Mamča, maminka, maminečka

Vzpomínám si, že když jsem byla malá holčička, tak jsem si představovala, že se mě někdo zeptá, jaké je nekrásnější slovo na světě. A já odpovím: „Maminka.“ K tomu slovu se přidala za života další, jako láska, naděje, velkorysost, úsměv...

Je mi jasné, že slovo maminka nemusí být nejkrásnější pro každého člověka. Ale my tři ségry jsme to požehnání dostaly a já za něj děkuji Bohu.

Být maminkou není samozřejmostí. Já osobně považuji dar mateřství za jeden z nejkrásnějších v životě. Od první chvíle, kdy se miminko narodí, maminka mu věnuje veškerou svou energii a lásku, pečuje o děťátko, prožíváme první prdíky, první zoubky, když lezou a pak zase vypadávají.

Pak přijde školka a tam řešíme s potomky první úspěchy i neúspěchy, potom první lásky, první zrady. Pak se zdárně dostaneme k pubertě a to už je vyšší level. A já jsem přesvědčena, že když se dostaneme k pubertě a přes pubertu, můžeme se poplácat po rameni, pochválit se a být na sebe hrdí.

Maminky si přejí, ať jsou jejich děti šťastné a zdravé. Vždyť je tu: „Maminko, co by sis přála k Vánocům nebo na narozeniny?“ To známe asi všichni. Odpověď je taky hodně známá. Většinou si přejeme, ať jsme všichni spolu, ať jsme zdraví, šťastní, aby sis už nikdy nerozbil hlavu, aby ses více smála...

Taky jsou naše maminky výborné herečky. Slzám a strachu dávají průchod jenom v soukromí a v intimitě. Pro děti je tady vždycky úsměv a ochranitelská náruč. Když nás skolila nemoc nebo horečka, maminčin konejšivý hlas a její náruč dokázaly to, že jsme se brzy vyléčily.

A první opice? Samozřejmě přišly výtky a nesouhlas, ale zatím už se v kuchyni chystala polévka nebo svařené mléko, které vždycky pomohlo.

Až jednou maminky zestárnou a nebude jim sloužit paměť, třeba nám poleze na nervy, že se ptají pořád dokola na jednu věc, nebo jim nebudou sloužit nohy a ruce, tak je na nás na dětech, abychom jim jejich lásku opětovali. Na maminkách je něco nenahraditelného. A když maminka chybí, vždycky se to někde projeví.

S velikou láskou a úctou bych ráda ocitovala úryvek z knihy Láska za lásku mého milovaného mistra Jiřího Anderleho. „Často jsme ji koupávali. Při tom jsem si uvědomil, jak se ten životní oblouk sklenul. Vždyť jsem z toho přestárlého drobného těla přišel na svět a maminka nejdřív koupala mě. Teď umývám já ji. Díky, osude, že jsi mi dopřál mít maminku se svatozáří tak dlouho.

A já ti děkuji, Bože, že nám dopřáváš maminku se svatozáří, a prosím, ještě nám ji dlouho dopřej.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD