Katolický kněz a třebovický farář Lukáš Engelmann nazval své Sváteční slovo „Naděje v Ježíši opuštěném…“ a přirovnává v něm opuštěnost Ježíšovu k osamělosti dnešního člověka. K osamocenosti, kterou nazývá typickou lidskou bolestí…

Naděje v Ježíši opuštěném

Zanedlouho bude v Římě synoda o mládeži. Možná jste zaregistrovali i průzkum, který probíhal v evropských zemích, co se týká religiozity mezi mladými lidmi od 16 do 26 let. Výsledky tohoto průzkumu nedopadly pro naši zemi dobře. Co se týká křesťanské víry, tak pouze 9 % mladých lidí se identifikuje s křesťanstvím. 91 % se neidentifikuje s žádným náboženstvím. Z tohoto průzkumu vyplývá, že 70 % lidí nikdy nebylo v kostele. 80 % lidí se nikdy nemodlilo. Tento průzkum vyvolal mezi farníky určité rozpaky, protože je to záležitost, kterou prožívají i ve svých vlastních rodinách. Nejsou to pouze čísla. Jejich děti, jejich vnuci přestávají praktikovat víru a stává se to určitou jejich bolestí.

My jsme letos na Velký pátek meditovali nad Ježíšovou bolestí. Vnímáme Ježíše ukřižovaného. Ježíše, který prožívá fyzickou bolest. Jestli jste viděli film Mela Gibsona Umučení, tam je to naturalisticky vykresleno. Ale my křesťané vnímáme i Ježíšovu bolest v oblasti duchovní, kdy nesl všechny naše hříchy.

Ale pak je tady ještě bolest duševní. Bolest osamocenosti, kterou prožíval. Začalo to už v Getsemanech. Přicházejí vojáci a apoštolové se rozutečou. Zradí i Petr. Pod křížem vidíme pouze apoštola Jana a ženy. A dokonce i na kříži vnímáme Ježíšovu osamocenost, když křičí: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Vnímá samotu i od samotného Boha Otce. Tohle není jenom záležitost minulosti. Ježíš, který je osamocen, který je zrazován, to je i záležitost přítomnosti.

Vnímáme, že generaci co generaci je Ježíš více a více opuštěnější a osamocenější. Jak říká spisovatel Dostojevskij, topíme se ve vodách ateismu. Co s tím? Abych řekl pravdu, tak nevím. Mně ty důvody, proč lidé opouštějí víru a církev, připadají banální. Ale napadly mě 4 podněty.

Za prvé pod křížem zůstal jen apoštol Jan. To je 1 z 12. Je to stejný poměr, jako poměr mládeže, která se hlásí ke křesťanství. 9 %. A přes to všechno se Ježíš věnuje tomu jednomu jedinému. Nerezignuje. A tak i pro nás je důležité, abychom se věnovali mladým lidem, kteří se ještě identifikují s křesťanstvím.

Za druhé, osamocenost je zkušenost, kterou mají mnozí lidé tohoto světa. Každý z nás se cítí někdy osamocený, opuštěný, ignorovaný. A najednou se v tomto můžeme přiblížit pocitům Ježíše Krista a on se díky těmto pocitům může přiblížit nám.

Třetí bod je taková velká výzva vnímat a vytvářet prostory pro setkávání lidí, abychom nemuseli tuto emoci prožívat. Abychom měli přátele, abychom vytvářeli hluboká přátelství. A čtvrtý bod? Tak, jako věříme, že Ježíš zvítězil nad smrtí, věříme, že zvítězí i nad touto osamoceností a opuštěností.

A tak mějme naději v Ježíši osamoceném, mějme naději, že on pronikne i tu naši osamocenost, a mějme naději, že i budoucí generace, mladí lidé, znovu objeví křesťanské hodnoty.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD