Milými hosty O. Suchého tentokrát budou M. Rosůlková, J. Štercl, A. Jedlička a S. Rašilov (1986). Režie A. Müller
00:00:23Dobrý večer, vážení a milí.
00:00:25-Dobrý večer, Ondřeji.
-Dobrý večer.
00:00:27Vítám vás všechny opět v naší kavárničce.
00:00:30V kavárničce, kde se tak krásně vzpomíná.
00:00:34Doby dávné i nedávné můžeme připomenout prostřednictvím
00:00:38filmového pásku nebo našeho stařičkého gramofonu.
00:00:43Můžeme začít.
00:00:47Dobrý večer.
00:00:49Vítám vás v naší kavárničce dříve narozených.
00:00:52Zasloužilý umělec Antonín Jedlička, populární strýček Jedlička.
00:01:04Jsme rádi, že jste přijal pozvání.
00:01:07Společnost rozesmátých dětských tváří vám nabídnout nemůžeme.
00:01:12To mi nevadí.
00:01:14Každý dospělý nosí v sobě kousek dítěte.
00:01:19Dospělí by si hlavně měli hrát více s dětmi.
00:01:23Také si rád hraji.
00:01:24Promiňte.
00:01:26To je jen taková hra.
00:01:29Už je to dobré.
00:01:32Jaká byla vaše cesta za dětským úsměvem?
00:01:36Ještě vám tady kousek visí.
00:01:39Cesta byla veselá i trudná.
00:01:42Jako chudý kluk jsem bydlel s rodiči v Příbrami.
00:01:47Odstěhovali jsme se do Prahy na Žižkov.
00:01:51To bylo eldorádo pro kluky.
00:01:54Byli jsme chudí.
00:01:58Táta neměl práci.
00:02:03Vzal harmoniku a šli jsme zpívat do dvorů.
00:02:10Ačkoliv táta byl nezaměstnaný kloboučník,
00:02:13já jsem vybíral do čepice.
00:02:15Viděli jsme vás v řadě krásných dětských filmových rolí.
00:02:21Co pro vás tehdy filmování znamenalo a jak se malý kluk
00:02:25dokáže vyrovnat s úspěchem?
00:02:29Skoro jsem nevěděl, co popularita znamená.
00:02:32Jako dítě jsem byl populární.
00:02:34Pak jsem vyrostl, už jsem jen jezdil kilometry autem
00:02:42a bavil děti.
00:02:45Jednou jsem se ptal dítěte:
00:02:48"Co je to opera?"
00:02:51"Opera, to je krákanina."
00:02:54"Kdo ti to řekl? " Zeptal jsem se.
00:02:55"Tatínek."
00:02:56Pomyslel jsem si, že je to asi divný tatínek.
00:02:58Pak jsem se ptal dalšího dítěte, co je opera.
00:03:00"Když někoho operují." Odpovědělo.
00:03:03Děti mají obrovskou fantazii a mají v sobě i poezii.
00:03:06Ptal jsem se, co je ošatka.
00:03:09"Prosím, ošatka jsou šaty na chleba." Řeklo další dítě.
00:03:13Nebo jsem se ptal, co dělá básník.
00:03:18"Básník dělá basy." Zněla odpověď.
00:03:22"Co dělá kavalír?" Ptám se.
00:03:25"Kavalír svede maminku na schodech."
00:03:29Celý sál se smál.
00:03:32Odpověď jsem opravil.
00:03:33"Ano, kavalír je pán, který svede maminku po schodech."
00:03:38Slyšeli jsme o vás krásnou historku s Rudolfem Deylem.
00:03:44Sdílel jsem s ním šatnu v Národním divadle 3 roky.
00:03:47Dělali jsme si mnoho schválností.
00:03:54Ne ve zlém, ale aby byla legrace.
00:03:59To napětí musíte uvolňovat.
00:04:03Vždycky mi říkal: "Tondo, ty jsi zezadu rachetické
00:04:06dítě a zepředu padesátník."
00:04:11Jednou byla v Divadle ABC nadílka, dělali jsme ji zadarmo.
00:04:19On mi řekl:
00:04:20"Ty děláš u nás zadarmo, že? To se divím."
00:04:22Říkám: "Proč se divíš, je to pro vaše děti, ne?"
00:04:25"To se těším." Slyšel jsem.
00:04:28Tušil jsem, že to špatně dopadne.
00:04:31Uváděl to Josef Zíma.
00:04:34Sál tleskal, byl plný dětí a rodičů.
00:04:39Vešel jsem na jeviště a pozdravil.
00:04:43Viděl jsem, že se první řada chovala divně.
00:04:47Dělali toto.
00:04:52Zívali, že se nudí.
00:04:55Viděl jsem, že chlap s brýlemi jim dává znamení.
00:05:01To bylo neuvěřitelné.
00:05:03Řekl jsem dětem:
00:05:05"Pošlete toho dědka domů."
00:05:07Celý sál křičel:
00:05:09"Dědku, jděte domů."
00:05:11On odešel.
00:05:13Řekl jsem: " Tak děti, budeme si hrát.
00:05:15Hrajete si rádi? Já ano.
00:05:18Dám vám hádanku. Kolik židlí má noha?"
00:05:21Noha? 4. Je, to ne.
00:05:24Vy jste dospělý, ale každé dítě řekne 4.
00:05:29Říkám to proto, abych si udržel dětskou pozornost.
00:05:34Děti musí dávat pozor i na představení.
00:05:38Chtěl jsem říct další hádanku.
00:05:43Dejl pomalu odcházel dozadu.
00:05:46"Děti, co je to? Moc rádi ho nemáme, když přiletí tleskáme."
00:05:51Děti volali "mol", ale zezadu se ozvalo: "Jedlička."
00:05:57Divili byste se, co se dělo v sále.
00:06:02Po představení jsem přišel do šatny,
00:06:05kterou jsem s ním sdílel.
00:06:07Ptal se mě: "Tondo, budeme si zase hrát?"
00:06:11"Samozřejmě. Rád si s tebou budu hrát.
00:06:14Tak jako ti medvídci, které jsi namluvil pro film."
00:06:26UKÁZKA Z FILMU
00:06:27Tak, prosím.
00:06:29Takový kluk a podívejte se, co nese.
00:06:32Haló, hošíčku, prodáš ty ryby?
00:06:37Klidně, já si nachytám jiné.
00:06:40Hošíčku, prozraď nám, na co jsi to chytil?
00:06:42Na tohle.
00:06:44Myslíme, na jakou návnadu?
00:06:46Plácnul jsem pár much čepicí a bylo to.
00:06:49Tady to máte.
00:06:51Obyčejná nit.
00:06:53Místo splávku sirka.
00:06:55Prima špendlík a pár much, to je na jednom konci.
00:06:59Nejdůležitější je, co je na druhém konci.
00:07:03Takovej kanimůra, když neví, kde ryby jsou a na co berou,
00:07:08může mít výzbroj jako potápěč.
00:07:12Naviják třeba za 1000 korun, na háček si může pověsit uzenou
00:07:17krkovičku se zelím, stejně nechytí ani čudlu.
00:07:21Ryby mají taky rodinný život.
00:07:25Tomu musí rybář rozumět, jinak to není rybář,
00:07:28ale je to docela obyčejný tichý blázen.
00:07:35Prodej jim to, ať se mají čím chlubit.
00:07:38Matadoři!
00:07:46Ten Toník je pořád stejný.
00:07:49Nic se nezměnilo.
00:07:51Mládí si udržel.
00:07:54Vítám vás v naší kavárničce.
00:07:58Herec a také architekt Jaroslav Štercl.
00:08:07-Prosím, posaďte se u nás.
-Děkuji.
00:08:12S architektem bychom mohli začít.
00:08:14Začínal jsem tak.
00:08:16Ano, na to jsem se chtěl zeptat.
00:08:18Mám první všetečnou otázku.
00:08:21Jak to, že se stal architekt komikem?
00:08:23Nebo to bylo obráceně?
00:08:27Osud s člověkem někdy zatočí.
00:08:31Vystudoval jsem klasické gymnázium.
00:08:35Pak jsem vystudoval reálné gymnázium.
00:08:38Obě špatně, samozřejmě.
00:08:40Pořád jsem propadal.
00:08:44Mám-li nalít čistého vína.
00:08:45Dej si raději pivo.
00:08:48On s těmi hloupostmi nepřestane.
00:08:56Co ti baští děti, to na nás neplatí.
00:09:03Když mi tedy skočil do záhonku, jak my zahrádkáři říkáme.
00:09:11Abych se z toho dostal, šel jsem na stavitelskou školu.
00:09:15Tam mi šlo studium dobře.
00:09:19Ve 30. letech měl můj otec stavební firmu.
