Třinecký farář František Vrubel nazval své Sváteční slovo „Učiňme člověka naším obrazem“ a snaží se v něm dobrat k úplnému základu člověka. „Základy domu či kořen stromu představují a zajišťují jejich budoucnost. Má člověk taky něco takového?“ táže se páter Vrubel.

Učiňme člověka naším obrazem

V životě můžeme prožít situace, které nejsou příliš šťastné, nejsou denní, ale stávají se.

Před lety Morava zažila záplavy. Přišla povodeň a bylo to velice smutné a nečekané. Lidé utíkali ze svých domovů, protože voda byla vlastně všude. Vzpomínám si na náměstí v Uherském Hradišti, když jsem ho viděl jako bazén plný vody. Záplavy skončily a lidé se chtěli vrátit do svých domovů, což je normální. Ale ouha, je tady háček. Bylo třeba, aby přišel statik a podíval se, jak ty domy vlastně vypadají, protože pokud by byly porušeny základy, tak žádné vracení zpátky.

Základy jsou důležitou částí domu. Stojí na nich celý dům a na jejich pevnosti záleží budoucnost toho domu i jeho obyvatel. A podívejme se na strom. Víme, že základem toho stromu, jeho stability a životnosti jsou jeho kořeny. Zahradník může prořezat korunu, tvarovat větve, ale nemůže zasáhnout do kořenů, aniž by ohrozil strom v jeho životnosti. A teď se podívejme na člověka, na společnost, na Evropu, na světadíly. Máme také nějaké základy a nějaké kořeny?

Historikové mluví o římském právu, o řecké kultuře a o křesťanství, ze kterých civilizovaná Evropa vyrostla. Je nám tohle známo? A co když tyhle kořeny porušíme? Člověk má jistě svůj veliký kořen, o kterém čteme v Genesi, 1. knize Mojžíšově. Slyšíme tam slova: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem nám podobného. Kdo tato slova pronesl, snad dobře víme. Jsou to slova Stvořitele, Boha samotného. A z tohoto nám vyplývá jedna otázka: Jestliže člověk je Božím obrazem, pak v sobě musí nosit nějaké podobné znaky společné s Bohem Stvořitelem. Napadlo nás to někdy? A jestliže ano, tak proč hledáme Pána Boha na obloze a bůhví kde všude jinde, ale ne v člověku a jeho nitru?

Budeme-li chtít oddělit člověka od jeho kořenů, dopracujeme se k tomu, že začne ztrácet svoji totožnost. Jdete do obchodu a chcete, dejme tomu, maso. Budou se vás ptát: A chcete hovězí, vepřové, na řízky, na guláš nebo na co? Jdete do zeleniny, máte tam extra švestky, brambory, celer, všechno. A u člověka začneme slyšet, že není rozdíl mezi mužem a ženou, mezi otcem a matkou. Představte si, že v nemocnici nebude rozdíl mezi zubním oddělením a interním. Kdo tohle vymyslel? O společnosti se mluví mnohokrát. A co slyšíme nejčastěji? Ekonomika, výroba, spotřeba, export, import. To k životu jistě patří, ale jak málo se mluví o člověku?

Já si vzpomínám na budovu bývalého okresního národního výboru ve Zlíně, tehdy v Gottwaldově, kde dole ve vstupní hale byl nápis, heslo Klementa Gottwalda. To heslo říkalo: Na konci všech našich snah stojí člověk. Až na konci? Já myslel, že na počátku. Ve všech našich snahách by nebylo na škodu věnovat více pozornosti důstojnosti člověka jako Božího obrazu. Těm vlastnostem, které nás s Bohem jakýmsi způsobem spojují. Uvidíme i nadále domy a stromy. Víme nadále o jejich kořenech a základech. Ale vězme také, že bez základů a bez kořenů by jedno ani druhé nebylo. To platí i o člověku.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2020
 P ZJ ST HD