Jsou místa, kde se docela dobře pozná typ člověka. Jedním z takových míst je výtah. Čtyři typy lidí u výtahu nám poslouží jako nastavené zrcadlo pro sebe sama i pro společnost. Smyslem tohoto pohledu není lépe vypadat, ale zvažovat, kdy a který postoj zaujmout, aby se nám žilo aspoň o trochu líp.

U výtahu

Čas od času sleduji přednášky organizace Forum of Christian Leaders. Jedná se o platformu pro sdílení zkušeností ředitelů a manažerů velkých firem. Na webových stránkách této platformy jsem nedávno sledoval přednášku ředitele Egyptské biblické společnosti. V této přednášce mě zaujalo rozdělení lidí na čtyři typy. Tyto čtyři typy lidí zmíněný ředitel potom označil barvami a celý jeho příklad se odehrává u výtahu.

Červený typ lidí, to jsou ti, kteří když přijede výtah a otevřou se dveře, přímo vstoupí, zmáčknou tlačítko patra, do kterého jedou, a neberou ohled na druhé. Jsou to přímočaří lidé, kteří jdou za svým cílem a málokdy berou ohled na druhé. Žlutý typ lidí jsou naopak ti, kteří tolik berou ohled na druhé, že se do toho výtahu vlastně vůbec nedostanou. Do modrého typu lidí zařadil ty, kteří když vstoupí do kabiny výtahu, tak si nejprve pečlivě přečtou, jaká je nosnost výtahu, a kolik osob ve výtahu může být. A když zjistí, že ve výtahu je o jednu osobu víc, než je dovoleno, tak trvají na tom, že jedna musí vystoupit, a až potom můžou jet. Je to ten puntičkářský typ lidí. A pak je zelená varianta. To jsou lidé, kteří možná proto, že už jim nic jiného nezbývá, tak stojí opodál a mile se usmívají na všechny.

Možná je tento výčet i určitým zrcadlem toho, jaký je každý z nás. Do jaké kategorie patřím? Do té červené, přímočaré, nebo do té žluté, že se vlastně nikdy výtahem nesvezu. Nebo patříme mezi ty puntičkáře, kteří za každé situace pečlivě dodržují pravidla? Nebo patříme k těm, kdo stojí opodál, a mile se na všechny usmívají?

Myslím, že v naší společnosti potřebujeme všechny typy lidí. Potřebujeme ty, kteří patří do červené kategorie, ty, kteří mají před sebou cíl, a kteří ví, že je potřeba jej nějak dosáhnout. To často i za cenu nepopulárních řešení. Na druhé straně potřebujeme i ty, kteří budou ohleduplní, a kteří budou brát ohled na druhé. Vůbec není pochyb o tom, že potřebujeme ty, kteří budou hlídat pravidla, protože vědí, že ta pravidla jsou důležitá. No a vždy je pěkné a milé, když je někdo, kdo nám fandí, kdo se na nás dívá, a kdo se na nás usmívá.

Moudrý biblický kazatel král Šalamoun by pověděl, že na každý z těch čtyřech postojů je v našem životě správný čas. Je to tak, že jsme to my, kdo volíme, kdy je potřeba jít za určitým cílem a to i za cenu nepopulárních kroků. Kdy je dobře volit ohleduplnost vůči druhým, kdy je potřeba dbát na pravidla, a kdy je čas k tomu, abychom druhým fandili a mile se na ně usmívali. Naše potíž je asi v tom, že někdy neumíme rozpoznat, kdy je na co v našem životě správný čas.

Nechtěl bych ale končit odkazem na lidské potíže. Někdy stačí si uvědomit, že vlastně každý z nás má možnost volby. Volby minimálně z těch čtyřech postojů, které jsem dnes zmínil. Rád bych k tomu přidal ještě jednu věc. Totiž že nám v našem rozpoznávání správného času chce být pomocí také Pán Bůh. A tak bych vám přál na cestu do dalších dní moudrost a rozpoznání správného času pro ten který postoj. Pán Bůh vám pomáhej.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2020
 P ZJ ST HD