O úrovni společnosti vypovídá její péče o nejstarší občany. Dokument z 1969 připravili P. Mošna a J. Fairaizl.
00:00:17jak se daří lidem ve dvou krajních obdobích života,
00:00:21to jest, když jsou mladí a když jsou staří.
00:00:25Tedy, když jsou závislí.
00:00:28Tohle jsme si už svého času řekli,
00:00:31a poté společně přemýšleli o mladých.
00:00:35O starých budeme přemýšlet teď.
00:00:39Uvědomil jsem si, že jejich dosti poučné osudy
00:00:43započaly na přelomu století.
00:00:46A že nás tedy čekají setkání s lidmi,
00:00:49jejichž dnešní socialistická realita
00:00:53je vrcholem životních přeměn,
00:00:56započatých v rakousko-uherském mocnářství.
00:01:17VÁLEČNÁ STŘELBA.
00:01:27HURÁ! HURÁ! HURÁ!
00:02:05VÁLEČNÁ VŘAVA.
00:02:09HURÁ! HURÁ!
00:02:13BUDOVATELSKÁ HUDBA:
00:02:16Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok...
00:02:28SKANDOVANÝ POTLESK.
00:02:45HURÁ, HURÁ!
00:02:52Nejstarší občanka tohoto státu se jmenuje Marie Bernátková.
00:02:59-Kolik je vám let?
-Je mi 111.
00:03:09Narodila se 22. října 1857.
00:03:18V tomto roce chystá Napoleon válku proti Rakousku,
00:03:24200 tisíc lidí se ročně stěhuje z Evropy do Ameriky,
00:03:28a začíná světová hospodářská krize.
00:03:32Vládce Egypta Saíd paša poskytuje koncesi
00:03:36na stavbu Suezského průplavu.
00:03:41Baudelaire vydává básnickou sbírku Květy zla
00:03:45a Jan Neruda Hřbitovní kvítí.
00:03:53V Číně probíhá tak zvaná 2. opiová válka.
00:03:59Na Vltavu je spuštěn první parník.
00:04:08Když bylo Marii Bernátkové 100 let, navštívil ji poprvé lékař.
00:04:13Pracovala jako zemědělská a lesní dělnice.
00:04:17Měla 9 dětí. Je jí 111 let.
00:04:35ZPĚV.
00:04:53Už je po mém zpívání. Nemůžu.
00:05:04Můžeme věřit, že takto vysoký věk nebude v budoucnu příliš výjimečný.
00:05:10Statistik Dr. Vladimír Srb.
00:05:14Dřív věková pyramida obyvatelstva vypadala přibližně takto.
00:05:20-Tady je 100, řekněme.
-To je zhruba 100 let.
00:05:24Dnes, při větším počtu dožívajících se vyššího věku,
00:05:29vypadá ta pyramida přibližně takto.
00:05:32To je ovšem model, protože ve skutečnosti
00:05:35jsou tu ty větve podle porodnosti minulých 10 let.
00:05:39Ale dá se říct, že lze předpokládat,
00:05:43že bude stále více lidí starších až nejstarších.
00:05:47Ano, to se předpokládat dá. A to zvýšení bude podstatné.
00:05:54Nevím, je-li to zjištění radostné, nebo skličující.
00:05:59Věk se prodlužuje, a co dál?
00:06:02Díváme se, a nevnímáme.
00:06:04Nepřemýšlíme o souvislostech. Není čas.
00:06:11Můžeme hrát s vteřinami podvodnou hru,
00:06:14můžeme si vytvořit zdání, že čas lze zastavit.
00:06:19Ale je to vskutku jen hra.
00:06:22Snad pouze vjem z toho pohledu je přesnější.
00:06:37Stařeny a starci, tak je známe.
00:06:40A byli to řemeslníci, prodavačky a modelky...
00:06:46...obávaní šéfové a vyhledávaní mistři...
00:06:56...hospodyně, milenky a výtečné kuchařky.
00:07:01Jejich osudy začaly na přelomu století,
00:07:04ale bylo by pošetilé myslet si, že je to tak dávno.
00:07:28Na konci svého usilování je každý člověk stařenou či starcem,
00:07:33neodvolatelně, bez výjimky.
00:07:37I my budeme.
00:07:42Oni už jsou.
00:07:45Žijí, naplněni vírou,
00:07:49že jejich včerejší práce dala jim právo žít.
00:07:56Žijí?
00:08:05Byla bych radši doma. Já jsem se tady tolik naplakala.
00:08:10Měla jsem dceru, on ten byt nebyl dřív vhodnej.
00:08:16No, teď jsou v baráčku.
00:08:18Jak se říká: "Odpusť nám, Pane, odpusť nám naše viny".
00:08:24Tak jsem... ať přijdu třeba do pekla, jen když budu jinde.
00:08:30Ale tam jsem se narodila, tak mi to bylo líto.
00:08:34Den ode dne jsem plakala. Teď jsem tady 5 roků.
00:08:41Možná že trochu situaci přeháním,
00:08:43ale po svých životních zkušenostech mám skutečně pocit,
00:08:48že vztah našich lidí ke starému člověku do značné míry poklesl.
