Ostravský nemocniční kaplan Václav Tomiczek se ve svém Svátečním slovu zamýšlí nad pokojem, který nám dává sílu přemáhat obavy. Svou úvahu začíná vzpomínkou starou už patnáct let, vzpomínkou na teroristický útok na newyorská „dvojčata“, o němž se občas s mírnou nadsázkou říká, že po něm už nikdy svět nebude takový, jaký býval kdysi…

O pokoji přemáhajícím obavy

V těchto dnech si připomínáme smutné výročí. 11. září, den útoku na newyorská dvojčata. Situace, ze které se vyvinul velký problém, velké téma, které nás nenechává oprávněně spát až do těchto dní. 11. září mám spojeno ještě i s osobním zážitkem. Přesně 14 dnů před tímto datem jsem se vracel ze stáže v Texasu. Neletěl jsem tehdy sice přes New York, ale přesto si člověk spoustu věcí dá do souvislostí a není mu jedno, co prožívá.

11. září ale vidíme také v kontextu našich širších obav, nejistot, toho, co prožíváme každý den. Toho, v čem sami tápeme, situací, se kterými si nevíme rady. Přicházejí obavy a pochybnost. Učedníci o Velikonocích také prožívali obavy a velký strach z toho, co bude dál, co bude poté, když Ježíš zemřel. A v této své uzavřenosti zůstali. A k nim přichází zmrtvýchvstalý Kristus a jeho první slova jsou: „Pokoj vám.“ Ten pokoj není vnější rozjásanost, něco chvilkového. Je to hluboká zkušenost zmrtvýchvstání, hluboká zkušenost Kristova vítězství nad smrtí.

My se také pohybujeme v různých obtížných situacích, ale do nich zaznívá Boží hlas. Do nich zaznívá Boží ujištění, že jemu na nás záleží, že mu není jedno, co prožíváme. Působím jako nemocniční kaplan a v prostředí nemocnic se setkávám s utrpením v jeho nejvyšší míře; s utrpením na rovině fyzické, psychické, vztahové i duchovní. Při pohledu na situaci nemocných se nedá debatovat u kafíčka o tématech, která jsme si oblíbili, o kterých rádi hovoříme někdy i v církvi. Nemocnému se kompletně mění žebříček hodnot. Prožívá nejistotu a klade si spoustu otázek o smyslu života, utrpení a smrti.

V nemoci a utrpení člověka se odehrávají klíčové, zlomové situace. Tam kde je strach a obavy, tam je také naděje, možnost oslovení. Proto se domnívám, že hlavním úkolem nemocničního kaplana je vnášet do života nemocných i jejich příbuzných a těch, kdo to potřebují, Kristova slova: „Pokoj vám.“ I my ostatní si ve chvílích obtíží, pochybností, nejistot připomínejme, co říká zmrtvýchvstalý Kristus svým učedníkům: „Proč jste tak ustrašení? Nebojte se, vždyť jsem to já sám.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2016
 ZJ ST HD