Zbožní hříšní aneb o tom, že v Božích očích je to všechno ještě trochu jinak

O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili. Jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se u sebe modlil: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se 2x za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.“ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout. Bil se do prsou a říkal: „Bože, slituj se nade mnou hříšným.“ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu. A ne ten farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

Ten příběh, který jsme četli, tak mluví o farizeovi a o celníkovi. Zároveň tito dva muži se stávají určitými reprezentanty lidstva. Podívejme se nejdříve na farizea. Ten farizeus je vlastně velmi slušný. Dnes říkáme farizejská morálka a mluvíme takto o lidech, kteří jsou nepoctiví, nebo kteří něco jiného říkají a něco jiného žijí. Ale v tom textu čteme, že to byl člověk morální, který se velmi snažil. Který se pokoušel žít v určité morální integritě. Ale zároveň to o sobě moc dobře věděl. Byl si toho moc dobře vědom. Trošku se, jak dnes říkáme, frajeřil.

Pak je tam celník. To byl člověk, který spolupracoval s římskou okupační mocí. Zároveň na celnicích se kdysi i dnes točily velké peníze. Zřejmě s těmi penězi přicházelo pokušení a on si čas od času něco ulil. Tzn., to, co o sobě říkal, byla skutečně asi pravda. A kde tedy vlastně byl ten problém? Proč Ježíš dává toho dobrého farizee jako odstrašující příklad?

Ten farizeus udělal dvě chyby. Ta jedna chyba byla v tom, že byl tak dobrý, že si myslel, že Pána Boha nepotřebuje. Ta druhá chyba byla, že se srovnával s tím celníkem. Tu svoji dobrotu odvozoval od toho, A dokázali s tím svým selháním jít za Pánem Bohem a vyznat mu svoji křehkost a svoji slabost.

Chtěl bych zakončit jedním příběhem, který jsem někde slyšel, o vyhlášeném hříšníkovi, kterého nechtěli pustit do kostela. On tam strašně chtěl, a tak šel až ke dveřím toho kostela a bušil a bušil a chtěl se dostat dovnitř. Ale kostel byl dobře uzamčený. A najednou ten velký hříšník slyší z nebe hlas: „Prosím tě, nic si z toho nedělej, mě tam také nepustili.“ A ta pointa je taková, že církev, která je uzavřená tzv. hříšníkům, se vlastně míjí svým účinkem. A ten celník v tom příběhu vlastně stál až někde vzadu. Oni ho tam nakonec pustili. A ta dobrá zpráva je, že Ježíš přišel právě za takovými lidmi, jako byl ten vyhlášený hříšník, nebo jako byl ten celník. Přišel za takovými lidmi, kteří neztratili soudnost, a kteří dokázali nazřít na to, že jsou hříšní. Že chybují. A kteří se nestydí jít se svými selháními za Pánem Bohem. Pro takové je tady církev. A pro takové přišel i Ježíš.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2020
 P ZJ ST HD