00:08:54Já jsem vždycky říkával,
00:08:57že staré lidi měly v úctě i nekulturní národy.
00:09:03Člověk se musí trénovat v obětavosti.
00:09:06Nelze čekat, na optimální podmínky.
00:09:09Člověk musí být slušný i za nepříznivých podmínek.
00:09:13Jsou to takřka tragické nedostatky celé té pseudosociální politiky,
00:09:19která zde byla prováděna.
00:09:22Protože většinou se tato politika soustřeďovala na deklaraci
00:09:29velmi často zkreslovaných fakt.
00:09:32A ve veřejném mínění se vytvářely iluze
00:09:35o dokonalém zabezpečení našich přestárlých,
00:09:39což vůbec neodpovídalo skutečnosti.
00:09:46Přežili 2 světové války a poté nelítostná střetnutí ideologií.
00:09:52Své poslední oběti, přinesené bez výjimky všemi,
00:09:56odevzdali však tito lidé v čase,
00:09:58kdy se už zpravidla sečítají výsledky.
00:10:03Nedostali příležitost k novému začátku.
00:10:08Věděli, že stáří jednou přijde. Šetřili a pracovali.
00:10:143 měnové reformy a 2 devalvační opatření za jeden život
00:10:19je však příliš mnoho.
00:10:30Společnost, vedena vždy vyššími hledisky,
00:10:34sáhla i na jejich celoživotní úspory.
00:10:38Teď jim čas od času halasně zdůrazňuje,
00:10:42co všechno činí pro jejich spokojené stáří.
00:10:47Nemohou se vzepřít. Už hrají jen o sirky.
00:10:57S velikými obětmi jsem si našetřila svoje, snad dost značné, jmění.
00:11:06A přišel rok 53, a to všecko přišlo vniveč.
00:11:12Já jsem se připojistil na tisíc korun.
00:11:15No a 53. rok udělal škrt, a dali mně 50 korun.
00:11:23Takže mám 750 korun.
00:11:27To stačí k živobytí, ale nestačí k životu.
00:11:33120 tisíc.
00:11:35Ale s 1 rakouskou korunou jsem začal šetřit na knížku.
00:11:41Utrhoval jsem si u huby, abych měl na stáří hodně peněz.
00:11:48Říkal jsem si, budeš sám, a za peníze ti každý všechno udělá.
00:11:53-A nemáte nic.
-Nemám nic.
00:12:00Nechci se poddat myšlenkám, které se vnucují.
00:12:04Jsem vděčný za každý náznak naděje.
00:12:07Prohlížím alba a v nich vteřiny lidských životů.
00:12:12Nebylo by poctivé mlčet o stáří, které je kruté.
00:12:16Ale přece ne vždycky.
00:12:18I na posledních listech některých těch alb nacházím doklady vzdoru.
00:12:24Je vždy jiný jako lidé, ale je.
00:12:28Vy jste dcera toho proslulého zpěváka Národního divadla?
00:12:33Bohumila Benoniho a slavné herečky Hany Benoniové.
00:12:37Na to kladu velký důraz.
00:12:39Poněvadž ona byla stejně velká umělkyně jako otec.
00:12:44-A vy teď jste sama?
-Sama. Úplně jako kůl v plotě.
00:12:48-Byla jste vdaná?
-Byla, ano.
00:12:51Byla. Dvakrát nešťastně, a nakonec velmi šťastně.
00:12:57Ale manžel mi zemřel. Jsem sama, úplně.
00:13:02-Máte nějaký důchod?
-Dali mně 250 korun.
00:13:06A to ještě proti tomu byli,
00:13:09že mám plno žáků, že to nepotřebuju.
00:13:12Teď to nějak přišlo na 400 korun, jinak nic.
00:13:15Kdybych onemocněla, umřu hlady.
00:13:18-A vy něco vyučujete?
-No co můžu, všechno, co umím.
00:13:22Němčinu, franštinu, klavír, zpěv.
00:13:27Tady ji mám ležet, ale je ubohá ta fotka.
00:13:30Jestli z toho budete něco vidět?
00:13:34-Kolik vám bylo tenkrát?
-Asi 28.
00:13:41-To je jediné, co vám zbylo.
-To bylo v Brně, ano.
00:13:50Já věřím, že člověk nežije jen jednou.
00:13:54Nemůžu říct věřím, ale zajímavý to je.
00:13:57Že se lidi setkají, žili spolu kdysi,
00:14:00není možné, aby byl jen jeden život.
00:14:03Jaký by to mělo smysl?
00:14:07První manžel, to bylo ukrutný.
00:14:09My měli statek v Dobřichovicích, a tam byla jenom buržoazie.
00:14:14To byli samí, tatínek jim říkal nabobové, ten je nemohl ani vidět.
00:14:20A tam byli všichni kluci za mnou jako diví.
00:14:23Já byla temperamentní a veselá. Mohla jsem si vybrat. A vybrala.
00:14:29No, on si vybral mě. Bohužel.
00:14:31-My jsme se rozvedli za 4 roky.
-A nic z toho nezůstalo? -Nic.
00:14:36-Z celého majetku?
-Všechno pryč.
00:14:39Já jsem nebyla spolumajitelka. Nikde, nikdy.
00:14:43A otec mi peníze nedal.
00:14:45Dával mi pouze apanáž, měsíční. On byl strašná držgrešle.
00:14:50A přišel taky o celé velké jmění.
00:14:54To víte, ty války a... Nemám nic.
00:14:57Jen co si vydělám. Ale mně to nevadí.
00:15:01Od nikoho jsem nikdy nic nechtěla.
00:15:04Všechno jsem ztratila, ale čest jsem neztratila.
00:15:09To je velmi důležitý.
00:15:11Zachovala jsem si úroveň slušného člověka.
00:15:14Paní Benoniová, kolik je vám let?
00:15:171891 rozená. To byste nevěřil, že?
00:15:25Proč bych to tajila? To nemá důvod.
00:15:39V obecném povědomí je stáří spjato s objekty,
00:15:43zvanými domovy důchodců.
00:15:53Naprostá většina těchto "domovů" má minulost,
00:15:58jakou může mít cisterciácký klášter...
00:16:05...zámek hraběnky Netolické...
00:16:10...lágr pro chlapce z Hitlerjugend...
00:16:14...klášter trinitářského řádu, z něhož je navíc patřičný výhled.
00:16:21A též tu řídce ve zdejších krajích postávají i objekty současnosti,
00:16:27zpravidla co nejdále od obcí.
00:16:40Souhrnně pak představují tyto budovy vězení svého druhu.
00:16:46Mají takovou pověst. Většinou právem.
00:16:59Je však paradoxní, že navzdory pověsti,
00:17:02zájem o umístění do domovů důchodců převyšuje možnosti ubytování.
00:17:08Což nic nemění na skutečnosti,
00:17:10že vstup do těchto prostor přichází na mysl
00:17:14až po bezvýsledných pokusech o řešení jiné.
00:17:17Do domova důchodců byste nechtěl?
00:17:20Heleďte, pane, to je jako na vojně. To je jako na vojně.
00:17:26-To bych prosím nešla. -Ne?
-Ne.
00:17:29Jedině, kdybych byl k tomu nucený.
00:17:31Byl všemi opuštěný a byl v agónii.
00:17:35Do domova důchodců byste nešli?
00:17:37-Ne. -Ne.
-Pěkně děkujeme.
00:17:39Já budu tady, schovám se tu do kouta.
00:17:42Tady chci zemřít, tady jsem se narodila.
00:17:46Tady chci zemřít.
00:17:50-Prožila jste nějakou radost v tom životě? -Žádnou.
00:18:10Když jsem na počátku léta poprvé vstoupil mezi tyto dřevěné baráky,
00:18:15měl jsem pocity dosti smíšené.
00:18:18Něco mezi lítostí a vztekem.
00:18:20Tohle koncentráčnické seskupení mělo u brány hrdý nápis:
00:18:25Domov důchodců.
00:18:28A lidé tu žili.
00:18:38Teď je podzim, a už zde nežijí.
00:18:41Jen topič Šimko stále ještě přikládá pod poslední kotle,
00:18:46neboť nový objekt je 3 km odtud a prádlo se dosud pere zde.
00:18:55Nový objekt. Rozdíl je patrný. Na první pohled.
00:18:59Ale ten podstatný rozdíl není patrný na první pohled.
00:19:08Kolik tady bylo celkem lidí?
00:19:10Když byl plný stav, tak kolem 350 lidí.
00:19:13-A už jste tady sám?
-Sám.
00:19:172 roky se očekával odchod.
00:19:19Bylo nutné, mimo jiné, jaksi snížit stav.
00:19:23Z 350 na 215. Úmrtí byla předpokládána.
00:19:31Podařilo se.
00:19:34Těžko se loučili.
00:19:36Bylo jim jaksi líto, že musejí odejít.
00:19:40-Vám taky?
-Mně taky, samotnému.
00:19:43Nepochopitelné. Těžko se loučili. Jak tomu rozumět?
00:19:59Tam zdola od města
00:20:01se k dřevěným barákům přibližují domy sídliště.
00:20:05Nové byty. Je něco přednějšího?
00:20:17Je vůbec čas a chuť vnímat, že i v tomto lágru byli lidé?
00:20:22Budovat současně v tomto prostoru
00:20:25nový domov pro ně jako součást sídliště?
00:20:29Koho by to napadlo? A proč taky?
00:20:39Možná by zdejší činitelé přivítali totální snížení stavu,
00:20:44možná mělo být nebožtíků víc.
00:20:46Víc nebožtíků přináší méně problémů.
00:20:49Neboť v tom čase se už ramena jeřábů příliš přiblížila.
00:20:54A 215 starců vydrželo.
00:20:57V prostředí lágru, kterému však přivykli.
00:21:01Co s nimi?
00:21:073 km odtud dokončují novostavbu dětského domova,
00:21:12a řešení je nalezeno.
00:21:16Prostor lágru Na Doubravce je volný.
00:21:21To zajímá zdejší činitele.
00:21:25Jinak nic.
00:21:58Nežije se jim v tom dobře.
00:22:00Na pohled je to hezké, ale není to pro ně.
00:22:08"Není to pro ně," šetrně řečeno.
00:22:11Napadají mne přesnější charakteristiky, a nejen mne.
00:22:15Je to jako v kriminále, když nemůžu běhat. Mám dvě berle.
00:22:21-Jak to vypadá? Na nic.
-Tam to bylo lepší? -Bylo.
00:22:25Tam jsme před snídaní už seděli venku na lavičce a pak až do oběda.
00:22:30A sestry nám přinesly dopoledne svačinu.
00:22:34-Takže se vám po tom stejská?
-No...
00:22:43Vážně se vám stejská?
00:22:50Hned bych brečela, na to nesmím ani myslet.
00:22:55-Takže byste se hned vrátila?
-Ano, ráda.
00:22:59Ráda, hned, od hodiny. Tam byl krásnej vzduch.
00:23:06To okolí... třeba jsem kolikrát zůstala na drátě viset,
00:23:11ale podlezla jsem plot a lezla na druhej konec.
00:23:15-Kolik vám je let?
-87.
00:23:27Já mám hroznou záduchu, tak tady jsem takovej...
00:23:32...tady to dusí hrozně.
00:23:34Mně to nedělá dobře.
00:24:07Tam bylo víc volnosti. Tady nemůžu z toho pokoje.
00:24:12Pořád jsem na pokoji a...
00:24:15Vy máte tu pojízdnou židli, s tou se tady nikam nedostanete.
00:24:21To ne, já musím jít s někým, kdo mi pomůže.
00:24:25Protože ta kolečka jsou moc nízká.
00:24:33-A jste tady ve 2. patře.
-Ve 2. patře, ano.
00:24:37Levá ruka je ochrnutá, mozková mrtvice to byla.
00:24:40Po amputaci končetiny právě.
00:24:43Takže tady se nemůžete pohybovat vůbec.
00:24:48Ne, tady nemůžu.
00:24:50Jsem nucen být pořád na jednom místě.
00:24:58-Kolik je vám let?
-Bude mi 49.
00:25:05-Děti máte?
-Ne.
00:25:10-Ženatý jste?
-Ne, jsem rozvedený. 8 roků.
00:25:18-Takže žena se s vámi rozvedla, když se vám to stalo? -Ano.
00:25:31Pracovala jsem u těch, kteří měli pokročilou sklerózu.
00:25:35Pro ně to bylo lepší Na Doubravce.
00:25:38Poněvadž tam byla zahrada, a oni si mohli sami chodit ven.
00:25:43A ti, co měli trošičku rozum, dali na ty druhé pozor.
00:25:48Jedna sestra to tam někdy stačila i uhlídat.
00:25:51-A tady jsou kde?
-Tady jsou v malých pokojíčkách.
00:25:55Jsou tu zavření, protože je pustit nemůžeme.
00:25:59Když je pustíme, oni na svůj pokoj netrefí.
00:26:03Pak bloudí a chodí po jiných pokojích.
00:26:06Pro ně to bylo lepší tam.
00:26:09-Takže oni jsou tu uvězněni.
-Úplně.
00:26:13-Zamčené dveře?
-Zamčené dveře, malé pokojíčky.
00:26:18Vězení, doslova, bez rozsudku.
00:26:21Ačkoliv přece jen mají tito lidé jistou vinu.
00:26:25Jsou staří.
00:26:27A to mne ještě v ordinaci zdejšího lékaře čeká vysvětlení příčin,
00:26:32proč tu jsou mezi zdravými i lidé duševně nemocní.
00:26:36Je to prý normální.
00:26:39Psychiatrické případy jsou pomíchané s ostatními.
00:26:43Diferenciace by znamenala psychiatrické oddělení,
00:26:47které má své předpisy.
00:26:49Je to rizikové pracoviště, musí být víc sester,
00:26:53mají delší dovolenou, čili zvýšené náklady.
00:26:57A my většinou nestačíme.
00:26:59Takže je "výhodnější" tvářit se,
00:27:01že to zařízení je normální, a dát tam psychiatrické případy.
00:27:06Ano, dát i tyto případy pomíchaně.
00:27:09Protože kdybychom to rozdělili, tak všichni, co znají předpisy,
00:27:14chtěli by je dodržet jako v psychiatrických ústavech.
00:27:19-To jsou normální případy.
-A zde nijak ojedinělé. -Ne.
00:27:28Člověk si celý život volí přátele, má své zájmy.
00:27:33A potom, když přestane být pracovní silou, a to jediné, zdá se,
00:27:38je podstatné pro míru úcty, jež je mu prokazována,
00:27:42když přestane sloužit společnosti, začne prostě překážet.
00:27:47Pod jednou střechou s debily
00:27:50je mu za úhradu poskytnuta strava a postel.
00:27:54Když má štěstí.
00:27:58Ne každý je má. Proto musí být vděčný a mlčet.
00:28:03A v tom období po stěhování nějací obyvatelé zemřeli?
00:28:08-Ano, zemřelo nám jich už 9.
-9? -Ano.
00:28:13-Způsobila to ta změna?
-No, tak to určitě.
00:28:25Zbývá ještě připomenout,
00:28:27že původně se obyvatelé z lágru měli stěhovat sem.
