Milými hosty O. Suchého tentokrát budou M. Rosůlková, J. Štercl, A. Jedlička a S. Rašilov (1986). Režie A. Müller
00:00:23 Dobrý večer, vážení a milí.
00:00:25 -Dobrý večer, Ondřeji.
-Dobrý večer.
00:00:27 Vítám vás všechny opět v naší kavárničce.
00:00:30 V kavárničce, kde se tak krásně vzpomíná.
00:00:34 Doby dávné i nedávné můžeme připomenout prostřednictvím
00:00:38 filmového pásku nebo našeho stařičkého gramofonu.
00:00:43 Můžeme začít.
00:00:47 Dobrý večer.
00:00:49 Vítám vás v naší kavárničce dříve narozených.
00:00:52 Zasloužilý umělec Antonín Jedlička, populární strýček Jedlička.
00:01:04 Jsme rádi, že jste přijal pozvání.
00:01:07 Společnost rozesmátých dětských tváří vám nabídnout nemůžeme.
00:01:12 To mi nevadí.
00:01:14 Každý dospělý nosí v sobě kousek dítěte.
00:01:19 Dospělí by si hlavně měli hrát více s dětmi.
00:01:23 Také si rád hraji.
00:01:24 Promiňte.
00:01:26 To je jen taková hra.
00:01:29 Už je to dobré.
00:01:32 Jaká byla vaše cesta za dětským úsměvem?
00:01:36 Ještě vám tady kousek visí.
00:01:39 Cesta byla veselá i trudná.
00:01:42 Jako chudý kluk jsem bydlel s rodiči v Příbrami.
00:01:47 Odstěhovali jsme se do Prahy na Žižkov.
00:01:51 To bylo eldorádo pro kluky.
00:01:54 Byli jsme chudí.
00:01:58 Táta neměl práci.
00:02:03 Vzal harmoniku a šli jsme zpívat do dvorů.
00:02:10 Ačkoliv táta byl nezaměstnaný kloboučník,
00:02:13 já jsem vybíral do čepice.
00:02:15 Viděli jsme vás v řadě krásných dětských filmových rolí.
00:02:21 Co pro vás tehdy filmování znamenalo a jak se malý kluk
00:02:25 dokáže vyrovnat s úspěchem?
00:02:29 Skoro jsem nevěděl, co popularita znamená.
00:02:32 Jako dítě jsem byl populární.
00:02:34 Pak jsem vyrostl, už jsem jen jezdil kilometry autem
00:02:42 a bavil děti.
00:02:45 Jednou jsem se ptal dítěte:
00:02:48 "Co je to opera?"
00:02:51 "Opera, to je krákanina."
00:02:54 "Kdo ti to řekl? " Zeptal jsem se.
00:02:55 "Tatínek."
00:02:56 Pomyslel jsem si, že je to asi divný tatínek.
00:02:58 Pak jsem se ptal dalšího dítěte, co je opera.
00:03:00 "Když někoho operují." Odpovědělo.
00:03:03 Děti mají obrovskou fantazii a mají v sobě i poezii.
00:03:06 Ptal jsem se, co je ošatka.
00:03:09 "Prosím, ošatka jsou šaty na chleba." Řeklo další dítě.
00:03:13 Nebo jsem se ptal, co dělá básník.
00:03:18 "Básník dělá basy." Zněla odpověď.
00:03:22 "Co dělá kavalír?" Ptám se.
00:03:25 "Kavalír svede maminku na schodech."
00:03:29 Celý sál se smál.
00:03:32 Odpověď jsem opravil.
00:03:33 "Ano, kavalír je pán, který svede maminku po schodech."
00:03:38 Slyšeli jsme o vás krásnou historku s Rudolfem Deylem.
00:03:44 Sdílel jsem s ním šatnu v Národním divadle 3 roky.
00:03:47 Dělali jsme si mnoho schválností.
00:03:54 Ne ve zlém, ale aby byla legrace.
00:03:59 To napětí musíte uvolňovat.
00:04:03 Vždycky mi říkal: "Tondo, ty jsi zezadu rachetické
00:04:06 dítě a zepředu padesátník."
00:04:11 Jednou byla v Divadle ABC nadílka, dělali jsme ji zadarmo.
00:04:19 On mi řekl:
00:04:20 "Ty děláš u nás zadarmo, že? To se divím."
00:04:22 Říkám: "Proč se divíš, je to pro vaše děti, ne?"
00:04:25 "To se těším." Slyšel jsem.
00:04:28 Tušil jsem, že to špatně dopadne.
00:04:31 Uváděl to Josef Zíma.
00:04:34 Sál tleskal, byl plný dětí a rodičů.