00:09:23Byla krize, došlo k úpadku i v jeho firmě.
00:09:32-Bankrot?
-Ano.
00:09:35Říkáš bankrot, protože je to jediné cizí slovo,
00:09:38které znáš.
00:09:43Díky těm špatným sociálním podmínkám byla celá rodina
00:09:50na okraji bídy.
00:09:56Otec se o mě moc nestaral. Rostl jsem jak dřevo v lese.
00:10:12Díky humoru a životní legraci, kterou jsem měl rád,
00:10:20jsem tuto špatnou éru 10 - 15 let přečkal.
00:10:29Můžu říct, že po dobu asi 10 let mě vedle studií
00:10:38vychovávala ulice.
00:10:42Začínal jsem v kabaretu.
00:10:50Toník se dostal k filmu i díky svému atraktivnímu zjevu.
00:11:01Byl to tzv. zaražený vývoj.
00:11:06Ty jsi mohl hrát chlapečky do 25 let
00:11:11a nikdo ti nic nevyčítal.
00:11:14Každý tomu věřil.
00:11:17My už jsme vypadali utrápeně a v 19 letech jsme byli dědové.
00:11:28Chtěli jsme vás překvapit filmem, ve kterém jste začínal.
00:11:35To byste mě opravdu překvapili.
00:11:41Filmografii máte velkou.
00:11:46Mám dojem, že s velkou rolí na vás filmaři zapomněli.
00:11:51Můj život je otevřená kniha, mám-li mluvit za Svaz českých
00:12:00spisovatelů.
00:12:03Také jsem psal.
00:12:11Na filmování jsem neměl mnoho času.
00:12:16Bylo to hezké a každý po tom toužil.
00:12:22Vstoupil jsem na prkna, která znamenají svět v době,
00:12:33kdy byl film a vše kolem uzavřeným spolkem.
00:12:43Ty starší herce reprezentoval Teodor Pištěk.
00:12:46Hrála tam paní Nedošínská, společenské věci hrála paní
00:12:51Šlemrová.
00:12:54Taky paní Rosůlková.
00:13:03Byla to opravdu uzavřená společnost.
00:13:08Každý produkční se jistil, aby byl jeho film úspěšný.
00:13:21Když mu Jedlička udělal službu, proč by ho tam příště nevzal.
00:13:27Od mládí dovedl vydělávat.
00:13:32I když to bylo na úkor vývoje, ale inteligence
00:13:37tam nic neznamenala.
00:13:44Filmových a televizních figur jste natočil mnoho.
00:13:49Když dovolíte, podíváme se na jednu z těch vašich krásných figurek.
00:13:55Světlo, prosím!
00:13:57UKÁZKA Z FILMU
00:13:59V každém motoristovi je kus snílka a kus dobrodruha.
00:14:02Ať jezdí autobusem nebo na mopedu.
00:14:05Seznámení s tím je poučné, zvlášť od správného člověka.
00:14:09Vítám vás, pane režisére.
00:14:10-Dobrý den.
-Dobrý den.
00:14:11Buďte bez starosti.
00:14:13To je jenom kontrola.
00:14:15S Mařenkou jsme domluveni.
00:14:17Slečna dcerunka?
00:14:19Ne. To je jenom Eliška.
00:14:21Tak hlavně, aby se to paní nedověděla.
00:14:25Co vám to tady tak vrčí?
00:14:27Aha, to je skrytá kamera.
00:14:30Nikdo se nic nedoví.
00:14:32Štercl to tedy bere do rukou.
00:14:34My se s kamerou ukryjeme a budeme pozorovat,
00:14:37co se bude dít.
00:14:40Konstatujme, že při stavbě stanice nebylo zničeno její okolí
00:14:43v okruhu 5 km, jak je naším národním zvykem.
00:14:47Dokonce tady nechali stát původní strom a na stromě původní obrázek.
00:14:57Tak kolik toho dostanete, pane řídící?
00:15:00Dobrý den.
00:15:01To je Štercl.
00:15:04Daleko?
00:15:05Do Jičína.
00:15:07A s takovým nákladem?
00:15:10-Do Jičína.
-Ano.
00:15:12-Tak kolik?
-20.
00:15:16No, jsou dobrý.
00:15:18Abych jel ještě dál.
00:15:21Jen nelžete.
00:15:24Já si tady dělám takovou brigádičku.
00:15:27To je kvůli posudku.
00:15:37-Že vy nás někam točíte?
-Cože?
00:15:41Dejte mi ten benzín. Já se stydím.
00:15:49Máte v repertoáru řadu krásných písniček.
00:15:55Pro krásné písně jsou tady krásní zpěváci.
00:15:59Nechci Gottovi tlačit na živobytí.
00:16:04Ty písně jsou spíše romantické nebo veselejší.
00:16:10Nebo byly tak veselé, že mě to ani nenechali zpívat.
00:16:16Máme tady pódium a mikrofon.
00:16:19Když vás hezky poprosím, že nám 1 písničku zazpíváte.
00:16:24Dobře.
00:16:27PÍSNIČKA
00:16:33Lidi, já mám smůlu v jednom kuse.
00:16:37Všude přijdu s křížkem po funuse.
00:16:41Jiným píšou dívky sladce, oddaně.
00:16:44Mně chodí jen upomínky na daně.
00:16:52Dnes už se to tutlat nedá, dnes už je to jasné.
00:16:56Že to s tím mým narozením nebylo moc šťastné.
00:17:00Všechny tety zahrnuly mě hned polibky.
00:17:04Jenže jsem jim na hlavičku vypad z kolíbky.
00:17:08Zrovna jela fúra slámy kolem naší vilky.
00:17:11Strýček Václav sůl rozsypal a rozházel sirky.
00:17:15Dědeček v tom uleknutí rozbil zrcadlo.
00:17:19Pak se divte, že to se mnou takhle dopadlo.
00:17:23Lidi, já mám smůlu v jednom kuse.
00:17:27Všude přijdu s křížkem po funuse.
00:17:30Jiným píšou dívky sladce, oddaně.
00:17:34Mně chodí jen upomínky na daně.
00:17:42Já už léta všechno možný dělám proti tomu,
00:17:46u nás doma přes novej rok prádlo nesmí z domu.
00:17:50Ponožky si schválně beru ráno na ruby.
00:17:54Koňům tahám na ulici seno od huby.
00:17:58Jednou jsem si pro štěstí na kominíka sáhnul,
00:18:01Kominík se otočil a ruku na mě vztáhnul.
00:18:06Já jsem zvyklej snášet klidně každou pohanu.
00:18:10Jedna facka bejt na světě, já ji dostanu.
00:18:13Lidi, já mám smůlu v jednom kuse.
00:18:17Všude přijdu s křížkem po funuse.
00:18:21Jiným píšou dívky sladce, oddaně.
00:18:24Mně chodí jen upomínky na daně.
00:18:36Rozdávat smích je veliké umění a dar.
00:18:40Antonín Jedlička a Jaroslav Štercl jsou v tomto oboru mistry.
00:18:46Mám teď na mysli jiného mistra smíchu.
00:18:50Jeho kariéra začala už v době němého filmu.
00:18:53To je také hádanka pro vás, Ondřeji.
00:18:56Světlo, prosím!
00:18:58UKÁZKA Z FILMU
00:19:37To byl přece Saša Rašilov.
00:19:39Ano.
00:19:41Mám pro vás, pane vrchní, hádanku.
00:19:46Víte, kdo je mým dnešním hostem?
00:19:51-Ne.
-Tak pojďte se mnou.
00:19:55-Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:19:58-Dovolíte?
-Prosím, Ondro.
00:20:00Děkuji.
00:20:02Saša Rašilov, syn.
00:20:05-Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:20:12Váš tatínek, významný český herec a komik, začínal hrát
00:20:19ještě v době němého filmu.
00:20:24Jednoho dne jste jako dítě přišel do kina
00:20:28podívat se na svého tatínka.
00:20:30Vzpomínáte si, který film byl první?
00:20:33Jistě. Byl to film z roku 1942.
00:20:39Režíroval ho národní umělec Otakar Vávra.
00:20:42Byl to film Přijdu hned.
00:20:45Bylo mi 6 let.
00:20:48Pamatuji si, že jsme se chodili dívat na natáčení.
00:20:58Nemalou roli tam sehrál náš pes.
00:21:02Vysoký bernardýn Ivan.
00:21:08Psa jednou přivezli rozehřátého z natáčení.
00:21:16Skočil do bazénu se studenou vodou a dostal zápal plic.
00:21:22V té době nebylo snadné mít psa.
00:21:27Bylo to uprostřed války, bylo těžké ho živit.
00:21:32Byl to pes jak skříň.
00:21:38Tatínek to vyřešil svérázně.
00:21:42Vzal si plechovku od plynové masky, podlouhlou, vysokou s popruhem.