00:28:31Opět na okraj obce, do místa,
00:28:34kde se musí budovat vše od základů, bez návaznosti na jiné objekty.
00:28:39Po 7 letech projektování, schůzí rozličných orgánů
00:28:43a stavebního úsilí, se povedlo torzo silnice.
00:28:49Po 7 letech.
00:28:57A navíc, i kdyby v těchto místech dnes stál nový domov důchodců,
00:29:03tedy budova specielně projektovaná pro tento účel,
00:29:07byla by to opět kasárna.
00:29:11Jsou jisté typové předpisy, a platí pro celé území státu.
00:29:20Architekt Vladimír Provazník.
00:29:23V některých těch domovech, které jsou s pompou otevírané,
00:29:28ti lidé žijí kasárenským životem, který jim naprosto nevyhovuje.
00:29:34Jsou odtrženi od celého toho života, který žili.
00:29:38Od té společnosti, se kterou se stýkali.
00:29:41Ty vztahy jsou přetrhané, a ti lidé vidí,
00:29:44že jdou někam dožít konec svého života.
00:29:48Že se tam vlastně připravují na umření.
00:29:51Tam vidí denně, kolik z nich umírá.
00:29:54Teď si říkají: "Umřu na tomhle čísle, nebo na tomhle?"
00:29:58To je tragické toto.
00:30:01A bohužel, v této společnosti se stavěly úplné velkokombináty.
00:30:07Těm nechybí už nic, než postavit k tomu krematorium.
00:30:11Aby ten výhled tady byl jaksi jasnější.
00:30:15To není forma bydlení.
00:30:17Architekt Jan Gabriel.
00:30:19Ani urbanista, který by chtěl vyřešit otázku
00:30:23soužití starých lidí s lidmi produktivního věku v jednom okrsku,
00:30:30nemá podmínky, aby to mohl udělat.
00:30:34Protože sídliště, z hlediska ekonomického,
00:30:37jsou sledována nebo ohraničena určitými limity.
00:30:41A ty limity jsou přísně vymezeny.
00:30:44Je známa cena jedné bytové jednotky,
00:30:47ať už čisté nebo komplexně vybavené.
00:30:50A nikdy v tom vybavení, v těch ukazatelích,
00:30:53není uvažováno bydlení starých lidí.
00:30:56To se dává někam na okraj města.
00:30:59Do zvláštního zařízení, proti kterému tolik jsme.
00:31:03Ta forma bydlení musí být taková, aby ti lidé cítili,
00:31:08že ten život, kdy prožili tu svou produktivní část,
00:31:12že ho dožívají, že jsou prospěšní.
00:31:15A že je nečeká žádné vyvržení ze společnosti.
00:31:19Tedy i ta forma bydlení by měla být formou života.
00:31:23Samozřejmě.
00:31:35Dotkli jsme se pouze jediné podoby z množství podob,
00:31:39které spolu představují život starých lidí.
00:31:43Přitom domovy důchodců jsou v obecném povědomí
00:31:47nejvýrazněji spjaty s tímto životem.
00:31:50Ale jejich existence přináší jakési řešení jen 34 tisícům občanů.
00:31:55Mnohonásobně větší množství
00:31:57se potýká s realitou svého bytí mimo tato zařízení.
00:32:02Ano, žádost o místo v domově důchodců je opravdu poslední šance,
00:32:07zvolená až po vyčerpání všech jiných možností.
00:32:11Zdá se však, že v atmosféře poslední šance
00:32:14se ocitlo v této zemi příliš mnoho lidí.
00:32:18Nám tu přibývá lidí, o které nemá nikdo zájem.
00:32:22Nikdo je domů nechce, nemají kam jít.
00:32:25To jsou hrozná slova.
00:32:27A jim, jako by tam ten dům už nestál.
00:32:30Jako by ta postel už tam neměla místo, nemají se kam vrátit.
00:32:35Tak teď nastupuje naše práce, hledat domov důchodců.
00:32:39To je katastrofální nedostatek.
00:32:42Abychom mohli uspokojit ty čekající,
00:32:45pak nás z toho vysvobodí jen nějaká ta chřipková epidemie.
00:32:50-Tedy více úmrtí.
-Ano.
00:32:52Hlášení o sebevraždě.
00:32:55Každý tenhle lístek je jeden skončený lidský život.
00:32:59Příčiny jsou nejrůznější.
00:33:02Tady jako důvod, proč se tento muž oběsil, je to,
00:33:06že přestože bydlel v domácnosti své dcery,
00:33:09cítil se opuštěný, říkal, že jej nic nebaví, že se oběsí.
00:33:14Proto chtěl do domova důchodců.
00:33:17Když mu přišlo vyřízení, že bude přijat, až se uvolní místo,
00:33:22spáchal sebevraždu oběšením.
00:33:25Soudruhu majore, vy jste náčelníkem statistiky zde na Hlavní správě VB.
00:33:31Pokud jde o osoby staršího věku,
00:33:35sebevražd je mnohem víc než u osob mladšího věku.
00:33:41Mám zde doklady, kde 10krát urguji, než je umístěný.