00:04:39 Vešel jsem na jeviště a pozdravil.
00:04:43 Viděl jsem, že se první řada chovala divně.
00:04:47 Dělali toto.
00:04:52 Zívali, že se nudí.
00:04:55 Viděl jsem, že chlap s brýlemi jim dává znamení.
00:05:01 To bylo neuvěřitelné.
00:05:03 Řekl jsem dětem:
00:05:05 "Pošlete toho dědka domů."
00:05:07 Celý sál křičel:
00:05:09 "Dědku, jděte domů."
00:05:11 On odešel.
00:05:13 Řekl jsem: " Tak děti, budeme si hrát.
00:05:15 Hrajete si rádi? Já ano.
00:05:18 Dám vám hádanku. Kolik židlí má noha?"
00:05:21 Noha? 4. Je, to ne.
00:05:24 Vy jste dospělý, ale každé dítě řekne 4.
00:05:29 Říkám to proto, abych si udržel dětskou pozornost.
00:05:34 Děti musí dávat pozor i na představení.
00:05:38 Chtěl jsem říct další hádanku.
00:05:43 Dejl pomalu odcházel dozadu.
00:05:46 "Děti, co je to? Moc rádi ho nemáme, když přiletí tleskáme."
00:05:51 Děti volali "mol", ale zezadu se ozvalo: "Jedlička."
00:05:57 Divili byste se, co se dělo v sále.
00:06:02 Po představení jsem přišel do šatny,
00:06:05 kterou jsem s ním sdílel.
00:06:07 Ptal se mě: "Tondo, budeme si zase hrát?"
00:06:11 "Samozřejmě. Rád si s tebou budu hrát.
00:06:14 Tak jako ti medvídci, které jsi namluvil pro film."
00:06:26 UKÁZKA Z FILMU
00:06:27 Tak, prosím.
00:06:29 Takový kluk a podívejte se, co nese.
00:06:32 Haló, hošíčku, prodáš ty ryby?
00:06:37 Klidně, já si nachytám jiné.
00:06:40 Hošíčku, prozraď nám, na co jsi to chytil?
00:06:42 Na tohle.
00:06:44 Myslíme, na jakou návnadu?
00:06:46 Plácnul jsem pár much čepicí a bylo to.
00:06:49 Tady to máte.
00:06:51 Obyčejná nit.
00:06:53 Místo splávku sirka.
00:06:55 Prima špendlík a pár much, to je na jednom konci.
00:06:59 Nejdůležitější je, co je na druhém konci.
00:07:03 Takovej kanimůra, když neví, kde ryby jsou a na co berou,
00:07:08 může mít výzbroj jako potápěč.
00:07:12 Naviják třeba za 1000 korun, na háček si může pověsit uzenou
00:07:17 krkovičku se zelím, stejně nechytí ani čudlu.
00:07:21 Ryby mají taky rodinný život.
00:07:25 Tomu musí rybář rozumět, jinak to není rybář,
00:07:28 ale je to docela obyčejný tichý blázen.
00:07:35 Prodej jim to, ať se mají čím chlubit.
00:07:38 Matadoři!
00:07:46 Ten Toník je pořád stejný.
00:07:49 Nic se nezměnilo.
00:07:51 Mládí si udržel.
00:07:54 Vítám vás v naší kavárničce.
00:07:58 Herec a také architekt Jaroslav Štercl.
00:08:07 -Prosím, posaďte se u nás.
-Děkuji.
00:08:12 S architektem bychom mohli začít.
00:08:14 Začínal jsem tak.
00:08:16 Ano, na to jsem se chtěl zeptat.
00:08:18 Mám první všetečnou otázku.
00:08:21 Jak to, že se stal architekt komikem?
00:08:23 Nebo to bylo obráceně?
00:08:27 Osud s člověkem někdy zatočí.
00:08:31 Vystudoval jsem klasické gymnázium.
00:08:35 Pak jsem vystudoval reálné gymnázium.
00:08:38 Obě špatně, samozřejmě.
00:08:40 Pořád jsem propadal.
00:08:44 Mám-li nalít čistého vína.
00:08:45 Dej si raději pivo.
00:08:48 On s těmi hloupostmi nepřestane.
00:08:56 Co ti baští děti, to na nás neplatí.
00:09:03 Když mi tedy skočil do záhonku, jak my zahrádkáři říkáme.
00:09:11 Abych se z toho dostal, šel jsem na stavitelskou školu.
00:09:15 Tam mi šlo studium dobře.
00:09:19 Ve 30. letech měl můj otec stavební firmu.
00:09:23 Byla krize, došlo k úpadku i v jeho firmě.