00:21:51Po vzoru dobročinné organizace Matice školské vyrobil logo
00:22:00na plechovku.
00:22:03Namaloval tam srdíčko a napsal " ve prospěch Ivana"
00:22:10Chodil na Václavské náměstí do bufetu.
00:22:14Dostával do plechovky zbytky a kosti pro Ivana.
00:22:19Málem ho zavřeli.
00:22:23Němci nechtěli uznat, že něco může být ve prospěch Ivana.
00:22:30Neměl to se psem lehké.
00:22:34Jaký byl váš tatínek ve vašich dětských očích?
00:22:38To je složité.
00:22:41K tomu člověk dochází až začne dospívat.
00:22:46Zpětně se dívám, co mi v mládí uteklo mezi prsty.
00:22:52Naopak jsem nikdy neslyšel, že by se rodiče doma hádali.
00:23:01Řešit to nějak museli.
00:23:04Dělali to tak šikovně, že jsme nikdy žádné hádky
00:23:11a rozepře neslyšeli.
00:23:16Lidé ho měli rádi, on měl rád lidi.
00:23:30Kamkoli vyšel, už ho zdravili, objímali.
00:23:36Já jsem tam stál jak kůl v plotě.
00:23:42Otec byl vyučený sazeč, typograf.
00:23:48Pak přišel do kabaretu, do Červené sedmy.
00:23:53Dodnes mi o něm lidé na Zbraslavi, kde bydlíme, vyprávějí.
00:24:02Mnoho zajímavých historek a vtipů se dovídám až teď.
00:24:18Chodil jste se dívat na tatínka do Národního divadla?
00:24:20Ano.
00:24:23Bylo mi už 16 možná 17 let.
00:24:28Otec mi zemřel, když jsem měl 18 let.
00:24:33Mezi 15 a 18 rokem jsem tam chodil velmi rád.
00:24:43Táta mě po představení vozíval autem domů.
00:24:49Chodil jsem samozřejmě za kulisy.
00:24:58Vzpomínám na to rád.
00:25:02Když to vyprávím, cítím na zádech chvění.
00:25:08Byli to opravdu mistři.
00:25:12Byla to úžasná představení.
00:25:15Např. Výnosné místo s paní Baldovou.
00:25:18Nebo hrál se Štěpánkem.
00:25:21Ženitba, Lucerna.
00:25:26I diváci se báli toho, co na jevišti předváděli.
00:25:33V knížkách byly popsány historky a anekdody
00:25:36ze života Saši Rašilova.
00:25:40Jmenoval bych jednu za všechny.
00:25:42Zbraslavský rablé od Achile Gregora.
00:25:47Saša Rašilov byl také literárně činný.
00:25:50V mládí napsal řadu kabaretních scén a kupletů.
00:25:55Jednu zapomenutou píseň, kterou otextoval Saša Rašilov
00:26:02na námět Vlasty Buriana, vám zazpíváme.
00:26:06Je to parodie na známou operetní melodii.
00:26:09-Jestli dovolíte.
-Samozřejmě.
00:26:13PÍSNIČKA
00:26:28Předměstím z večera po ulici tlum apačů buduje.
00:26:35S níž pardál Nováček v své čepici v neznámo se stěhuje.
00:26:43Dospěli k oáze a jejich zrak plní si lahůdek krám.
00:26:50Salámy, šunky visí zde tak, že Lojza zašeptá.
00:27:01Saláme, u vchodu vábná vidino, saláme, visící svůdná konino.
00:27:23Saláme, na moje rty nech sebe klást.
00:27:33Saláme, musím tě mít, bych měl i krást.
00:27:51Hnědý a tučný ten vábivý jev, zrak jejich upřen tu jest.
00:27:58Musej ho mít, byť stálo to krev, byť přišlo strážníků 6.
00:28:05V opojné noci, když každičký spal, na druhy Lojza jen kýv.
00:28:12Každý drb 2 a pryč utíkal, by kus flákoty spliv.
00:28:23Saláme, obchodu vábná vidino, saláme, vonící svůdná konino.
00:28:45Saláme, v náruč mou klesni pln touhy.
00:28:55Saláme, ó kéž bys byl metr dlouhý.
00:29:09V tom četa strážníků jak pomsty hněv zrakům se zjevila v ráz.
00:29:16Pardálům hrůzou až zmodrala krev,
00:29:19když jejich zaslechli hlas.