00:33:45A mám doklad z kraje Severomoravského,
00:33:48kde mně psali, že od 62. roku nemají vyřízené žádosti.
00:33:53Tedy žádost, co jsem tam dnes dávala,
00:33:56ta bude vyřízena za 6 let.
00:33:59A ten člověk někde musí být. Kde? Věk se prodlužuje, ale k čemu?
00:34:05To není aktivní stáří, ale pasivní a čekací doba. Na co?
00:34:09My čekáme skutečně, až nám tam někdo umře...
00:34:20Ta slova jsou krutá. Pravda bývá krutá.
00:34:24Ale není nic horšího než strach z pravdy.
00:34:29Čekáme vlastně, až zemřou, až je vysvobodí epidemie.
00:34:34Až sami najdou odvahu k oprátce.
00:34:37Vytváříme příznivé podmínky pro jejich beznaděj.
00:34:42A tváří v tvář té lhostejnosti
00:34:44je pak člověk vděčen za jakýkoli příklad stáří,
00:34:48žitého důstojně a lidsky.
00:34:53Bylo mi 66, tak mi to jde neustále výš.
00:34:58A narodil jsem se v Brně, tak jsem Brňák.
00:35:02Pak bych řekl, že jsem Škodovák, a sice Škodovák-automobilista.
00:35:08Vy jste proslulý konstruktér, pane profesore.
00:35:12Ale od těžkých věcí.
00:35:14Ano, viděli jsme tady traktory, tanky, autobusy...
00:35:19-Nákladní vozy.
-Kolik těch typů bylo celkem?
00:35:23Těch bylo desítky. To už nevím.
00:35:29Mě to bavilo, proto jsem asi taky dostal ten Řád práce.
00:35:34-Ono to mělo taky výsledky.
-Ano, mělo. Ani jsem to nevěděl.
00:35:39Ale spočítali, že to bylo na jednom závodě 4 a půl miliardy,
00:35:45jinde nějaké 2 miliardy, tam zase miliarda a půl.
00:35:49Takže kdyby to bylo po válce, a sečetl bych to,
00:35:53tak jsem desetimiliardář.
00:35:55Co mně běhá po světě výrobků, na kterých jsem pracoval.
00:36:01-A jinak tedy jste miliardář?
-Nejsem miliardář.
00:36:05Naštěstí nejsem, měl bych o to starost.
00:36:12Uteklo to moc rychle.
00:36:14A kdyby člověk chtěl vzpomínat, asi by se stal sentimentální.
00:36:20A to není dobře.
00:36:25Říká se "Pravda vítězí", a já říkám:
00:36:28"Práce dobrá nezklame".
00:36:31Poctivá práce, že nezklame. A to se vrací.
00:36:39-To jste vy tady?
-No bohužel.
00:36:42Vypadám dost nedůstojně na profesora vysoké školy.
00:36:46Ale to je člověk stržen tím okolím a tím nadšením.
00:36:53A tím jásotem těch mladších lidí.
00:36:56Takže člověk omládne o nějakých 60 let.
00:36:59-Tady taky už oslavujete cosi?
-To je něco podobného.
00:37:04-Já obyčejně se zúčastním jako soudce. -Tady jste.
00:37:08To člověka přinutí, aby se zařadil do kolektivu.
00:37:14-A tady?
-Tady dělám výkop.
00:37:18To opravdu vykopávám míč při zahájení fotbalového utkání.
00:37:23-Jste na ně přísný?
-Já myslím, že jo.
00:37:27Protože tady mám diplom na zdi za 2. cenu ve vyhazování.
00:37:33Ale přitom, jak vidět, oni ví, že je nevyhodím zbytečně.
00:37:39A že je pouze nutím.
00:37:41Já koho mám rád, toho nutím, aby se naučil.
00:37:44To je to, co mu můžu dát.
00:37:46Přinutím ho, aby se naučil dělat, a aby se naučil věc.
00:37:51A oni to nakonec uznají, a když pak končí a jsou ovíněni,
00:37:56berou mě kolem krku a někdy mě i líbají.
00:37:59A to mě škrábe, to je hrozný.
00:38:02A říkají, že byli se mnou spokojeni.
00:38:05A že jsou rádi, že jsem je třeba tolikrát vzal ke zkoušce.
00:38:10Místo dvakrát, třeba šestkrát.
00:38:12-A pak jste jim soudcoval ragby.
-A pak jo.
00:38:2823. prosinec roku 1968.
00:38:30Na ulicích hlavního města přebíhají zástupy občanů
00:38:34s balíčky pro zítřejší svatvečer.
00:38:37Je odpoledne, hlavní nápor u výdeje obědů v automatu Koruna opadl.
00:38:43Kamera je skryta ve větracím okénku.
00:38:46Na talíři mám 4 plátky knedlíků a kostnatou porci pečené slepice.
00:38:52Nemám hlad. Chci poznat, kdo má hlad.
00:39:18V této chvíli už stojím u druhého okénka
00:39:21a pozoruji muže u svého talíře.
00:39:25Váhání trvá 10 minut.
00:40:14Teď.
00:40:16Na druhém konci jídelny už nikdo nebude moci dokázat,
00:40:21že kostnatá slepice není jeho.