00:09:32 -Bankrot?
-Ano.
00:09:35 Říkáš bankrot, protože je to jediné cizí slovo,
00:09:38 které znáš.
00:09:43 Díky těm špatným sociálním podmínkám byla celá rodina
00:09:50 na okraji bídy.
00:09:56 Otec se o mě moc nestaral. Rostl jsem jak dřevo v lese.
00:10:12 Díky humoru a životní legraci, kterou jsem měl rád,
00:10:20 jsem tuto špatnou éru 10 - 15 let přečkal.
00:10:29 Můžu říct, že po dobu asi 10 let mě vedle studií
00:10:38 vychovávala ulice.
00:10:42 Začínal jsem v kabaretu.
00:10:50 Toník se dostal k filmu i díky svému atraktivnímu zjevu.
00:11:01 Byl to tzv. zaražený vývoj.
00:11:06 Ty jsi mohl hrát chlapečky do 25 let
00:11:11 a nikdo ti nic nevyčítal.
00:11:14 Každý tomu věřil.
00:11:17 My už jsme vypadali utrápeně a v 19 letech jsme byli dědové.
00:11:28 Chtěli jsme vás překvapit filmem, ve kterém jste začínal.
00:11:35 To byste mě opravdu překvapili.
00:11:41 Filmografii máte velkou.
00:11:46 Mám dojem, že s velkou rolí na vás filmaři zapomněli.
00:11:51 Můj život je otevřená kniha, mám-li mluvit za Svaz českých
00:12:00 spisovatelů.
00:12:03 Také jsem psal.
00:12:11 Na filmování jsem neměl mnoho času.
00:12:16 Bylo to hezké a každý po tom toužil.
00:12:22 Vstoupil jsem na prkna, která znamenají svět v době,
00:12:33 kdy byl film a vše kolem uzavřeným spolkem.
00:12:43 Ty starší herce reprezentoval Teodor Pištěk.
00:12:46 Hrála tam paní Nedošínská, společenské věci hrála paní
00:12:51 Šlemrová.
00:12:54 Taky paní Rosůlková.
00:13:03 Byla to opravdu uzavřená společnost.
00:13:08 Každý produkční se jistil, aby byl jeho film úspěšný.
00:13:21 Když mu Jedlička udělal službu, proč by ho tam příště nevzal.
00:13:27 Od mládí dovedl vydělávat.
00:13:32 I když to bylo na úkor vývoje, ale inteligence
00:13:37 tam nic neznamenala.
00:13:44 Filmových a televizních figur jste natočil mnoho.
00:13:49 Když dovolíte, podíváme se na jednu z těch vašich krásných figurek.
00:13:55 Světlo, prosím!
00:13:57 UKÁZKA Z FILMU
00:13:59 V každém motoristovi je kus snílka a kus dobrodruha.
00:14:02 Ať jezdí autobusem nebo na mopedu.
00:14:05 Seznámení s tím je poučné, zvlášť od správného člověka.
00:14:09 Vítám vás, pane režisére.
00:14:10 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:14:11 Buďte bez starosti.
00:14:13 To je jenom kontrola.
00:14:15 S Mařenkou jsme domluveni.
00:14:17 Slečna dcerunka?
00:14:19 Ne. To je jenom Eliška.
00:14:21 Tak hlavně, aby se to paní nedověděla.
00:14:25 Co vám to tady tak vrčí?
00:14:27 Aha, to je skrytá kamera.
00:14:30 Nikdo se nic nedoví.
00:14:32 Štercl to tedy bere do rukou.
00:14:34 My se s kamerou ukryjeme a budeme pozorovat,
00:14:37 co se bude dít.
00:14:40 Konstatujme, že při stavbě stanice nebylo zničeno její okolí
00:14:43 v okruhu 5 km, jak je naším národním zvykem.
00:14:47 Dokonce tady nechali stát původní strom a na stromě původní obrázek.
00:14:57 Tak kolik toho dostanete, pane řídící?
00:15:00 Dobrý den.
00:15:01 To je Štercl.
00:15:04 Daleko?
00:15:05 Do Jičína.
00:15:07 A s takovým nákladem?
00:15:10 -Do Jičína.
-Ano.
00:15:12 -Tak kolik?
-20.
00:15:16 No, jsou dobrý.
00:15:18 Abych jel ještě dál.
00:15:21 Jen nelžete.
00:15:24 Já si tady dělám takovou brigádičku.
00:15:27 To je kvůli posudku.
00:15:37 -Že vy nás někam točíte?
-Cože?
00:15:41 Dejte mi ten benzín. Já se stydím.
00:15:49 Máte v repertoáru řadu krásných písniček.
