepřátelil. Naštěstí můžeme sdělit, že při natáčení tohoto seriálu nebyl nikomu skřiven ani vlas, ani chlup, ani dráp ba ani peříčko.

Zvířata však hrají ve filmu či seriálu obvykle ráda. Mají radost, když si jich člověk více hledí, dobře vědí, že dostanou nějakou odměnu, těší se na pochvalu. Staří ostřílení konští profíci už sami reagují na povel „kamera jedem“ jako na hou nebo čehý. Kozí hvězda Líza sama nastoupí do kufru škodovky v blahé předtuše, že se jede točit, psí herci se těší na své lidské kolegy nebo aspoň na ten kus salámu, co mají v kapse.

Většinu scén se zvířaty v seriálu O zvířatech a lidech zajišťovala firma pánů Tomšovského a Čahoje „Odborná práce se zvířaty pro film a televizi“. Tuto ojedinělou činnost provozovali již hodně let, před revolucí ještě jako amatéři pod hlavičkou ochranářských organizací, po listopadu už jako skuteční profesionálové s vlastní firmou a bohatými zkušenostmi.

Na scény se zvířaty je potřeba se dobře připravit, proto spolupráce s odborníky začíná už od scénáře. Už v přípravné fázi je třeba zvykat zvířata na herce. Ne pro každého je styk se zvířetem stejně přirozený a příjemný. Ivana Chýlková v seriálu hraje veterinářku, která zvířata miluje a bez zaváhání vezme do ruky třeba krajtu. Ve skutečnosti však zrovna krajty paní Chýlková nevyhledává. Pro dobrý průběh scény však bylo třeba, aby se krajta s paní Chýlkovou seznámila, had si musí svého nového partnera očuchat, rychlím kmitáním jazyku přenáší na patro jeho pachy. Nedoporučuje se, aby byl dotyčný předtím v kontaktu s hadí potravou. Jelikož tohle u paní Chýlkové nehrozilo, myši totiž nechová, scéna dopadla velmi přirozeně.

Jedním z hlavních motivů seriálu je vztah Seslíka (Jana Hartla) k feně Aidě. Vzájemnou lásku nebylo možno aranžovat, ta musela skutečně existovat. Na roli Aidy se původně uvažovalo o Aidině matce z chovné stanice německých ovčáků pana Kocha, nakonec vyhrála dcera Aida právě pro svou dobrotu. A tak se skutečně sešli hodný laskavý člověk a výjimečně dobrácký pes. Jan Hartl si vzal Aidu na pár dní domů, chodili spolu na procházky, vždycky pro ni schoval v kapse něco dobrého – a tak se pak „na place“ láska už nemusela předstírat.

Již tradičně hrají spolu se zvířaty děti. Takové scénáře někteří režiséři raději ani neotvírají. Úkol je to opravdu složitý, proto už při dětských konkursech bývají přítomna zvířata, aby se poznalo, jak přirozeně se k nim dětský herec chová. Jenže najít dítě, aby skvěle hrálo, k tomu jezdilo na koni, cvičilo psy a dojilo kozu, to už je malý zázrak. Honza Poledník byl herecky nejlepší, jenže ze zvířat měl spíše respekt. Doma chovali pouze malinkého terriéra a teď měl najednou hrát se dvěma velkými psisky a ještě jezdit na ponici. Ale nešlo jenom o to zvládnout zvíře, důležité bylo, aby z kluka byl cítit právě onen krásný vztah ke všem čtyřnožcům i ptákům. Po pravdě řečeno, skutečný vztah ke zvířatům získal Dan až během natáčení.

Bezpečnost při natáčení se zvířaty je starostí všech, jenom odborník však může dopravdu odhadnout, jak daleko lze zajít. Ono není nic příjemného hrát s rysem za zády, s krajtou kolem krku nebo s orangutanem v objetí. Když přijel produkční s režisérem na domluvu do ústecké ZOO, chovatelka se přišla představit i s mladým šimpanzem. Choval se vzorně, byl poslušný, dokonce i něžný. Jenže pak se všichni na chvíli zapovídali a najednou vidí, že milý šimpanz, jen tak z dlouhé chvíle, odlupuje ze zdi dlaždičky. Jen tak do nich cvrnkal a už padaly – takovou má v ruce sílu. Největší strach měli při natáčení seriálu všichni z operace tygra. Zapůjčil ho cirkus Berousek a všem zúčastněným nezbývalo než věřit odbornému poradci MVDr. Kňákalovi, že spočítá správně uspávací dávku. I tak všichni pracovali jako málokdy, režisér si mohl pracovní soustředění jenom chválit.

Většina zvířat dává jasný signál, když se jim něco nelíbí nebo když se případně chystají zaútočit. Syčení, položené uši, rovný ocas, útočný pokřik dravce. Tomu je třeba naslouchat. Při natáčení útočícího sokola nalétával dravec na návnadu na ruce pana Čahoje, který stál těsně za kameramanem. Dojem byl perfektní. „Ještě jednou!“ žádal kameraman a nádherně kroužící dravec se podruhé vrhl k zemi, pan Čahoj podruhé s návnadou ucukl. Kameraman však stále neměl dost, i když sokolník varoval, že dravec už křičí výstražně, že ho radši odvolá. A tak se jelo potřetí na ostro, sokol to potřetí nádherně rozbalil – a zatnul drápy kameramanovi do hlavy! Prostě byl už zvyklý napotřetí dostat za svůj výkon odměnu. A jak víme, zadarmo ani kuře nehrabe, natož sokol. Záběr byl skutečně parádní, i s pádem kamery, kterou kameraman zahodil, neméně parádní byl šrám ve tváři.

Jsou scény se zvířaty, kde by riziko bylo pro herce či pro kameramana neúnosné. Jak říká doktor Hrubeš v seriálu, los je zvíře útočné a zákeřné. Ten seriálový skutečný los z ústeckého ZOO se sice jmenoval Šmudla, ale tím jeho roztomilost končila. Naproti tomu jeho vycpaný dvojník stál celkem poslušně v lesíku a na škubnutí vlascem dokonce ochotně pohnul hlavou. Také útočící losí hlavě v seníku chybělo tělo, takže největší drama pak nastalo ve střižně. Jiným „podvodem“ byly dvě scény s gorilou, v kůži byl zašitý člověk. Role gorily se snad ani neobjevila také v titulcích. Nevděk vládne světem…

Zvířata připravovaná pro filmování se liší od sebelepších pracovních zvířat. Musí být hravá, živá, trochu musí být rošťáci. Jako dětští herci – ti se také nevybírají mezi vzornými jedničkáři. A hlavně filmová zvířata musí být úplatná. Dokonalý služební pes by samozřejmě nevzal od herce ani tlusté od šunky, filmový pes však musí jít s každým. Jen jediné však nemá většina filmových zvířat ráda – když z lidského kolegy táhne kořalka…

Devadesát procent úspěchu je v hmotné zainteresovanosti. Fena velkého knírače Franie věrně hrála za žvanec, dokud nepřišel striktní požadavek – zhubnout. To se ostatně stává často i lidským herečkám. Franie tedy začala dostávat racionální výživu – až jednoho dne přeskočila plot a komplet vybílila uzenářství. (Herečky v těchto chvílích bílí lednice.) Majitel na ni musel zavolat policii a pan Tomšovský zaplatit kauci v psím útulku. Jak vidno, herectví je povolání vskutku prodejné na všech frontách.

Stopáž: 50 minut – Rok výroby: 1994 – ST  4:3
Žánr: Seriál | Pro děti a mládež
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.

Související pořady