00:40:38Je 23. prosinec 1968.
00:40:42Upřímně přeju tomuto muži dobrou chuť.
00:40:47A přemýšlím. O něm i o nás.
00:40:56Ministr práce a sociálních věcí vlády ČSSR František Toman.
00:41:06I socialistický stát má, bude mít a musí mít své sociální problémy.
00:41:12My jsme je měli, a mnohdy jsme je přehlíželi.
00:41:15Dokumentoval bych to asi tak.
00:41:18Já, když jsem před několika lety, ještě tedy před lednem,
00:41:22jako předseda sociální komise Zdravotního výboru NS
00:41:28vystupoval například na půdě parlamentu s různými problémy,
00:41:33kdy šlo třeba o problematiku nízkých důchodů atd.,
00:41:37tak se nedávalo těmto slovům mnoho publicity.
00:41:42-Nebylo to příliš zajímavé.
-Ano.
00:41:45Nebylo to tehdy politicky atraktivní.
00:41:48Ale nebylo to dobré.
00:41:51A v důsledku toho deformačního pohledu
00:41:54na sociální problémy v naší zemi,
00:41:57pochopitelně trpěly i ústavy sociální péče.
00:42:00Které byly mnohé odňaty svému účelu.
00:42:05Já bych uvedl jenom pro zajímavost alespoň některé.
00:42:10Tak to byly známé Masarykovy domovy v Krči, kde bylo 2400 míst.
00:42:16Bohunice u Brna, Pardubice, Plzeň,
00:42:18Nové Město nad Metují, Náchod a jinde.
00:42:22Existuje celá řada vládních usnesení,
00:42:25kdy tyto a jiné bývalé ústavy sociální péče by měly být
00:42:30a mají být vráceny svému účelu.
00:42:32Neděje se tak.
00:42:34I na to jsme ve Zdravotním výboru upozorňovali.
00:42:39-Po kolikáté už?
-Po několikáté.
00:42:42-Bezvýsledně?
-Zatím bezvýsledně.
00:42:55Slyšeli jste dobře.
00:42:57Existuje celá řada vládních usnesení, a nic se prostě neděje.
00:43:02Kdyby nešlo o příliš vážné věci,
00:43:05bylo by možné snad se i bavit touto hrou.
00:43:09Mohla by se jmenovat:
00:43:11Hra na lidový režim, na demokracii, na výdrž,
00:43:15všelijak by se mohla jmenovat.
00:43:18Je však krutě opravdová.
00:43:21A hrajeme ji, dosti poslušně, všichni.
00:43:29Člověk se ani nenaděje, že ta léta jsou tady.
00:43:33Ani si neuvědomím, nechci věřit, že je mi tolik let.
00:43:38Společnosti se to prostě nerentuje.
00:43:41Rentuje se starat se o mládež.
00:43:44V dětech je naděje, proto snad.
00:43:47A taky je to nějak ekonomicky důležitá zásoba pracovních sil.
00:43:52-Zatímco ti staří lidé odpadají.
-To je surové hledisko.
00:43:57Je to trochu surové hledisko.
00:43:59Bohužel, nemluví se o tom,
00:44:02ale nějak se o ty lidi málo staráme.
00:44:05-Každého to čeká.
-Ano, každého to čeká.
00:44:08I když v každém albu jsou jiné vteřiny vždy jiného života.
00:44:13Jen v okamžiku zrození jsme byli stejní.
00:44:16Co následovalo, bylo sice dílem naším, ale i ostatních.
00:44:21Jsem vyučený cukrář a pekař.
00:44:23Pak jsem byl zavřenej 5 roků, 9 měsíců v koncentráku.
00:44:29A pak jsem dělal mistra popravčího a vrchního kriminálního inspektora.
00:44:41-Kouřil jsem a chlastal jsem.
-A pijete ještě? -Piju.
00:44:47Protože lékaři mě nechtěli nechat buď kouřit, nebo chlastat.
00:44:52Musel jsem s něčím přestat. Tak jsem přestal.
00:44:56-Kouřit?
-Ano, kouřit.
00:44:58Ale pořád mám názory...
00:45:05Kolik těch poprav jste asi udělal?
00:45:08Nezlobte se, To je tajné a důvěrné.
00:45:13Nezlobte se, to je tajné, pod přísahou.
00:45:19Pod přísahou jsem byl, pod přísahou jsem.
00:45:23A nikdy neřeknu pravdu.
00:45:25-Vy máte ještě dekret, že?
-Mám. Ještě se nezničil.
00:45:31Ještě není zrušený. A ten dekret mám.
00:45:38Ravensbrük, Sachsenhausen, Bergen-Belsen...
00:45:45No, a když už jsem byl vězněnej,
00:45:48teďka si vzpomínám na to, za co jsem bojoval.
00:45:54Za nic. Já jsem za nic nebojoval.
00:46:04Tento muž se nestydí za své krvavé řemeslo.
00:46:08Jeho život započal na přelomu století
00:46:11v nalezinci u sv. Apolináře.
00:46:14Takže ani dnes si není jist svým věkem.
00:46:18Snad 57, snad 63, kdoví?
00:46:24S dětmi od Apolináře se život nemazlil.