00:15:55 Pro krásné písně jsou tady krásní zpěváci.
00:15:59 Nechci Gottovi tlačit na živobytí.
00:16:04 Ty písně jsou spíše romantické nebo veselejší.
00:16:10 Nebo byly tak veselé, že mě to ani nenechali zpívat.
00:16:16 Máme tady pódium a mikrofon.
00:16:19 Když vás hezky poprosím, že nám 1 písničku zazpíváte.
00:16:24 Dobře.
00:16:27 PÍSNIČKA
00:16:33 Lidi, já mám smůlu v jednom kuse.
00:16:37 Všude přijdu s křížkem po funuse.
00:16:41 Jiným píšou dívky sladce, oddaně.
00:16:44 Mně chodí jen upomínky na daně.
00:16:52 Dnes už se to tutlat nedá, dnes už je to jasné.
00:16:56 Že to s tím mým narozením nebylo moc šťastné.
00:17:00 Všechny tety zahrnuly mě hned polibky.
00:17:04 Jenže jsem jim na hlavičku vypad z kolíbky.
00:17:08 Zrovna jela fúra slámy kolem naší vilky.
00:17:11 Strýček Václav sůl rozsypal a rozházel sirky.
00:17:15 Dědeček v tom uleknutí rozbil zrcadlo.
00:17:19 Pak se divte, že to se mnou takhle dopadlo.
00:17:23 Lidi, já mám smůlu v jednom kuse.
00:17:27 Všude přijdu s křížkem po funuse.
00:17:30 Jiným píšou dívky sladce, oddaně.
00:17:34 Mně chodí jen upomínky na daně.
00:17:42 Já už léta všechno možný dělám proti tomu,
00:17:46 u nás doma přes novej rok prádlo nesmí z domu.
00:17:50 Ponožky si schválně beru ráno na ruby.
00:17:54 Koňům tahám na ulici seno od huby.
00:17:58 Jednou jsem si pro štěstí na kominíka sáhnul,
00:18:01 Kominík se otočil a ruku na mě vztáhnul.
00:18:06 Já jsem zvyklej snášet klidně každou pohanu.
00:18:10 Jedna facka bejt na světě, já ji dostanu.
00:18:13 Lidi, já mám smůlu v jednom kuse.
00:18:17 Všude přijdu s křížkem po funuse.
00:18:21 Jiným píšou dívky sladce, oddaně.
00:18:24 Mně chodí jen upomínky na daně.
00:18:36 Rozdávat smích je veliké umění a dar.
00:18:40 Antonín Jedlička a Jaroslav Štercl jsou v tomto oboru mistry.
00:18:46 Mám teď na mysli jiného mistra smíchu.
00:18:50 Jeho kariéra začala už v době němého filmu.
00:18:53 To je také hádanka pro vás, Ondřeji.
00:18:56 Světlo, prosím!
00:18:58 UKÁZKA Z FILMU
00:19:37 To byl přece Saša Rašilov.
00:19:39 Ano.
00:19:41 Mám pro vás, pane vrchní, hádanku.
00:19:46 Víte, kdo je mým dnešním hostem?
00:19:51 -Ne.
-Tak pojďte se mnou.
00:19:55 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:19:58 -Dovolíte?
-Prosím, Ondro.
00:20:00 Děkuji.
00:20:02 Saša Rašilov, syn.
00:20:05 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:20:12 Váš tatínek, významný český herec a komik, začínal hrát
00:20:19 ještě v době němého filmu.
00:20:24 Jednoho dne jste jako dítě přišel do kina
00:20:28 podívat se na svého tatínka.
00:20:30 Vzpomínáte si, který film byl první?
00:20:33 Jistě. Byl to film z roku 1942.
00:20:39 Režíroval ho národní umělec Otakar Vávra.
00:20:42 Byl to film Přijdu hned.
00:20:45 Bylo mi 6 let.
00:20:48 Pamatuji si, že jsme se chodili dívat na natáčení.
00:20:58 Nemalou roli tam sehrál náš pes.
00:21:02 Vysoký bernardýn Ivan.
00:21:08 Psa jednou přivezli rozehřátého z natáčení.
00:21:16 Skočil do bazénu se studenou vodou a dostal zápal plic.
00:21:22 V té době nebylo snadné mít psa.
00:21:27 Bylo to uprostřed války, bylo těžké ho živit.
00:21:32 Byl to pes jak skříň.
00:21:38 Tatínek to vyřešil svérázně.
00:21:42 Vzal si plechovku od plynové masky, podlouhlou, vysokou s popruhem.
00:21:51 Po vzoru dobročinné organizace Matice školské vyrobil logo
00:22:00 na plechovku.