00:29:23Policajt svůj salám do výšky zved a do zad bušil jím hned.
00:29:30Že každý po ráně na zem sed a Lojzi vzdychá "led".
00:29:41Saláme, strážníků pružná okraso, saláme, mlátící mne přes maso.
00:30:02Saláme, tebe bych měl zase radši, saláme, kdybys byl o hodně kratší.
00:30:33Teď mi dovolte, abych vám představil...
00:30:37To je vlastně zbytečné.
00:30:41Zasloužilá umělkyně Marie Rosůlková.
00:30:51Vy jste nedávno oslavila krásné životní jubileum.
00:30:56Tyto květy jsou dodatečným blahopřáním od nás.
00:31:04-Prosím
-Děkuji.
00:31:07Nejraději v naší kavárničce vzpomínáme na umělce,
00:31:11kteří dokázali ve filmu nebo v divadle rozdávat smích.
00:31:16Vaše první pražské angažmá bylo v Divadle Vlasty Buriana.
00:31:22Stála jste před kamerou s Oldřichem Novým
00:31:24a s řadou dalších.
00:31:27To už jdete moc dopředu.
00:31:31Já jsem začínala v Plzni.
00:31:34Na tom si zakládám.
00:31:40Dostala jsem se tam do souboru, jaký už dnes neexistuje.
00:31:46Byla tam Otylka Beníšková, Rézinka Brzková,
00:31:50paní Bečvářová.
00:31:55I Vladimír Řepa. Byl to nádherný soubor.
00:32:02Dobrá žena následuje muže, tak jsem odešla z Plzně s manželem.
00:32:11Odešli jsme do Českých Budějovic.
00:32:15Pro mě to byla moc hezká éra.
00:32:18Byla jsem už 4 roky u divadla.
00:32:25Budějovické divadlo zavřeli, neměli na gáži.
00:32:37Až pak jsme se dostali do Divadla Vlasty Buriana.
00:32:43Tam byl výborný herecký soubor, že?
00:32:45Báječný.
00:32:49Tehdy Burian otvíral divadlo na Václavském náměstí.
00:32:59I tak jsem si řekla, že tam nemusím zůstat navždy.
00:33:06Měla jsem ambice.
00:33:13U Buriana to bylo moc pěkné.
00:33:18Měli jsme pestrý repertoár.
00:33:22Reprízy nebyly tak časté jako dnes.
00:33:33U Vlasty Buriana jsme dokonce hráli Pirandela.
00:33:39Na to už si snad nikdo nevzpomene.
00:33:42Člověk, zvíře a ctnost.
00:33:45Hlavní roli tam hrál Noll a Milada Smolíková.
00:33:54Burian hrál hlavní roli a já malého chlapečka.
00:34:00-Malého chlapečka?
-Asi 10letého.
00:34:11Bylo příčinou vašeho angažmá u Buriana, že jste častěji
00:34:17hrála komické a komediální role?
00:34:22Ne. Vůbec ne.
00:34:25To přišlo až později.
00:34:30Občas tam probleskla komická role.
00:34:35Hrála jsem v Lucerně komornou, kterou vyplašil vodník.
00:34:42To jsem ječela.
00:34:47Alespoň říkali, že to tak bylo dobře.
00:34:53Ještě mě něco napadlo.
00:34:56Musíte mě to nechat říct.
00:35:01On by mě vůbec nepustil ke slovu.
00:35:04Já bych se k tomu určitě vrátil.
00:35:06To si nenechám líbit.
00:35:12Hráli jsme Vdavky Nanynky Kulichové.
00:35:15Hráli jsme ještě v Plzni.
00:35:18Měla jsem tam parodovat svoji šéfovou,
00:35:21kterou hrála Otylka Beníšková.
00:35:25Byl to pro mne pojem.
00:35:28Byla to moje duchovní, herecká máma.
00:35:33Sledovala jsem ji od útlého mládí.
00:35:39Měla jsem před ní respekt.
00:35:49Myslím, že jsem ji kopírovala dobře.
00:35:53Otylka měla velikou radost.
00:35:57Když dovolíte, nabídnu vám ukázku z filmu Gabriela.
00:36:03Vaším partnerem byl Karel Höger.
00:36:06Karlíček!
00:36:10Ale já se dívat nebudu.
00:36:12Nikdy se na sebe nedívám.
00:36:15Světlo, prosím!
00:36:17UKÁZKA Z FILMU
00:36:18Dobrý den.