00:46:28Kdo se chce divit,
00:46:31že děti od Apolináře se nemazlily s životem.
00:46:39Moment, to musí být... jinak musí být ten špagát.
00:46:45-Vy jste měl rukavice?
-Co? -Měl jste rukavice?
00:46:48Musíš mít. Tak počkej ještě.
00:46:53Pojďte si sednout, ještě se chci na něco zeptat.
00:46:58Když vy jste končil životy lidí, nebylo vám jich někdy líto?
00:47:05-Ne.
-Nikdy? -Ne.
00:47:11-Máte důchod?
-Mám 600.
00:47:14Respektive 3600 za půl roku.
00:47:20-No je to málo.
-Stačí vám to?
00:47:24Kdyby mi to stačilo, tak bych nejezdil se sběrem.
00:47:36Městem jde kat, a není to hrůza.
00:47:41Po ránu nepije, až s končícím dnem.
00:47:45Stále usilovněji zahání přízrak očí svých oběšenců.
00:47:49Sbírá starý papír. Je to starý kat a má nízký důchod.
00:48:06Lidé ho pozdravují, rozmlouvají s ním.
00:48:11Předchůdci v jeho řemesle
00:48:13žili kdysi na okraji měst v obecném opovržení.
00:48:17Je jiný čas.
00:48:20Už nejsme tak přecitlivělí ke katovské práci.
00:48:26Možná si uvědomujeme, že je stále těžší přesně ji charakterizovat.
00:48:32Kdoví, kolik katů i my pozdravujeme,
00:48:36s kolika katy vedeme srdečné rozhovory.
00:48:50Snad dokonce existuje cosi jako čest mistra popravčího.
00:48:56Snad je podmíněna dílem, byť jakkoli strašlivým.
00:49:01Vykonaným po rozsudku,
00:49:04jenž za pár let nemusí být nahrazen omluvou pozůstalým.
00:49:11Mám pocit, že tento starý kat má svou čest.
00:49:16Popravoval vrahy a válečné zločince.
00:49:20Posledního v roce 1950.
00:49:32Tak jste mě chtěli.
00:49:34Moment.
00:49:52-Proč ta smrt pro mě nepřijde?
-Na to je čas.
00:49:55Není, je pozdě. Už jsem tam měla být.
00:49:58Mí bratři všichni už jsou pod drnem.
00:50:01Mladí chlapi. A já nejstarší jsem tady.
00:50:05A musím tady trpět a naříkat a plakat.
00:50:12Jsem takovej chudák velikej.
00:50:17Tak myslíte, že to stáří je spíš smutek?
00:50:20Smutek a zármutek a bolest a žal.
00:50:24Strašné, nepřejte si být tak starý.
00:50:32Nehledal jsem města a skvělé stavby v nich,
00:50:36abych se setkal s důkazy činorodé přítomnosti
00:50:39byvších císařských poddaných v této zemi.
00:50:43Více mne zaujaly kamenné hradby na stráních.
00:50:47Každý ten kámen donesený sem rukama generací.
00:51:04Bylo by pošetilé vzpírat se rytmu zrození a smrti.
00:51:08Vzpírám se nelidskosti, nastolené člověkem.
00:51:12Má mnoho podob. Jen některé jsme poznali.
00:51:18Často si připomínáme, jak jsme v této zemi uvážliví a stateční.
00:51:23Ano, znám mnoho lidí s těmi vlastnostmi.
00:51:27Ale při veškeré úctě k svému národu nemohu se zbavit dojmu,
00:51:31že kolektivní, vrcholnou statečnost,
00:51:34projevujeme už po dlouhá desetiletí jinak než činy.
00:51:39Kdesi jsem slyšel, že nám tato národní vlastnost
00:51:43prý dokonce pomáhá překlenout nejhorší chvíle.
00:51:47Je to zdrcující vědomí.
00:51:49Co všechno poslušně překleneme a jak vesele.
00:51:55ZPĚV: My jsme ti Pražáci, vltavská krev,
00:52:02třesem se na práci každý jak lev,
00:52:10my Prahu nedáme, radši ji zbouráme,
00:52:18radši ji zbouráme, zbouráme hned.
00:52:26-Čí jsou pražské poklady a zlato?
-Naše!
00:52:30Na dluhy se nebudeme ptát.
00:52:34-Čí je pražský prach a pražské bláto? -Naše!
00:52:38Proto si je smíme spolykat.
00:52:42-Čí jsou všechny krásné pražské sady? -Naše!
00:52:46Naše jsou i všechny ulice.
00:52:50-Čí jsou všechny dívky, co jsou tady? -Naše!
00:52:54Nevíme jen, čí je radnice.
00:53:00My jsme ti Pražáci, vltavská krev,
00:53:08třesem se na práci každý jak lev,
00:53:16my Prahu nedáme, radši ji zbouráme,
00:53:24radši ji zbouráme, zbouráme hned.
00:53:54Mám opravdu radost, že Praha stále stojí.
00:53:59My Prahu nedáme!
00:54:03My Prahu nedáme!
00:54:07My Prahu nedáme!
00:54:11Nedáme, nedáme, nedáme...
00:54:17Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