00:22:03 Namaloval tam srdíčko a napsal " ve prospěch Ivana"
00:22:10 Chodil na Václavské náměstí do bufetu.
00:22:14 Dostával do plechovky zbytky a kosti pro Ivana.
00:22:19 Málem ho zavřeli.
00:22:23 Němci nechtěli uznat, že něco může být ve prospěch Ivana.
00:22:30 Neměl to se psem lehké.
00:22:34 Jaký byl váš tatínek ve vašich dětských očích?
00:22:38 To je složité.
00:22:41 K tomu člověk dochází až začne dospívat.
00:22:46 Zpětně se dívám, co mi v mládí uteklo mezi prsty.
00:22:52 Naopak jsem nikdy neslyšel, že by se rodiče doma hádali.
00:23:01 Řešit to nějak museli.
00:23:04 Dělali to tak šikovně, že jsme nikdy žádné hádky
00:23:11 a rozepře neslyšeli.
00:23:16 Lidé ho měli rádi, on měl rád lidi.
00:23:30 Kamkoli vyšel, už ho zdravili, objímali.
00:23:36 Já jsem tam stál jak kůl v plotě.
00:23:42 Otec byl vyučený sazeč, typograf.
00:23:48 Pak přišel do kabaretu, do Červené sedmy.
00:23:53 Dodnes mi o něm lidé na Zbraslavi, kde bydlíme, vyprávějí.
00:24:02 Mnoho zajímavých historek a vtipů se dovídám až teď.
00:24:18 Chodil jste se dívat na tatínka do Národního divadla?
00:24:20 Ano.
00:24:23 Bylo mi už 16 možná 17 let.
00:24:28 Otec mi zemřel, když jsem měl 18 let.
00:24:33 Mezi 15 a 18 rokem jsem tam chodil velmi rád.
00:24:43 Táta mě po představení vozíval autem domů.
00:24:49 Chodil jsem samozřejmě za kulisy.
00:24:58 Vzpomínám na to rád.
00:25:02 Když to vyprávím, cítím na zádech chvění.
00:25:08 Byli to opravdu mistři.
00:25:12 Byla to úžasná představení.
00:25:15 Např. Výnosné místo s paní Baldovou.
00:25:18 Nebo hrál se Štěpánkem.
00:25:21 Ženitba, Lucerna.
00:25:26 I diváci se báli toho, co na jevišti předváděli.
00:25:33 V knížkách byly popsány historky a anekdody
00:25:36 ze života Saši Rašilova.
00:25:40 Jmenoval bych jednu za všechny.
00:25:42 Zbraslavský rablé od Achile Gregora.
00:25:47 Saša Rašilov byl také literárně činný.
00:25:50 V mládí napsal řadu kabaretních scén a kupletů.
00:25:55 Jednu zapomenutou píseň, kterou otextoval Saša Rašilov
00:26:02 na námět Vlasty Buriana, vám zazpíváme.
00:26:06 Je to parodie na známou operetní melodii.
00:26:09 -Jestli dovolíte.
-Samozřejmě.
00:26:13 PÍSNIČKA
00:26:28 Předměstím z večera po ulici tlum apačů buduje.
00:26:35 S níž pardál Nováček v své čepici v neznámo se stěhuje.
00:26:43 Dospěli k oáze a jejich zrak plní si lahůdek krám.
00:26:50 Salámy, šunky visí zde tak, že Lojza zašeptá.
00:27:01 Saláme, u vchodu vábná vidino, saláme, visící svůdná konino.
00:27:23 Saláme, na moje rty nech sebe klást.
00:27:33 Saláme, musím tě mít, bych měl i krást.
00:27:51 Hnědý a tučný ten vábivý jev, zrak jejich upřen tu jest.
00:27:58 Musej ho mít, byť stálo to krev, byť přišlo strážníků 6.
00:28:05 V opojné noci, když každičký spal, na druhy Lojza jen kýv.
00:28:12 Každý drb 2 a pryč utíkal, by kus flákoty spliv.
00:28:23 Saláme, obchodu vábná vidino, saláme, vonící svůdná konino.
00:28:45 Saláme, v náruč mou klesni pln touhy.
00:28:55 Saláme, ó kéž bys byl metr dlouhý.
00:29:09 V tom četa strážníků jak pomsty hněv zrakům se zjevila v ráz.
00:29:16 Pardálům hrůzou až zmodrala krev,
00:29:19 když jejich zaslechli hlas.
00:29:23 Policajt svůj salám do výšky zved a do zad bušil jím hned.
00:29:30 Že každý po ráně na zem sed a Lojzi vzdychá "led".