00:36:21Pokladní výkaz, prosím.
00:36:27Děkuji vám.
00:36:30Součet souhlasí?
00:36:33A kde je specifikace různých vydání?
00:36:36Tady.
00:36:38Měl jsem v levém rohu málo místa.
00:36:49Smím dnes večer přijít?
00:36:51Neměl byste svou ženu zanedbávat.
00:37:04Proč jste se tak zamyslila?
00:37:06Potřebuji radu.
00:37:08Chtěla bych dobře vést svůj závod, tak aby netrpěl
00:37:11ženskou slabostí.
00:37:13Na druhé straně se chci stýkat soukromě se svým zaměstnancem.
00:37:16To je jedna z věcí, které člověk nemá zásadně dělat.
00:37:22Co je to platné, když jste tak milý.
00:37:26Ireno, miluji vás.
00:37:29A jsem u vás šťasten, ani nedovedu říci jak.
00:37:33U vás je všechno, co nemám doma.
00:37:36Pohodlí, luxus, co?
00:37:38Proč bych to zapíral, i to na mne působí.
00:37:41Jsem z chudé rodiny.
00:37:44Ale hlavní jste vy, Irenko.
00:37:56Divadlo, film, rozhlas, televize.
00:38:00Nelitovala jste někdy, že jste si zvolila
00:38:03herecké povolání?
00:38:07Litovala?
00:38:10Jak vás to může napadnout.
00:38:13Už jako malá holčička jsem chtěla být herečkou.
00:38:18Splnil se mi sen.
00:38:22Lehce.
00:38:23Nikdy jsem se nenamáhala.
00:38:27Všechno přišlo úplně pohádkově.
00:38:34Cesta divadlem už nebyla tak pohádková.
00:38:38Částečně jsou to pořád pohádky.
00:38:44Měla jsem hezké chvíle, ale i těžké chvíle.
00:38:49Když se ptáte, jestli jsem litovala,
00:38:52že jsem herečka.
00:38:54To byste se mohl zeptat, zda lituji,
00:38:56že jsem se narodila.
00:38:59To jste řekla hezky.
00:39:01Každého hosta žádáme, aby nám zazpíval písničku.
00:39:08Ne, to ne.
00:39:12Zpívat nebudu.
00:39:17Jako holčička jsem ráda chodila do školy.
00:39:29Byla jsem nenormálně hodná.
00:39:35Chodila jsem do školy ještě za císaře pána.
00:39:44Jako dítě jsem měla ráda Čelakovského.
00:39:50Ráda jsem recitovala jeho báseň Pocestný.
00:39:58Jestli si vzpomenu, tak vám ji zarecituji.
00:40:02Nevím, jak to dopadne, ale je to rozomilá báseň.
00:40:09Ta se hodí vždycky.
00:40:14Kytičky si vezmu.
00:40:21Pocestný.
00:40:23Ladislav Čelakovský.
00:40:26Je to chůze na tom světě, kam se noha šine.
00:40:31Sotva přejdeš jedny hory, už se najdou jiné.
00:40:41Je to chůze na tom světě, že by člověk utek.
00:40:45Ještě nepřežil jsi jeden, máš tu druhý smutek.
00:40:51Cožpak páni, ti na voze sedí pěkně v suše.
00:40:55Ale chudák ten za nimi v dešti, blátě kluše.
00:41:01Ej co já dám na ty cesty, na psoty a sloty.
00:41:09Jen když já mám zdravé nohy k tomu dobré boty.
00:41:15Však na pány v krytém voze taky někdy trhne.
00:41:22Někdy se jim kolo zláme, jindy vůz se zvrhne.
00:41:28A krom toho - až své pouti přejedem a přejdem.
00:41:35V jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem.
00:41:50Že je krásná.
00:41:52My vám moc děkujeme.
00:41:55Na oplátku vám zazpíváme písničku,
00:41:59kterou napsal František Kožík a Julius Kaláš.
00:42:05Je to píseň o herectví.
00:42:10Chceme ji věnovat jenom vám.
00:42:14PÍSNIČKA
00:42:29Říkají, že slunce chodí nebem.
00:42:37Já však znám jenom ta chudá světla ramp.
00:42:45Slova role jsou dnes mým denním chlebem,
00:42:53který lámu v stínu žlutých lamp.
00:43:02Říkají, že venku voní kvítí
00:43:09a já znám jen fádní vůni líčidel.
00:43:17Neumím však z květů věnec víti,
00:43:25ten dá krásu jasu jiných čel.