00:29:41 Saláme, strážníků pružná okraso, saláme, mlátící mne přes maso.
00:30:02 Saláme, tebe bych měl zase radši, saláme, kdybys byl o hodně kratší.
00:30:33 Teď mi dovolte, abych vám představil...
00:30:37 To je vlastně zbytečné.
00:30:41 Zasloužilá umělkyně Marie Rosůlková.
00:30:51 Vy jste nedávno oslavila krásné životní jubileum.
00:30:56 Tyto květy jsou dodatečným blahopřáním od nás.
00:31:04 -Prosím
-Děkuji.
00:31:07 Nejraději v naší kavárničce vzpomínáme na umělce,
00:31:11 kteří dokázali ve filmu nebo v divadle rozdávat smích.
00:31:16 Vaše první pražské angažmá bylo v Divadle Vlasty Buriana.
00:31:22 Stála jste před kamerou s Oldřichem Novým
00:31:24 a s řadou dalších.
00:31:27 To už jdete moc dopředu.
00:31:31 Já jsem začínala v Plzni.
00:31:34 Na tom si zakládám.
00:31:40 Dostala jsem se tam do souboru, jaký už dnes neexistuje.
00:31:46 Byla tam Otylka Beníšková, Rézinka Brzková,
00:31:50 paní Bečvářová.
00:31:55 I Vladimír Řepa. Byl to nádherný soubor.
00:32:02 Dobrá žena následuje muže, tak jsem odešla z Plzně s manželem.
00:32:11 Odešli jsme do Českých Budějovic.
00:32:15 Pro mě to byla moc hezká éra.
00:32:18 Byla jsem už 4 roky u divadla.
00:32:25 Budějovické divadlo zavřeli, neměli na gáži.
00:32:37 Až pak jsme se dostali do Divadla Vlasty Buriana.
00:32:43 Tam byl výborný herecký soubor, že?
00:32:45 Báječný.
00:32:49 Tehdy Burian otvíral divadlo na Václavském náměstí.
00:32:59 I tak jsem si řekla, že tam nemusím zůstat navždy.
00:33:06 Měla jsem ambice.
00:33:13 U Buriana to bylo moc pěkné.
00:33:18 Měli jsme pestrý repertoár.
00:33:22 Reprízy nebyly tak časté jako dnes.
00:33:33 U Vlasty Buriana jsme dokonce hráli Pirandela.
00:33:39 Na to už si snad nikdo nevzpomene.
00:33:42 Člověk, zvíře a ctnost.
00:33:45 Hlavní roli tam hrál Noll a Milada Smolíková.
00:33:54 Burian hrál hlavní roli a já malého chlapečka.
00:34:00 -Malého chlapečka?
-Asi 10letého.
00:34:11 Bylo příčinou vašeho angažmá u Buriana, že jste častěji
00:34:17 hrála komické a komediální role?
00:34:22 Ne. Vůbec ne.
00:34:25 To přišlo až později.
00:34:30 Občas tam probleskla komická role.
00:34:35 Hrála jsem v Lucerně komornou, kterou vyplašil vodník.
00:34:42 To jsem ječela.
00:34:47 Alespoň říkali, že to tak bylo dobře.
00:34:53 Ještě mě něco napadlo.
00:34:56 Musíte mě to nechat říct.
00:35:01 On by mě vůbec nepustil ke slovu.
00:35:04 Já bych se k tomu určitě vrátil.
00:35:06 To si nenechám líbit.
00:35:12 Hráli jsme Vdavky Nanynky Kulichové.
00:35:15 Hráli jsme ještě v Plzni.
00:35:18 Měla jsem tam parodovat svoji šéfovou,
00:35:21 kterou hrála Otylka Beníšková.
00:35:25 Byl to pro mne pojem.
00:35:28 Byla to moje duchovní, herecká máma.
00:35:33 Sledovala jsem ji od útlého mládí.
00:35:39 Měla jsem před ní respekt.
00:35:49 Myslím, že jsem ji kopírovala dobře.
00:35:53 Otylka měla velikou radost.
00:35:57 Když dovolíte, nabídnu vám ukázku z filmu Gabriela.
00:36:03 Vaším partnerem byl Karel Höger.
00:36:06 Karlíček!
00:36:10 Ale já se dívat nebudu.
00:36:12 Nikdy se na sebe nedívám.
00:36:15 Světlo, prosím!
00:36:17 UKÁZKA Z FILMU
00:36:18 Dobrý den.
00:36:21 Pokladní výkaz, prosím.
00:36:27 Děkuji vám.
00:36:30 Součet souhlasí?
00:36:33 A kde je specifikace různých vydání?
00:36:36 Tady.
00:36:38 Měl jsem v levém rohu málo místa.
00:36:49 Smím dnes večer přijít?
00:36:51 Neměl byste svou ženu zanedbávat.
00:37:04 Proč jste se tak zamyslila?
00:37:06 Potřebuji radu.
00:37:08 Chtěla bych dobře vést svůj závod, tak aby netrpěl
00:37:11 ženskou slabostí.
00:37:13 Na druhé straně se chci stýkat soukromě se svým zaměstnancem.
00:37:16 To je jedna z věcí, které člověk nemá zásadně dělat.
00:37:22 Co je to platné, když jste tak milý.
00:37:26 Ireno, miluji vás.
00:37:29 A jsem u vás šťasten, ani nedovedu říci jak.
00:37:33 U vás je všechno, co nemám doma.
00:37:36 Pohodlí, luxus, co?
00:37:38 Proč bych to zapíral, i to na mne působí.
00:37:41 Jsem z chudé rodiny.
00:37:44 Ale hlavní jste vy, Irenko.
00:37:56 Divadlo, film, rozhlas, televize.
00:38:00 Nelitovala jste někdy, že jste si zvolila
00:38:03 herecké povolání?
00:38:07 Litovala?
00:38:10 Jak vás to může napadnout.
00:38:13 Už jako malá holčička jsem chtěla být herečkou.
00:38:18 Splnil se mi sen.
00:38:22 Lehce.
00:38:23 Nikdy jsem se nenamáhala.
00:38:27 Všechno přišlo úplně pohádkově.
00:38:34 Cesta divadlem už nebyla tak pohádková.
00:38:38 Částečně jsou to pořád pohádky.
00:38:44 Měla jsem hezké chvíle, ale i těžké chvíle.
00:38:49 Když se ptáte, jestli jsem litovala,
00:38:52 že jsem herečka.
00:38:54 To byste se mohl zeptat, zda lituji,
00:38:56 že jsem se narodila.
00:38:59 To jste řekla hezky.
00:39:01 Každého hosta žádáme, aby nám zazpíval písničku.
00:39:08 Ne, to ne.
00:39:12 Zpívat nebudu.
00:39:17 Jako holčička jsem ráda chodila do školy.
00:39:29 Byla jsem nenormálně hodná.
00:39:35 Chodila jsem do školy ještě za císaře pána.
00:39:44 Jako dítě jsem měla ráda Čelakovského.
00:39:50 Ráda jsem recitovala jeho báseň Pocestný.
00:39:58 Jestli si vzpomenu, tak vám ji zarecituji.
00:40:02 Nevím, jak to dopadne, ale je to rozomilá báseň.
00:40:09 Ta se hodí vždycky.
00:40:14 Kytičky si vezmu.
00:40:21 Pocestný.
00:40:23 Ladislav Čelakovský.
00:40:26 Je to chůze na tom světě, kam se noha šine.
00:40:31 Sotva přejdeš jedny hory, už se najdou jiné.
00:40:41 Je to chůze na tom světě, že by člověk utek.
00:40:45 Ještě nepřežil jsi jeden, máš tu druhý smutek.
00:40:51 Cožpak páni, ti na voze sedí pěkně v suše.
00:40:55 Ale chudák ten za nimi v dešti, blátě kluše.
00:41:01 Ej co já dám na ty cesty, na psoty a sloty.
00:41:09 Jen když já mám zdravé nohy k tomu dobré boty.
00:41:15 Však na pány v krytém voze taky někdy trhne.
00:41:22 Někdy se jim kolo zláme, jindy vůz se zvrhne.
00:41:28 A krom toho - až své pouti přejedem a přejdem.
00:41:35 V jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem.
00:41:50 Že je krásná.
00:41:52 My vám moc děkujeme.
00:41:55 Na oplátku vám zazpíváme písničku,
00:41:59 kterou napsal František Kožík a Julius Kaláš.
00:42:05 Je to píseň o herectví.
00:42:10 Chceme ji věnovat jenom vám.
00:42:14 PÍSNIČKA
00:42:29 Říkají, že slunce chodí nebem.
00:42:37 Já však znám jenom ta chudá světla ramp.
00:42:45 Slova role jsou dnes mým denním chlebem,
00:42:53 který lámu v stínu žlutých lamp.
00:43:02 Říkají, že venku voní kvítí
00:43:09 a já znám jen fádní vůni líčidel.
00:43:17 Neumím však z květů věnec víti,
00:43:25 ten dá krásu jasu jiných čel.
00:43:34 Říkají, že život prudce dýchá
00:43:41 a já znám jen výdech svého hlediště.