00:43:34Říkají, že život prudce dýchá
00:43:41a já znám jen výdech svého hlediště.
00:43:49Když se píseň moje noří z ticha
00:43:57a jde k lidem z mého jeviště.
00:44:06Každý den tak pod líčidlem zmírám,
00:44:15v masce té mě nikdy více nenajdeš.
00:44:22A když večer z tváře barvu stírám,
00:44:30nevím co je pravda a co lež.
00:44:48Tak nám to dnes všechno pěkně vyšlo, že?
00:44:51Přidáme na závěr malé spropitné v podobě písničkové směsi.
00:44:59Pane vrchní, já bych zaplatil.
00:45:04Vy to máte za 11,50.
00:45:05-Kolik?
-11,50.
00:45:20PÍSNIČKA
00:45:22Za mlada jsem býval kluk
00:45:25urostlý tak jako buk.
00:45:30S kudrnatou štětkou na hlavě
00:45:34a záda jako luk.
00:45:38Ani teď se nemračím,
00:45:43i když mladším nestačím.
00:45:48Vyčerpal jsem dávno lásky příděl,
00:45:52já se nikam radši netlačím.
00:45:57Jako když to kachnám hází,
00:46:02tak to mládí uteklo.
00:46:06Přivedlo mě do nesnází
00:46:11jen, aby se neřeklo.
00:46:16Jako by to čerti brali,
00:46:21tak ty roky utečou.
00:46:24Dřív se o mě holky praly,
00:46:29teď už se mnou nepečou.
00:46:34Dřív se o mě holky praly,
00:46:39teď už se mnou nepečou.
00:46:49Podej štěstí ruku než jako ptáček,
00:46:55někam se za obláček ztratí.
00:47:03Štěstí zlaté na naši lásku dýchni,
00:47:10ať nikdo nikdy ji neztratí.
00:47:19Štěstí letí, sevři ho v objetí,
00:47:25do modré dálky než odletí.
00:47:34Podej štěstí ruku, tak jako ptáček,
00:47:43někam se za obláček ztratí.
00:47:53Až jedenkrát osud cesty naše zkříží,
00:48:01nepůjde to bez obtíží zapomenout.
00:48:10Snad jedenkrát oba sami pochopíme,
00:48:17na vše krásné, že musíme zapomenout.
00:48:26Život se promění, vzpomínky zahřejí,
00:48:35slzy i toužení zapadnou v závěji.
00:48:43Snad jedenkrát pozdě oba pochopíme,
00:48:50jaká škoda, že musíme zapomenout.
00:49:01Holčičko moje, čím to je, jen ty to víš.
00:49:09Když tě mám blízko sebe, vidím jen tebe,
00:49:13svět se točí, když do očí se díváš.
00:49:20Holčičko moje, čím to je, že mám tě rád.
00:49:29Jen tebe moje srdce hledá
00:49:32a nedá mi spát.
00:49:40Ten bílý šátek mě zpátky nezavolá,
00:49:47v bouři se nedovolá, musím ti sbohem dát.
00:49:51Tvůj bílý šátek, motýlek odpoutaný,
00:50:01loučením požehnaný, v dálce jej vidím vlát.
00:50:12Svěřím jen dálavám v tichém žalování,
00:50:20jak velkou lásku mám z nedomilování.
00:50:28Tvůj bílý šátek mě zpátky nezavolá,
00:50:39kdo pláči neodolá, touží po shledání.
00:50:46Zpíval kos kosici fistulí,
00:50:50že se k ní dnes večer přitulí.
00:50:54Že přijde ve fraku s žížalou v ruksaku,
00:50:58s takovou, že až oči vykulí.
00:51:02U kosů tak jako u lidí,
00:51:06když se dva milují nevidí.
00:51:10Zpívají dvojhlasně, ale tak úžasně,
00:51:15že jim to i lidi závidí.
00:51:22Sedím na větvi a zpívám,
00:51:25dulidulidum, čimburasa.
00:51:29Vesele se na svět dívám,
00:51:33dulidulidum, čimburasa.
00:51:37Ačkoliv jsem kos, vím o světě dost,
00:51:42to, co dělám, dělám lidem pro radost.
00:51:46Sedím na větvi a zpívám,
00:51:51dulidulidum, čimburasa,
00:51:55čiburasa, je čimburasa.
00:52:00Skryté titulky: Tereza Nováková Česká televize, 2006