00:43:49 Když se píseň moje noří z ticha
00:43:57 a jde k lidem z mého jeviště.
00:44:06 Každý den tak pod líčidlem zmírám,
00:44:15 v masce té mě nikdy více nenajdeš.
00:44:22 A když večer z tváře barvu stírám,
00:44:30 nevím co je pravda a co lež.
00:44:48 Tak nám to dnes všechno pěkně vyšlo, že?
00:44:51 Přidáme na závěr malé spropitné v podobě písničkové směsi.
00:44:59 Pane vrchní, já bych zaplatil.
00:45:04 Vy to máte za 11,50.
00:45:05 -Kolik?
-11,50.
00:45:20 PÍSNIČKA
00:45:22 Za mlada jsem býval kluk
00:45:25 urostlý tak jako buk.
00:45:30 S kudrnatou štětkou na hlavě
00:45:34 a záda jako luk.
00:45:38 Ani teď se nemračím,
00:45:43 i když mladším nestačím.
00:45:48 Vyčerpal jsem dávno lásky příděl,
00:45:52 já se nikam radši netlačím.
00:45:57 Jako když to kachnám hází,
00:46:02 tak to mládí uteklo.
00:46:06 Přivedlo mě do nesnází
00:46:11 jen, aby se neřeklo.
00:46:16 Jako by to čerti brali,
00:46:21 tak ty roky utečou.
00:46:24 Dřív se o mě holky praly,
00:46:29 teď už se mnou nepečou.
00:46:34 Dřív se o mě holky praly,
00:46:39 teď už se mnou nepečou.
00:46:49 Podej štěstí ruku než jako ptáček,
00:46:55 někam se za obláček ztratí.
00:47:03 Štěstí zlaté na naši lásku dýchni,
00:47:10 ať nikdo nikdy ji neztratí.
00:47:19 Štěstí letí, sevři ho v objetí,
00:47:25 do modré dálky než odletí.
00:47:34 Podej štěstí ruku, tak jako ptáček,
00:47:43 někam se za obláček ztratí.
00:47:53 Až jedenkrát osud cesty naše zkříží,
00:48:01 nepůjde to bez obtíží zapomenout.
00:48:10 Snad jedenkrát oba sami pochopíme,
00:48:17 na vše krásné, že musíme zapomenout.
00:48:26 Život se promění, vzpomínky zahřejí,
00:48:35 slzy i toužení zapadnou v závěji.
00:48:43 Snad jedenkrát pozdě oba pochopíme,
00:48:50 jaká škoda, že musíme zapomenout.
00:49:01 Holčičko moje, čím to je, jen ty to víš.
00:49:09 Když tě mám blízko sebe, vidím jen tebe,
00:49:13 svět se točí, když do očí se díváš.
00:49:20 Holčičko moje, čím to je, že mám tě rád.
00:49:29 Jen tebe moje srdce hledá
00:49:32 a nedá mi spát.
00:49:40 Ten bílý šátek mě zpátky nezavolá,
00:49:47 v bouři se nedovolá, musím ti sbohem dát.
00:49:51 Tvůj bílý šátek, motýlek odpoutaný,
00:50:01 loučením požehnaný, v dálce jej vidím vlát.
00:50:12 Svěřím jen dálavám v tichém žalování,
00:50:20 jak velkou lásku mám z nedomilování.
00:50:28 Tvůj bílý šátek mě zpátky nezavolá,
00:50:39 kdo pláči neodolá, touží po shledání.
00:50:46 Zpíval kos kosici fistulí,
00:50:50 že se k ní dnes večer přitulí.
00:50:54 Že přijde ve fraku s žížalou v ruksaku,
00:50:58 s takovou, že až oči vykulí.
00:51:02 U kosů tak jako u lidí,
00:51:06 když se dva milují nevidí.
00:51:10 Zpívají dvojhlasně, ale tak úžasně,
00:51:15 že jim to i lidi závidí.
00:51:22 Sedím na větvi a zpívám,
00:51:25 dulidulidum, čimburasa.
00:51:29 Vesele se na svět dívám,
00:51:33 dulidulidum, čimburasa.
00:51:37 Ačkoliv jsem kos, vím o světě dost,
00:51:42 to, co dělám, dělám lidem pro radost.
00:51:46 Sedím na větvi a zpívám,
00:51:51 dulidulidum, čimburasa,
00:51:55 čiburasa, je čimburasa.
00:52:00 Skryté titulky: Tereza Nováková Česká televize, 2006
Milými hosty O. Suchého tentokrát budou M. Rosůlková, J. Štercl, A. Jedlička a S. Rašilov (1986). Režie A. Müller
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3
